↗

Výskyt nových variant, potenciálně odolnějších k protilátkám, není důvodem k odmítání očkování. Naopak: možné snížení účinnosti vakcín u některých nakažených zdaleka neznamená jejich zbytečnost. Tím, že převládají infekčnější linie, navíc posiluje nutnost proočkovat co největší část populace. Grafika Nanographics.at

SARS-Cov-2 nadále přirozeně mutuje. Roste počet virových variant, z nichž většina ihned upadá v zapomnění. Některé, vybavené zvláštními evolučními výhodami v čele s větší nakažlivostí, ovšem k naší smůle přežívají, nebo dokonce postupně převládají. Problematika mutací, natožpak virové evoluce je krajně komplikovaná, provázená terminologickými a mediálními zmatky. Po delší době proto přinášíme další souhrn aktuálních poznatků.

Změn v genetickém kódu viru je nesmírně mnoho a vědci neustále objevují nové. Výskyt jednotlivých variant viru se přitom často mapuje jen stěží. Zmutovaný SARS-Cov-2 se od svých předků liší v nepatrných, byť svým důsledkem často závažných detailech, jejichž sledování vyžaduje čtení kódu — sekvenování. Tomu se státy napříč světem věnují ve velmi různé míře, ač strategický význam sledování virových variant soustavně roste.

Česká republika v míře sekvenování nepatřila ke špičce. Situace se začala měnit až z iniciativy expertů. A analytické kapacity v příštích měsících snad dále posílí. Vláda na sekvenování nedávno vyčlenila 160 milionů korun. Ministr zdravotnictví Petr Arenberger (nestr. za ANO) avizoval, že se kapacita rozšíří na asi 8400 vzorků měsíčně. Zkoumat se mají hlavně nálezy podezřelých případů, typicky nakažených lidí s plným očkováním.

Z variant, o kterých pojednává následující text, se u nás zatím vyskytla většina: „britská“ B.1.1.7, „jihoafrická“ B.1.351 a „indická“ B.1.617. Nejhorší z „brazilských“, P.1, jsme zatím ušetřeni. Zatím, neboť v pandemii, a u nás zvláště platí, že co není, může velmi rychle být.

Mutace samy o sobě indickou katastrofu nevyvolaly

Světová pozornost se nyní stáčí k Indii. Ta trpí devastující vlnou epidemie s denními přírůstky, jež o víkendu přesáhly 350 tisíc. Na covid-19 v zemi umírá asi 2800 lidí denně. Údaje jsou přitom násobně podhodnocené. Nemocnice praskají ve švech, dochází kyslík a léky, indické kapacity intenzivní péče i podpůrných přístrojů nestačí pomoci všem. Jak řekla na pondělním webináři přední indická žurnalistka Barkha Dutt, „Všechny špatné vědecko-fantastické filmy se v Indii nyní staly skutečností.“

Řada států včetně velmocí a Světové zdravotnické organizace (WHO) přislíbila personální i materiální pomoc. WHO do boje s nákazou stáhla 2600 pracovníků z jiných zdravotních programů. Spojené státy americké coby jedna z nejproočkovanějších zemí na světě uvolňuje zbytné zásoby AstraZenecy (u nás nově zvané Vaxzervia), dohromady na 60 milionů dávek. Kdy a nakolik pomohou Indii, není jisté, byl to ovšem právě tlak na solidaritu s globálním Jihem, který americkou vládu k rozhodnutí přiměl.

Napříč Indií se zpřísnila protiepidemická opatření a křivky někdy jistě zamíří dolů. I proto, že hospitalizace a statisticky nevyhnutelná úmrtí následují až s odstupem za samotnou nákazou. Je však jisté, že přinejmenším následující měsíc bude otřesný. Data sice v přepočtu na počet obyvatel (téměř 1,4 miliardy) působí titěrně, nevypovídají ovšem nic o konkrétní podobě epidemie. Dlužno dodat, že indický zdravotní systém je v poměru k populaci výrazně slabší než například náš.

V katastrofické vlně sehrálo roli více faktorů. V prvé řadě jde o sérii epidemiologických pochybení. I během varovného nárůstu křivek se konala tisícihlavá veřejná shromáždění, a to včetně masových předvolebních mítinků premiéra Naréndy Módího. Možná se ale promítá i rozšíření nových virových variant. V Indii řádila „britská“ B.1.1.7 i staré varianty, přidala se ovšem další, nyní globálně sledovaná B.1.617.

Není úplně nová, výskyt se dohledal až do loňského podzimu. Teď se ale šíří a v některých indických regionech je dominantní. Vztah B.1.617 se současnou epidemií není zcela jednoznačný. Indie sice eviduje celou řadu variant, sekvenuje však jen minimálně — její data jsou tudíž neurčitá. Přestože nově probuzený zájem o B.1.617 vybízí k logickému propojení s epidemickou vlnou, příčinný vztah nelze jasně popsat. Nabízí se hypotéza, podle níž nová varianta převládá souběžně s větší mírou nákazy a podporuje ji, než aby ji sama o sobě způsobila.

Dat není mnoho, snad zaberou vakcíny

B.1.617 se rychle objevila v asi dvaceti zemích světa, především ve Velké Británii. Obavy přiživuje i slabá představa o tom, co mutant vlastně dělá. Je vybaven třinácti změnami genetického kódu. Tři z nich jsou ve spike proteinu: E484Q, L452R a P681R. Velmi pravděpodobně zvyšují schopnost viru vázat se na lidské buňky, tedy nakažlivost, a naopak snižují vazbu protilátek. Čili posilují pravděpodobnost, s níž se patogen vyhne imunitní reakci, a to i u očkovaných. Takovým mutacím se někdy říká „únikové“.