Indií od dubna zmítá i v mezinárodním měřítku nebývalá vlna covid-19. Křivky vykreslují děsivě přesnou exponenciálu. Odborníci setrvale varují, že denní počty nakažených kolem 300 tisíc jsou mnohonásobně podhodnocené, stejně jako údaje o zemřelých. Těch Indie eviduje přes 270 tisíc, čtyři tisíce denně přibývají. Skutečnou bilanci zřejmě nikdo nezná. Vzplálo bezpočet pohřebních hranic, těla obětí covid-19 po desítkách vyplavují i vody ikonické Gangy.

Vlnu nestlačuje ani očkování, obě dávky vakcín zatím nedostala ani tři procenta indické populace. Výhledy jsou nevalné a očekává se, že nákaza může ustupovat velmi pomalu. Kromě zdravotních dopadů se debatuje i o možných následcích pro indickou politiku a neotřesitelnost pozice dosud populárního premiéra Naréndry Módího z vládní Indické lidové strany (BJP).

O aktuální situaci v Indii, vývoji epidemie a jejích příčinách, očkování i patentech vakcín jsme hovořili s Jiřím Krejčíkem, indologem a politologem působícím na Sociologickém ústavu Akademie věd.

Je tomu týden až dva, co se v českém prostředí vzedmul zájem o indickou epidemickou situaci. Asi všichni byli v šoku: ohromné počty nakažených i mrtvých, nedostupná lékařská péče, nedostatek kyslíku. Kulminace epidemických vln ale obecně přichází pomalu, v Indii se dá její vrchol očekávat někdy v těchto dnech. Co se v nejhůře zasažených regionech děje teď?

Pro člověka, který v zemi není, je docela těžké to odhadnout. Samotná kulminace je sporná, protože Indie je v současné době masivně podtestovaná. Důvod, proč se nárůst už dva týdny drží zhruba na stejné úrovni, nespočívá ani tak v tom, že by křivka už kulminovala, jako spíše v tom, že i počet provedených testů stagnuje a Indie už nedokáže víc testovat.

Tím pádem nevíme, jaký je skutečný počet nakažených. Nejrůznější matematické modely říkají, že to oproti udávaným číslům může být desetkrát, dvacetkrát, možná i třicetkrát více. Rozhodně bude ještě kulminovat křivka úmrtí, která jsou zřejmě také výrazně podhodnocená.

Řekl bych, že v současnosti je stav „kritický, ale stabilizovaný“. Vypadá to, že nemocnice v nejvíce zasažených oblastech se už nějakým způsobem dokázaly adaptovat. Bude zajímavé, jak se to vyvine v Bengalúru, kde je až deset procent všech nakažených Indie koncentrováno v jediném městě. Jinak se situaci podařilo stabilizovat i díky zahraniční pomoci s dodávkami kyslíku. Již se neděje, že by do nemocnic přicházely davy lidí, pro něž už není kyslík, a oni tam umírali na chodbách.

K rozsahu pandemie dám anekdotický příklad: začátkem týdne mi posílal kolega z univerzity, kde jsem studoval, seznam lidí — vyučujících, personálu i studentů —, kteří během druhé vlny umřeli, a byl docela dlouhý. Indie se dostává do situace, která u nás nastala někdy v zimě, kdy snad každý zná někoho, kdo měl vážné komplikace či dokonce zemřel. Všichni vědí, že to opravdu není legrace.

Premiér Naréndra Módí nedávno říkal, že se nákaza přesouvá na venkov. Očekává se proto větší míra infekce v oblastech, které jsou chronicky podtestované a mají menší hustotu zdravotní péče. Epidemie se tedy geograficky posouvá?

Posouvá a přelévá. Vždy kulminuje v některém státu, městě či oblasti, potom se přesouvá jinam. Indie tak může nahánět pandemii ještě třeba půl roku. Doplatila vlastně na to, že včas nedokázala lokalizovat ohniska, k čemuž ústřední vláda až téměř aktivně přispěla tím, že na rozdíl od loňska nevyhlásila žádný zákaz vycházení, takže se lidé během jarní sváteční sezóny mohli naprosto volně pohybovat. Na to, co se vloni dalo nějakým způsobem zvládnout — byť je sporné, jak moc se to tehdy podařilo — vláda v podstatě rezignovala.

Již delší dobu narůstá tlak, aby se vyhlásilo přísné centrální opatření. Pár dní nazpět podobně apeloval i americký epidemiolog Fauci. Proč to vláda nechce udělat? Je zde obava z ekonomických dopadů, jaké nastaly po lockdownu vloni?

Ústřední vláda sice lockdown letos nevyhlásila, ale v minulém či předminulém týdnu jej vyhlásily vlády většiny indických států. Dillí už v půlce dubna, Maháráštra na konci dubna, teď Kérala, Tamilnádu nebo Západní Bengálsko, kde se čekalo, až proběhnou volby. Ve většině nejhůře zasažených států tedy lockdown platí. To se v podstatě stalo i vloni: některé státy vyhlásily vlastní zákaz vycházení dřív, než přišel se svým náhlým lockdownem Módí.

Proč nejedná ústřední vláda? Když se zkusím vžít do její situace, myslím, že hlavní motiv byl jasný: dopřát lidem jarní oslavy a svátky a také si nezavřít možnost vést předvolební kampaně, hlavně v Západním Bengálsku. Potom tu byly ekonomické důvody. Všichni věděli, jakým způsobem loňský lockdown, dalo by se říci trochu přehnaně tvrdý, poškodil indickou ekonomiku, která už předtím nebyla v nejlepší kondici.