Co učí světové zvládání covidu: nejsme ostrov, takže se musíme opravdu snažit
Jan KašpárekPandemie dala po světě vzniknout příkladům tragických chyb, ale také kompetence a odhodlání. Mezi jednotlivými státy a jejich (ne)zvládáním nákazy lze najít inspirativní společné rysy, byť někdy podmíněné zeměpisnou polohou.
Covid-19 napříč světem stagnuje: někde zuří, jinde odeznívá, leckde se přetlačuje s epidemiologickým úsilím a očkováním bez jednoznačného výsledku. V České republice se zatím daří stabilně stlačovat křivky. Schází nám ale dlouhodobější výhled a dost možná i mezinárodní srovnání očištěné od mediálních senzací. V následujícím textu se proto vydáme pátrat po světových příkladech obzvlášť hrozného či naopak solidního zvládání pandemie.
Napřed ale vyjasněme, že z následujících příkladů nepůjde vyvodit jediný zázračný recept na potření covidu-19. Epidemie jsou složitými systémy s řadou neznámých, neintuitivními daty, zvraty a závislostí na nevyzpytatelném kolektivním jednání. Napříč jednotlivými státy lze ale najít užitečné vzorce. Geografické, strategické, politické, technologické i další.
Podle americké vědkyně Leah C. Windsorové je zvládání pandemie i kulturní záležitostí. Windsorová se původně zaměřovala na zkoumání návaznosti místních průběhů infekce na to, zda dané země vedou ženy či muži. Jako důležitější než pohlaví činitelů jí však nakonec vyšly sociálně kulturní jevy: míra tradičního rovnostářství i kolektivní odpovědnosti, či naopak elitářství a individualismu.
Promořování jako průvodní jev populismu?
Do zvládání pandemie se zřejmě může promítat i privatizace zdravotnictví, nemluvě o celkovém sociálním systému. Roli sehrává kapacita i finanční dostupnost lékařské péče, ale možná také struktura pečovatelských služeb. Ty se starají o průměrně nejvíce ohrožené, a jakýkoli průnik infekce do daných zařízení tedy přináší fatální následky. Něco takového jsme viděli hned zkraje pandemie například ve Spojených státech amerických.
Ty jsou podle oficiálních dat se 600 tisíci mrtvými nejhůře zasaženou zemí. Zvlášť z pandemické doby vycházejí jako vnitřně rozštěpená společnost, do začátku letošního roku navíc politicky vedená Donaldem Trumpem. Ten pandemii banalizoval, vnášel do jejího řešení chaos a koketoval s antivědeckými teoriemi. Spojené státy jsou (nejen) nyní jedna z velmocí paradoxně jak v rychlosti očkování proti covidu-19, tak v produkci antivakcinačních teorií.
Americká covidová tragédie kontrastuje s objektivně značnými kapacitami tamější vědy a zdravotnictví. Podle odborníků se projevily nerovnosti v přístupu k lékařské péči dané zaostalým systémem zdravotního pojištění, nedostatek koordinace a možná i výskyt množství chronických nemocí. Analýza publikovaná před časem v odborném žurnálu Lancet popisuje americký zdravotní systém jako fragmentovaný až chaotický.
I další zlé příklady tvoří velké státy s populisticky pravicovými lídry vybavenými siláckou rétorikou. Extrémně zasažena je s druhým největším počtem evidovaných úmrtí kolem 440 tisíc Brazílie vedená prezidentem Jairem Bolsonarem. Ten infekci zlehčuje a prosazuje politiku založenou na nečinném „promořování“ populace. Bolsonaro vystupuje jako macho, který opovrhuje oběťmi koronaviru a podporuje přístup, který je podle místních expertů antivědecký i přímo nenávistný k ženám.
Složitá je situace epidemií trýzněné Indie — mimo jiné proto, že dostupná data jsou podle odborníků násobně podhodnocená. Vlna covidu-19 probíhá v plné síle od dubna, varovné signály se ovšem objevovaly už dříve. Vláda Naréndry Módího ignorovala hlasy odborníků a věřila, že pandemii víceméně překonala. Když se její omyl projevil, namísto věcného řešení se zaměřila na politickou obranu. Lze nalézt společné rysy s Brazílií (populismus lídrů, ekonomické nerovnosti), stejně tak ale výrazné rozdíly (Módí nepopírá a nepopíral vážnost covidu-19).