V poslední době se rozšířila „vakcínová diplomacie“ jako snaha darovat vakcíny tam, kde jich je nedostatek, a tím získávat sympatie pro svůj stát. Začala s tím Čínská lidová republika v rámci své širší strategie, jak vymazat povědomí o tom, že pandemie právě v Číně vznikla a je důsledkem neadekvátní reakce čínského stranicko-byrokratického aparátu na jejím počátku. Navázalo Rusko, které zase prodejem svých vakcín demonstruje vyspělost své vědy a snaží se zlepšit pozice na mezinárodní scéně v době, kdy čelí sankcím v důsledku agrese na Ukrajině a likvidace politických odpůrců prezidenta Putina.

Čínská lidová republika vedle toho provozuje ale ještě jeden druh vakcínové diplomacie. Snaží se zabránit Tchaj-wanu, aby nakoupil vakcíny, aniž by se veřejně vzdal svého statusu státu nezávislého na ČLR a uznal, že je součástí Číny, jak o něm tvrdí čínská propaganda.

Status Tchaj-wanu

Jak v poslední době zaznělo v českých médiích již mnohokrát, dnešní ostrovní stát Tchaj-wan ve smyslu státní entity je pokračovatelem někdejší Čínské republiky (založena 1911), která prohrála občanskou válku rozpoutanou komunistickými povstalci. Výsledkem občanské války, která trvala s přestávkami téměř dvacet let, byl vznik dnešní Čínské lidové republiky, zatímco zbytek poražené armády, vláda, další oficiální představitelé a významná skupina uprchlíků z původní Čínské republiky se uchýlili na Tchaj-wan, který se už dobýt nepodařilo.

Zatímco zpočátku v době studené války zůstával zachován status Čínské republiky jako jediného legitimního zástupce Číny v OSN a dalších mezinárodních organizacích, roku 1971 se situace změnila. Tehdy, mimo jiné na základě vyjednávání mezi USA, evropskými státy a dalšími zeměmi světa byla ČLR na návrh Albánie přijata do OSN. Když se tak stalo, politická reprezentace Čínské republiky představovaná autokraticky vládnoucí politickou stranou Kuomintang ztratila v OSN svůj status.

Čínou v té době zmítala Kulturní revoluce a její vliv ve světě — pomineme-li podporu maoistickým hnutím v rozvojovém světě — byl minimální. Rozhodně nemohla, jak to činí dnes, vydírat ostatní země a bránit jim v případném uznání Tchaj-wanu jako nezávislého státu, druhé Číny po vzoru NDR a NSR, nebo severní a jižní Koreje. Byl zde tedy prostor k vyjednávání s ostatními členy OSN, který však zůstal nevyužit a kuomintangští politici tak promarnili historickou příležitost.

Dnes je situace taková, že ekonomický a ruku v ruce s tím i politický vliv ČLR sahá tak daleko, že Tchaj-wan, pokud se chce zapojit i do zcela nepolitických mezinárodních organizací, jako je Mezinárodní olympijský výbor, musí odložit svůj oficiální název a hlásit se pod jménem svého hlavního města opatřeným přívlastkem „čínská“ („Čínská Tchaj-pej“). Co na tom, že to nedává smysl, jen když to posiluje symbolický kapitál v neslábnoucím tlaku ČLR dostat Tchaj-wan pod svou vládu.

Epidemická situace a vakcinace na Tchaj-wanu

Poté, co v Číně a postupně po celém světě vypukla epidemie nového koronaviru, Tchaj-wan dokázal zabránit šíření nemoci na svém území. Byl také první, kdo již na konci roku 2019 upozornil WHO na šíření neznámého viru z Číny, nicméně WHO — v souladu s tím, že Tchaj-wan neuznává za stát — v této věci komunikovala výhradně s ČLR.

Ta v té době virus bagatelizovala, a WHO proto včasné varování z Tchaj-wanu nevyužila. Až donedávna byl výskyt epidemie na Tchaj-wanu minimální a zemi se za pomoci důsledného nošení roušek a respirátorů, trasování a výběrově nařizované karantény dařilo na rozdíl od zbytku světa vyhnout. Nebylo ani třeba zavírat školy a továrny.

Nedávno se však situace změnila a poslední tři týdny přibývá na Tchaj-wanu řádově stovky nakažených denně. K 24. 6. 2021 Tchaj-wan evidoval celkem 14 389 případů koronaviru, bohužel s vysokým podílem úmrtí (605). V důsledku toho se zpřísňují restriktivní opatření a na intenzitě nabírá snaha získat vakcíny.

Ukazuje se, že bez ohledu na skvěle zvládnutou prevenci není možné šíření nákazy plně zabránit a jediným řešením je rychlá vakcinace. To se však Tchaj-wanu zatím, ne vlastní vinou, příliš nedaří.

Z více než třiadvaceti milionů obyvatel zatím dostalo alespoň jednu dávku pouze zhruba patnáct procent. Tři farmaceutické firmy na Tchaj-wanu horečně vyvíjejí vlastní vakcínu, která je však ve fázi klinických testů. Optimistické předpovědi politiků hovoří o tom, že by domácí vakcíny mohly být schváleny během léta, tchajwanští vědci však o takové možnosti pochybují a kritizují vládu, že proces schvalování vystavuje neúnosnému tlaku.

Nákup vakcín z Německa

Jakmile se na světovém trhu objevily vakcíny, tchajwanská vláda jich rychle nakoupila alespoň takové množství, aby mohla naočkovat zdravotníky a další skupiny v klíčových oborech. V srpnu 2020 začala jednat s německou společností BioNTech o nákupu velkého množství vakcíny Pfizer s cílem proočkovat obyvatelstvo.

Počátkem letošního roku se jednání o smlouvě blížilo k úspěšnému konci, když firma BioNTech začala požadovat úpravu textu tiskové zprávy, aby se zaretušovalo, že vakcíny nakupuje Tchaj-wan jako stát. Kvůli tomu se údajně již podepsaná smlouva zatím neralizovala.

Podle serveru Taiwannews.com nákup vakcín ve společnosti BioNTech zablokovala Sü Šan-šan, manažerka čínského původu, která v této společnosti působí od konce minulého roku. Zdá se, že Sü vedle své manažerské funkce, zároveň plní úkoly tzv. „čínské buňky“ a v německé firmě hlídá čínské politické zájmy. Tato praxe je podle citovaného zdroje běžná i v jiných velkých mezinárodních korporacích.

Mezitím se exkluzívním distributorem vakcíny Pfizer s působností pro celou „širší Čínu“ stal čínský partner německé firmy Shanghai Fosun Pharmaceutical (Group). V dikci tohoto rozhodnutí širší Čína zahrnuje zvláštní oblasti Číny Hong-kong a Macau a také Tchaj-wan, který součástí Číny není. Pokud tedy tchajwanský stát chce realizovat dohodnutou smlouvu s BioNTechem, musí jít přes čínského prostředníka a přistoupit na to, že není nezávislý stát, ale jen čínská provincie.

Příznačné — a velmi znepokojující — je, že zde čínský stát využívá k realizaci svých politických zájmů německou firmu. Navenek se vše tváří jako ryze ekonomicky motivované uspořádání, to však je jen zástěrka, která má legitimizovat jinak obtížně obhajitelné rozhodnutí nedodat vakcíny státu, který si regulérní cestou vyjednal jejich nákup.

Pokud by BioNTech nakonec dodal Tchaj-wanu slíbené vakcíny bez prostředníka a bez potvrzení, že Tchaj-wan je součástí Číny, lze předpokládat, že se vystavuje sankcím z čínské strany, kde tato farmaceutická firma má bezpochyby značné obchodní zájmy. Proto neuspěly ani nedávné pokusy německé vlády realizaci obchodu zprostředkovat.

Pomoc ze zahraničí

Za těchto okolností se některé státy rozhodly pomoci Tchaj-wanu a darovat mu vakcíny. Je to nejen humanitární pomoc státu, který se ocitl v nezasloužené mezinárodní izolaci, ale také principiální odpověď na zneužívání ekonomické síly ve prospěch prosazování vlastních politických zájmů na úkor jiného státu.

Japonsko, blízký soused — a kdysi koloniální vládce Tchaj-wanu — darovalo 1.24 milionů vakcín AstraZeneca a pomáhá zprostředkovat další smlouvy na nákup vakcín pro Tchaj-wan s britskou Modernou. USA postupně nabídly dar v rozsahu 2,5 milionu vakcín. Nedávno symbolickou dávku dvaceti tisíc vakcín darovala Litva.

V České republice vyjádřil podporu Tchaj-wanu pražský primátor Hřib. Připomněl, jak v době vrcholící krize v roce 2020 dostali Češi z Tchaj-wanu pomoc formou darů zdravotnického materiálu, ventilátorů a linek na výrobu respirátorů.

Pražský primátor slíbil primátorovi partnerské Tchaj-peje, že se obrátí na českou vládu, aby Tchaj-wanu darovala přebytky vakcín, pokud nebudou potřeba v České republice. Doufejme, že se to podaří.