V poslední době se rozšířila „vakcínová diplomacie“ jako snaha darovat vakcíny tam, kde jich je nedostatek, a tím získávat sympatie pro svůj stát. Začala s tím Čínská lidová republika v rámci své širší strategie, jak vymazat povědomí o tom, že pandemie právě v Číně vznikla a je důsledkem neadekvátní reakce čínského stranicko-byrokratického aparátu na jejím počátku. Navázalo Rusko, které zase prodejem svých vakcín demonstruje vyspělost své vědy a snaží se zlepšit pozice na mezinárodní scéně v době, kdy čelí sankcím v důsledku agrese na Ukrajině a likvidace politických odpůrců prezidenta Putina.

Čínská lidová republika vedle toho provozuje ale ještě jeden druh vakcínové diplomacie. Snaží se zabránit Tchaj-wanu, aby nakoupil vakcíny, aniž by se veřejně vzdal svého statusu státu nezávislého na ČLR a uznal, že je součástí Číny, jak o něm tvrdí čínská propaganda.

Status Tchaj-wanu

Jak v poslední době zaznělo v českých médiích již mnohokrát, dnešní ostrovní stát Tchaj-wan ve smyslu státní entity je pokračovatelem někdejší Čínské republiky (založena 1911), která prohrála občanskou válku rozpoutanou komunistickými povstalci. Výsledkem občanské války, která trvala s přestávkami téměř dvacet let, byl vznik dnešní Čínské lidové republiky, zatímco zbytek poražené armády, vláda, další oficiální představitelé a významná skupina uprchlíků z původní Čínské republiky se uchýlili na Tchaj-wan, který se už dobýt nepodařilo.

Zatímco zpočátku v době studené války zůstával zachován status Čínské republiky jako jediného legitimního zástupce Číny v OSN a dalších mezinárodních organizacích, roku 1971 se situace změnila. Tehdy, mimo jiné na základě vyjednávání mezi USA, evropskými státy a dalšími zeměmi světa byla ČLR na návrh Albánie přijata do OSN. Když se tak stalo, politická reprezentace Čínské republiky představovaná autokraticky vládnoucí politickou stranou Kuomintang ztratila v OSN svůj status.

Čínou v té době zmítala Kulturní revoluce a její vliv ve světě — pomineme-li podporu maoistickým hnutím v rozvojovém světě — byl minimální. Rozhodně nemohla, jak to činí dnes, vydírat ostatní země a bránit jim v případném uznání Tchaj-wanu jako nezávislého státu, druhé Číny po vzoru NDR a NSR, nebo severní a jižní Koreje. Byl zde tedy prostor k vyjednávání s ostatními členy OSN, který však zůstal nevyužit a kuomintangští politici tak promarnili historickou příležitost.