V sobotu se vrátila delegace vedená předsedou Senátu Milošem Vystrčilem z návštěvy na Tchaj-wanu, nejvíc sledované zahraničněpolitické cesty za poslední roky. Na bilancování ekonomických přínosů cesty, původně zamýšlené zejména jako obchodní, až posléze přetvořenou v diplomatickou misi, je ještě příliš brzy. Už teď je však možné zhodnotit, co ukázala o našem vnímaní Tchaj-wanu, jak ovlivnila česko-čínské vztahy a jaké mohou být její dopady na mezinárodní politiku.

Tchaj-wan by se neměl pro nás stát Čínou naruby

Cesta na Tchaj-wan potvrdila hodnotový obsah české zahraniční politiky a vyjádřila podporu ohrožené tchajwanské demokracii v době, kdy to nejvíc potřebuje. Epizoda ale také ukázala, že Tchaj-wan je v České republice stále vnímán zvláště přes prizma vztahů s Čínou, s níž je Tchaj-wan neustále porovnáván a dáván do kontrastu. Kromě očividného protikladu malé vyspělé demokracie a autokratického obra vyzdvihují média a politici Tchaj-wan jako toho, kdo nám přinese, co Čína nedokázala.

V podobné rovině byly prezentovány i očekávané výsledky Vystrčilovy cesty, kdy byl Tchaj-wan vyobrazen jako jakási náhrada Číny, a ne partner sám o sobě. Důraz byl kladen na „náhrady“ za čínské sliby — pandu, kterou Čína navzdory příslibům nakonec pražské ZOO nepronajala, mají nahradit tchajpejští luskouni a zrušené spojení Praha-Peking zase bude suplovat přímá linka Praha-Tchaj-pej. Padla také slova o Česku jako bráně pro tchajwanské investice do Evropy, navozující pocit déjà vu.

Rétorika, jejímž prostřednictvím byla českému publiku před několika lety představována Čína, se tak zrcadlí ve „znovuobjevených“ vztazích s Tchaj-wanem, které přitom Česká republika udržuje již desítky let, a to paralelně s ekonomickými vazbami na Čínu. Správně se upozorňuje na to, že tchajwanské firmy v českých zemích patří dlouhodobě mezi významné investory a zaměstnavatele.

Není ale zaručené, že by Vystrčilova politická mise měla přinést zásadní obrat v česko-tchajwanských ekonomických vztazích. Je důležité mít se na pozoru před přehnanými očekáváními a pamatovat, že spolupráce bude fungovat tam, kde to bude dávat smysl. Vytváření obrazu o podmíněnosti ekonomické spolupráce kvalitními politickými vztahy bylo nakonec jednou z věcí, na které upozorňovali kritici Zemanovy politiky vůči Pekingu.

Konečně je potřebné vztahy s Tchaj-wanem emancipovat od sinusoidy vývoje vztahů s Čínou a s tím spojenými očekáváními. A tak vyvíjet jasný a konzistentní přístup prospěšný jak pro Českou republiku tak i pro Tchaj-wan.