„Vláda zákona“ v pojetí Pětiletého plánu budování vlády zákona v Číně deklaruje ambici dosáhnout „absolutní“ kontrolu občanů komunistickou stranou.
ÚV KS Číny zveřejnil Pětiletý plán budování vlády zákona v Číně. Plán dokládá, jaký význam vedení Komunistické strany Číny přikládá vytvoření vlastního právního systému jako efektivního nástroje v jejích rukou pro „vědecké řízení země“.
„Právní systém socialismu s čínskými rysy“, který je součástí doktríny generálního tajemníka Si Ťin-pchinga, se zde ukazuje jako nástroj centralizovaného řízení společnosti. Všech její aspekty mají být v rukou stranického vedení.
Vláda zákona jako součást Siova teoretického přínosu marxismu-leninismu
V páté z Osmi jednoznačných myšlenek, na nichž stojí ústředním výborem kodifikované Si Ťin-pchingovo myšlení odvozené z teorie marxismu-leninismu, se konstatuje: „Je jednoznačné, že cílem všestranného prosazování řízení státu pomocí zákonů je budování právního systému socialismu s čínskými rysy, budování země se socialistickým právním systémem.“
V jiném bodě Si Ťin-pchingovy doktríny se pak hovoří o „všestranném prohlubování reforem“, jejichž cílem je „zlepšovat a rozvíjet [politický] systém socialismu s čínskými rysy a dále prosazovat modernizaci struktury vládnutí a schopností vládnout“. Naplnění uvedených cílů slouží „Pětiletý plán budování vlády zákona v Číně pro léta 2020—2025“ (法治中国建设规划[2020-2025年]), který ÚV KS Číny zveřejnil 10. ledna 2021.
„Dobrý zákon“ jako nástroj „kompetentního vládnutí“
Plán stanoví devět cílů, které vnímá jako klíčové a z nichž zřetelně vyplývá stále razantnější a do větších podrobností propracovávaná institucionalizace vedoucí úlohy strany jako řídícího centra celé společnosti, opírajícího se o neosobní autoritu zákona. Ústřední výbor Komunistické strany Číny vyzývá, aby plán byl ve všech územních celcích a ve všech rezortech „v propojení se skutečností a se vší vážností realizován a naplňován.
Text dokumentu začíná patetickým konstatováním, že „vláda zákona je důležitým ukazatelem pokroku lidské civilizace, je základním způsobem vládnutí státu a řízení politiky a [její dosažení] je neslábnoucí ambicí Komunistické strany Číny a čínského lidu“. Zmíněné „vládnutí státu a řízení politiky“ (č‘-kuo li-čeng) je ústředním pojmem Si Ťin-pchingovy epochy; je to také název knihy generálního tajemníka, která se stala jakousi „biblí“ jeho vládnutí, s jejíž pomocí šíří doma i ve světě poselství systémové převahy leninského zřízení vylepšeného o čínskou zkušenost.
Komentář●Olga Lomová
Hamáčkovo poklonkování čínským komunistům nás znevažuje i v jejich očích</p><p></p><p>
Politická symbolika jeho knihy se projevila na jaře 2016, kdy se v Parlamentu ČR o ní konal rituální seminář jako předehra návštěvy generálního tajemníka Si Ťin-pchinga v Praze. Nad seminářem převzal záštitu Jan Hamáček a výstupem byl český překlad díla vydaný pod dohledem čínských orgánů na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Pětiletý plán budování vlády zákona v Čínské lidové republice stanoví devět cílů, které mají umožnit „vládu zákona“ (法治) ve smyslu řízení státu za pomoci zákonů. Toto pojetí vlády zákona má v pětiletém plánu normativní podobu ve formulaci liang fa šan č‘, což lze překládat jako „dobré zákony — kompetentní vládnutí“.
Formulace je víceznačná, slova liang a šan se mimo jiné užívají ve významu „dobrý“, a to s konotací „kvalitní“, ale také „poctivý“, „spořádaný“, případně „laskavý“. Pro čínského mluvčího ve formulaci zaznívá také dvojslabičné slovo šan-liang — tj. „laskavý“ jako opak ke „krutému“ či „násilnému“.
Uvážíme-li, že se jedná o rozpracování právního systému, jehož cílem je znemožnit právní ochranu individuálních práv, jsou tyto významy podvědomě asociované volbou slov obzvláště cynickou manipulací jazyka. Formulace manipuluje také čínskou historii a je transformovanou výpůjčkou z díla čínského reformátora 11. století, historické souvislosti zde však je třeba brát s rezervou.
Konstitucionalismus ve smyslu právní ochrany vedoucí úlohy strany
Pětiletý plán budování vlády zákona v Číně se odvolává na práva zaručená Ústavou Čínské lidové republiky. „Obranou ústavnosti“, o které je zde řeč, však není míněn konstitucionalismus ve smyslu ochrany individuálních práv občanů, ale právní ochrana vedoucí úlohy strany. Ta je ukotvena v 1. článku základního dokumentu Čínské lidové republiky, od něhož se pak odvozují všechna ostatní práva a povinnosti tamějších občanů.
„ČLR je socialistická země s demokratickou diktaturou lidu vedená dělnickou třídou a založená na spojenectví dělníků a rolníků. Socialistický řád je základem ČLR. Nejbytostnějším rysem socialismu s čínskými rysy je vedoucí úloha strany. Všem organizacím a jednotlivcům je zakázáno narušovat socialistický řád.“ Citovaný článek Ústavy Čínské lidové republiky je výsledkem novelizace z března 2018, tedy z doby, kdy již naplno probíhaly na nejvyšší úrovni Komunistické strany Číny diskuze o reformě právního systému, a připravil cestu pro další rozhodnutí v oblasti reformy soudnictví.
Debaty o reformě právního systému směrem k větší nezávislosti na politické moci a ochraně práv občanů mají v ČLR delší historii a významným mezníkem v nich byla debata o konstitucionalismu v době, kdy Si Ťin-pching nastoupil do funkce generálního tajemníka a v očích některých budil dojem politika nakloněného reformě politického systému. V těchto debatách, které z větší části zůstaly mimo obzor světových médií, však záhy převážil konzervativní přístup zdůrazňující autoritu komunistické strany. I v zahraničí slyšitelně zazněl hlas prezidenta nejvyššího lidového soudu Čou Čchianga, který rok před novelizací čínské ústavy varoval před „chybným západním pojetím dělby moci a nezávislosti soudnictví“.
V takovém ústavním rámci a pojetí nezávislosti soudnictví se ve svůj opak obracejí další zdánlivě standardní cíle, jako je spravedlivá justice, vymahatelnost práva a poslušnost zákonům, stejně jako právní dohled. V kontextu Čínské lidové republiky tyto cíle nenárokují nic jiného, než zákonem a institucemi práva garantovanou podřízenost individuálních práv politice strany.