↗

Čínské hnutí roku 1989 připomíná, že po svobodě touží všichni lidé na celém světě. A také, že výsledek revoluce, která u nás ukončila komunistický režim, nebyl samozřejmý. Foto DW

Demonstrace na jaře 1989 v Pekingu a dalších městech Čínské lidové republiky završily deset let poměrně otevřených diskuzí o úskalích politického systému založeného na vládě komunistické strany a také uzavřely první dekádu hospodářských reforem započatých po Kulturní revoluci. O deset let dříve, na přelomu let 1978 a 1979 v Číně proběhlo hnutí Zdi demokracie, během kterého Wej Ťing-šeng uveřejnil manifest s názvem Pátá modernizace požadující demokratickou proměnu politického systému. Hnutí bylo potlačeno, jeho představitelé pozatýkáni a odsouzeni za podvracení státní moci. Nejvyšší trest, patnáct let těžkého žaláře, dostal právě Wej Ťing-šeng.

Názory demokratických aktivistů poprvé veřejně vyslovované v krátkém období tohoto „Pekingského jara“, jehož někteří představitelé se odvolávali na socialismus s lidskou tváří československého jara 1968, byly exemplárně potrestané. Dál se však o nich diskutovalo v soukromí, mezi řádky literárních děl, v symbolické zkratce ve filmu a stále častěji v polooficiálních odborných debatách a také v „salónech demokracie“ na půdě univerzit a za účasti význačných intelektuálů. Požadavky na svobodu slova a politické reformy zaznívaly také během studentských demonstrací menšího rozsahu ve druhé polovině 80. let.

Protesty za svobodu politickým vězňům