Tank Man — muž před tankem a pohnutá historie jeho fotografie
Tobiáš LipoldPříběh ikonické fotografie Tank Mana, muže, který v červnu 1989 na náměstí Nebeského klidu zastavil vlastním tělem tank, poodhaluje mnohé o touze Číňanů po demokracii. A také o cenzorských sklonech dnešního represivního pekingského režimu.
Ráno 5. června 1989 se americký fotograf Jeff Widener vydal do hotelu Peking na Čchanganské třídě, aby na požadavek z centrály agentury Associated Press vyfotil situaci na náměstí Tchien-an-men — náměstí Nebeského klidu po násilném potlačení demonstrací Čínskou lidovou osvobozeneckou armádou předchozího dne. Do hlídaného hotelu se Widenerovi s pomocí amerického studenta podařilo propašovat fotoaparát, aby mohl z balkonu v šestém patře začít fotit.
Po chvíli se po hlavní třídě směrem k hotelu začala sunout dlouhá kolona tanků. A zatímco Widener čekal na správný okamžik, připletl se mu do záběru muž v bílé košili s nákupními taškami v rukou, který si stoupl před řadu tanků. Po chvíli na první z nich vylezl, aby řídícímu tankistovi domluvil. Z filmu, který z hotelu pronesl Widenerův pomocník ve spodním prádle, pak vzešla fotka, která druhý den na titulních stranách západních novin obletěla svět.
Snímek „Tank Mana“ se jako jedna z nejslavnějších fotografií 20. století stal symbolem událostí na náměstí Tchien-an-men, kde studenti a další skupiny obyvatel od konce dubna do vojenského zásahu 4. června demonstrovali za reformu tehdejšího zřízení směrem k větší otevřenosti politického systému. Cíle demonstrantů zprvu podporovala i reformní část Komunistické strany Číny.
Po odstavení jejího hlavního představitele, generálního tajemníka Čao C'-janga, se vedení strany rozhodlo proti demonstrantům zakročit silou. Vojenský zákrok následně vedl k několika stovkám až tisícům obětí.
Další fotografie
Jeff Widener nebyl jediným fotografem, kterému se 5. června podařilo zachytit neznámého muže vzdorujícího tankům, ačkoliv právě jeho fotka je patrně nejznámější verzí. Historii snímků nedávno připomněl v twitterovém vlákně fotograf Patrik Witty, který v roce 2009 napsal o historii legendárních fotografií z náměstí Nebeského klidu k 20. výročí tragédie článek pro New York Times.
Fotografové Charlie Cole z týdeníku Newsweek a Stuart Franklin pracující tou dobou pro Time fotili společně na balkoně hotelu Peking. Každý ale zachytil situaci v jiném detailu.
Stejně jako jejich kolega Widener museli vyřešit problém, jak fotografie dostat až do redakcí bez zásahu místních úřadů. Cole popisuje, jak film ukryl v nádržce toalety ve svém pokoji v hotelu Peking. Jen pár minut poté do pokoje vtrhli příslušníci veřejné bezpečnosti, kteří mu zabavili ostatní materiály.
Pro film s fotkou Tank Mana se musel vrátit až o několik hodin později. Franklin zase vypráví, jak jeho film putoval do pařížské kanceláře Magnum Photos schovaný v čaji.
Zatímco první tři fotky zabírají situaci v detailu, fotograf Sin Wai Keung zachytil Tank Mana v širším měřítku i s částí náměstí Tchien-an-men. Na snímku jsou za blížící se kolonou seřazeny desítky dalších tanků.
Obrázek dokresluje téměř neznámá fotografie Terrila Jonese, reportéra AP v Pekingu, zveřejněná až v roce 2009 — v reakci na Wittyho článek. Jako jediná zachycuje muže a přijíždějící tanky přímo z úrovně ulice. Na této fotografii vyniká zejména kontrast mezi prchajícími lidmi v popředí a nehybně stojícím mužem, k němuž se blíží obří tanková kolona, v pozadí.
Jméno ani osud Tank Mana nejsou známy. Krátce poté, co se neznámý muž, který podle svého vzhledu zřejmě nebyl účastníkem protestů, ale náhodným kolemjdoucím, pokusil kolonu tanků zastavit, k němu podle dochovaných filmových záběrů přišla skupinka lidí a odvedla ho pryč z ulice. O jeho dalším osudu není nic známo.
Záleží na tom, zda lidé, kteří ho odvedli, patřili k veřejné bezpečnosti, nebo se jednalo o jeho sympatizanty, kteří ho v dobré víře odvedli stranou. Tomu by snad mohla nasvědčovat mírnost jejich chování. Na druhou stranu je velmi nepravděpodobné, že by se veřejná bezpečnost v takové situaci nepokusila zasáhnout.
Čínské úřady se k osudu Tank Mana nikdy jasně nevyjádřily. Jen generální tajemník Ťiang Ce-min, který se ujal funkce krátce po zákroku na náměstí Tchien-an-men, v rozhovorech se zahraničními novináři popřel nejprve jeho zabití a později i zadržení.
Záběry Tank Mana se krátce po incidentu objevily i v čínské státní televizi, která o něm mluvila jako o darebákovi. Brzy nato ale z čínského veřejného prostoru musely zmizet všechny zmínky o událostech na náměstí Tchien-an-men včetně těch negativních, a tím pádem z Číny zmizela i fotka Tank Mana.
Dění v Pekingu v červnu 1989 je v Čínské lidové republice stále jedním z největších tabu. A v důseldku efektivity cenzury Komunistické strany Číny velká část především mladší čínské populace neví nic o tehdejších událostech ani o Tank Manovi.
Při konfrontaci s kritikou Západu využívá čínská propaganda Tank Mana naopak ve svůj prospěch. Tvrdí, že se tankista zjevně snažil muže objet, což dokazuje „lidskost“ čínské armády a vyvrací „propagandu“ západních zemí, které chtějí vykreslit události na náměstí Tchien-an-men jako masakr.
Takováto interpretace je dodnes častá u pročínských internetových trollů. Na sociálních sítích snaží potlačení protestů nejrůzněji popírat či racionalizovat a zpochybnit tak vzpomínky na tragédii z náměstí Tchien-an-men i mimo Čínu. O to větší smysl má připomínat si ikonocickou fotografii a okolnosti jejího vzniku.