V sobotu 28. května skončila šestidenní návštěva vysoké komisařky OSN pro lidská práva Michelle Bacheletové v Čínské lidové republice. Jedná se o první návštěvu nejvyššího představitele lidskoprávního orgánu OSN v Číně po sedmnácti letech.

Návštěva se uskutečnila v době, kdy v Hongkongu po přijetí Zákona o státní bezpečnosti byla zlikvidována základní občanská práva a svobody a z trestného činu „paktování s cizími silami“ byl nedávno obviněn i devadesátiletý kardinál Zen. V Tibetu a Sin-ťiangu jsou zase pod záminkou boje proti terorismu a upevňování společenské stability a rozvoje mnoho let perzekuováni příslušníci etnických menšin.

Porušování lidských práv v Číně zahrnuje genocidu v Sin-ťiangu

O tom, jak se podařilo „stabilizovat“ situaci v Tibetu letos na jaře naléhavě vypověděl tibetský zpěvák Tsewang Norbu. Demonstrativně se upálil v centru Lhasy.

V posledních letech se však nejvíc zpráv o represích proti příslušníkům národnostních menšin v Číně týká Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. Od roku 2014 jsou tu pod záminkou boje proti separatismu a terorismu systematicky perzekuováni Ujguři a další etnika muslimského vyznání tradičně žijící v této části Číny.

Čínským úřadům se podařilo umlčet ujgurskou intelektuální a kulturní elitu. Mnoho význačných osobností se ocitlo ve vězení, a to i na doživotí, jako například profesor historie Ilham Tohti. Tašpolat Téjip, někdejší rektor Sinťiangské národní univerzity, byl odsouzen k trestu smrti.

V Sin-ťiangu byl za pomoci nových technologií zaveden bezprecedentní dozor nad obyvatelstvem. Několik let se realizovala masová „převýchova“ ve speciálně zřizovaných koncentračních táborech, která zasáhla podle odhadů založených na nepřímých důkazech jeden až dva milióny lidí. Mnoho osob bylo odsouzeno k trestům vězení.

Masivní převýchovu doprovází nucená práce, včetně přemísťování dělníků daleko od domova s cílem přetrhat rodinné a přátelské vazby ve vlastní komunitě. Objevily se zprávy o sterilizaci žen a odebírání malých dětí umísťovaných v internátních školách, kde jsou vychovávány ve výhradně čínském prostředí a nemají možnost používat rodný jazyk a zachovat si povědomí o vlastní kulturní identitě. Zřejmým cílem všech uvedených opatření je likvidace Ujgurů a dalších nečínských etnik žijících v Sin-ťiangu a přeměna této kdysi odlehlé části země, která byla k čínské říši přičleněna v polovině 18. století, v plně počínštěné území.

Alarmující zprávy ze Sin-ťiangu a vědecké analýzy západních odborníků na tento region podnítily v Evropě a USA řadu politických rezolucí odsuzujících zločiny proti lidskosti páchané čínskými úřady. Evropský parlament a vlády některých států uvalily sankce na politické představitele přímo zodpovědné za represe v Sin-ťiangu a některé vlády a parlamenty označily dění v Sin-ťiangu za genocidu.

V Evropě a USA se přijímají zákony zakazující dovoz čínského zboží vyrobeného za pomoci nucené práce v Sin-ťiangu. Mimo to v prosinci 2021 občanský tribunál vedený britským právníkem Geoffreym Nicem dospěl k závěru, že v Sin-ťiangu probíhá genocida ve smyslu systematické a státem organizované snahy likvidovat ujgurské etnikum.

Uniklé dokumenty nelidské zacházení v Sin-ťiangu

Další šokující důkazy o represích v Sin-ťiangu shodou okolností zveřejnila BBC krátce po příjezdu vysoké komisařky Michelle Bacheletové do Číny. Anonymní zdroj poskytl dokumenty odcizené z policejních databází ve dvou okresech jižního Sin-ťiangu. Materiály, které před zveřejněním ověřil a jejichž analýzu publikoval v odborném článku Adrian Zenz, odhalují brutální metody a masivní převýchovu „nespolehlivých“ příslušníků národnostních menšin; odhadem se jedná o více než dvanáct procent všech místních obyvatel.

Policejní zdroje podávají konkrétní a podrobný přehled o zadržených a způsobu nakládání s nimi, včetně fotografií. Obsahují také materiály s názornými popisy určenými pro školení represivního aparátu.

Důvodem zadržení jsou projevy „nespolehlivosti“, kam patří zejména dodržování tradičních zvyklostí, kontakty s „podezřelými“ příbuznými či sledování „nevhodného“ obsahu na internetu. Jedna mladá žena byla poslána do převýchovného tábora, protože se věnovala „podezřelým aktivitám“ a v noci si vypínala mobilní telefon.

Mezi uniklými dokumenty jsou dále interní projevy a instrukce z nejvyšších míst komunistického vedení země i konkrétní rozhodnutí stranického a policejního aparátu na místní úrovni. To dokládá, že se nejedná o „přehmaty“ jednotlivých policistů, ale o systematickou a shora prosazovanou státní politiku.

Uniklé policejní dokumenty také prokazují, že část převychovávaných odsuzují k trestům vězení. Kriminalizovány jsou běžné zvyklosti, jako je nošení vousů, jež úřady označují za projev islámského radikalismu, ale také cesty do zahraničí či kontakty s příbuznými v zahraničí. Tresty jsou vysoké a v případě starých lidí se trest odnětí svobody na deset či patnáct let často rovná doživotí.

V jednom z neveřejných projevů obsažených v databázi se také konstatuje, že některé osoby se zřejmě nepodaří převychovat a nelze dopustit, aby se kdy dostaly na svobodu. Zdokumentováno je umísťování opuštěných dětí do internátních čínských škol a odebírání dětí „nespolehlivým“ rodičům.

Úřední dokumenty tak potvrzují již dříve publikovaná svědectví. Spolehlivě usvědčují čínskou vládu ze lži, když tvrdí, že se nejedná o převýchovné tábory, ale o školící střediska, která mají lidem umožnit zvýšit si kvalifikaci a získat lepší pracovní uplatnění.

Navzdory těmto a dalším známým faktům je však Rada OSN pro lidská práva zatím v postoji k Sin-ťiangu opatrná. A stále odkládá zveřejnění zvláštní zprávy k situaci národnostních menšin v Sin-ťiangu, na které pracuje již několik let.

Bacheletová: Není to inspekce, navazujeme dialog

Tomu všemu navzdory Michelle Bacheletová na počátku své návštěvy zdůraznila, že její návštěva nemá povahu inspekční cesty s cílem prověřovat lidskoprávní situaci v Číně. A znovu to zopakovala v závěrečné zprávě přednesené během tiskové konference před odletem ze země.

Svoji návštěvu na závěr charakterizovala jako vzácnou příležitost k osobnímu setkání s nejvyššími představiteli země, k otevřené diskusi a navázání kontaktů na nejvyšší úrovni a položení základů pro „pravidelnou a smysluplnou“ komunikaci s cílem „pomoci Číně k dodržování závazků daných mezinárodním právem“. Bacheletová se zároveň zmínila o blíže neurčených regionálních a globálních otázkách, při jejichž řešení podle jejího názoru Čína může sehrát kladnou roli a o nichž s čínskými partnery jednala.

Své rozhovory označila za otevřené a zdůraznila, že její cesta se uskutečnila na základě důkladné přípravy jejího týmu. Uvedla, že měla nekontrolovaný přístup všude, kde to považovala za důležité, včetně setkání s představiteli občanských organizací a občanské společnosti. Bez dalších podrobností se zmínila také o tom, že ve svých rozhovorech s čínskými představiteli poukazovala na konkrétní případy porušování lidských práv v Sin-ťiangu.

Její návštěvu od počátku doprovázela kritika lidskoprávních organizací. Upozorňovaly na netransparentnost okolností návštěvy a vyjadřovaly obavy, že Čínská lidová republika využije nejvyšší autoritu ve věci základních lidských práv k legitimizaci nepřijatelných poměrů v Sin-ťiangu, ale také v Hong-kongu a jinde v Číně. To se skutečně stalo.

Hned na počátku čínská média zveřejnila fotografii Michelle Bacheletové, jak listuje v knize výroků generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga k tématu lidských práv. Po následujícím jejím videorozhovoru se Si Ťin-pchingem čínské ministerstvo zahraničních věcí vydalo tiskovou zprávu, která parafrázuje slova Michelle Bacheletové v tom smyslu, že se  „s obdivem vyjádřila o čínském úsilí při odstraňování chudoby, obraně lidských práv a uskutečňování ekonomického a sociálního rozvoje“. Zprávu široce přebírala čínská média.

Kancelář vysoké komisařky OSN pro lidská práva následně tuto zprávu dementovala a zveřejnila doslovný přepis toho, co Michelle Bacheletová Si Ťin-pchingovi ve skutečnosti řekla. Není zde ani v náznaku žádná zmínka o obdivu vůči Číně, zato je tam klíčové prohlášení, že „rozvoj, mír a bezpečnost, pokud mají být dlouhodobě udržitelné... musí ve svém jádru mít lidská práva“.

Obavy ze snahy manipulovat zprávy o návštěvě posílil i průběh závěrečné tiskové videokonference. Poté, co Michelle Bacheletová přečetla svoji opatrně formulovanou zprávu, zbývající čas na otázky novinářů zkrátily nepochopitelné technické problémy se zvukem a absence tlumočníka z čínštiny, stejně jako zdlouhavá odpověď vysoké komisařky na otázku čínské státní televize týkající se porušování lidských práv nikoliv v Číně, ale v USA.

Ve srovnání s diplomatickým zněním odpovědí na několik málo konkrétních dotazů ohledně návštěvy v Sin-ťiangu působila kritika lidskoprávní situace ve Spojených státech jako snaha vyhnout se tématům, která by mohla být nepříjemná pro čínské hostitele. Sophie Richardsonová, ředitelka čínského oddělení v občanské organizaci Human Rights Watch, stejně jako další představitelé lidskoprávních organizací na Západě kritizovali návštěvu jako nezvládnutou. Podle jejich názoru, pokud Michelle Bacheletová nedokázala jasně pojmenovat, jak Čína porušuje základní lidská práva a vystoupit na obranu obětí, neměla do Číny jezdit a nechat se využít k čínské propagandě.

Postoj vysoké komisařky

Abychom byli spravedliví, mezi řádky oficiálních prohlášení vysoké komisařky se objevuje diplomatická rezistence proti čínským interpretacím její návštěvy. Její kancelář zaslala opravu čínské interpretace jejích slov. Ona sama opakovaně zdůraznila, že zásadní podmínkou pro udržitelný rozvoj a mír je ochrana základních lidských práv.

Zmínila se také o tom, že obavy o bezpečnost nemohou legitimizovat masivní porušování lidských práv. Vyzvedla nezbytnost nezávislého soudnictví jako prostředku ochrany práv jednotlivce. A vyjádřila naději, že v budoucnu Rada pro lidská práva pomůže Číně zlepšit ochranu lidských práv. V závěrečné zprávě také ujistila ty, kdo se na ni před cestou do Číny obrátili s prosbou o pomoc ve věci perzekuovaných či nezvěstných příbuzných a přátel, že „jejich hlas byl slyšet“.

Zdvořile a diplomatickým jazykem vyslovený náznak kritiky poměrů v Čínské lidové republice nicméně překryla čínská verze zprávy o průběhu jednání. Na stránkách ministerstva zahraničí zůstává beze změny čínská verze jejího rozhovoru se Si Ťin-pchingem, proti které se její kancelář ohradila.

A souhrnná zpráva, kterou těsně po odletu Michelle Bacheletové do Evropy uveřejnil náměstek ministra zahraničních věcí Ma Čao-sü a šířila ji čínská média v čínském a anglickém jazyce, jednoznačně vyzněla jako potvrzení správnosti čínské politiky. Návštěva vysoké komisařky prý:

• posílila porozumění pro čínskou cestu rozvoje lidských práv,
• poskytla příležitost představit čínský postoj k rozvoji globální správy lidských práv,
• posílila spolupráci Číny s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva,
• a konečně poskytla příležitost vysoké komisařce na vlastní oči vidět „skutečný Sin-ťiang“.

Ve zprávě nechybí ani výpad proti „útokům na Čínu prostřednictvím lží a dezinformací“. A proti „jistým západním zemím, které, vedeny postranními úmysly, se pokoušely narušit cestu vysoké komisařky, avšak jejich pletichy se nezdařily.“

Čína původně univerzalitu lidských práv akceptovala

K respektování lidských práv v jejich univerzalitě, jak je poprvé formulovala Všeobecná deklarace lidských práv přijatá v OSN na konci roku 1948, se zavázala drtivá většina států světa napříč odlišnou historickou zkušeností a kulturní tradicí. Na formulaci Všeobecné deklarace se podílel i zástupce Číny, tehdy ještě Čínské republiky, a nijak neprotestoval, že by nebyla v souladu s čínskou kulturní tradicí.

Proti hlasoval pouze Sovětský svaz a pět jeho tehdejších satelitů, mezi nimi i Československo, kde krátce před tím převzali moc komunisté. Dále už jen Saúdská Arábie, která proti Deklaraci vznášela náboženské důvody, a Jihoafrická republika, kde se princip lidských práv neslučoval se systémem apartheidu.

Deklarace, jejíž vznik iniciovala vdova po americkém prezidentovi Eleanor Rooseveltová, vznikla v reakci na otřesné události druhé světové války a holocaust. Širokou podporu v OSN získala navíc proto, že její principy stály proti nerovnoprávnému postavení obyvatel kolonií.

Podstatou Všeobecné deklarace a dalších mezinárodních úmluv na ni navazujících a celého systému mezinárodního práva je myšlenka, že každý jednotlivý člověk má stejná práva a má nárok na ochranu, včetně ochrany před zvůlí státních institucí. Právě přesvědčení o nutnosti dát hlas jednotlivci proti institucím a proti státu je v základu práce Rady OSN pro lidská práva, která tradičně spolupracuje s občanskými organizacemi a nezávislými experty.

Na půdě Rady pro lidská práva (dříve Komise pro lidská práva) byla Čínská lidová republika dlouho předmětem kritiky. Postupně sice podepsala a ratifikovala některé mezinárodní úmluvy o lidských právech, jejich uplatňování v praxi je však sporné s ohledem na povahu pekingského režimu.

Roku 1998, ve snaze vstoupit do Světové obchodní organizace, Čínská lidová republika podepsala dokonce i Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Avšak poté, co dosáhla cíle a stala se členem Světové obchodní organizace, jej neratifikovala.

Dnes ovšem Peking prosazuje svou „specifickou“ představu lidských práv

V posledních zhruba deseti letech se však situace obrátila. Z kritizované země, která ve snaze získat postavení respektované mocnosti začala přijímat mezinárodní úmluvy, se Čína proměnila v aktéra, který se pokouší sám hrát v prosazování lidských práv vlivnou roli — prosazuje ovšem jejich vlastní pojetí.

Na jedné straně se hlásí k myšlence univerzálních práv, na straně druhé zdůrazňuje vlastní specifické podmínky a v závislosti na tom hovoří o vlastním pojetí lidských práv. Podle Čínské lidové republiky jsou důležitější než základní občanská práva a svobody „právo na přežití“ a „právo na rozvoj“.

Tato práva podle pojetí čínských ideologů nelze zaručit jinak než za pomoci silného státu, v němž je důležitější naplňování státních rozhodnutí než práva individuální. Čína pak vydává vlastní ekonomický rozvoj nedávných let a „vytahování lidé z chudoby“ za příklad uplatňování „základních lidských práv“.

A skutečnost, že individuální práva postrádají v zemi ochranu, přikrašluje vyprávěním o „kulturních specifikách“ a údajně bytostném čínském kolektivismu. Tím se má zdůvodňovat připravenost obětovat osobní zájmy vyššímu zájmu společenství.

Protlačování „práva na přežití“ a „práva na rozvoj“ do lidskoprávní agendy OSN a do mechanismů práce Rady není jen zastíracím manévrem, který má umlčet kritiku neutěšeného stavu v ochraně základních lidských práv v zemi, kde generální prokurátor před časem prohlásil myšlenku soudnictví nezávislého na komunistické straně za pokus Západu destabilizovat zemi a zastavit její rozvoj. Čínští představitelé na půdě OSN aktivně prosazují vlastní pojetí lidských práv, v němž jednotlivec nemá místo jinak než jako předmět státní politiky. Čínská lidová republika právě toto vydává za verzi lidských práv odpovídající podmínkám globálního Jihu.

Svoje koncepty představitelé Číny protlačují do mezinárodně přijímaných rezolucí o lidských právech a do reforem způsobu práce Rady. Daří se jim také prosazovat čínské pseudonevládní organizace, aby získávaly poradní status v OSN, bez ohledu na to, že se jedná o organizace plně pod kontrolou čínských stranických a státních orgánů.

Pro nás v České republice by měl být alarmující zejména případ CEFC, údajně neziskového křídla stejnojmenné formálně soukromé společnosti, která před nedávnem slibovala obrovské investice na českém trhu a jejíž „předseda“ Jie Ťien-ming, než zmizel, byl nechvalně známým poradcem prezidenta Zemana. Patrick Ho, předseda „neziskové“ CEFC jako poradního orgánu OSN a jinak též propagátor projektu Nové Hedvábné cesty jako strategie řešení globálních problémů, byl roku 2018 newyorkským soudem usvědčen a odsouzen k trestu odnětí svobody za podplácení afrických politiků.

Působení Číny v Radě pro lidská práva systematicky směřuje k uznání jejího pojetí lidských práv, v němž jednotlivec nehraje roli, za mezinárodní normu. Ruku v ruce s tím se v lidskoprávních rezolucích OSN objevuje diskurz „práva na rozvoj“ a také fráze o „společenství sdíleného osudu lidstva“, která představuje jeden z ústředních bodů „Si Ťin-pchingova myšlení o socialismu s čínskými rysy pro novou epochu“.

Diplomatické kolbiště

Naplnění zahraničněpolitických cílů Čínské lidové republiky napomáhají nenápadně probíhající institucionální reformy, které omezují hlas občanské společnosti v práci Rady, a nová formulace mechanismů řešení lidskoprávních problémů v duchu čínského konceptu „win-win“, to jest bilaterálních jednání mezi státy bez účasti aktérů občanské společnosti. To má umožnit netransparentní vyjednávání kompromisů a zametání problémů pod koberec.

V posledních letech Čínská lidová republika systematicky vede diplomatická jednání s cílem přebudovat celou architekturu řešení lidskoprávních otázek v rámci Organizace spojených národů. Obrací se zejména na rozvojové země, za jejichž obránce se vydává a od nichž získává podporu pro své návrhy. Jak ukazuje výše zmíněný příklad Patricka Ho, využívá k tomu i korupce.

Blízkým spojencem čínských snah je nepřekvapivě Rusko a Bělorusko. Není však pochyb o tom, že čínští diplomaté se obracejí i na zástupce států Evropské unie a nemůžeme vyloučit, že v některých věcech dokážou najít společnou řeč i s nimi.

Ostatně Českou republiku při OSN dnes zastupuje člověk, který v minulosti v Praze pracoval pro Jie Ťien-mingovu CEFC. A jako krátkodobý ministr zahraničí se neostýchal natočit gratulační video v duchu čínské politické rétoriky.

Teprve v těchto souvislostech se stává srozumitelným, proč musela být Michelle Bacheletová vyfotografována s knihou citátů o lidských právech z úst generálního tajemníka Komunistické strany Číny. A proč jí tisková zpráva ministerstva zahraničí podstrčila chválu čínské péče o lidská práva rámovanou slovy o odstraňování chudoby a uskutečňování ekonomického a sociálního rozvoje.

Pro čínskou stranu tato návštěva nejen měla neutralizovat těžko popiratelná svědectví o zločinech páchaných na vlastních občanech. Z dlouhodobého hlediska je mnohem důležitější, že návštěva poskytla Číně příležitost prezentovat ji jako podporu jejím snahám o změnu pojetí lidských práv. Což by nutně vedlo k vyprázdnění pojmu.

Michelle Bacheletová měla v jedné věci pravdu — lidská práva jsou základem veškerého stávajícího systému mezinárodního práva, jak se vytvořil po druhé světové válce. Čínská snaha o novou definici a způsob mezinárodní ochrany lidských práv prostřednictvím států jsou součástí širšího úsilí o celkovou změnu mezinárodního řádu způsobem, který by lépe vyhovoval čínskému politickému systému, v němž jednotlivec, a někdy dokonce ani celé etnikum, nic neznamená.