Judön la, Wangdü la, Tänpa la, jste demokraticky zvolenými představiteli tibetské diaspory. Co je podle vás v současné době třeba udělat pro pokrok v činnosti Ústřední tibetské správy (CTA), a to jak v Dharamsale, tak ve světě?

Judön Ukarcchang: Nejdůležitější je mezinárodní podpora prosazování svobody Tibetu. Máme tibetské kanceláře ve dvanácti zemích. Pokud by naše akce získaly širokou podporu, mohli bychom se dočkat rezolucí přijatých v různých parlamentech po celém světě, které by podpořily náš boj za svobodu a lidská práva v Tibetu.

Konkrétně musíme čelit čínské propagandě, podle níž Tibet je a vždy byl součástí Číny. Čínští představitelé to často kladou jako podmínku pro vyjednávání, a to i když se setkávají s mezinárodními představiteli. Proto potřebujeme pomoc ze zahraničí. Bez ní nejsme schopni vést jednání, protože Čína se snaží hledat podporu pro uznání nezákonné okupace Tibetu, jako by se jednalo o něco legitimního.

Evropská unie má jedinečný mechanismus, kterým Čínu konfrontuje v oblasti lidských práv, ale myslím, že by měl být o něco silnější. Jsme velmi rádi, že jste v České republice přijali Magnitského zákon. Byli bychom rádi, aby se promítl do toho, že lidé, kteří v Číně porušují lidská práva a straničtí funkcionáři za to zodpovědní, budou podle něj souzeni. Do Číny musí přijít silný vzkaz, že jejich autokratická vláda a útlak Tibeťanů není tolerován.

Tänpa Jarphel: Jsme demokraticky zvolení zástupci tibetské komunity v exilu a jedním z nejdůležitějších aspektů naší práce je vytváření povědomí o porušování lidských práv v Tibetu. O to se velmi intenzivně snažíme. Tibeťané si přejí návrat Jeho Svatosti dalajlamy do Tibetu.

Wangdü Dordže: V prvé řadě děkujeme za příležitost informovat svět o kritické situaci Tibeťanů, kteří již více než sedmdesát let trpí pod brutální nadvládou koloniální říše komunistické Číny. Následujeme příklad našeho duchovního vůdce, Jeho Svatosti 14. dalajlamy, který od svých pouhých šestnácti let nepřetržitě pracuje pro tibetskou věc, pro lidstvo a pro světový mír.

Spolu s ním jsou tu naše velké legendy, naši otcové, naši předkové a více než milion Tibeťanů, kteří obětovali své drahocenné životy, ale svět o nich neví. V OSN mají záznam o osmdesáti tisících Tibeťanů, kteří byli zabiti během povstání v březnu 1959.

Takže my, Tibeťané — ačkoli počet obyvatel uvnitř Tibetu je pouhých šest milionů a tibetská diaspora čítá pouze 1,2 laku (pozn. redakce: lakh je jednotka v indickém systému číslování rovnající se sto tisícům, proto 1,2 laku odpovídá 120 000 lidí) — každý z nás, zejména uvnitř Tibetu, přináší nejvyšší oběti v boji proti čínské represivní politice.

Více než 157 statečných tibetských bratrů a sester se upálilo. Většině z nich bylo méně než pětatřicet let. Svobodný a nezávislý Tibet nikdy neviděli. Ale tibetská věc pro ně byla cennější než jejich životy. Neustále apelujeme na mezinárodní společenství, zejména vlády a zákonodárce, aby stáli při nás, aby se zasazovali o lidskost, o mír.

Symbolicky je tento den pro vás, Českou republiku, 17. listopad, Dnem svobody. Dnes ráno jsme se všichni vydali na pietní místo, abychom vzdali úctu a hold všem, kteří obětovali své životy za demokracii, byli ve vězení, modlili se a tvrdě pracovali pro demokracii. Stejný den si přejeme i pro tibetský lid.

Judön Ukarcchang: Je velmi důležité, aby Ústřední tibetská správa — tibetská exilová vláda — získala určité uznání. V daném smyslu již vláda USA podnikla první kroky. Před dvěma nebo třemi lety jsme obdrželi přímé financování. Domnívám se, že Evropa by také měla vyčlenit rozpočet na aktivity související s Tibetem.

Neméně důležité by bylo jmenovat zvláštního koordinátora Evropské unie pro Tibet, případně zaměřeného na Čínu. Takový orgán by mohl kontrolovat porušování lidských práv a zvěrstva, jež se dějí nejen v Tibetu, ale v celé Číně. Nelze zapomínat na naše bratry a sestry v ujgurských oblastech, v jižním Mongolsku, v Hongkongu a jinde. Je velmi důležité nejen vytvářet povědomí, ale také pořádat konkrétní akce, jako je tato.

Když mluvíme o Tibetu v mezinárodních vztazích, rád bych se zeptal na geopolitický význam Tibetu pro Komunistickou stranu Číny. V jednom ze svých předchozích článků jsem se zabýval tím, jak režim využívá tibetského strategického území, hydroenergetického potenciálu, přírodních zdrojů a paradoxně i vašeho náboženství k prosazování svých zájmů, a to jak doma, tak v zahraničí. Jak může svět v těchto naléhavých otázkách pomoci? Jeden z možných nástrojů nastínila poslankyně Evropského parlamentu Isabel Santosová, když prohlásila, že by Evropský parlament měl přijmout přísnější mechanismus „náležité péče“ (due dilligence), který by reguloval dovoz z regionů, kde jsou závažně porušována lidská práva nebo se tam ničí životní prostředí. V tomto ohledu se největší zdroje lithia v Číně nacházejí na Tibetské náhorní plošině a jsou intenzivně využívány například čínským průmyslem vyrábějícím elektromobily. Myslíte si, že by pomohl zákaz dovozu těchto produktů na evropské trhy?

Judön Ukarcchang: Mechanismus náležité péče je určitě velmi důležitý, zejména tam, kde jsou drancované zdroje odváženy do Číny, aby obohatily její ekonomiku. Ať už jde o lithium, měď, rhodium, uran nebo zlato, Tibet má obrovské zásoby všech uvedených surovin. Peking profituje z jejich využívání.