Judön la, Wangdü la, Tänpa la, jste demokraticky zvolenými představiteli tibetské diaspory. Co je podle vás v současné době třeba udělat pro pokrok v činnosti Ústřední tibetské správy (CTA), a to jak v Dharamsale, tak ve světě?

Judön Ukarcchang: Nejdůležitější je mezinárodní podpora prosazování svobody Tibetu. Máme tibetské kanceláře ve dvanácti zemích. Pokud by naše akce získaly širokou podporu, mohli bychom se dočkat rezolucí přijatých v různých parlamentech po celém světě, které by podpořily náš boj za svobodu a lidská práva v Tibetu.

Konkrétně musíme čelit čínské propagandě, podle níž Tibet je a vždy byl součástí Číny. Čínští představitelé to často kladou jako podmínku pro vyjednávání, a to i když se setkávají s mezinárodními představiteli. Proto potřebujeme pomoc ze zahraničí. Bez ní nejsme schopni vést jednání, protože Čína se snaží hledat podporu pro uznání nezákonné okupace Tibetu, jako by se jednalo o něco legitimního.

Evropská unie má jedinečný mechanismus, kterým Čínu konfrontuje v oblasti lidských práv, ale myslím, že by měl být o něco silnější. Jsme velmi rádi, že jste v České republice přijali Magnitského zákon. Byli bychom rádi, aby se promítl do toho, že lidé, kteří v Číně porušují lidská práva a straničtí funkcionáři za to zodpovědní, budou podle něj souzeni. Do Číny musí přijít silný vzkaz, že jejich autokratická vláda a útlak Tibeťanů není tolerován.

Tänpa Jarphel: Jsme demokraticky zvolení zástupci tibetské komunity v exilu a jedním z nejdůležitějších aspektů naší práce je vytváření povědomí o porušování lidských práv v Tibetu. O to se velmi intenzivně snažíme. Tibeťané si přejí návrat Jeho Svatosti dalajlamy do Tibetu.

Wangdü Dordže: V prvé řadě děkujeme za příležitost informovat svět o kritické situaci Tibeťanů, kteří již více než sedmdesát let trpí pod brutální nadvládou koloniální říše komunistické Číny. Následujeme příklad našeho duchovního vůdce, Jeho Svatosti 14. dalajlamy, který od svých pouhých šestnácti let nepřetržitě pracuje pro tibetskou věc, pro lidstvo a pro světový mír.

Spolu s ním jsou tu naše velké legendy, naši otcové, naši předkové a více než milion Tibeťanů, kteří obětovali své drahocenné životy, ale svět o nich neví. V OSN mají záznam o osmdesáti tisících Tibeťanů, kteří byli zabiti během povstání v březnu 1959.

Takže my, Tibeťané — ačkoli počet obyvatel uvnitř Tibetu je pouhých šest milionů a tibetská diaspora čítá pouze 1,2 laku (pozn. redakce: lakh je jednotka v indickém systému číslování rovnající se sto tisícům, proto 1,2 laku odpovídá 120 000 lidí) — každý z nás, zejména uvnitř Tibetu, přináší nejvyšší oběti v boji proti čínské represivní politice.

Více než 157 statečných tibetských bratrů a sester se upálilo. Většině z nich bylo méně než pětatřicet let. Svobodný a nezávislý Tibet nikdy neviděli. Ale tibetská věc pro ně byla cennější než jejich životy. Neustále apelujeme na mezinárodní společenství, zejména vlády a zákonodárce, aby stáli při nás, aby se zasazovali o lidskost, o mír.

Symbolicky je tento den pro vás, Českou republiku, 17. listopad, Dnem svobody. Dnes ráno jsme se všichni vydali na pietní místo, abychom vzdali úctu a hold všem, kteří obětovali své životy za demokracii, byli ve vězení, modlili se a tvrdě pracovali pro demokracii. Stejný den si přejeme i pro tibetský lid.

Judön Ukarcchang: Je velmi důležité, aby Ústřední tibetská správa — tibetská exilová vláda — získala určité uznání. V daném smyslu již vláda USA podnikla první kroky. Před dvěma nebo třemi lety jsme obdrželi přímé financování. Domnívám se, že Evropa by také měla vyčlenit rozpočet na aktivity související s Tibetem.

Neméně důležité by bylo jmenovat zvláštního koordinátora Evropské unie pro Tibet, případně zaměřeného na Čínu. Takový orgán by mohl kontrolovat porušování lidských práv a zvěrstva, jež se dějí nejen v Tibetu, ale v celé Číně. Nelze zapomínat na naše bratry a sestry v ujgurských oblastech, v jižním Mongolsku, v Hongkongu a jinde. Je velmi důležité nejen vytvářet povědomí, ale také pořádat konkrétní akce, jako je tato.

Když mluvíme o Tibetu v mezinárodních vztazích, rád bych se zeptal na geopolitický význam Tibetu pro Komunistickou stranu Číny. V jednom ze svých předchozích článků jsem se zabýval tím, jak režim využívá tibetského strategického území, hydroenergetického potenciálu, přírodních zdrojů a paradoxně i vašeho náboženství k prosazování svých zájmů, a to jak doma, tak v zahraničí. Jak může svět v těchto naléhavých otázkách pomoci? Jeden z možných nástrojů nastínila poslankyně Evropského parlamentu Isabel Santosová, když prohlásila, že by Evropský parlament měl přijmout přísnější mechanismus „náležité péče“ (due dilligence), který by reguloval dovoz z regionů, kde jsou závažně porušována lidská práva nebo se tam ničí životní prostředí. V tomto ohledu se největší zdroje lithia v Číně nacházejí na Tibetské náhorní plošině a jsou intenzivně využívány například čínským průmyslem vyrábějícím elektromobily. Myslíte si, že by pomohl zákaz dovozu těchto produktů na evropské trhy?

Judön Ukarcchang: Mechanismus náležité péče je určitě velmi důležitý, zejména tam, kde jsou drancované zdroje odváženy do Číny, aby obohatily její ekonomiku. Ať už jde o lithium, měď, rhodium, uran nebo zlato, Tibet má obrovské zásoby všech uvedených surovin. Peking profituje z jejich využívání.

Děje se tak i na té nejnižší úrovni, protože těžební společnosti přivádějí obrovský příliv čínských pracovníků, kteří se podílejí na výnosech z těžby. Tibeťané, kteří jsou skutečnými vlastníky uvedených zdrojů, z toho nemají žádný prospěch. Svět by to neměl podporovat.

Pokud jde o vaši otázku týkající se dalších naléhavých problémů, nadměrná těžba ničí naše životní prostředí. Část těžby znečišťuje vodu, takže ani to nesmí zůstat stranou pozornosti. Kromě toho je v ohrožení náš jazyk, protože Čína agresivně usiluje o jazykovou jednotu, a to nejen v Tibetu, ale také například v Hongkongu, kde kantonštinu odsouvají na okraj a místo toho se vláda všude snaží prosazovat čínštinu.

Myslím, že Číňané tibetštinu naprosto masakrují a snaží se ukázat, že nemá žádný užitek. V současné době odvážejí školáky do internátních škol na vzdálená místa a vzdělávají je nejen v čínském jazyce, ale také v čínském myšlení. To je pro naši budoucí generaci opravdu zásadní, jelikož se snaží vymýt dětem mozky a naší mladé generaci vzít jazyk a naši identitu. Myslím, že to je dnes nejpalčivější problém.

Tänpa Jarphel: Ochrana životního prostředí je velmi důležitá. Pokud vám mohu říci něco o sobě, vyrůstal jsem v Tibetu a v mé vesnici jste mohli vidět, že všechny kopce jsou po celý rok pokryté sněhem, v zimě i v létě. Ale teď, když vidím obrázky Tibetu, tak v létě na kopcích už žádný sníh nezůstal. Už jen na tomto příkladu je vidět, jak moc se Tibetská náhorní plošina změnila. Moje malá vesnice byla obklopena lesy. Teď to tam ale vypadá jako vyholená hlava mnicha.

Čína bere Tibetu důležité zdroje, přehrazuje velké řeky a mění směr jejich toku. Masivně mýtí lesy. Násilně přesídluje tibetské nomády. Už nemají jaky ani dri (pozn. redakce: dri je tibetský výraz pro samici jaka), jež byli jejich zdrojem obživy, a tak jsou nuceni se přestěhovat do činžáků ve městech. Tibetští kočovníci tak ztrácejí svou kulturu a upadají do závislosti na Číňanech.

Myslím si, že je velmi důležité, aby Rada OSN pro lidská práva a další mezinárodní organizace o uvedeném problému hovořily. A vyvíjely na Čínu tlak, aby tibetské životní prostředí a kulturní zvyklosti chránila.

Pokud jde o vaši druhou otázku, určitě je velmi důležité kontrolovat, zda jsou výrobky z Číny získávány bez porušování lidských práv. Obecně myslím je velmi důležité, aby evropské země nebyly na Číně obchodně závislé.

Wangdü Dordže: Životní prostředí hraje klíčovou roli nejen pro Tibeťany, ale pro celý svět. Tibetská náhorní plošina hraje zásadní roli pro celou Asii kvůli pitné vodě, která z Tibetu dělá „třetí pól“ světa. Ledovce ale rychle tají. Je naléhavě nutné, abychom pochopili, že pokud nepřijmeme rázná opatření na ochranu životního prostředí, přivedeme svět na pokraj katastrofy.

Pro Čínu jsou Tibeťané jen číslo a Tibet je jen region. Čína však potřebuje vzácné zdroje, a Tibet je na ně velmi bohatý. Domnívám se, že nyní je nejvyšší čas Čínu zastavit. Čína nevyváží pouze zboží, ale nepřímo zasahuje celý svět prostřednictvím své hospodářské síly, armády, technologií a diplomacie.

Podívejte se, co se stalo v roce 2020 a čím si musel projít celý svět. V důsledku pandemie Covid-19 jsme ztratili tolik svých blízkých! Víme, že je to důsledek toho, co se stalo v Číně, když režim blokoval volný tok informací a potlačoval varovné hlasy v počáteční fázi epidemie. Ale Světová zdravotnická organizace Čínu z odpovědnosti za celosvětovou katastrofu neobvinila. Celá OSN je čím dál více pod kontrolou ČLR.

Mám tedy pocit, že pokud nepodnikneme kroky nyní, bude pozdě. Měli bychom bojkotovat čínské zboží a postavit se jejich zhoubné diplomacii.

Tänpa la, nejste jen zvolený politik, ale také buddhistický mnich. Používáte při řešení světských záležitostí nějaké náboženské praktiky?

Tänpa Jarphel: Principy a hodnoty buddhismu jsou skutečně založeny na pravdě, soucitu a spravedlnosti. A tibetské hnutí je právě hnutím za spravedlnost a za pravdu. Pro mě jako mnicha je zásadní, abych je podporoval, protože jak se učíme v buddhismu a v jeho principech, je důležité být pravdivý, spravedlivý, soucitný a tolerantní.

V Tibetu je ale náboženská svoboda čínskými úřady ustavičně a hrubě porušována. Pod čínskou nadvládou bylo zbouráno více než šest tisíc klášterů. Kdyby byl Tibet nezávislou zemí, mohli by mniši svobodně praktikovat náboženství a věnovat se práci a učení. V současné době je však situace uvnitř Tibetu tak zoufalá, že je ohrožena sama existence tibetské civilizace.

Nemáme svobodu praktikovat náboženství ani zachovávat naši kulturu. Proto bez ohledu na to, zda je člověk mnich nebo laik, muž nebo žena, je každý Tibeťan povinen pracovat pro tibetské hnutí. To je můj apel, aby se každý Tibeťan angažoval — i když jsem mnich, pracuji pro tibetské hnutí a podporuji jeho věc.

Tibetská kultura a náboženství přitom nejsou jen ku prospěchu Tibeťanů, upřímně věříme, že pomáhají celému světu. Podíváte-li se na současný svět, je zřejmě, že dosáhl obrovského vědeckého a technologického rozvoje, ale chybí jakýkoli rozvoj duchovních hodnot.

Stanete-li se milionářem nebo miliardářem, nijak to nezaručuje štěstí. Praktikuje-li člověk buddhismus a ctí-li jeho zásady, rozhodně to vede k silnému rozvoji jeho mysli a morálních hodnot, péči o duševní zdraví, a celkově šťastnějšímu životu než jakého lze dosáhnout hromaděním bohatství.