Sinizace neboli počínšťování etnických a náboženských menšin je pro Peking významným dílčím cílem na cestě za „čínským snem“ a „velikou obrodou čínského národa“, které tvoří těžiště Si Ťin-pchingovy ideologie pro 21. století. Po Tibeťanech a Ujgurech tento proces zasahuje i další menšiny, hlavně ty s vnějšími vazbami, jako jsou např. Mongolové či Korejci. Nejnověji se státem řízená diskriminace zaměřila na muslimskou menšinu Utsulů, etnickou skupinu čítající necelých deset tisíc jedinců žijících poblíž letoviska San-ja na jihočínském ostrově Chaj-nan.

Počínštění a chanizace jako národotvorný proces

Od nástupu Si Ťin-pchinga k moci je zřetelný odklon od dřívější politiky zdůrazňování rozdílnosti v rámci 55 ustanovených národnostních menšin, a naopak snaha o zavedení „etnické politiky druhé generace“, která usiluje o potlačení různorodé etnické identity. Cílem je pak asimilace daného etnika do čínské společnosti, tedy jeho sinizace. Tento proces se čínsky označuje výrazem čung-kuo-chua, tedy počínštění ve smyslu formování čínského národnostního státu tvořeného jednotným čínským národem (čung-chua min-cu).

Ve skutečnosti se však zároveň jedná o počínštění ve smyslu „chanizace“ (chan-chua), tedy asimilace menšin většinovým etnikem Chan. Představuje jednoznačné porušování práv menšin, jimž čínská ústava teoreticky zaručuje právo na vzdělávání ve vlastním jazyce a jeho užívání, dodržování vlastních zvyků a částečnou svobodu vyznání.

ČLR oficiálně uznává 55 tzv. „menšinových národností“ (šao-šu min-cu), které dohromady s většinovým etnikem Chan („etničtí Číňané“) tvoří pomyslný veliký čínský národ. Zároveň ústava ČLR zaručuje „svobodu náboženského vyznání“, která se však omezuje pouze na blíže nedefinované „normální náboženské aktivity“ a pět oficiálně uznaných státem zaštítěných náboženských organizací reprezentujících buddhismus, taoismus, islám a katolické a protestantské křesťanství.

Tradiční lokální víry a náboženské kulty jsou vesměs, nejsou-li jako např. hnutí Fa-lun-kung označeny za škodlivé, tolerovány jako „folklor“ a jsou coby „místní specifika“ často využívány pro zvýšení atraktivity daného regionu pro turistický ruch. Na jedné straně tedy dochází k folklorizaci a komercializaci vybraných kulturních a náboženských prvků, zatímco na druhé straně jsou některá základní práva menšin zaručená čínskou ústavou potlačována.

Pronásledování Ujgurů a dalších turkických muslimských menšin, které podle některých názorů hraničí s genocidou, již vedlo k uvalení sankcí na čínský režim ze strany USA. Tibeťané jsou opakovaně postihováni za prosazování požadavků na vzdělávání v mateřském jazyce a práva na sebeurčení, přičemž brutální zacházení s aktivisty v nedávné době vedlo hned ke dvěma úmrtím. Totální kontrola a tvrdé postihy ponechaly tibetskému obyvatelstvu v poslední dekádě tak málo prostoru, že jednou z posledních zbývajících forem protestu se stalo sebeupalování.

Vzdělávání je další oblastí, kde je násilná sinizace velmi zřetelná. Edukační kurikulum a zejména podmínky přijímání na střední školy vedou k diskriminaci studentů, jejichž mateřským jazykem není čínština, a motivují příslušníky etnických menšin, aby si volili studijní programy v čínštině místo ve vlastním jazyce.

Vláda také v oblastech s výrazným podílem menšinového obyvatelstva zavádí takzvané „bilingvní vzdělávání“, které v praxi znamená vedení výuky v čínštině, zatímco mateřský jazyk těchto skupin je vyučován pouze jako jazykový předmět. Na podzim 2020 média informovala o protestech Mongolů proti této politice.

Není zároveň náhodou, že takto jsou diskriminovány především ty menšiny, které mají vazby mimo Čínu, ať už to jsou právě Mongolové či Korejci s vazbami na existující národní státní útvary, Tibeťané s vazbami na exil nebo muslimské obyvatelstvo, které si udržuje určité pouto s muslimskými zeměmi od jihovýchodní Asie přes Blízký východ až po Afriku. Cílem státních zásahů je proto oslabení uvedených vztahů a počínštění menšin a jejich víry, aby došlo k posílení jejich vlasteneckého ducha a pocitu přináležitosti k velikému čínskému národu.

Jak pár tisíc čampsky hovořících muslimů ohrožuje stabilitu Číny

Tato motivace stojí i za nedávnými zásahy proti maličké etnické skupině Utsulů (čínsky Chuej-chuej-žen), kteří k 55 oficiálně uznávaným menšinovým národnostem nepatří. Kvůli příslušnosti k islámu jsou řazeni k tzv. čínským muslimům, Chuejům, etnicky i jazykově se však od nich značně liší. Jsou to potomci uprchlíků z Čampy, kteří se na ostrov Chaj-nan stáhli po dobytí hlavního města Čampského království Vidžaji vietnamskou armádou v roce 1471. Tato skupina hovoří jazykem Tsat, jedním z čamských jazyků z malajsko-sumbawské podskupiny austronéské rodiny.