Sinizace neboli počínšťování etnických a náboženských menšin je pro Peking významným dílčím cílem na cestě za „čínským snem“ a „velikou obrodou čínského národa“, které tvoří těžiště Si Ťin-pchingovy ideologie pro 21. století. Po Tibeťanech a Ujgurech tento proces zasahuje i další menšiny, hlavně ty s vnějšími vazbami, jako jsou např. Mongolové či Korejci. Nejnověji se státem řízená diskriminace zaměřila na muslimskou menšinu Utsulů, etnickou skupinu čítající necelých deset tisíc jedinců žijících poblíž letoviska San-ja na jihočínském ostrově Chaj-nan.

Počínštění a chanizace jako národotvorný proces

Od nástupu Si Ťin-pchinga k moci je zřetelný odklon od dřívější politiky zdůrazňování rozdílnosti v rámci 55 ustanovených národnostních menšin, a naopak snaha o zavedení „etnické politiky druhé generace“, která usiluje o potlačení různorodé etnické identity. Cílem je pak asimilace daného etnika do čínské společnosti, tedy jeho sinizace. Tento proces se čínsky označuje výrazem čung-kuo-chua, tedy počínštění ve smyslu formování čínského národnostního státu tvořeného jednotným čínským národem (čung-chua min-cu).

Ve skutečnosti se však zároveň jedná o počínštění ve smyslu „chanizace“ (chan-chua), tedy asimilace menšin většinovým etnikem Chan. Představuje jednoznačné porušování práv menšin, jimž čínská ústava teoreticky zaručuje právo na vzdělávání ve vlastním jazyce a jeho užívání, dodržování vlastních zvyků a částečnou svobodu vyznání.

ČLR oficiálně uznává 55 tzv. „menšinových národností“ (šao-šu min-cu), které dohromady s většinovým etnikem Chan („etničtí Číňané“) tvoří pomyslný veliký čínský národ. Zároveň ústava ČLR zaručuje „svobodu náboženského vyznání“, která se však omezuje pouze na blíže nedefinované „normální náboženské aktivity“ a pět oficiálně uznaných státem zaštítěných náboženských organizací reprezentujících buddhismus, taoismus, islám a katolické a protestantské křesťanství.