Liou Siao-po, Charta 08 a Si Ťin-pchingovo myšlení pro novou éru
Olga LomováPřed deseti lety dostal Nobelovu cenu míru Liou Siao-po, spoluautor Charty 08. Dokument, který je v Číně zakázaný, výstižně pojmenovává čínskou situaci a stojí za přečtení i kvůli pochopení dnešní stranické politiky.
V těchto dnech by (možná) vyšel na svobodu Liou Siao-po odsouzený 25. prosince 2009 na jedenáct let vězení za „podvracení státní moci“. Svobody se však nedočkal a ve vězení zemřel.
Liou Siao-po byl vysokoškolský učitel, literární vědec, estetik a spisovatel, který se angažoval ve věci zlidštění čínského politického zřízení. Od 80. let minulého století publikoval kontroverzní studie o čínské kultuře a hlásil se k hodnotám emancipačního Májového hnutí čínských intelektuálů z počátku 20. století. V roce 1989 na sebe upozornil i mimo akademické a literární kruhy účastí v protestech na náměstí Tchien-an-men.
Byl vězněn a po propuštění začal psát o problémech čínské společnosti, nějaký čas se mu dařilo publikovat doma na internetu a zejména v zahraničí. Spoluzakládal Nezávislé centrum PEN klubu, jehož byl několik let předsedou, a nakonec se podílel na vypracování Charty 08, dokumentu inspirovaného někdejší československou Chartou 77.
V roce 2010 Liou Siao-po získal za svůj „dlouhý a nenásilný zápas za základní lidská práva v Číně“ Nobelovu cenu míru. Mezi těmi, kdo jej na toto ocenění nominovali, byla řada světových osobností, poslanci a senátoři z České republiky, čeští chartisté a prezident Václav Havel.
Bojkotem lososů za novou politiku lidských práv
Oficiální představitelé Čínské lidové republiky ostře kritizovali rozhodnutí Nobelova výboru a čínská vláda následně bojkotovala import norských lososů a přijala další restriktivní opatření v zahraničním obchodě s Norskem. Tento spor se podařilo urovnat až po šesti letech a jak ukazuje analýza Ivara Kolstada z roku 2016, stalo se tak za cenu řady ústupků v zahraničně politických postojích, které si ČLR na Norsku vynutila.
Kolstad shrnuje výsledky svého výzkumu konstatováním, že „čínská vláda dokáže efektivně využívat ekonomické sankce k ovlivňování zahraničněpolitických postojů demokratických států, což potenciálně zmrazuje pokrok ve věci lidských práv ve světě.“
Od roku 2010 se nátlak a vydírání s cílem získat politické ústupky stalo běžným prostředkem svérázné čínské „ekonomické diplomacie“ a základní hodnoty lidských práv se Čínské lidové republice daří efektivně vyprázdnit a nahradit vlastním, údajně kulturně specifickým, pojetím.