Merdan Ghappar pracoval jako model pro velké obchody s módním zbožím ve Fo-šanu v jižní Číně, téměř pět tisíc kilometrů daleko od rodného města. Letos v lednu, krátce před vypuknutím epidemie koronaviru, jej navštívili policisté a odvezli zpět do Kuche s tím, že je třeba, aby si vyřešil problém s registrací trvalého pobytu a absolvoval povinný výchovný kurz.

Po příjezdu do Kuche byl Merdan Ghappar zavřen na policejní stanici, kde měl společně s mnoha dalšími čekat, než bude odeslán do převýchovného tábora. Krátce na to úřady oficiálně oznámily vypuknutí epidemie koronaviru a vedení policejní stanice v obavě, aby jako člověk přicházející z oblasti, kde se nákaza prokazatelně šířila, nenakazil ostatní, jej izolovalo od ostatních.

Merdanovi se podařilo dostat ke svému mobilu a poslal příbuzným žijícím v Evropě dvě dlouhé SMS zprávy a video, na němž sedí připoutaný k posteli. 29. února se odmlčel. Příbuzní nyní poskytli SMS zprávy BBC a dalším médiím na Západě v naději, že se podaří vypátrat, co se s Merdanem stalo. Čínské úřady na dotaz novináře BBC neodpověděly.

Následuje výtah podstatných pasáží z Merdanovy SMS zprávy, plný text v čínštině a v anglickém překladu pubikoval James Millward, profesor historie na Georgetown University.

Zpráva od Merdana Ghappara z policejní detence

„Jsou to blázni…. Když jsem se dostal na detenci, vyděsil jsem se, uviděl jsem padesát, možná šedesát lidí v místnosti o velikosti asi padesát metrů čtverečních. Místnost je rozdělená na tři části, jednu zabrali službu konající policisté a zbytek se dělí na část pro muže vpravo a část pro ženy vlevo, všichni jsou v klecích a na sobě mají „čtyřdílný oblek“ — tj. černou plátěnou kápi přes hlavu a pouta na nohou a na rukou, spojená řetězem.

Kápi nikdo nesmí nadzvednout, aby se podíval na ostatní nebo na policisty, když se o to pokusí, seřvou ho. První den mě taky seřvali.

Přivedli mě večer, a když se šlo spát, musel jsem spát vsedě, protože tam nebylo dost místa pro všechny, aby si lehli. Když nám dozorce určoval, jak a kde budeme spát, nadzvedl jsem kápi, abych ho poprosil, ať mi trochu uvolní pouta, že jsou příliš utažená a bolí mě to. Začal řvát, že jestli ještě jednou nadzvednu kápi, zabije mě. Na rameni měl pušku, tak jsem zůstal zticha, nechci tady umřít.