Olympijská maska

Filip Outrata

Zimní pekingská olympiáda vejde do dějin jako bílé hry zcela bez přírodního sněhu. Stejně závažný je ale naprostý nesoulad mezi olympijskými ideály a praktikami dnešního čínského režimu.

Olympijská maska, vyjádření solidarity s těmi, kdo jsou naprosto bezmocní tváří v tvář státu používajícímu veškerou nejmodernější techniku ke sledování a ovládání vlastních obyvatel. Foto Amnesty International

Ujgurský básník a filmař Tahir Hamut Izgil líčí ve své připravované biografii, jak byl v roce 2017 po vypuknutí masového věznění Ujgurů v nápravných „studijních“ táborech donucen odejít z Číny do exilu. Klíčovou roli pro rozhodnutí jeho samého — a hlavně jeho manželky Merhaby, které se nechtělo opustit přátele a zázemí — sehrála zkušenost z předvolání na policejní stanici.

Museli se na ni dostavit všichni, kdo v posledních letech vycestovali do zahraničí. Izgil měl navíc za sebou zkušenost z pracovního tábora z poloviny 90. let. Se svou ženou byli připraveni na výslech a sejmutí otisků prstů, čekala je ale procedura mnohem delší a rafinovanější.

×