Olympijská maska
Filip OutrataZimní pekingská olympiáda vejde do dějin jako bílé hry zcela bez přírodního sněhu. Stejně závažný je ale naprostý nesoulad mezi olympijskými ideály a praktikami dnešního čínského režimu.
Ujgurský básník a filmař Tahir Hamut Izgil líčí ve své připravované biografii, jak byl v roce 2017 po vypuknutí masového věznění Ujgurů v nápravných „studijních“ táborech donucen odejít z Číny do exilu. Klíčovou roli pro rozhodnutí jeho samého — a hlavně jeho manželky Merhaby, které se nechtělo opustit přátele a zázemí — sehrála zkušenost z předvolání na policejní stanici.
Museli se na ni dostavit všichni, kdo v posledních letech vycestovali do zahraničí. Izgil měl navíc za sebou zkušenost z pracovního tábora z poloviny 90. let. Se svou ženou byli připraveni na výslech a sejmutí otisků prstů, čekala je ale procedura mnohem delší a rafinovanější.
V první místnosti jim odebrali vzorky krve. V další byly tři velké stolní počítače — jeden z nich na pořizování nahrávek hlasu, druhý na otisky prstů, třetí na skenování obličeje. Izgil dostal za úkol předčítat dvě minuty z výtisku novin článek o vztazích mezi Spojenými státy a Severní Koreou. Pak přišlo na řadu odebírání otisků prstů, mnohem delší a důkladnější, než kdy zažil — a že jich zažil nemálo. Nakonec pořizování záběrů obličeje.
Jako filmový režisér viděl spoustu kamer různých typů a velikosti, žádná se ale nepodobala té, která v opakovaných sekvencích snímala jeho obličej, bez pohybu i v pohybu, se zavřenými i otevřenými ústy, dokud počítač nebyl spokojen. Tuto dlouhou proceduru absolvoval až napotřetí. Jeho žena, která byla na řadě po něm, s ní měla ještě větší potíže. „Musíme pryč“, řekla, když je konečně z policejní stanice propustili.
Jejich cesta do exilu byla komplikovaná, ale nakonec úspěšná. Dva z Merhabiných bratrů později zavřeli do nápravných táborů. V trumpovských Spojených státech čelili Izgilovi průtahům ve věci udělení azylu, ale to je zase jiný příběh. Ten čínský pro ně zřejmě definitivně skončil: žít v zemi, která se stala světovým lídrem ve sledování a špiclování vlastních obyvatel, se už zkrátka nedalo.
Samozřejmě že žádné z praktik porušování lidských práv, které se v dnešní Číně dějí, nejsou pouze čínskou specialitou. Čína není jediným světovým lotrem. Je však dnes pravděpodobně lotrem nejmocnějším a také nejvlivnějším.