Putin a Si Ťin-pching — ruku v ruce ke sdílenému osudu lidstva

Olga Lomová

Těsně před zahájením zimních olympijských her v Pekingu vydali vůdci Ruska a Číny společné prohlášení, v němž se pasují na garanty lepší budoucnosti světa a deklarují vzájemnou podporu ve svých zahraničněpolitických ambicích.

Putin a Si Ťin-pching se ve společném prohlášení označili s odkazem na tisícileté tradice svých zemí za obránce demokracie, lidských práv, míru a lepší budoucnosti světa. Foto Alexej Družinin, AFP

Navzdory hlasitému odmítání politizace sportu, organizátoři proměnili zimní olympijské hry v Pekingu v prvořadou politickou událost, když se krátce před oficiálním zahajovacím ceremoniálem uskutečnilo jednání mezi generálním tajemníkem ÚV KS Číny Si Ťin-pchingem a ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Podle oficiální zprávy o setkání, kterou vydalo čínské ministerstvo zahraničí, si oba státníci „v duchu vřelého přátelství“ vyměnili názory na řadu důležitých otázek týkajících se bilaterálních vztahů i otázek „mezinárodní strategické bezpečnosti“ a stability.

Čínské zpravodajství s odkazem na slova obou státníků zmínilo prohlubování ekonomické spolupráce v široké škále oblastí, včetně společného budování infastruktury, zajištění hladkého fungování dodavatelských řetězců, finančnictví a fiskální politiky s cílem posilovat odolnost vůči finančním rizikům. Hovořilo se také o energetické bezpečnosti nebo vědeckotechnické spolupráci, zejména v oblasti umělé inteligence a kosmického výzkumu. Zkrátka nezůstala ani sportovní a kulturní výměna.

Na závěr svého jednání oba státníci podepsali „Společné prohlášení Ruské federace a Čínské lidové republiky o mezinárodních vztazích a udržitelném rozvoji v nové éře“. Rozsáhlý dokument je na stránkách Kremlu dostupný také v anglickém překladu. Dělí se na čtyři části, které se postupně věnují otázce demokracie a lidských práv, udržitelnému rozvoji (především ve smyslu ekonomického rozvoje), bezpečnosti a mezinárodnímu řádu založeném na multilateralismu. V těchto rámcích pak jsou zahrnuta další konkrétní témata, jež lze číst jako potvrzení současné politické praxe obou zemí.

Národní svéráz demokracie a lidských práv v Eurasii, Pacifiku i Arktidě

Oba autokraté se na počátku společného prohlášení kupodivu hlásí k hodnotám demokracie a lidských práv jako k „univerzálním hodnotám lidstva“. To nicméně neznamená, že by měli v úmyslu liberalizovat své politické systémy. Právě naopak, z celého textu zřetelně vystupuje tvrzení, že právě Rusko a Čína jsou státy, které příkladně naplňují hodnoty demokracie a lidských práv v souladu s přáním svého lidu.

Argument univerzálnosti hodnot je zde postaven na hlavu — pakliže demokracie je univerzální hodnota, znamená to podle Putina a Si Ťin-pchinga, že „není privilegiem několika málo států“, ale musí o ni pečovat všechny státy světa. A samo sebou se rozumí, že Čína a Rusko jako „světové mocnosti s bohatým kulturním a historickým dědictvím a vlastní dlouhou tradici demokracie založené na tisícileté zkušenosti“ dávají příklad ostatním.

Stejně tak lidská práva jsou ve své univerzálnosti vlastně zcela partikulární. A podle obou politických představitelů „mají být ochraňována v souladu se specifickou situací a potřebami lidu dané země.“

Jako řešení všech problémů lidstva společné komuniké nabízí „udržitelný ekonomický rozvoj“, což v pojetí obou státníků znamená stálý růst. Dokument se odvolává na nedávné založení Skupiny přátel iniciativy globálního rozvoje (Group of Friends of the Global Development Initiative) založené na půdě OSN z čínské iniciativy.

Podle Putina a Si Ťin-pchinga ke kýženému globálnímu rozvoji přispěje propojení čínského projektu Pásu a stezky s Eurasijským ekonomickým svazem, v němž dominantní roli hraje Rusko. Deklarovaná je také ambice propojovat euroasijský a pacifický prostor nebo spolupracovat v oblasti Arktidy, včetně budování severní námořní cesty.

Ekonomický rozvoj má být podle obou státníků zároveň příspěvkem k naplňování cílů klimatické dohody z Paříže a v této souvislosti odmítají „vytváření bariér v mezinárodním obchodě pod záminkou boje s klimatickou změnou“. Věcné závazky ke snížení emisí a zpomalení globálního oteplování nicméně společné prohlášení nenabízí, zato se pod hlavičku stálého růstu světové ekonomiky objevuje závazek chránit biodiverzitu, potvrzení čínského narativu o původu koronaviru nebo Putinova slova chvály na adresu přípravy zimních olympijských her v Pekingu.

Společně k obraně státního zájmu

Největší prostor věnuje společné komuniké světovému míru a mezinárodní bezpečnosti. Zde se Rusko a Čína ujišťují o vzájemné podpoře svých základních zájmů (core interests), jimiž je státní suverenita a teritoriální integrita.

Rusko a Čína rozhodně odmítají vměšování cizích mocností do vnitřních záležitostí suverénních států a prohlašují, že posílí spolupráci v boji proti pokusům vnějších sil „podkopávat státní bezpečnost“ v jejich zemích. Rozhodně odmítají „barevné revoluce“ všeho druhu.

Vedle otázek státní bezpečnosti Rusko a Čína ve svém prohlášení pokrytecky vyzývají ostatní k posílení bezpečnosti v kosmu, kyberbezpečnosti a bezpečnosti umělé inteligence a volají po světovému odzbrojení. Dokument vypočítává různé typy zbraní, k jejichž omezení se mají státy zavázat, aniž by Rusko a Čína také přijaly podobný závazek. Zato míří adresně proti USA, NATO a pacifickému spojenectví AUKUS.

V kontextu boje za mír a odzbrojení společné prohlášení odmítá „pokusy podkopávat bezpečnost a stabilitu“ v širších regionech. Rusko v této souvislosti potvrzuje čínský nárok na Taiwan a Čína souhlasí s požadavkem vytvořit pro Rusko právně závazné dlouhodobé bezpečnostní záruky v Evropě.

Rusko a Čína shodně odmítají rozšiřování NATO a charakteristickým jazykem vyzývají NATO, aby „odložila svůj ideologizovaný studenoválečnický postoj a respektovala suverenitu, bezpečnost a zájmy druhých zemí“. I zde se vynořuje argument specifického civilizačního, kulturního a historického pozadí různých států a potřeba respektovat jejich „rozvojové zájmy“.

Jinými slovy Čína podporuje ruské požadavky, které vyvolaly současnou ukrajinskou krizi, a dává za pravdu ruským nárokům na sféru vlivu, kterou získalo po druhé světové válce. Druhá světová válka jako rozhodující okamžik dějin je explicitně zmíněna v závěrečné části prohlášení, kde obě strany „trvají na zachování výsledku druhé světové války a poválečného světového řádu“.

Co se tím přesně míní, není řečeno, ale historie mluví jasně. Po druhé světové válce si Sovětský svaz zajistil v Evropě sféru vlivu, jejíž součástí bylo i Československo.

Společenství sdíleného osudu lidstva v ruských a čínských rukou

V závěrečné části společného prohlášení se Si Ťin-pching a Putin zavazují v souladu s „morálními principy“ společně bránit Chartu OSN a stávající mezinárodní instituce a platformy ekonomické spolupráce, včetně Světové obchodní organizace, sdružení G20, BRICS (spolupráce Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky) a Šanghajské organizace pro spolupráci.

Zmiňuje se zde i ASEAN či zájem o vytvoření formátu Čína-Indie-Rusko. To je ale v době čínských provokací na indických hranicích krajně nepravděpodobné.

V prostoru, jaký společné prohlášení věnuje různým formátům spolupráce, je zřejmé, že se tu rýsuje přání vytvořit ekonomické a politické spojenectví proti Západu v nejširším slova smyslu, v jehož čele má stanout Čína a Rusko. Obě země ústy svých nejvyšších představitelů totiž volají po „demokratizaci mezinárodních vztahů“ a společném vybudování mezinárodních vztahů nového typu, které budou zárukou „prosperity, stability a spravedlivého světa“.

K tomu má zřejmě napomáhat Si Ťin-pchingova dystopická strategie „společenství sdíleného osudu lidstva“. K ní symbolicky odkazuje i heslo Zimních olympijských her v Pekingu „Společně pro sdílenou budoucnost“.

OSN — bitevní pole

Celým dokumentem se jako červená nit táhnou reference k autoritě OSN, multilateralismu, reformě mezinárodních institucí a „demokratizaci“ mezinárodního řádu s jasným vymezením se proti stávajícím pravidlům a Západu. Dokument můžeme číst jako vodítko k aktivitám obou mocností na půdě OSN, které zde již rozehrály zápas o mezinárodně uznávaná pravidla a hodnoty s cílem delegitimovat pluralitní demokracii a základní lidská práva, jak se k nim ve stínu tragických událostí druhé světové války zavázala drtivá většina států světa.

Společné prohlášení Putina a Si Ťin-pchinga o budoucnosti světa podle jejich představ by mělo být pobídkou k promyšlenější a proaktivní zahraniční politice států Evropské unie a mezi nimi i České republiky ve vztahu k OSN a jejím organizacím. Mělo by nám záležet na tom, aby se dnes stále ještě mezinárodně respektovaná pravidla a hodnoty postupně netransformovaly v duchu národního svérázu čínské a ruské demokracie.

Skutečnost, že českým velvyslancem při OSN na poslední chvíli před koncem svého mandátu jmenovala Babišova vláda Jakuba Kulhánka je v tomto kontextu alarmující. Připomeňme, že pan Kulhánek dříve než se stal ministrem pracoval pro čínskou firmu CEFC, jejíž představitel Patrick Ho byl v USA pravomocně odsouzen za uplácení afrických politiků na půdě OSN v čínském zájmu.

Byl také tajemníkem ministra Hamáčka, kterého prezident Zeman označil za svého zmocněnce ve věci jednání s ČLR. A ve funkci ministra zahraničí Jakub Kulhánek natočil videozdravici ke státnímu svátku ČLR, kterou pak čínská ambasáda šířila prostřednictvím Youtube jako svoji politickou propagandu. Tehdy ještě ministr zahraničí Jakub Kulhánek zde deklamuje stejné fráze o multilateralismu, jaké najdeme i v „olympijském“ rusko-čínském prohlášení.

advertisment