Především je nutno oponovat autorovu tvrzení, že by zásadní Putinovou chybou bylo jeho podcenění moderních komunikačních prostředků. Klíčová chyba v jeho kalkulech byla někde zcela jinde.

Je nutno si připomenout: on plánoval operaci prakticky naprosto přesně podle vzoru "bratrské pomoci" z roku osmašedesátého. Tedy bleskové obsazení centrálních institucí ukrajinského státu, zajetí (v lepším případě) prezidenta Zelenského, dosazení loutkové vlády. Přinejmenším celá východní Ukrajina měla být obsazena - a zpacifikována - během několika dní.

Vůbec by nebylo nezajímavé zkusit si představit, jaká by asi byla reakce (nyní tak vzácně jednotného) Západu, kdyby se Putinovi tento scénář skutečně podařilo naplnit. Pak by to totiž byl právě on, kdo by plně mohl zapojit celou svou síť současných komunikačních prostředků, celou svou armádu internetových trollů. Namísto drastických záběrů zničených, rozbombardovaných obytných čtvrtí ukrajinských měst, namísto mrtvol ležících na ulicích by nyní světovými sítěmi kolovala nekonečná množství idylických výjevů, jak ukrajinské obyvatelstvo květinami, chlebem a solí vděčně vítá své ruské "osvoboditele".

Jak by asi potom vypadala dnešní "jednota Západu"? - Stejně jako v případě Československa v osmašedesátém (a vlastně už i v třicátém osmém a třicátém devátém) by svět nakonec situaci přijal jako danou a nezměnitelnou. A mnozí z těch kteří dnes - ať z vlastního přesvědčení nebo jenom z obav z negativní reakce - drží jednotnou frontu, mnozí z nich by velice rádi sáhli po těchto idylických výjevech, aby si s Ukrajinou nemuseli pálit prsty.

Jistě, svět (Západ) by verbálně hlasitě protestoval, přijaly by se ještě nějaké další sankce (k těm které už byly přijaty po anexi Krymu); ale byla by skutečně ochota zavést sankce alespoň v zásadní míře souměřitelné s těmi nynějšími? Připomeňme si: i za daných okolností nebylo původně nijak jisté, jestli se vůbec nalezne všeobecný konsens pro použití sankce s platebním systémem SWIFT!

V každém případě: naprosto stejně jako Sovětský svaz v osmašedesátém, stejně tak by Putin dnes svou informační válku s postupujícím časem vyhrával čím dál tím více. Uzavřel by informační hranice Ukrajiny stejně tak, jako to teď učinil s Ruskem. A Západ - ten nyní natolik rozhodný Západ - by pak téměř s jistotou jednal podle hesla "sešel z očí, sešel z mysli".

Ten jediný důvod proč v současné době Putin informační válku prohrává leží tedy nikoli v informačních technologiích samotných - nýbrž prostě v tom holém faktu, že Ukrajinci se brání. Na rozhodném a úspěšném odporu Ukrajinců se rozbily všechny Putinovy plány na zopakování "bratrské pomoci" podle vzoru Brežněva.

---------------------------------------

Druhou otázkou je, jak se Putin vůbec mohl ve svých odhadech situace tak naprosto fatálně zmýlit. Jak vůbec mohl přijít na tak naprosto nesmyslnou myšlenku, že by Ukrajinci jeho okupační vojska mohla přivítat jako "osvoboditele".

J. Pehe soudí, že pokud by Putin těmto svým fantasmagoriím skutečně věřil, pak by to nemohlo znamenat nic jiného, nežli že je psychicky nemocný.

Já sám jsem si vlastně až v minulých dnech při sledování jednoho Putinova projevu definitivně uvědomil, že - on těmto svým tvrzením skutečně věří! Ovšem - příčiny toho jsou opět někde zcela jinde, nežli (primárně) v nějakém jeho psychickém onemocnění.

On zřejmě skutečně plně věří tomu, že Rusko je v jakémsi "obklíčení Západu", že rozšiřování aliance NATO je zaměřeno výhradně proti Rusku, že cílem je ne-li už přímý vojenský útok na Rusko, pak přinejmenším mocenský nátlak na něj. Tady se naprosto zřetelně ukazuje prastaré myšlenkové schéma: Podle sebe soudím tebe. Putin vůbec nedokáže myslet v kategoriích svobody; on dokáže myslet pouze v kategoriích impéria. On zůstal stále ještě vězet v myšlení studené války, kdy zisk jednoho mocenského bloku je okamžitě ztrátou mocenského bloku druhého. Ano, jeho pocit "obklíčení" Ruska je paranoia; ale není to osobní paranoia Putina, nýbrž to je historicky vzešlá - a kulturně cementovaná - paranoia Ruska.

Putin tedy opravdu věří, že Rusko je ohroženo Západem; a z toho vyplývá i jeho přesvědčení, že Rusko se musí tomuto "útoku" bránit rozšiřováním sféry vlastního vlivu, vlastní moci. A to ovšem nejlépe přímou teritoriální expanzí. Putin tedy věří, že Rusko takové kroky na svou "obranu" učinit musí; a spolu s tím je ovšem přesvědčen, že Rusko k tomu má naprosté morální právo!

Nakonec ještě zbývá zodpovědět otázku, jak je možné že Putin - sám vyškolený zpravodajec! - se mohl tak naprosto, tak fatálně zmýlit ve svých odhadech situace a nálad obyvatelstva na Ukrajině.

Tady klíčovou roli hraje právě to, že současný ruský stát je centralisticko-autoritativní, a že Putin je fakticky neomezený vládce. A jako vždy v takových případech - i ta nejschopnější rozvědka se nakonec neodváží svému vládci dodávat jiné informace, nežli které si on sám přeje. Putin chtěl v Ukrajincích vidět "odnož ruského národa" - a tak mu jeho zpravodajci dodávali zprávy, že tomu tak skutečně je. Putin chtěl vědět, že ukrajinská armáda je slabá a neschopná odporu; a tak mu jeho vojenští špióni dodávali svodky, že tomu tak skutečně je.

Celou tuto věc dokonalou zkratkou vyjádřil jeden západní komentátor: "Putin zapomněl, že svého času on sám jako agent KGB lhal svým nadřízeným"!

Ano, tím je vyřčeno prakticky všechno. Putin sám dříve obelhával své nadřízené, aby splnil jejich očekávání; jenomže jako samovládný panovník zcela zapomněl na to, že jeho podřízení nyní stejně tak budou lhát jemu.

Takto - a jedině takto - je možno vysvětlit onen zdánlivě neslučitelný paradox, že Putinovy představy a plány ohledně Ukrajiny jsou objektivně šílené, aniž by proto musel být šílený (v ryzím psychopatologickém smyslu) jejich nositel.

Putin prostě podlehl klasické sebestřednosti všech autokratů - a podlézavosti jejich knechtů.