Jak Putin prohrál informační válku

Jiří Pehe

Rusko dlouho oslabovalo Západ propracovanou propagandistickou mašinérií, která obratně využívala i různých slabin demokratických zemí. Paradoxním důsledkem jeho agrese proti Ukrajině je úplné zhroucení vlivových struktur, jež roky budoval.

Propagandistické fiasko ve snahách ospravedlnit brutální vojenskou invazi už má konkrétní dopady, které Putin zjevně neočekával. Po mnohaletém, a částečně úspěšném úsilí Západ oslabit, se Západ neobyčejně rychle sjednotil. Foto Michail Klimentiev, AFP

Vladimír Putin válku proti Ukrajině prohrál už nyní přinejmenším v jednom ohledu. Jeho propagandistická mašinérie se začala mimo ruské hranice, zejména na Západě, sypat jako domeček z karet, protože vycházela z mylného předpokladu, že při vytrvalém opakování určitých lží lze vnutit světu žádoucí narativ, který válku ospravedlňuje.

Putin zásadně podcenil moderní komunikační technologie. Ukázalo se, že nerozumí tomu, jak funguje globálně propojená informační společnost.

Směrem dovnitř ruské společnosti je zatím schopen využívat faktické postátnění ruských médií, hrozeb trestních postihů vůči kritikům války, represí, cenzury západních médií i snah odstřihnout Rusko od sociálních sítí — a možná i internetu obecně. Směrem navenek se ale stal zcela nevěrohodným.

Jeho umanuté trvání na takových důvodech pro invazi, které se zcela míjejí s realitou, dokonce vzbuzuje stále větší obavy, že pokud snad opravdu věří, byť jen části toho, co říká, je duševně nemocný.

Naprosté fiasko ruské válečné propagandy je pozoruhodné i proto, že v minulosti slavily pokusy Ruska ovlivňovat veřejné mínění na Západě nemalé úspěchy. Výsledkem usilí ruských agentů a spolupracovníků v západních zemích, Ruskem financovaných politických uskupení na Západě, jakož i působení mohutného průmyslu trollů na sociálních sítích, bylo nejen obecně oslabení liberální demokracie na Západě, ale konkrétně i nemalé úspěchy v ovlivňování voleb v různých zemích ve prospěch ruských zájmů.

Tento důmyslný stroj ruské propagandy a dezinformací fungoval, protože dokázal využívat a zneužívat západní otevřenosti, kritického myšlení a mechanismů digitálních platforem. Jakož i sklonu nemalých částí západních společností, nespokojených s poměry doma, a znejistěných globalizací, k přijímání a dalšímu šíření „alternativních“ výkladů skutečnosti, anebo rovnou lží a konspiračních teorií.

Do této propagandistické mašinérie Rusko investovalo miliardy. A zdálo se, že s její pomocí může slavit nemalé úspěchy. Ve všech západních zemích se vynořila populisticko-nacionalistická hnutí. V zemích střední Evropy se dokonce politické strany s programem nepřátelským vůči liberální demokracii a opovrhující právním státem dostaly přímo k moci.

V čem udělal Putin chybu

Útok na Ukrajinu během několika dnů léta budovanou stavbu ruské dezinformační a propagandistické politiky rozmetal. Putin se přitom dopustil několika téměř dětinských chyb.

První z nich spočívala v podcenění současného stavu informačních technologií a způsobů komunikace. Bylo zcela naivní spustit brutální válku s představou, že Kreml může kontrolovat informování o ní ve svobodných společnostech či v napadené zemi s pomocí propagandistického náporu čistých lží.

Putin, který sní svůj imperiální sen ve světě jakoby zamrzlém ve 20. století, podcenil skutečnost, že kdokoliv s chytrým telefonem může dnes pořizovat videa a fotografie toho, co se děje, v reálném čase a okamžitě je šířit. Záběry ruského počínání, v podobě raketových útoků nerozlišujících mezi vojenskými a civilními cíli, tak od počátku invaze podporovaly ukrajinskou, nikoliv ruskou verzi událostí.

Obrazy ruských útoků, šířené v západních médiích, stály od samého počátku v ostrém kontrastu vůči tvrzení putinovské propagandy, že Rusko jde na Ukrajinu osvobodit bratrský národ z jha zkorumpovaného, fašistického režimu. Navíc se rychle začaly šířit informace, podporované obrazy na sociálních sítích, které ukazovaly obrovské odhodlání Ukrajinců bojovat proti ruské přesile nejen o svou zemi jako takovou, ale i o svobodu a demokracii.

Video rozhovory natáčené s ruskými okupanty pak opakovaně ukazovaly, že ruští vojáci buď vůbec nevědí, proč na Ukrajině bojují, anebo jen opakují teze oficiální ruské propagandy. Ve střetu s ukrajinskou realitou ovšem nemohly uspět.

Putin pak přispěl k demolici dlouho budované ruské propagandistické a dezinformační mašinérie i tvrzeními, která byla pro každého, kdo měl svobodnější přístup k informacím, zcela absurdní. Rusko prý bojuje na Ukrajině proti nacistům, cílem „speciální vojenské operace“ je Ukrajinu denacifikovat.

Židovský prezident Ukrajiny se opravdu nemusel příliš namáhat, aby tento Putinem malovaný fantasmagorický obraz Ukrajiny ve světovém veřejném mínění rozbil, a svět přesvědčil, že Ukrajina čelí brutálnímu útoku mocnosti, jejíž politici sní sen o obnově její imperiální minulosti. Putinovi dál věřila jen část ruské veřejnosti, která neměla přístup k informacím, popřípadě části veřejností v některých autoritářských režimech, jež se postavily na stranu Ruska.

Ruská propaganda narážela už před zahájením útoku na Ukrajinu také na novou taktiku Spojených států. Ty se rozhodly zveřejňovat zprávy o ruských plánech, čímž značně znesnadňovaly úsilí ruské válečné propagandy. Navíc zveřejněné informace musely vyvolat značný neklid v Putinově mysli a v jeho okolí, protože bylo zřejmé, že informace USA pocházejí ze zdrojů Putinovi blízkých.

Válka je mír, lež je pravda

Putin především nepochopil, že ve světě informační hojnosti nelze, snad jen s výjimkou izolovaného Ruska, otevřeně lhát a manipulovat výklady událostí podobně, jako tomu bylo ve fiktivním dystopickém světě George Orwella. Jeho umanuté trvání na označování brutální války jako „speciální vojenské operace“ pobouřilo dokonce i jeho dlouholeté apologety na Západě, jako byl český prezident Miloš Zeman.

Ve světle záběrů ruského ostřelování sídlišť v Charkově i jinde se navíc okamžitě rozpadl ruský narativ, že Rusko zase jednou bojuje za mír. Putin nakonec sám upustil od toho, aby popisoval ruskou invazi jako vývoz míru.

Absurdních ruských tvrzení ovšem přibývalo. Bez jakýchkoliv důkazů začalo Rusko kupříkladu tvrdit, že na Ukrajině existuje síť více než šedesáti laboratoří vyvíjejících s americkou podporou biologické a chemické zbraně. Anebo že podle ruských informací byla Ukrajina blízko k získání jaderných zbraní. Popřípadě že se Ukrajina snaží získat přinejmenším špinavou jadernou bombu.

Ruské lži byly tak nestoudné a absurdní, že je nebylo těžké vyvracet. Navíc západní politici pochopili, že pokud Rusko s takovými výmysly přichází, často to znamená, že má něco podobného samo v úmyslu, a varovali před tím.

Neúspěchy kremelské propagandistické mašinérie nakonec přiměly samotného Putina, aby začal mírnit svoje prohlášení o nutnosti Ukrajinu denacifikovat. Místo toho v posledních vystoupeních tvrdí, že Rusko muselo zasáhnout z obav o svoji bezpečnost. Jak konkrétně populačně třikrát menší stát, s armádou, která se s tou ruskou nemůže co do ničivého potenciálu měřit, ohrožoval ruskou bezpečnost, zajišťovanou i největším jaderným arsenálem na světě, Putin ovšem nevysvětlil.

Sjednocený Západ

Propagandistické fiasko ve snahách ospravedlnit brutální vojenskou invazi už má konkrétní dopady, které Putin zjevně neočekával. Po mnohaletém, a částečně úspěšném úsilí Západ oslabit, se Západ neobyčejně rychle sjednotil.

Ba co víc, stejně jako v éře bipolárního světa, kdy liberální demokracie odvozovala svoji legitimitu částečně z kontrastu s totalitním sovětským impériem, pomohl Putin znovuvytvořit pocit západní sounáležitosti a respekt pro svobodu a demokracii.

Západ si uvědomil, že na Ukrajině jde o zásadní střet mezi autoritářstvím a demokracií, který se v případě Putinova úspěchu může přelít za západní hranice Ukrajiny. A velmi rychle uvalil na Rusko bezprecedentní sankce.

Ani s tím Putin evidentně nepočítal. Věřil tomu, že dlouhá léta práce ruských tajných služeb a propagandy učinila Západ natolik slabým a rozklíženým, že se k jednotné ekonomické odvetě, se zničujícími důsledky pro Rusko, neodhodlá.

Putin zatím úplně neprohrál válku na Ukrajině, ale ztratil už jinou, možná podstatnější. Rusko, reprezentované jeho režimem, přišlo o jakoukoliv mezinárodní legitimitu. Dokonce i většina dlouholetých obhájců „porozumění“ Rusku i jeho údajně legitimním obavám přeběhla do tábora jeho kritiků. A i když samozřejmě nelze vyloučit, že se někteří ke svým pozicím vrátí, obecně je ruská propagandistická a ideologická mašinérie v totálním rozvratu.

Doplatí na to i krajně pravicové a nacionálně-populistické strany napříč Evropou, z nichž si mnohé Rusko „kultivovalo“ s pomocí finanční podpory i dodávek propracované antiliberální argumentační munice. Svět se během několika týdnů radikálně proměnil, a pokud se Putin neuchýlí k válce se Západem s použitím zbraní hromadného ničení, změní se v důsledku své potupné porážky i Rusko.

advertisment
advertisment
Diskuse
JP
March 18, 2022 v 12.27
Informační válka a Putinovy omyly

Především je nutno oponovat autorovu tvrzení, že by zásadní Putinovou chybou bylo jeho podcenění moderních komunikačních prostředků. Klíčová chyba v jeho kalkulech byla někde zcela jinde.

Je nutno si připomenout: on plánoval operaci prakticky naprosto přesně podle vzoru "bratrské pomoci" z roku osmašedesátého. Tedy bleskové obsazení centrálních institucí ukrajinského státu, zajetí (v lepším případě) prezidenta Zelenského, dosazení loutkové vlády. Přinejmenším celá východní Ukrajina měla být obsazena - a zpacifikována - během několika dní.

Vůbec by nebylo nezajímavé zkusit si představit, jaká by asi byla reakce (nyní tak vzácně jednotného) Západu, kdyby se Putinovi tento scénář skutečně podařilo naplnit. Pak by to totiž byl právě on, kdo by plně mohl zapojit celou svou síť současných komunikačních prostředků, celou svou armádu internetových trollů. Namísto drastických záběrů zničených, rozbombardovaných obytných čtvrtí ukrajinských měst, namísto mrtvol ležících na ulicích by nyní světovými sítěmi kolovala nekonečná množství idylických výjevů, jak ukrajinské obyvatelstvo květinami, chlebem a solí vděčně vítá své ruské "osvoboditele".

Jak by asi potom vypadala dnešní "jednota Západu"? - Stejně jako v případě Československa v osmašedesátém (a vlastně už i v třicátém osmém a třicátém devátém) by svět nakonec situaci přijal jako danou a nezměnitelnou. A mnozí z těch kteří dnes - ať z vlastního přesvědčení nebo jenom z obav z negativní reakce - drží jednotnou frontu, mnozí z nich by velice rádi sáhli po těchto idylických výjevech, aby si s Ukrajinou nemuseli pálit prsty.

Jistě, svět (Západ) by verbálně hlasitě protestoval, přijaly by se ještě nějaké další sankce (k těm které už byly přijaty po anexi Krymu); ale byla by skutečně ochota zavést sankce alespoň v zásadní míře souměřitelné s těmi nynějšími? Připomeňme si: i za daných okolností nebylo původně nijak jisté, jestli se vůbec nalezne všeobecný konsens pro použití sankce s platebním systémem SWIFT!

V každém případě: naprosto stejně jako Sovětský svaz v osmašedesátém, stejně tak by Putin dnes svou informační válku s postupujícím časem vyhrával čím dál tím více. Uzavřel by informační hranice Ukrajiny stejně tak, jako to teď učinil s Ruskem. A Západ - ten nyní natolik rozhodný Západ - by pak téměř s jistotou jednal podle hesla "sešel z očí, sešel z mysli".

Ten jediný důvod proč v současné době Putin informační válku prohrává leží tedy nikoli v informačních technologiích samotných - nýbrž prostě v tom holém faktu, že Ukrajinci se brání. Na rozhodném a úspěšném odporu Ukrajinců se rozbily všechny Putinovy plány na zopakování "bratrské pomoci" podle vzoru Brežněva.

---------------------------------------

Druhou otázkou je, jak se Putin vůbec mohl ve svých odhadech situace tak naprosto fatálně zmýlit. Jak vůbec mohl přijít na tak naprosto nesmyslnou myšlenku, že by Ukrajinci jeho okupační vojska mohla přivítat jako "osvoboditele".

J. Pehe soudí, že pokud by Putin těmto svým fantasmagoriím skutečně věřil, pak by to nemohlo znamenat nic jiného, nežli že je psychicky nemocný.

Já sám jsem si vlastně až v minulých dnech při sledování jednoho Putinova projevu definitivně uvědomil, že - on těmto svým tvrzením skutečně věří! Ovšem - příčiny toho jsou opět někde zcela jinde, nežli (primárně) v nějakém jeho psychickém onemocnění.

On zřejmě skutečně plně věří tomu, že Rusko je v jakémsi "obklíčení Západu", že rozšiřování aliance NATO je zaměřeno výhradně proti Rusku, že cílem je ne-li už přímý vojenský útok na Rusko, pak přinejmenším mocenský nátlak na něj. Tady se naprosto zřetelně ukazuje prastaré myšlenkové schéma: Podle sebe soudím tebe. Putin vůbec nedokáže myslet v kategoriích svobody; on dokáže myslet pouze v kategoriích impéria. On zůstal stále ještě vězet v myšlení studené války, kdy zisk jednoho mocenského bloku je okamžitě ztrátou mocenského bloku druhého. Ano, jeho pocit "obklíčení" Ruska je paranoia; ale není to osobní paranoia Putina, nýbrž to je historicky vzešlá - a kulturně cementovaná - paranoia Ruska.

Putin tedy opravdu věří, že Rusko je ohroženo Západem; a z toho vyplývá i jeho přesvědčení, že Rusko se musí tomuto "útoku" bránit rozšiřováním sféry vlastního vlivu, vlastní moci. A to ovšem nejlépe přímou teritoriální expanzí. Putin tedy věří, že Rusko takové kroky na svou "obranu" učinit musí; a spolu s tím je ovšem přesvědčen, že Rusko k tomu má naprosté morální právo!

Nakonec ještě zbývá zodpovědět otázku, jak je možné že Putin - sám vyškolený zpravodajec! - se mohl tak naprosto, tak fatálně zmýlit ve svých odhadech situace a nálad obyvatelstva na Ukrajině.

Tady klíčovou roli hraje právě to, že současný ruský stát je centralisticko-autoritativní, a že Putin je fakticky neomezený vládce. A jako vždy v takových případech - i ta nejschopnější rozvědka se nakonec neodváží svému vládci dodávat jiné informace, nežli které si on sám přeje. Putin chtěl v Ukrajincích vidět "odnož ruského národa" - a tak mu jeho zpravodajci dodávali zprávy, že tomu tak skutečně je. Putin chtěl vědět, že ukrajinská armáda je slabá a neschopná odporu; a tak mu jeho vojenští špióni dodávali svodky, že tomu tak skutečně je.

Celou tuto věc dokonalou zkratkou vyjádřil jeden západní komentátor: "Putin zapomněl, že svého času on sám jako agent KGB lhal svým nadřízeným"!

Ano, tím je vyřčeno prakticky všechno. Putin sám dříve obelhával své nadřízené, aby splnil jejich očekávání; jenomže jako samovládný panovník zcela zapomněl na to, že jeho podřízení nyní stejně tak budou lhát jemu.

Takto - a jedině takto - je možno vysvětlit onen zdánlivě neslučitelný paradox, že Putinovy představy a plány ohledně Ukrajiny jsou objektivně šílené, aniž by proto musel být šílený (v ryzím psychopatologickém smyslu) jejich nositel.

Putin prostě podlehl klasické sebestřednosti všech autokratů - a podlézavosti jejich knechtů.