16. března pronesl Vladimir Putin projev o „páté koloně“. Prezident prohlásil, že „sebeočista od šmejdů a zrádců“, které Západ používá, aby „zničil Rusko“, zemi jen posílí. Všechno to vypadalo velmi hrozivě. Jde snad o předzvěst nových, ještě masivnějších represí a návratu k úplnému totalitarismu? O tom, proč jsou historické paralely tak lákavé, ale nepříliš korektní, magazín Meduza hovořil s politologem Vladimirem Gelmanem.

Ve svém středečním projevu Vladimir Putin hovořil o „očistě společnosti“ a „zrádcích národa“. Mnohým to velmi připomínalo rétoriku německého režimu ve 30. letech 20. století. Můžeme říci, že v Rusku začal fašistický režim?

Na jedné straně se zde projevuje tendence hledat známé analogie a na druhé straně připisovat charakteristiky nacismu víceméně všem nedemokratickým režimům. Ve skutečnosti není tento druh rétoriky vůbec specifický pro nacistické Německo. Autokraté ji používali v různých historických epochách a v různých kontextech a nic, co by nějak zvlášť připomínalo Německo 30. let, v Rusku nyní nenajdeme.

A co Z, které se nutně asociuje se svastikou?

Paralely tohoto druhu mi připomínají, jak známý politolog Giovanni Sartori charakterizoval zavádějící srovnání. Jako příklad uvedl větu: „Lidé a ryby jsou si podobní v tom, že umí plavat.“ Tady je to zhruba stejné. Díváme se na nějaké znaky, zdají se nám podobné a říkáme: „Ano, je to to samé.“ Ve skutečnosti je však rozdílů mnohem více a jsou mnohem závažnější. Z je symbol, který vymysleli a používají lidé z PR. Paralely se symbolikou nacistického Německa jsou zde velmi povrchní.

Dříve si mnozí mysleli, že Putin je cynický a pragmatický. Nyní se však hodně věnuje ideologickým otázkám. Co se stalo? A můžeme říci, že on sám uvěřil tomu komplexu idejí, které jeho propaganda používá?

Máme zde co do činění s agresivní rétorikou, která používá různá ideologická klišé. Zatím však podle mého názoru není důvod domnívat se, že by šlo o nějakou zásadní ideologii, v niž by věřila ruská politická třída, natožpak Rusové jako celek. Stále se mi zdá, že všechny narativy spojené s ideologií jsou používány instrumentálně: „Sjednoťme se kolem našeho vůdce proti strašnému nepříteli, který nás ohrožuje.“ Objevují se nové rétorické obraty, ale celkově bych neřekl, že jde o kardinální změnu oproti všemu, co tu bylo předtím.

Když už mluvíme o politické třídě, věří tito lidé státní ideologii, chápou ji jako nezbytný nástroj, anebo se jen bojí projevit nesouhlas?

Rozhodně se bojí. Každý člen elity může být potrestán, a to nikoli nutně za neloajalitu. Někomu mohou být prostě připomenuty nějaké prohřešky z minulosti. Tento strach se velmi jasně projevil na zasedání Rady bezpečnosti Ruské federace v předvečer zahájení „zvláštní operace“ na Ukrajině. Bylo zřetelné, jak se všichni vysoce postavení lidé kolem Putina bojí. Riziko, že budou potrestáni, je pro ně mnohem vyšší než pro běžné občany.

Lze pokládat středeční Putinův projev za signál, že když na Ukrajině selhala blesková válka, přijde teď řada na neloajální občany uvnitř Ruska? Máme očekávat další represe?

Zpětně vidíme, že mocenská změna na Ukrajině v roce 2014 byla spouštěcím mechanismem pro zpřísnění represivní legislativy v Rusku. Myslím, že je namístě očekávat další zpřísnění politiky státu vůči disidentům. Neodvažuji se soudit, jaké bude mít formy, ale už teď se projevuje v nových zákonech, které kriminalizují šíření nežádoucích informací, a v likvidaci posledních nezávislých médií. Tento proces se v budoucnu ještě bude stupňovat.

Kromě funkce trestu však represe mají také důležitou signalizační funkci. Cílem není jen potrestat ty, kteří se chovají „nesprávně“, ale také ukázat jejich okolí, že pokud se budou chovat stejně, budou potrestáni i oni. Tyto funkce plní represe poměrně úspěšně. Lidé si důkladně rozmyslí, jestli podepíší nějaký protestní dopis, vyjdou do ulic a podobně.

V Putinově projevu zazněla slova o tom, že „lid“ si sám najde „zrádce“. Máme očekávat záplavu udání, nebo nějaké nové „oddíly strážců vlasti“?

Spíše očekávám, že se represe budou opírat o tytéž nástroje státního nátlaku, které byly používány dříve — jen ve větší míře. Ani při stalinských represích nehrála udání příliš velkou roli a nemyslím si, že by na ně stát chtěl spoléhat dnes.

Pokud se represe budou dále stupňovat, znamená to, že v Rusku začíná totalitarismus?

Zde se směšují dvě různá témata: typologie politických režimů a míra represe. Navzájem spolu souvisejí zhruba jako pojmy kulatý a červený. Existují a existovaly velmi represivní režimy, které by nikoho nenapadlo nazývat totalitními. Například režim Idiho Amina v Ugandě v 70. letech 20. století byl extrémně represivní, ale nikoli totalitní. Naopak Mussoliniho režim v Itálii, který bývá označován za totalitní, nebyl tak represivní. Totalitarismus, jak byl chápán v polovině 20. století, je v zásadě historický fenomén, který dnes neexistuje. Někteří odborníci se domnívají, že neexistoval ani tehdy, každopádně ale v současném světě neexistují totalitní režimy postavené na hluboce zakořeněné ideologii.

A co KLDR, Turkmenistán? Nejsou to příklady moderních totalitních režimů?

KLDR je reliktem z dávné minulosti. Tamní režim vznikl za Stalinovy éry a přetrval dodnes. Soudě podle práce badatelů, jako je Andrej Laňkov, se ale i on nyní už mění jiným směrem.

Takže i přes stupňující se represe nemusíme očekávat uzavřené hranice a lágry?

To nevíme. Předpokládám ale, že úvahy o masových represích v Rusku nejsou příliš realistické. Režim na tom nemá velký zájem a jednoduše nemá prostředky, aby mohl udržovat v chodu síť táborů s miliony vězňů pracujících na stavbách. Jedná se o obrazy a kategorie zakotvené v minulosti. Dnes mluvíme o něčem jiném.