16. března pronesl Vladimir Putin projev o „páté koloně“. Prezident prohlásil, že „sebeočista od šmejdů a zrádců“, které Západ používá, aby „zničil Rusko“, zemi jen posílí. Všechno to vypadalo velmi hrozivě. Jde snad o předzvěst nových, ještě masivnějších represí a návratu k úplnému totalitarismu? O tom, proč jsou historické paralely tak lákavé, ale nepříliš korektní, magazín Meduza hovořil s politologem Vladimirem Gelmanem.

Ve svém středečním projevu Vladimir Putin hovořil o „očistě společnosti“ a „zrádcích národa“. Mnohým to velmi připomínalo rétoriku německého režimu ve 30. letech 20. století. Můžeme říci, že v Rusku začal fašistický režim?

Na jedné straně se zde projevuje tendence hledat známé analogie a na druhé straně připisovat charakteristiky nacismu víceméně všem nedemokratickým režimům. Ve skutečnosti není tento druh rétoriky vůbec specifický pro nacistické Německo. Autokraté ji používali v různých historických epochách a v různých kontextech a nic, co by nějak zvlášť připomínalo Německo 30. let, v Rusku nyní nenajdeme.

A co Z, které se nutně asociuje se svastikou?

Paralely tohoto druhu mi připomínají, jak známý politolog Giovanni Sartori charakterizoval zavádějící srovnání. Jako příklad uvedl větu: „Lidé a ryby jsou si podobní v tom, že umí plavat.“ Tady je to zhruba stejné. Díváme se na nějaké znaky, zdají se nám podobné a říkáme: „Ano, je to to samé.“ Ve skutečnosti je však rozdílů mnohem více a jsou mnohem závažnější. Z je symbol, který vymysleli a používají lidé z PR. Paralely se symbolikou nacistického Německa jsou zde velmi povrchní.

Dříve si mnozí mysleli, že Putin je cynický a pragmatický. Nyní se však hodně věnuje ideologickým otázkám. Co se stalo? A můžeme říci, že on sám uvěřil tomu komplexu idejí, které jeho propaganda používá?

Máme zde co do činění s agresivní rétorikou, která používá různá ideologická klišé. Zatím však podle mého názoru není důvod domnívat se, že by šlo o nějakou zásadní ideologii, v niž by věřila ruská politická třída, natožpak Rusové jako celek. Stále se mi zdá, že všechny narativy spojené s ideologií jsou používány instrumentálně: „Sjednoťme se kolem našeho vůdce proti strašnému nepříteli, který nás ohrožuje.“ Objevují se nové rétorické obraty, ale celkově bych neřekl, že jde o kardinální změnu oproti všemu, co tu bylo předtím.

Když už mluvíme o politické třídě, věří tito lidé státní ideologii, chápou ji jako nezbytný nástroj, anebo se jen bojí projevit nesouhlas?