14. března během živého vysílání hlavního večerního zpravodajského pořadu Vremja na Prvním kanálu vystoupila Marina Ovsjannikovová s protiválečným transparentem. Ovsjannikovová vydržela ve vysílání jen několik vteřin, než byl přenos ze studia přerušen. Ihned poté byla zadržena a postavena před soud. Zatím pouze na základě správního obvinění z účasti na nepovoleném shromáždění. Kromě toho jí soud nařídil zaplatit 30000 rublů (cca 6800 Kč).

„Byla to schopná mladá dáma, kterou bylo těžké zastavit.“

Marina Ovsjannikovová, o níž se v posledních dnech píše na ruskojazyčném internetu, se narodila v roce 1978 v Oděse a před sňatkem měla podle zdroje agentury TASS příjmení Tkačuková. Její otec je Ukrajinec a matka Ruska. Byla profesionální plavkyní a je držitelkou juniorského titulu. Kromě toho přeplavala Volhu a Bosporskou úžinu.

V roce 1997 začala studovat na Katedře žurnalistiky Kubáňské státní univerzity (KubGU). Současně se věnovala moderování místních zpráv na státní televizi Kubáň (součást holdingu VGTRK). Ovsjannikovová popsala toto období svého života takto: „Tehdy jsme my, velmi mladí ambiciózní studenti, byli připraveni pracovat v regionální televizi ve dne v noci, navzdory víkendům a prázdninám jsme tím prostě žili, hořeli jsme pro práci.“

Podle informací dalšího absolventa Kubáňské státní univerzity Tachira Cholikberdijeva studovala Ovsjannikovová ve stejném ročníku jako šéfredaktorka televize RT (Russia Today) Margarita Simoňjanová. Ta to, že by byly spolužačky, popírá, zároveň ale dodává, že s Ovsjannikovovou soupeřila o místo: „Byla velkou oblíbenkyní Vladimira Runova, vlivného ředitele televize Kubáň, který se silně bránil tomu, abych se stala reportérkou v Krasnodarském kraji, protože chtěl na toto místo dosadit ji.“ Informaci o tom, že Ovsjannikovová byla „chráněnkyní“ ředitele Runova, potvrdila Meduze i další kubáňská novinářka.

Vladimir Runov, který vedl televizi Kubáň v letech 1993—2002, komentoval slova Simoňjanové takto: „Samozřejmě to není pravda. Nemohl jsem jí [Margaritě Simoňjanové] bránit v kariérním růstu. Nikdy jsem s ní nepracoval. Navíc měla jiné lidi, kteří jí pomáhali. Už tehdy byla významnou osobností.“

Runov popisuje Ovsjannikovovou jako „bystrou mladou dámu,“ kterou „bylo těžké zastavit“: „Chtěla maximálně vyniknout a prorazit. Je dobře, že se jí to podařilo. Protestní akci Ovsjannikovové nicméně hodnotí negativně: „Nevidím v jejím jednání žádné hrdinství ani odvahu. Podle mě je to spíš hloupost. Novinařina by měla být o psaní a natáčení, ne o zbytečném riskování.“

Podle vlastních slov Runov Ovsjannikovové navrhl, aby šla studovat do Moskvy na Ruskou prezidentskou akademii národního hospodářství a veřejné správy (RANCHiGS). Runov jí dokonce napsal doporučující dopis, který jí k tomu, aby byla přijata, pomohl. Na zmíněné univerzitě Ovsjannikovová studovala v letech 2001—2005.

Nikdo nebyl na takový zvrat událostí připraven

Zdroj blízký Prvnímu kanálu tvrdí, že Ovsjannikovovou do pořadu Vremja přijal počátkem roku 2000 její tehdejší manžel, ředitel RT Igor Ovsjannikov. Jeho matka Irina Ovsjannikovová pracovala na stejné stanici jako editorka titulků.

„Myslím, že [Marina Ovsjannikovová] od začátku spolupracovala se zpravodaji a dělala redaktorku. S Igorem mají dvě děti: nejstaršímu je, pokud vím, téměř 18 let. Marina nedávno pracovala jako redaktorka zahraniční sekce. Nevím, co ji k tomu včera vedlo,“ informoval Meduzu její respondent. Podle něj Ovsjannikovová ihned po svém protestu ve vysílání studio bez problému opustila. Pak ale rychle zareagovala ochranka a zadržela ji.

Tiskové oddělení Prvního kanálu Meduze nijak neodůvodnilo, proč Ovsjannikovovou ochranka po vysílání zadržela. Na jak dlouho byla zadržena také není známo. Novinář Igor Riskin, bývalý kolega Ovsjannikovové, Meduze sdělil, že mu poslala zprávu ve 23:07 moskevského času. V odpovědi na jeho nabídku pomoci mu napsala, že se nachází na policii v Ostankinu (Riskin napsal Ovsjannikovové ihned poté, co se dozvěděl, že se objevila v přímém přenosu s transparentem). Poté se už neozývala.

Riskin pracoval pro První kanál od roku 2002, v roce 2006 byl zpravodajem ve Washingtonu a v roce 2009 práci opustil. „Válka v Gruzii v roce 2008 mě strašně zasáhla. A taky to, jak o ní moji kolegové informovali. A protože jsem pracoval na Prvním kanálu, cítil jsem se za vše také zodpovědný, i když jsem se na tom přímo nepodílel. Byl jsem ze všeho naprosto zděšený, což taky ovlivnilo moje rozhodnutí. Neprotestoval jsem hlasitě, prostě jsem odešel,“ řekl.

Podle Riskina jsou spekulace na sociálních sítích o tom, že „jde pravděpodobně o akci zinscenovanou samotnou televizí“ a že by Ovsjannikovová „nikdy nemohla projít přes ochranku,“ neopodstatněné. „To říkají ti, kteří nikdy nebyli v novém studiu v Ostankinu [kde se nyní natáčí pořad Vremja]. Jedná se o bývalé koncertní studio, kde se natáčely slavné pořady (například Vokrug směcha). Pracovní stoly a počítače redaktorů jsou umístěny přímo ve studiu, hned za moderátorem,“ vysvětluje Riskin.

Co se týče ochranky, ta samozřejmě existuje, ale za mých časů byla u vchodu do studia, ne uvnitř. Redaktoři pracují na směny i několik týdnů a jejich tváře si ochranka pamatuje. Všichni se navzájem znají a přinést čtyřikrát složený plakát, rozložit ho a postavit se za moderátora není technicky obtížné. Předpokládám, že ve studiu ji neměl ani kdo zadržet a že z velína mohli dát pouze pokyn, aby Marinu zadržela ochranka na cestě ven.

Jiný zdroj z televize ale Meduze sdělil, že ochranka ve studiu přítomna je a že její stanoviště se nachází nedaleko stolu moderátorky zpráv. Na protest Mariny Ovsjannikovové ovšem nikdo nestačil zareagovat, protože se nic podobného ještě nikdy nestalo, a nikdo proto nebyl na takový zvrat událostí připraven.

„Lidé s mozkem a přístupem k informacím ztrácejí nervy“

„Marina Ovsjanniková je na televizní poměry klidný člověk, nikdy nepropadla záchvatům vzteku,“ říká její bývalý kolega Riskin.

Bývalá zpravodajka Prvního kanálu v Paříži Žanna Agalakovová, která z televize odešla den po tomto protestu, popisuje Ovsjannikovovou jako „schopnou a velmi příjemnou.“ „Marina je redaktorka zpravodajství, v práci jsme se potkávali, ale ne moc často. Pokud vím, spolupracovala se zpravodaji, kteří pracují v ruských regionech. Já jsem ale zahraniční zpravodajka a pracovala jsem se zahraničními redaktory,“ řekla Meduze.

O současné atmosféře na Prvním kanálu nic neví. Sama 3. března oznámila svému vedení, že končí, a nyní předává svou agendu: „Moje svoboda začíná v pátek, už se na to těším.“ Na otázku Meduzy, proč se rozhodla skončit, Agalakovová odpověděla: „Myslím, že odpověď je zřejmá.“

Bývalá vedoucí oddělení kreativního plánování Prvního kanálu Jelena Afanasjevová, která v televizi pracovala v letech 2006 až 2021, Meduze řekla, že mnozí zaměstnanci, včetně těch z vedení oddělení zpravodajství, kde Ovsjannikovová pracovala, „nesouhlasí“ s oficiálním pohledem televize na dění.

„Někteří z nich skutečně věří tomu, co dělají, a já jich znám mnoho. Někteří pracují, protože nemají pracovat kde jinde, mediální prosto se scvrknul jako kůže,“ komentuje Afanasjevová. „Znám mnoho těch, kteří nesdílejí oficiální postoj k současné situaci, ale nemohou nebo se bojí odejít kvůli dětem, rodičům, hypotékám, mizejícím úsporám, hrozící nezaměstnanosti nebo strachu ze špatných referencí.“

Od začátku války jsou „všichni zaměstnanci Prvního kanálu na pokraji sil,“ informoval Meduzu zdroj blízký televizní stanici. „Všichni bez výjimky si uvědomují, že lžou. Všude ve studiích mají obrazovky se zprávami z agentur Reuters a AP a shora jsou krmeni frázemi a texty, které se vůbec neshodují s realitou. Od začátku války propadali pracovníci Prvního kanálu panice: proč lžeme, co s námi bude?

Jejich šéfové je ale uklidňují: prý svrhnou ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a všechno bude jako dřív. Ale čas běží, Zelenského nikdo nesvrhnul a lidé s mozkem a přístupem k informacím ztrácejí nervy. Ovsjannikovová má mozek i přístup, protože pracovala pro oddělení, kde sbírají zprávy z celého světa a spolupracují s různými zpravodaji,“ uvedl respondent Meduzy.

Je přesvědčen, že protest Ovsjannikovové skončí ukázkovým soudem, aby „ostatní to, co ona, nedělali.“

Zdroj blízký dalšímu velkému státnímu televiznímu kanálu VGTRK Meduze řekl, že někteří novináři této televizní společnosti jsou situací také znepokojeni: „Musí mluvit o ‚zvláštní mírové operaci‘, přitom mnozí z nich mají blízké příbuzné v branném věku, které se snaží za každou cenu dostat ze země. Celé je to opravdu obludné. V televizi mluvíte o tom, jak je všechno skvělé, a ve volném čase pomáháte balit věci, aby se vaši příbuzní nedostali do ‚zvláštní osvobozovací operace‘.“ Psychické trauma je obrovské, tady žádná hypotéka nepomůže.

„Pracují jako v továrně: klidně a bez otázek“

Jak uvedla agentura Interfax s odvoláním na tiskové oddělení televize, První kanál ihned po incidentu zahájil „oficiální vyšetřování“. V oficiálním prohlášení se o Marině Ovsjannikovové hovoří jako o „cizím člověku v záběru“. Bez uvedení jména a funkce. Mluvčí Prvního kanálu Larisa Krymovová na otázky Meduzy neodpověděla.

Podle zdroje Meduzy se po protestu Mariny Ovsjannikovové na práci Prvního kanálu nic nezměnilo: „Dnes se nedělo nic zvláštního. Lidé pracují, žádné pokyny shora. Pracují jako v továrně: klidně a bez otázek.“ „Že je zatím vše v klidu,“ řekl Meduze i další respondent z Prvního kanálu.

Článek byl publikován na serveru Meduza. Překlad RENÉ ANDREJS.