Relativně velké změny přinesl pátý týden ruské invaze na Ukrajinu. Obráncům velkých ukrajinských měst se takřka ve všech případech s výjimkou Mariupolu podařilo zabránit obklíčení. U Kyjeva byl již na začátku týdne vybojován pětadvacetikilometrový perimetr mezi příměstími Irpiň na západě a Brovary na východě. V této oblasti se už nenacházejí žádné ruské jednotky.

U města Sumy na východě byl vytlačen za ruskou hranici celý tankový prapor. Úspěchy slavily i dílčí protiofenzívy u Černigova, Charkova, Mikolajiva a na pravém břehu Dněpru v Chersonské oblasti.

Ve středu 29. března navíc Rusko jednostranně vyhlásilo, že pro „obnovení vzájemné důvěry“ před dalšími rozhovory o příměří „drasticky omezí bojové operace“ v okolí Černigova a Kyjeva. Část ruských jednotek v oblasti následně skutečně opustila stanoviště a zamířila za běloruskou hranici.

Jiná situace panuje na východě země, kde se intenzivně bojuje dosud jak v Mariupolu, tak na severním Donbasu. Intervenční síly stále obléhají ze dvou směrů dvojměstí Lysyčansk-Severodoněck a strategicky položené městečko Izjum. Jeho dobtytí, či případně úspěšné obchvácení, by interventům umožnilo vpadnout na severní Donbas i ze severozápadu, tedy odzadu.

Co bude dále

Ruské ministerstvo obrany před několika dny oznámilo, že skončila „první fáze speciální operace“, zaměřená na „redukci bojeschopnosti ukrajinské armády“. Nyní prý začne druhá, zaměřená na „osvobození Donbasu“.

Část analytiků vnímá tento posun jako vynucený ruskými ztrátami a roztažeností zásobovacích linií. Část v něm spatřuje snahu konflikt rychle s nějakým symbolickým úspěchem ukončit.

Souběžně s boji přitom pokročila i jednání o příměří. V úterý 29. března se ruské a ukrajinské vyjednávací týmy dohodly, že Ukrajina nevstoupí do NATO a neposkytne své území pro cizí vojenské základny; Rusko naopak nebude bránit ukrajinskému vstupu do EU. Obě strany též uvedly, že otázku Krymu se dohodly řešit konzultacemi.

Největší skupina komentátorů očekává v tomto kontextu postupnou deeskalaci války či zmíněný přesun bojů na Donbas. Jiní komentátoři však upozorňují, že ze strany Ruska může jít i o zdržovací taktiku. Rusko totiž potřebuje čas, aby na válčiště eventuálně dostalo bojovníky naverbované v klientských či spřátelených zemích a také nahradilo zničenou techniku. Větším bojovým operacím též příliš nepřeje dubnové počasí.

Případnou rychlou dohodu o příměří rovněž komplikuje otázka obsazených azovských přístavů Berďansk a Mariupol, jichž se Rusko bude jen těžko vzdávat, a v menším měřítku i Chersonské oblasti na severozápad od Krymu. V okolí města Cherson je nyní ruská armáda v defenzívě a v posledním týdnu čelí i partyzánským skupinám. Zároveň si ale intenzivně buduje opevněné obranné pozice.

Státy Severoatlantické aliance i nadále odmítají do konfliktu přímo vstoupit či dodat Ukrajině těžší zbraně, byť obranné. Podle prosakujících insiderských informací dali představitelé NATO Rusku na srozuměnou, že pomyslnou červenou linií je pro ně užití nějaké zbraně hromadného ničení.

Bilance ztrát

Podle ukrajinského ministerstva obrany zlikvidovali obránci již více než 17 tisíc interventů, zničili na 1700 nejrůznějších druhů vozidel a bezmála 600 tanků. Sestřelit měli též 127 letadel a 129 helikoptér.

Ruské ministerstvo obrany potvrdilo před několika dny ztrátu přibližně 1500 mužů za celou dobu konfliktu. Podle odhadů amerického Pentagonu a britských tajných služeb přišli Rusové už o více než 23 tisíc vojáků, přičemž dvě třetiny dané ztráty tvoří těžce zranění.

Jde-li o civilní oběti, bodycount OSN zatím eviduje okolo 1200 doloženě zabitých civilistů, skutečné číslo bude však zřejmě násobně větší. Jenom v Mariupolu se odhady počtu zabitých civilistů pohybují okolo pěti tisíc.

Dosavadní materiální ztráty odhadla tento týden odpovědná ukrajinská ministerstva na 560 miliard dolarů.

Zemi opustily kvůli válce již téměř čtyři milionu uprchlíků. Nejvíce z nich — 2,4 milionu — zamířilo do Polska. Rusko si vybralo za útočiště 271 tisíc Ukrajinců — podobný počet jako třicetkrát menší Slovensko.