Invaze na Ukrajinu, den 35: Rusové vytlačeni od Kyjeva, východ dál válčí
Petr JedličkaObráncům se v poslední době dařily protiútoky u větších měst. Některé ruské jednotky pak samy odjely po úterních vyjednáváních. Čím dál víc indicií hovoří pro přesun těžiště bojů na severní Donbas.
Relativně velké změny přinesl pátý týden ruské invaze na Ukrajinu. Obráncům velkých ukrajinských měst se takřka ve všech případech s výjimkou Mariupolu podařilo zabránit obklíčení. U Kyjeva byl již na začátku týdne vybojován pětadvacetikilometrový perimetr mezi příměstími Irpiň na západě a Brovary na východě. V této oblasti se už nenacházejí žádné ruské jednotky.
U města Sumy na východě byl vytlačen za ruskou hranici celý tankový prapor. Úspěchy slavily i dílčí protiofenzívy u Černigova, Charkova, Mikolajiva a na pravém břehu Dněpru v Chersonské oblasti.
Ve středu 29. března navíc Rusko jednostranně vyhlásilo, že pro „obnovení vzájemné důvěry“ před dalšími rozhovory o příměří „drasticky omezí bojové operace“ v okolí Černigova a Kyjeva. Část ruských jednotek v oblasti následně skutečně opustila stanoviště a zamířila za běloruskou hranici.
Jiná situace panuje na východě země, kde se intenzivně bojuje dosud jak v Mariupolu, tak na severním Donbasu. Intervenční síly stále obléhají ze dvou směrů dvojměstí Lysyčansk-Severodoněck a strategicky položené městečko Izjum. Jeho dobtytí, či případně úspěšné obchvácení, by interventům umožnilo vpadnout na severní Donbas i ze severozápadu, tedy odzadu.
Co bude dále
Ruské ministerstvo obrany před několika dny oznámilo, že skončila „první fáze speciální operace“, zaměřená na „redukci bojeschopnosti ukrajinské armády“. Nyní prý začne druhá, zaměřená na „osvobození Donbasu“.
Část analytiků vnímá tento posun jako vynucený ruskými ztrátami a roztažeností zásobovacích linií. Část v něm spatřuje snahu konflikt rychle s nějakým symbolickým úspěchem ukončit.
Souběžně s boji přitom pokročila i jednání o příměří. V úterý 29. března se ruské a ukrajinské vyjednávací týmy dohodly, že Ukrajina nevstoupí do NATO a neposkytne své území pro cizí vojenské základny; Rusko naopak nebude bránit ukrajinskému vstupu do EU. Obě strany též uvedly, že otázku Krymu se dohodly řešit konzultacemi.
Největší skupina komentátorů očekává v tomto kontextu postupnou deeskalaci války či zmíněný přesun bojů na Donbas. Jiní komentátoři však upozorňují, že ze strany Ruska může jít i o zdržovací taktiku. Rusko totiž potřebuje čas, aby na válčiště eventuálně dostalo bojovníky naverbované v klientských či spřátelených zemích a také nahradilo zničenou techniku. Větším bojovým operacím též příliš nepřeje dubnové počasí.
Případnou rychlou dohodu o příměří rovněž komplikuje otázka obsazených azovských přístavů Berďansk a Mariupol, jichž se Rusko bude jen těžko vzdávat, a v menším měřítku i Chersonské oblasti na severozápad od Krymu. V okolí města Cherson je nyní ruská armáda v defenzívě a v posledním týdnu čelí i partyzánským skupinám. Zároveň si ale intenzivně buduje opevněné obranné pozice.
Státy Severoatlantické aliance i nadále odmítají do konfliktu přímo vstoupit či dodat Ukrajině těžší zbraně, byť obranné. Podle prosakujících insiderských informací dali představitelé NATO Rusku na srozuměnou, že pomyslnou červenou linií je pro ně užití nějaké zbraně hromadného ničení.
Bilance ztrát
Podle ukrajinského ministerstva obrany zlikvidovali obránci již více než 17 tisíc interventů, zničili na 1700 nejrůznějších druhů vozidel a bezmála 600 tanků. Sestřelit měli též 127 letadel a 129 helikoptér.
Ruské ministerstvo obrany potvrdilo před několika dny ztrátu přibližně 1500 mužů za celou dobu konfliktu. Podle odhadů amerického Pentagonu a britských tajných služeb přišli Rusové už o více než 23 tisíc vojáků, přičemž dvě třetiny dané ztráty tvoří těžce zranění.
Jde-li o civilní oběti, bodycount OSN zatím eviduje okolo 1200 doloženě zabitých civilistů, skutečné číslo bude však zřejmě násobně větší. Jenom v Mariupolu se odhady počtu zabitých civilistů pohybují okolo pěti tisíc.
Dosavadní materiální ztráty odhadla tento týden odpovědná ukrajinská ministerstva na 560 miliard dolarů.
Zemi opustily kvůli válce již téměř čtyři milionu uprchlíků. Nejvíce z nich — 2,4 milionu — zamířilo do Polska. Rusko si vybralo za útočiště 271 tisíc Ukrajinců — podobný počet jako třicetkrát menší Slovensko.
Před několika dny se dva vojenští odborníci vyjádřili ohledně dalších perspektiv bojů na Ukrajině. Oba konstatovali, že ruské ozbrojené síly se potýkají s masivními strukturálními problémy, které by - pokud se nepodaří je zvládnout - mohly vést k zásadnímu poklesu bojové síly ruských invazních vojsk. Přičemž jeden z těchto odborníků za rozhodující v dané záležitosti označil (už) následující dva či tři dny, zatímco ten druhý časový horizont dvaceti až třiceti dnů.
V každém případě ten první znalec se trefil naprosto přesně: svůj odhad vyslovil bezprostředně předtím, nežli ukrajinské oddíly začaly podnikat systematické protiútoky, a podařilo se jim skutečně v některých sektorech zatlačit útočníky zpět. Tyto územní zisky ukrajinských ozbrojených sil se napohled mohou zdát nepříliš významnými; ale ve skutečnosti představují zásadní zlom, neboť se ukázalo že ruská vojska už nejsou schopna (s výjimkou určitých frontových úseků) nadále postupovat, a že naopak ukrajinské síly jsou schopny převzít bojovou iniciativu.
Bude teď tedy velmi zajímavé (a klíčové), zda se se svým odhadem stejně tak trefí i ten druhý odborník, hovořící o časovém horizontu 20 - 30 dní. Pokud by se tyto strukturální problémy ruských vojsk měly ještě prohloubit a rozšířit na všechny jejich složky, mohlo by to ještě více podlomit základní bojeschopnost ruských invazních vojsk.
Přičemž základním problémem ruské strany není snad ani tak počet zničené techniky (Rusové mají v rezervě prakticky ještě nekonečné množství tanků); ale je otázka kolik mají ještě k dispozici osádek, které by tyto tanky mohly vést. Sice je v brzké době termín nového náboru branců; ale zacvičit je v ovládání bojové techniky vyžaduje řadu měsíců. A navíc se dá čekat, že bojová morálka novobranců bude ještě nižší než dosavadních vojáků, neboť už budou vědět že jdou do předem ztraceného, a vlastně nesmyslného boje.
K dosavadním analýzám vojenské situace na válčící Ukrajině je nutno připojit ještě jeden aspekt, na který se dost zapomíná: totiž počet padlých na ruské straně.
Údaje z ukrajinské strany o počtu padlých ruských vojáků jsou podle všeho přehnané, podle odhadů západních vojenských zpravodajských služeb snad až dvojnásobně.
Ale i když tedy vyjdeme ze střízlivějších odhadů, pak to znamená, že za jeden jediný měsíc invaze Rusové mají už nějakých 8 tisíc padlých; což by - kdyby tento konflikt měl trvat obdobným způsobem déle - znamenalo v přepočtu nějakých sto tisíc mrtvých Rusů za rok!
To jsou obrovská čísla; které si dokonce ani Putin nemůže natrvalo dovolit. Není ani nutno uvažovat v tak dlouhém časovém horizontu; už za další dva měsíce by Rusko mělo nějakých 25 tisíc mrtvých, a dalších 75 tisíc zraněných; dohromady tedy sto tisíc válečně postižených, většinou mladých mužů!
To už by pro ruský režim znamenalo nemalý problém; kromě jiného i proto, že ti zranění se mnohdy vrátí domů, a s nimi bude do ruské společnosti stále více pronikat reálný obraz událostí na Ukrajině.
Zdá se tedy, že současné stahování ruských invazních vojsk s oblasti Kyjeva není jenom taktickým aktem či klamem; Putin zřejmě cítí že musí válku ukončit co nejdříve, a to alespoň dílčím úspěchem. Proto dělá to jediné co mu daná situace umožňuje: přesouvá všechny své zbylé jednotky do oblasti Donbasu, aby zde mohl "osvobodit" celé donbasko-luhanské území. V případě že by se mu to podařilo, by zřejmě vyhlásil konec dalších útočných vojenských operací, a své jednotky by se nechal zakopat, aby tak minimalizoval další ztráty.