Základním předpokladem úspěšné války proti Ukrajině byla podle kremelského vedení domnělá síla ruské armády a její převaha nad ukrajinskými silami. Tuto představu lze jasně odvodit z četných předválečných prohlášení, podle nichž Ukrajinci nebudou bojovat, Rusy uvítají a nechají se „osvobodit“ či „ochránit“.

Ve skutečnosti tomu ale bylo právě naopak. Nejenže se ukrajinské ozbrojené síly bránily, ale ukázalo se také, že ukrajinská společnost je jednotná a staví se na odpor, což rozhodně odporuje představě „rozděleného Východu a Západu“, kterou po léta hlásala ruská propaganda.

Mají Ukrajinci stále rozdílné názory na politické představitele, hospodářský vývoj, a dokonce i na stav své zahraniční politiky? Ano, samozřejmě. Ovšem tak, jak by tomu mělo být u jakéhokoli jiného demokratického státu.

Podle posledních sociologických průzkumů z března si 76 procent Ukrajinců myslí, že se jejich země ubírá správným směrem, přičemž v únoru to bylo jen 25 procent. Ukrajinci navíc nejsou ochotni vzdát se Krymu a okupovaných území Luhanské a Doněcké oblasti. I tato čísla jsou vyšší než před začátkem války: 86 procent respondentů se domnívá, že Ukrajina by měla využít všech prostředků k opětovnému získání Donbasu, u Krymu je to 80 procent.

Jednotný ukrajinský lid

Pro ruské vedení bylo zásadní, aby se ruskojazyčná města jako Charkov a Oděsa vzdala jako první. Těsně před invazí se na sociálních sítích proslýchalo, že starosta Oděsy koupil milion růží na uvítanou ruským vojákům. Ukrajinský prezident se v rozhovoru pro Washington Post tehdy zmínil o Charkově jako o městě, které by mohlo být okupováno Ruskou federací. To vyvolalo bouři odporu místních politiků a aktivistů, kteří dlouhodobě veřejně potvrzovali připravenost k odporu a proukrajinské nálady ve městě.

Někteří experti se nyní domnívají, že brutální ruské ostřelování Charkova je trestem za tento lednový postoj. Také v Oděse sociologický průzkum z třetího týdne války ukázal, že 91 procent dotázaných souhlasí s tím, že Rusko je ve válce s Ukrajinou, 74 procent absolutně nesouhlasí s tím, že Rusko osvobozuje Ukrajinu od „nacionalistů“, a 93 procent podporuje postup prezidenta Zelenského.

Navíc pochopitelně nevyšel původní plán, podle něhož se okupovaná města měla rychle podřídit „krymskému scénáři“ zmanipulovaného referenda a měla do vedení měst dosadit proruské sympatizanty. V okupovaných městech Cherson, Kachovka a Enerhodar se naopak denně konaly proukrajinské demonstrace proti ruské armádě. Starostové několika východoukrajinských měst včetně Melitopolu byli uneseni, ale místní obyvatelé nové „vedení“ přesto nepodpořili.

Po brutálním útoku na malou skupinu studentů v roce 2013 přišly na Majdan statisíce Ukrajinců. V roce 2022 miliony Ukrajinců bez ohledu na etnickou příslušnost, náboženství nebo jazykové preference pomáhaly městům vystaveným soustavným útokům.

Zatímco v lednu se nově zřízená ukrajinská domobrana snažila získat 100 tisíc záložníků, v březnu je kvůli množství žádostí téměř nemožné do domobrany vstoupit. Tito dobrovolníci mají nyní zkušenosti z osmileté nepřetržité války s Ruskem a přivážejí humanitární pomoc i vojenské zásoby. Nejdůležitější však je, že lidé ozbrojeným silám věří, a právě tato důvěra a podpora situaci Kremlu tolik komplikuje.

Rok 2014 není rok 2022

Při tvorbě různých strategických dokumentů pro armádu nebo diplomaty Ukrajiny jsme vždy kladli důraz na důležitý prvek — mužstvo a jeho motivaci. Vzdušná převaha nebo početní převaha v počtu vojáků či raketách jsou důležité, ale pouze pokud máte bojeschopné mužstvo, které ví, za co země bojuje.

Po třech týdnech ruské invaze se zdá, že navzdory vojenské převaze je ruská armáda zmatená a demoralizovaná. O jejím vedení to bohužel neplatí.

Uvedené příklady jasně ukazují, jak ruské vedení ukrajinskou armádu podcenilo, protože většina jeho předpokladů vycházela ze situace v roce 2014. Špatně vyzbrojená armáda, výrazná podpora proruských politických stran a nepochopení nedemokratických procesů probíhajících v samotném Rusku, to vše se po osmi letech okupace Krymu a války v Donbasu postupně změnilo.

Touhu po míru nelze zaměňovat s ochotou vzdát se a touhu po stabilitě nelze zaměňovat s ochotou potlačit demokratickou a suverénní volbu lidí.

„Je to naše země, je to náš domov.“ „S nikým nesoupeříme ani se o nic nepřeme. Bráníme svou rodinu.“ „Neptejte se, jak je na tom moje rodina, moje rodina je 44 milionů Ukrajinců.“ To jsou nejoblíbenější hesla těchto dnů. Není to nacionalismus ani přepjaté vlastenectví. Je to odolnost, o níž v posledních letech diskutovali experti a politici. Ukrajina přijala svou první Národní koncepci odolnosti v září 2021. O půl roku později přišel důvod prověřit její platnost.

Z anglického originálu How Putin underestimated Ukraine vydaného v žurnálu IPS přeložil VIKTOR JANIŠ. Text vychází v rámci spolupráce s českým zastoupením Friedrich Ebert Stiftung.