↗

„Neptejte se, jak je na tom moje rodina, moje rodina je 44 milionů Ukrajinců.“ To je jedno z nejoblíbenějších hesel těchto dnů. Není to nacionalismus ani přepjaté vlastenectví. Je to odolnost. Na snímku je svatba na frontové linii. Foto Genya Savilov, AFP

Základním předpokladem úspěšné války proti Ukrajině byla podle kremelského vedení domnělá síla ruské armády a její převaha nad ukrajinskými silami. Tuto představu lze jasně odvodit z četných předválečných prohlášení, podle nichž Ukrajinci nebudou bojovat, Rusy uvítají a nechají se „osvobodit“ či „ochránit“.

Ve skutečnosti tomu ale bylo právě naopak. Nejenže se ukrajinské ozbrojené síly bránily, ale ukázalo se také, že ukrajinská společnost je jednotná a staví se na odpor, což rozhodně odporuje představě „rozděleného Východu a Západu“, kterou po léta hlásala ruská propaganda.

Mají Ukrajinci stále rozdílné názory na politické představitele, hospodářský vývoj, a dokonce i na stav své zahraniční politiky? Ano, samozřejmě. Ovšem tak, jak by tomu mělo být u jakéhokoli jiného demokratického státu.

Podle posledních sociologických průzkumů z března si 76 procent Ukrajinců myslí, že se jejich země ubírá správným směrem, přičemž v únoru to bylo jen 25 procent. Ukrajinci navíc nejsou ochotni vzdát se Krymu a okupovaných území Luhanské a Doněcké oblasti. I tato čísla jsou vyšší než před začátkem války: 86 procent respondentů se domnívá, že Ukrajina by měla využít všech prostředků k opětovnému získání Donbasu, u Krymu je to 80 procent.