Takzvaní oligarchové v Rusku a dalších postkomunistických zemích jsou buržoazní obdobou toho, co Marx nazýval lumpenproletariátem: nemyslící kohortou náchylnou k politické manipulaci, jež je způsobena tím, že její členové postrádají vlastní třídní vědomí nebo revoluční potenciál. Oproti proletariátu ovšem tato „lumpen-buržoazie“, která v těchto zemích vzešla z pozdních 80. let, dále kontroluje opravdu značný kapitál, za nějž vděčí divoké „privatizaci“ státem vlastněných aktiv.

Exemplárním příkladem je Rok Snežič, kolaborant a přítel (takřka již bývalého, pozn. redakce) slovinského pravicového premiéra Jeneze Janši. Tento „nezávislý daňový poradce“ pomáhá slovinským firmám kotvit ve „vstřícnější“ daňové jurisdikci Republiky srbské (srbské části Bosny a Hercegoviny). Snežič údajně nedisponuje žádným soukromým majetkem a svou daňovou minulost nechal zmizet prostým vyhlášením bankrotu.

Přesto se Snežič zvesela projíždí v nových luxusních vozech a celkově má evidentně dost prostředků, aby si platil gigantické reklamní billboardy. Oficiálně ho zaměstnává společnost vlastněná jeho manželkou, která mu vyplácí měsíční mzdu 37 362 Euro (cca 907 600 Kč) na dřevo.

Podobnou lumpen-buržoazii ovšem úspěšně plodí i „normální“ kapitalismus. Snežič se nakonec tolik neliší od Donalda Trumpa, kterému se daří právě díky tomu, že nic nezosobňuje, že je motivován výhradně penězi a výhodami materiálního bohatství.

Tržní hodnoty stejně tak do velké míry určují i obrysy ruské války na Ukrajině, jejíž prezident Volodymyr Zelenský podle všeho velmi rychle seznal, jak ve skutečnosti fungují globální kapitalismus a demokracie. Od vypuknutí války totiž Evropa Rusku poslala téměř 40 miliard dolarů v platbách za ropu a plyn, čímž jen přiživuje domněnku, že západní země se starají víc o rostoucí ceny energií než o životy Ukrajinců. Kapitalistický trh — ten, který od začátku pohání ruskou válečnou mašinérii — nechal Ukrajinu jednoduše napospas.

Ukončení této krvavé směny by vyžadovalo, aby západní vlády opustily svou závislost na tržních mechanismech a začaly organizovat své energetické zásoby přímo, stejně jako v případě řešení globálních potravinových krizí, jež ruská válka generuje. (Kromě toho, že Rusko a Ukrajina patří mezi největší světové vývozce pšenice, jedná se také o dva významné zdroje chemických hnojiv pro Evropu.)