Zrazující levice
Slavoj ŽižekPolitičtí představitelé od Putina přes Si Ťin-pchinga až po Trumpa mají jedno společné. Všichni si chtějí udržet moc a vládnout svévolně. V minulosti odpor proti tomuto nebezpečí sjednocoval levici. Dnes se však solidarizují mocní.
Na konci Fincherova filmu Klub rváčů z roku 1999 zlikviduje filmový vypravěč, kterého hraje Edward Norton, své alter ego Tylera Durdena, představovaného Bradem Pittem. Sleduje přitom, jak jdou okolní výškové budovy, které vyhodil do vzduchu, k zemi. Jeho touha stejně jako touha jeho alter ega zničit moderní civilizaci se naplnila.
V čínské verzi, která vyšla na začátku letošního roku, byl však závěr filmu nahrazen anglicky psanými titulky, které vysvětlují: „Policie rychle odhalila celý plán a zatkla všechny zločince. Úspěšně zabránila výbuchu bomby. Tyler se po soudním procesu podrobil léčbě na psychiatrické klinice. Z léčebny byl propuštěn v roce 2012.“
Proč čínské úřady změnily závěr filmu, navzdory tomu, že je vůči západní liberální společnosti velmi kritický, čímž devalvovaly jeho politicky kritické vyznění v prostý projev šílenství? Důvod je nasnadě: pro čínské představitele je důležitější zajišťování vlastní moci než prosazování konkrétního ideologického programu.
Vzpomeňme si, jak v polovině října 2019 zahájila čínská média propagandistickou kampaň, v níž tvrdila, že podle CNN jsou „demonstrace v Evropě a Jižní Americe přímým důsledkem tolerance hongkongských nepokojů ze strany Západu.“ Protestující v Chile a Španělsku si údajně vzali příklad právě z Hongkongu.
Jak už tomu často bývá, Komunistická strana Číny tak nenápadně podporovala pocit solidarity mezi všemi, kteří drží moc a čelí vzbouřenému a nespokojenému obyvatelstvu. Z čínského prohlášení se zdá, že západní a čínští představitelé mají nakonec stejný základní zájem, jenž přesahuje ideologické a geopolitické napětí — zájem udržet občany v politické nečinnosti.
Zamysleme se nyní nad nedávným vývojem ve Spojených státech. 18. června prohlásili republikáni v Texasu, že americký prezident Joe Biden „nebyl zvolen legitimně,“ a připojili se tak k podobným prohlášením republikánů v celé zemi. Odmítnutí Bidenovy legitimity z jejich strany se rovná odmítnutí amerického demokratického systému. Republikáni stále více prosazují hrubou moc namísto vlády založené na dohodě.
Spojenectví bez ideologie
Když navíc připočteme rostoucí únavu americké veřejnosti z války na Ukrajině, vyvstává před námi temná perspektiva: Co když v roce 2024 vyhraje prezidentské volby Bidenův předchůdce Donald Trump? Kromě potlačování disentu a politické opozice by také mohl uzavřít pakt s Ruskem a opustit Ukrajince týmž způsobem jako syrské Kurdy. Ostatně Trump se nikdy neváhal solidarizovat se světovými autokraty.
Během povstání na ukrajinském Majdanu v roce 2014 unikla nahrávka telefonického hovoru, na níž je zachycena vysoká úřednice amerického ministerstva zahraničí Victoria Nulandová, jak říká americkému velvyslanci na Ukrajině: „Se*u na EU.“ Od té doby ruský prezident Vladimir Putin uskutečňuje přesně tento cíl: podporuje brexit, katalánský separatismus a krajně pravicové představitele, jako jsou Marine Le Penová ve Francii a Matteo Salvini v Itálii.
Antievropská osa, která spojuje Putina s určitými společenskými proudy v USA, je jedním z nejnebezpečnějších prvků současné politiky. Pokud se africké, asijské a latinskoamerické vlády budou řídit svými starými protievropskými instinkty a budou se přiklánět k Rusku, vstoupíme do nového a velmi smutného světa, v němž budou vládnoucí navzájem zcela solidární. Co by se pak v tomto světě stalo s marginalizovanými a utlačovanými oběťmi bezohledné moci, které tradičně hájí levice?
Reprodukce lží
Je smutné, že někteří západní levičáci, jako například filmový režisér Oliver Stone, dlouho opakovali tvrzení Kremlu, že Majdan byl Američany zinscenovaný puč proti demokraticky zvolené vládě. To je očividně nepravdivé. Protesty, které začaly 21. listopadu 2013 na kyjevském Náměstí Nezávislosti, byly sice chaotické, účastnily se jich různé politické proudy a objevovalo se i zahraniční vměšování; není však pochyb o tom, že byly autentickou občanskou vzpourou.
Během protestů se Majdan proměnil v obrovský protestní tábor, který obsadily tisíce demonstrantů. Chránily jej provizorní barikády, za nimiž se nacházely kuchyně, stanoviště první pomoci, zázemí pro vysílání a také pódia pro projevy, přednášky a debaty. Od nacistického puče to bylo asi to nejvzdálenější, co si vůbec lze představit.
Události na Majdanu se skutečně vyrovnaly arabskému jaru a podobným povstáním v Hongkongu, Istanbulu a Bělorusku. I když byly běloruské protesty z let 2020—2021 brutálně potlačeny, jejich demonstrantům lze vytknout snad jen to, že byli ve svém proevropském postoji příliš naivní; ignorovali totiž rozpory a antagonismy, které dnes protínají celou Evropu.
A naopak: útok na americký Kapitol 6. ledna 2021 rozhodně nebyl „americkým Majdanem“. Stále více důkazů svědčí o tom, že byl do značné míry zorganizován předem a že Trump — nejmocnější muž v zemi — více či méně věděl, co se toho dne chystá. Přesto bezprostředně po povstání, ještě než byly známy všechny podrobnosti, vyjadřovali někteří z mých levicových přátel pocity rozčarování. „Do čela se dostávají nesprávní lidé,“ bědovali. „Měli jsme tam být my!“
Putinovi obhájci
Stojí za to se vrátit k tomu, co letos 21. února řekl Putin. Nejprve prohlásil, že Ukrajinu stvořil Lenin. Pak poznamenal, že „vděční potomci“ bolševiků na Ukrajině „…svrhli Leninovy pomníky. Říkají tomu dekomunizace. Chcete dekomunizaci? Dobrá, souhlasíme. Ale neměli byste se zastavit na půli cesty. Jsme připraveni vám ukázat, co pro Ukrajinu znamená skutečná dekomunizace.“ Těmito slovy Putin zahájil svou „speciální vojenskou operaci“.
Jeho logika je jednoduchá: protože Ukrajina byla údajně komunistickým výtvorem, skutečná dekomunizace vyžaduje, aby také Ukrajina byla zlikvidována. „Dekomunizace“ však také asociuje záměr, jehož cílem je vymazat poslední stopy sociálního státu — ústředního pilíře dědictví levice. Proto musíme všechny západní „levičáky“, kteří se objevili jako apologeti Putina, upřímně litovat. Jsou jako „antiimperialističtí“ pacifisté, kteří v roce 1940 tvrdili, že nacistickému bleskovému útoku valícímu se Evropou by se nemělo odporovat.
Ruští a čínští vrcholní představitelé už léta panikaří, kdykoli v jejich sféře vlivu vypukne lidové povstání. Zpravidla takové události interpretují jako spiknutí — označují je termínem „barevné revoluce“, které mají být vyprovokované Západem. Čínský režim je nyní alespoň natolik upřímný, aby přiznal, že na celém světě panuje hluboká nespokojenost. Jeho odpovědí je ale vyvolávání sdíleného pocitu nejistoty u lidí v mocenských pozicích.
Odpovědí současné levice by měl být opak: pěstování solidarity s těmi, kdo se brání agresivní a svévolné moci, ať už je to na Ukrajině nebo kdekoli jinde. Nedojde-li k tomu, film skončí podle scénáře, který už známe.
Z anglického originálu The Betrayal of the Left publikovaného na webu Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ. Text v DR vychází ve spolupráci s Nadací FES Praha.
Autor knižní předlohy Klubu rváčů, Chuck Palahniuk, reagoval, že ho čínská úprava nepřekvapila. Čínský závěr se totiž více blíží jeho původnímu románu než závěr Fincherova filmu. V USA jsou podle Palahniuka jeho knihy také zakazované - v některých školách nebo v texaských věznicích - a mnohá vydání knihy jsou po celém světě bez jeho souhlasu upravovaná, aby končila jako ve filmu. Poprask propuká až v případě Číny. S ironií ovšem dodal: “This is SUPER wonderful! Everyone gets a happy ending in China!”
Musím přiznat, že mě tento Žižekův jednoznačný a nejdvojsmyslný příklon k emancipačnímu hnutí na Ukrajině (konkrétně: na Majdanu) pozitivně překvapil; doposud jsem si nebyl zcela jist jaké jsou vlastně jeho pozice.
Co se jeho "levicových přátel" týče, kteří to vidí jinak - to je opět další projev blokového levičáckého myšlení, podle kterého všechno co nějakým způsobem podporuje Západ (respektive západní establishment) je v jejich očích automaticky špatné a zavrženíhodné. Tito "bojovníci za věc levice" tak ve skutečnosti přinejmenším objektivně plní úlohu klasických "užitečných idiotů" Putina, jakož i dalších autokratů.
----------------------------
Za zvláštní zmínku ovšem stojí Žižekem citovaný povzdech těchto levičáků, že útok davu na americký Kapitol se dostal do rukou "špatných lidí", a že "měli jsme tam být my".
V podstatě se jedná o projev toho samého blokového myšlení, které jsem zmínil výše, jenom v opačném směru: je to hluboké přesvědčení těchto radikálních levičáků, že všechno co je nějakým způsobem zaměřeno proti (americkému) establishmentu je pozitivní a bohulibý počin.
Což o to, establishmentu západních (buržoazních) zemí a jeho institucím je možno právem vytýkat leccos, jeho elitářství, odtrženost od života lidu, cementování stávajících (třeba i třídních) poměrů, a tak dále a tak dále.
Tato levice ale ztrácí veškerou soudnost, veškerý smysl pro uměřenost, když chce běsnící chátru vybíjející své divoké pudy útokem na symbol (přece jenom v zásadě demokratické) instituce vydávat za "oprávněný revoluční akt lidových mas". Tato běsnící chátra byla asi tak stejně "levicová", jako svého času bojůvky nacistických SA; s jejichž účinnou pomocí pak Hitler také skutečně rozbil respektive ovládl všechny vládní a politické instituce Německa. Jaký je rozdíl mezi - třebas nefunkční - parlamentární demokracií Výmarské republiky a mezi institucionalizovanou vládou pouliční chátry, to mohli pak Němci (a s nimi i národy celé Evropy) velmi citelně zakoušet po dalších dlouhých dvanáct let.
Jakmile se (radikální) levice začne spoléhat na zuřivost chátry, pak to znamená dvojí:
- za prvé, tato levice sama nemá dostatečně přesvědčivý program, aby jím mohla oslovit i "usedlý" střed společnosti
- a za druhé, tato levice tímto svým aktem otevírá láhev s démony, kteří - jsouce zbaveni svých pout - při nejbližší příležitosti zadáví i ji samotnou.
Majdan vidí jednostranně.
A vypadávají mu z toho západní elity. Jako podivné působí jeho konstatování, že Putin uskutečňuje program V. Nulandové.
Velmi znepokojivý je vývoj v Republikánské straně. Modlím se, aby Biden včas přehodil na Ukrajině výhybku k jednáním dřív, než bude pozdě - Trumpův návrat k moci by byl naprostou katastrofou.
Ano, Trumpův návrat k moci by byl naprostou katastrofou - protože to by fakticky znamenalo vítězství Ruska. A Rusové ze své strany dozajista (opět) učiní všechno, aby příští volbu amerického prezidenta ovlivnili v Trumpův prospěch.
i pro USA a pro celý svět.
Problém je, že Biden skoro nevládne. O Ukrajině rozhodují neokonzervativní úředníci v Pentagonu a State Departmentu. Kde je K. Harrisová?
Proto říkám: snažit se o mír dřív, než bude pozdě.
(Vnitřní situace v USA také katastrofální. Vysoké ceny nemovitostí a kriminalita vyhánějí Američany do emigrace.)
Že Ukrajinu přepadly divoké necivilizované hordy ze severu.
Spojené Státy americké nemají s válkou na Ukrajině nic společného.
Kromě Moskvy (potažmo Putina) a našich kremlobotů si nikdo jiný nemyslí, že by měl právo “rozhodovat o Ukrajině”.
Tolik dnešní minuta elementární osvěty.
Že našim kremlobotům ze Žižeka zvoní v uších (“Majdan vidí jednostranně”).
Taky u mě Žižek tímto textem dost stoupnul.
Dle aktuálního stavu ruské propagandy se putinofil ("kremlobot") vyznačuje zhruba těmito rysy:
- obhajuje ruskou intervenci s tím, že k ní byl Putin donucen, vyprovokován, nemohl jinak atd. JÁ NAOPAK tvrdím (a napsal jsem i do diskuzí na DR), že ruskou agresi odsuzuji a že ji neomlouvá nic
- zpochybňuje ruské válečné zločiny (Buča aj.) - JÁ NAOPAK jsem nikdy nic takového ani nenaznačil, naopak
- je proti sankcím vůči Rusku, JÁ NAOPAK sankce podporuji (stejně jako budování energetické nezávislosti na Rusku), pouze jsem tvrdil a tvrdím na základě faktů, že nejsou tak účinné, jak mnozí slibovali
- je proti dodávkám zbraní na Ukrajinu, JÁ NAOPAK jsem nikdy nic takového nenapsal
- šíří nenávist proti ukrajinským uprchlíkům, JÁ NAOPAK jsem se jich mnohokrát zastal (myslím že i zde), a to včetně ukrajinských Romů, uprchlíkům pomáhám a i v běžných rozhovorech s lidmi rozptyluji negativní emoce vůči Ukrajincům, jak to jen jde
Tak to jen několik zásadních bodů.
Snad by to mohl pochopit i p. Kolařík.
že Rusko nelze (bez třetí světové války) porazit natolik totálně, aby se vzdalo všeho, co na Ukrajině od r. 2014 získalo. Je to smutné, protože agresor by měl být poražen a dostat za vyučenou, ale takto jsou bohužel rozdány karty. Žijeme ve světě, kde esa drží darebáci, bohužel.
Proto jsem pro jednání o míru. Napsal jsem to mnohokrát, teď bych k tomu připojil ještě jednu myšlenku, která mě trápí: Západ i Ukrajina vycházejí z předpokladu, že čím déle bude válka trvat, tím lépe pro Ukrajinu a hůře pro Rusko. Může se stát a ukázat, že je to předpoklad fatálně mylný. Obávám se, že nejvhodnější okamžik pro mírová jednání jsme propásli - na začátku války (kdy se ostatně jednalo!) - tehdy Rusové utrpěli ostudné porážky, celý putinovský systém se octil ve zmatku, Rusko bylo v izolaci, panovala obava ze sankcí a v zemi se ozvaly nepřeslechnutelné protesty proti válce... Že se v jednáních nepokračovalo, vidím jako velkou chybu.
A dále trvale tvrdím, že není možné řešit pouze Ukrajinu a chtít spravedlnost jen pro ni. Je to nejen neetické, ale hlavně se takový postoj v globalizovaném světě vrací jako bumerang a obrací se nakonec proti Ukrajině samé. Západ se podobá lékaři, který se v nemocnici věnuje pouze jednou pacientovi, byť objektivně velmi vážně nemocnému, a zanedbává všechny ostatní. Ti umírají a bakterie z jejich umírajících těl pak znovu a znovu infikují i toho vážně nemocného - a lékař se pak diví, čím to, že svého prominentního pacienta stále nemůže vyléčit.
A poslední věc, kterou tvrdím: Rozpor mezi tím, co Západ hlásá (ušlechtilé ideje, které sdílím), a tím, co reálně dělá, je už nesnesitelný a jeho pokrytectví dosahuje nebývalých výšin. Právě tato západní nespravedlnost, neférovost, dvojí metr, pokrytectví - nebo jak to chcete nazvat, to je největší zbraň, kterou sami dáváme do ruky Putinovi, Číně, islamistům, našim ultrapravičákům a všem ostatním nepřátelům.
"Třetí světová válka již začala", říká ustaraně papež František. Meditujme nad těmito slovy, byť nejsme třeba věřící, a snad je ještě čas ji zastavit...
Kdo po nejnovějším bombardování Oděsy přijde opět s mantrou, že “s Ruskem je třeba jednat”.
No tak jednejte, soudruhu. Ukrajinu ale nechte na pokoji, a ze svého “jednání” ji vynechte”. Jak říkám, je to nezávislý stát - pro forma to znovu opakuji, i když vím, že něco takového bylo komunistům vždycky k smíchu.
Ono bylo celkem jasné, kdo bude na bombardování Oděsy reagovat mantrou “s Ruskem je třeba jednat”. Otázka byla jenom, jak dlouho mu to bude trvat. Věru, ne dlouho.
Jinak typický kremlobot v souvislosti s ruskými zločiny neustále projevuje svoji západofobii a amerikanofobii a naznačuje, že demokratické země jsou nějak zodpovědné za zločiny nacistického Ruska.
Když blízcí pana Kolaříka dělají něco, co jim škodí, on jim to možná schvaluje, ale já byl v takovém případě cítil jako svou povinnost je upozornit, že jednají špatně.
Dobře, tedy zcela přátelsky. Co děláte, přesněji myslíte špatně?
1) Medicínské metafory v politice vždycky zaváděly. Nikdo neléčí Ukrajinu, bojuje se tam. A je to válka, která se týká našich bezprostředních zájmů:
a) Pět set tisíc ukrajinských uprchlíků by ještě neznamenalo nic víc než nutnost přijatelně se uskromnit, milionová čísla by už v České republice znamenala složitý a bolestivý adaptační proces -- a informace o souhlasu západních spojenců Ukrajiny s definitivním záborem toho, co si Putin s Lavrovem stanovili jako cíle "speciální operace" by znamenala ta milionová čísla (tedy pokud byste raději nevolil variantu střílet uprchlíky na hranici, ale z toho Vás nepodezírám).
b) Ruská agrese je řešení vnitřních problémů putinovského korporátně kapitalistického režimu. Tudíž se bez ní ten režim neobejde a jeho mírovým slibům a zárukám by věřil jen blázen. Zhroucená Ukrajina by proto znamenala nutnost podstatně silnější a vyzbrojenější české armády (protože tu evropskou se vybudovat nepodaří). Drahé a sociálně nepříjemné, produkuje to generály Pavly.
Máte pravdu, Ukrajina zastínila řadu jiných hrozných konfliktů a humanitárních katastrof, ale jaksi závěr, který z toho vyvozujete, není přiliš logický:
Protože neumíme (nemáme odvahu a možná ani příliš nechceme) pomoci řešit jemenské atd. hrůzy, musíme respektovat filtrace a vraždění civilistů na Ukrajině.
2) Přemýšlíte dál jako bychom žili v bipolárním světě. Ale to už dávno není pravda.
3) Té bipolaritě Vašeho myšlení také odpovídá Vaše představa o možném výsledku války. Rusko opravdu nelze totálně porazit, to platí o každé jaderné velmoci. Ale k tomu, aby se obnovila celistvost Ukrajiny, není třeba žádná totální porážka Ruska.
Jaderné velmoci prohrály od svého vzniku otevřenou válku (obvykle vydávanou za speciální operaci) několikrát -- USA ve Vietnamu a v Afghánistánu, Sovětský svaz v Afghánistánu. Krom toho tu bylo ještě pár antidekolonizačních dobrodružství, která neskončila pro jaderné interventy právě nejlépe. To ostatně při své profesi znáte, doufám, lépe než já.
Neúspěch agresivní krvavé agrese vůči Ukrajině pravděpodobně otřese pozicí putinovské věrchušky. Vleklá válka, ve které Sovětský svaz zmarńoval životy svých mladých mužů nakonec přispěla podstatně i k jeho pádu. Ale prohra té krvavé svině v Kremlu není rozhodně totální porážka Ruské federace nebo ponížení ruského lidu.
Oproti Pavlu Kolaříkovi si o Vás nemyslím, že jste kremlobot, ale byl bych radši, kdybyste byl. Inteligentní člověk s emancipačně levicovým smýšlením, který na základě svého přesvědčení ve jménu údajného míru podporuje souhlas západních spojenců s filtracemi, hrdelní procesy s podporovateli “ukrajinského nacistického režimu” a lágry na jedné pětině dnešní Ukrajiny -- a že znamená “příměří při zachování současných pozic” ruské okupační armády právě toto, to jistě dobře víte -- ; vedle toho mi kremloboti přijdou jako úsměvná lapálie.
Martin Pleva to napsal hezky.
Pomoc Ukrajině by neměla být fetišem nejen české politiky. Je třeba řešit zbytečně drahé české nákupy energií (které ještě dlouho budou pocházet z velké části z Ruska), vykořisťování globálního jihu a Třetího světa, navyšování sociálních rozdílů i mezi Čechy, selhávající evropskou integraci atd.
Dnes jsem dokonce i na provládních Seznam Zprávách například četl, že bílý jogurt stojí v Německu 5,5 a v Česku 7,5, kuřecí prsa v Německu 203 Kč a u nás 229 atd. (a to mají samozřejmě v Německu mnohem větší platy). Co udělá některý český občan jiného, než že po přečtení této zprávy během voleb půjde a zvolí takového Okamuru?
A ano Rusko zabíjí (je jaksi válka), ale nechce se mi věřit tomu, že když např. Ukrajina bombarduje/posílá střely (na) své vlastní území, tak vždy chirurgicky přesně zasáhne vojenské cíle a ruské vojáky. Spíše bych řekl, že ne a provládní média nás o tom neinformují.
Důvodem ruské agrese, která je samozřejmě špatná (zejména v tom rozsahu, ve kterém byla provedena), jsou obavy o vlastní bezpečnost a ekonomickou nezávislost (jak všichni víme, tak velká část Západu se snaží Rusko ekonomicky likvidovat) s cílem vytvoření nárazníkové zóny na Ukrajině. To co část Západu dělá či dělal přímo či nepřímo jinde (Afghánistán, Irák, Jemen, brutální exploatace Třetího světa a globálního jihu) dělá Rusko na Ukrajině, ale jaksi více postaru "s pomocí tanků". Jak už tu bylo řečeno, USA by také nepřipustily vojenskou hrozbu ve své blízkostí, kterou by se pro Rusko stala jednoznačně prozápadní Ukrajina v NATO.
Jenom "maličkost": urážení prezidenta USA a nazývání jeho demokratické administrativy "neokonzervativní úředníci v Pentagonu a State Departmentu" leze těžko vydávat za "výraz zájmu - a lásky".
Válkou zasažené Ukrajině a ukrajinským uprchlíkům je třeba pomoci, ale opět, ani uprchlíci z Ukrajiny by neměli být alfou a omegou české politiky. Nikdo a nic nenutí českou vládu přijímat nekonečné množství uprchlíků z Ukrajiny.
Fronta na Ukrajině je víceméně stabilizovaná a Česko přijmulo, pokud se nemýlím, největší počet uprchlíků na počet obyvatel v Evropě. Nekonečné přijímání uprchlíků (hlavně v případě eskalace konfliktu) přitom podporuje falešná teze, že je třeba "bojovat až do konce" (absurdní postoj jako z doby Třetí říše). Naopak, válku je třeba co nejdříve zastavit.
Uprchlíky je třeba protřídit (podle toho z jako moc válkou zasažené části Ukrajiny pochází) a část postupně vrátit. Pomáhat je nutné také na Ukrajině, kde zůstala spousta starých, chudých a nemocných. Nebylo by v této souvislosti špatné vrátit se k jindy falešné uprchlické mantře "pomáhat v místě problému". K řešení uprchlické krize by měla více přispět i bohatší a od Ukrajiny vzdálenější část Evropské unie.
Se zvyšující se inflací je na tom samozřejmě špatně i spousta Čechů, kteří zde často mnoho let platili daně a nevolili riskantní, silně proamerickou politiku s tendencí k válečnému konfliktu jako mnozí Ukrajinci. Nejsou zejména pediatři, i zubaři, fatálně se prodlužují lhůty na ošetření i u ostatních lékařů, vzrůstají náklady na bydlení a energie. Český sociální systém v mnoha ohledech selhává.
Ostatně, soudruh Pleva má opět možnost ukázat, že není kremlobot, tím, jak rozhodně utře primitiva Krupičku, který se mu vlichocuje s tím, že "to napsal hezky".
Při jedné z minulých příležitostí se soudruh Pleva ocitnul s Krupičkou jednoznačně v jednom pytli, a zatím nic nenaznačuje tomu, že by se z něj chtěl dostat.
když se Chamberlain vrátil z Mnichova do Londýna, prohlásil, jak známo: "Drazí přátelé, podruhé v našich dějinách se britský premiér vrátil z Německa s čestným mírem. Věřím, že je to mír pro naši dobu." (jásot) Netrvalo dlouho, a tentýž Chamberlain vyhlašoval Říši válku. Když podepsal Molotov smlouvu s Ribbentropem, na letišti papírem, pokud vím, nemával, avšak v Rusku si mysleli totéž co před rokem v Británii. Do tragického letního slunovratu 1941.
Což nevíte, pane Plevo, že Putinovo Rusko se vlastním přičiněním připravilo o doslova všechnu důvěryhodnost? Co si slibujete od jednání USA s Ruskem, jež vede dobyvačnou válku. Vždyť pře 24. únorem proběhla a agresi neodvrátila. Je na Rusku, aby operaci přerušilo, či ukončilo.
Váš návrh se týká fakticky nepříslušné entity (místo USA by mělo být NATO). Navrhujete jednání zjevně nekompetentní, nerealistické a neplodné, nemluvě ani o tom, že neadekvátní -těžce defétistické a ovšem zcela nemorální. Usilovat o něco takového není možné. Bylo by to odsouzeníhodné a za nynější situace také politicky sebevražedné.
Jaké chcete nabídnout garance Kyjevu, Oděse či Moldavsku? Jaké Litvě (třeba v případě ruského plánu vybojovat koridor do Kaliningradu)? Jaké "postkomunistické" Evropě jako celku? V tichosti, ale nesporně relativizujete smysl NATO.
už jsem vás chtěl pochválit za serióznost vašeho příspěvku a argumentace - ale ten závěr...
Já nejsem pro žádné filtrace, popravy ani lágry. Upřímně řečeno, my přesně nevíme, co se na území ovládaném Ruskem děje. Víme však, že valná většina obyvatelstva z nově dobytých území již prchla. Nedá se ani předpokládat, že by ruský režim způsobem, který uvádíte, decimoval obyvatelstvo v té části Donbasu, kterou už ovládal od r. 2014. Víme, že na Krymu jsou diskriminováni a pronásledováni Tataři, ale o brutalitě, kterou popisujete, zprávy nejsou. Ale jinak ochrana obyvatelstva by jistě byla otázkou jednání.
Vy jste tedy pro dlouhou opotřebovávací válku. A během ní Rusové nebudou popravovat, deportovat nebo zavírat do lágrů? Vždyť to dělají teď.
A konec teda nastane jak? Že věrchuška odstraní Putina a nový vládce se kompletně z Ukrajiny stáhne? No to by dlouho tím vládcem nebyl...
Já spíš sázím na to, že ruské vedení dá pokoj, pokud se bude moci vykázat aspoň nějakým úspěchem. Protože jen pak bude moci tvrdit, že "to za to stálo". Pokud budou poraženi, budou se chtít pomstít a porážku zvrátit. Vyhodíte je dveřmi, přilezou oknem...
se může p. Kolařík poučit zde:
https://casopisargument.cz/?p=43735
Dále u Barši zde:
https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/putinovo-velkoruske-delirium-esej-pavla-barsi-40389140
A pokud jde o počátky a přesnější vymezení pojmů, pak zde:
a co navrhujete vy?
Dlouhou, "nekonečnou", opotřebovávací válku jako p. Profant?
A během ní Putin nebude zabíjet, deportovat atd.?
prezidentské volby v USA.
Pokud se válka dál a dál potáhne, dojde (doufejme) včas vedení Demokratické strany, že chtějí-li zabránit opětovnému vítězství D. Trumpa (které by tak jak tak bylo pro Ukrajinu katastrofou), musí se rychle začít soustředit na vážné domácí problémy a budou muset na Ukrajině uzavřít mír. (A nezapomínejme na "nutnost" čelit Číně!)
V tu chvíli se Američané s Ruskem (podle nich už dostatečně vyčerpaným a oslabeným dlouhým válčením) dohodnou a Zelenskyj (pokud bude ještě u moci) to bude muset nolens volens přijmout. Protože, jak už jsem mnohokrát napsal, bez amerických zbraní atd. Rusku vzdorovat nemůže.
Tehdy si na mě možná, pánové, vzpomenete. Vaše iluze o tom, že nejmocnější demokracii světa vedou Mirkové Dušínové jenom proto, že je to demokracie, se rozplynou.
Důsledky tohoto "afghánského" scénáře (pro Ukrajinu i Evropu) budou ovšem hrozné.
abych korigoval P. Krupičku.
Budiž:
1. Slova o "protřídění" ukrajinských uprchlíků je potřeba odmítnout. Stejně jako nesmyslné dělení země na více a méně nebezpečné zóny - kterýžto argument si protiuprchličtí Češi vyzkoušeli už mj. na syrských běžencích (za asistence mediálního mainstreamu, viz skandální otázky např. redaktora Borka).
2. Nelze doložit, že Západ chce nebo chtěl likvidovat (!) ruskou ekonomiku. Chtěl dosáhnout hegemonie, dominance, což těžko může být překvapivé.
3. Nelze ničím doložit (kromě zcela zdiskreditovaných proruských dezinformačních zdrojů), že Ukrajinci útočí na své vlastní cíle, nebo dokonce obyvatelstvo a pak to svádějí na Rusy.
asi nelíbilo (jako snad žádnému levičákovi a doufám, že to musí odmítnout každý slušný člověk).
Zatímco ukrajinští pracující umírají za vlast, pravice vládnoucí v Kyjevě jim připravuje hezký dárek a poděkování:
Neboli kdopak nám to zrazuje a koho?
Děkuji Martinu Plevovi za reakci.
Částečně souhlasím pouze v bodě 2. Uznávám, že slovo "likvidace" je ošklivé. Už mluvím skoro jako ten "demokrat" Vít Rakušan, když hovoří o "ruských švábech".
Co se týče bodu 3, tak stačí zavzpomínat jak to bylo např. s těmi "hrdinnými obránci" Hadího ostrova, které měli Rusové do jednoho postřílet. "Zcela zdiskreditované", pokud vůbec lze takto hovořit, nejsou jen ruské zdroje, ale také prozápadní a provládní propaganda, která trapně automaticky překládá propagandistická až lživá oznámení ukrajinské vlády, krmí nás historkami o "úžasné" rodině ukrajinského prezidenta atd.
Podle mě se jedná o až logickou úvahu. Pokud nebudou Ukrajinci na útoky na dálku rezignovat, musí dříve či později nějakého civilistu trefit. Že o tom určité zdroje neinformují, nemusí nic znamenat, účelově informují obě strany.
Co se týče uprchlíků, tak proboha, jistěže bych ideálně pomohl uprchlíkům celého světa. Ale nejde to, je třeba stanovit priority. Proč, to jsem vysvětlil.
soudruha Plevy o zatrolení (ty jeho odkazy necháme raději bez komentáře, viďte) znovu opakuji, a tím myslím můžeme celou diskusi shrnout:
Žižekův text je výborný, a následující reakce potrefených to jenom potvrdily.
Byl i mimochodem uveřejněný v pravicovém médiu a dotazovaný je zcela jistě na straně Ukrajiny.
Tak Reflex je opravdu téměř to poslední, co by na mě udělalo dojem. Zas takový "pravičák" skutečně nejsem.
Být vámi, pane Plevo, raději už bych do toho nezabrušoval. Dobře vám radím.
Každopádně kvituji to, co jste napsal Krupičkovi. Aspoň to.
Jinak pokud jde o Krupičku, místo obligátní rady, aby se přestěhoval do Ruska, mu dám ještě lepší: ať se přestěhuje do "Luhanské lidové republiky".
"Lidová republika", soudruhu Krupičko, to je v podstatě něco jako "socialistická republika", víte. Každopádně tam vládnou pracující, tím se vyznačuje.
Ovšem možná byste si vybral spíš konkurující "Doněckou lidovou republiku". Opravdu těžká volba, a těžká rada.
Qual der Wahl, jak výstižně říkají Němci.
Tak to je trochu horká káva zase pro mě.
Kdybyste měl pravdu, pak vlastně říkáte - vzhledem k tomu, že Rusové již velkou část lidí z pětiny ukrajinského území vyhnali, odvlékli do Ruska nebo je prostě zabili, není vlastně proč by jim Ukrajina takto denacifikované území neměla přenechat.
Ona to ale pravda není. Na tom území je stále ještě hodně lidí, s výjimkou vybitých míst jako Mariupol. A o tom, jak probíhá "denacifikace Ukrajiny" máme bohužel dost svědectví.
Nic proti snaze o nestrannost, ale ta by neměla nekriticky ignorovat fakta, která se Vám nehodí.
A nepsal jsem nic o tom, že věrchuška svrhne Putina. Psal jsem, že i jaderná velmoc v relativní kondici se po pár letech nesmyslné války prostě vyčerpá. Natož dnešní Rusko, které má ty jaderné zbraně jen proto, že je zdědilo.
Je to sice černý scénář, ale pořád lepší, než mír, který povede jen k tomu, že za další čtyři roky putinovské Rusko opět zaútočí, aby si ukouslo další kus Ukrajiny, protože si teď ověřilo, že může. Protože Plevové všech zemí budou opět vespolek vysvětlovat, že kremelský vládce potřebuje jen satisfakci a proč mu ji nedat, vždyť chce jen tu neobyvatelnou pláň, na které před útokem stával Charkov.
Tak určitě, u Charkova se bojuje za Prahu :-)
Tak i ty, Brute alias Martine Plevo jdeš proti mně? A notuješ si s Kolaříkem, který mě tu nazývá primitivem a lidským odpadem a o politice píše, co píše?
Tak to je debakl. Vyhrál jste Kolaříku. Jsem zlomený člověk.
Přenechávám diskuzi prozápadním centristům a odcházím do ústraní. Stanu se mnichem a obklopím se jen spisy vybraných levcových myslitelů. Žižek mezi nimi nebude!
Lidé bděte!
Domnívám se, že je to daleko spíše naopak, než píšete. Někteří autoritáři, či diktátoři odedávna rozpoutávají války s cílem posílit své postavení, a to nejen v důsledku vítězství, které předpokládají, ale dokonce, a možná především, už skrze fakt samotné války, jež jim umožňuje uplatnit nejen mimořádné pravomoci, ale neméně i využívat v principu přirozené tendenci k semknutosti a respektu k válečnému kabinetu. To i ono se nakonec týká právě ruské Putinovy agrese proti Ukrajině a totéž platilo třeba i pro obsazení Falkland ze strany Argentiny pod vojenskou juntou a v řadě jiných případů. Pro nás je ovšem podstatné, že imunní vůči pokušení využít v zásadě tytéž efekty nejsou ani země Západu se standardními pluralitními volbami. Vzhledem k „nevděčnosti“ voličstva je zde možná snazší „padnout“ brzy po vítězství (jako Churchill) než za trvání konfliktu.
Bylo by tedy, pane Plevo možná opodstatněnější, kdybyste podezíral Bidenovu administrativu (o Putinově ovšem ani nemluvě) z laxností poněkud vypočítavou a se záměrem gradovat specifické úsilí v „pravý“ čas.
Příliš si na ty bolševické fráze nepotrpím, u Charkova se pochopitelně bojovalo za svobodnou Ukrajinu. Ale když to ve svém binárním mozečku jinak nepochopíte, tak ano, ta parafráze Gottwalda není úplně od věci.
já vím, že chceš být vtipný, ale mně to vtipné moc nepřipadá... Měli bychom se naučit diskutovat se vzájemným respektem.
čili vaše logika je tato: Putin se vyčerpá a pak po vzoru vyčerpaných Američanů z Afghánistánu sám vycouvá. A vrátí Ukrajině vše. Když odhlédneme od toho, že válka velice vyčerpává a zatěžuje i Západ (a samotné Spojené státy - a nemyslím to jen finančně, viz ty narůstající vnitropolitické problémy), tak trhlina ve vaší logice je následující:
Pokud důvodem pro vítězství Ukrajiny bude jenom to, že se Putinovo Rusko vyčerpalo, a pokud zároveň patříte k těm, kteří tvrdí, že Putin bez expanze, šovinismu a imperialismu být nemůže (což patříte), pak je jasné, že takové kýžené "vítězství Ukrajiny" by bylo JENOM PŘÍMĚŘÍM. Protože jakmile by se Rusko zotavilo, zaútočilo by tak jak tak znovu.
Proto si myslím, že je lepší radši Rusku něco dát a tím ho uspokojit - a zároveň se proti němu opevňovat a obrňovat v nejširším smyslu slova.
že moje řešení je samozřejmě špatné a amorální (tohle p. Kolařík s gustem zkopíruje:)), ale je pořád podle mě MÉNĚ špatné a MÉNĚ amorální než všechno ostatní, tedy především dlouhá válka...
Jak jsem psal ve svém posledním článku na DR, nevybíráme si mezi dobrem a zlem, černou a bílou, 100 % a 0 %, ano-ne atd., tomuto binárnímu myšlení (které vyčítáte P. Krupičkovi) bychom měli odvyknout. Vybíráme - i v běžném životě, a tím spíš v politice, a tím spíš v zahraniční a geopolitice, mezi více či méně špatnými řešeními.
Toto: "lepší radši Rusku něco dát a tím ho uspokojit".
Takže předpokládám, že coby český občan by pan Pleva chtěl nabídnout ruské krvežíznivé jako oběť k jejímu částečnému uspokojení např. Sudety - aby pak mohl mávat příslušnou smlouvou a tvrdit, že "zajistil mír".
Tento "návrh" samozřejmě nejenže je amorální. Je kromě toho i vlastizrádný.
Naštěstí ČR je součástí Severoatlantické obranné aliance - a v co by vyústil ruský pokus vzít si cokoliv z území ČR, je evidentní.
Soudruh Pleva nyní vstoupil do historie těchto diskusí jako "ten, který chtěl dát Rusům Sudety". Ale žádný kremlobot to není, to určitě ne, že.
Vypadlo mi slovo:
nabídnout ruské krvežíznivé šelmě jako oběť k jejímu částečnému uspokojení
"...zdůrazňuji, že moje řešení je samozřejmě špatné a amorální..."
Je to tak, pane Plevo. Ani to není třeba zdůrazňovat... Možná spíš přidat parafrázi Talleyranda: Bylo by to víc než špatné a nemorální, byla by to chyba!" Vy vlastně, dovedeno do důsledků, souhlasíte s tím, aby Vilnius nabízel Rusku Kyjev a Kyjev Vilnius. A tak dále by to šlo dále, jako lesní požár. A to v situaci, kdy NATO má, jak už jsem psal, nad Ruskem šestinásobnou převahu jen v počtu obyvatel.
Když Caesar překročil Rubikon a pronesl slavné "Alea iacta est", nebylo s ním, řekl bych, o čem vyjednávat, ale postavit se mu. Když za sebou letos 24. února spálil mosty Putin, není tomu jinak. (Když se komunisté chopili u nás v témž, stále trvajícím zájmu moci, jednat se také nedalo.)
Snad mi budete, pane Plevo, věřit, já mám mírumilovné lidi rád. Život je třeba (jaksi spíše žensky) chránit a ctít. Jsem pro rozmyslnost a vytrvalost, nikoli pro ukvapenost. Avšak, jak pravil Churchill: Ve válce rozhodnost... A o válku tu jde, ne, že ne! Rusové se naštěstí v mnohém ohledně Ukrajiny zmýlili. Méně (i když také) v hodnocení Západu, jemuž přisuzují zhýčkanost, zbabělost a další nectnosti. Musím v této souvislosti sdělit, že mnou docela hnula nedávná tragédie: vraždění dětí jediným střelcem v Texasu. Za přítomnosti batalionů ozbrojené policie. Ukrajina nesmí být Uvalde!
Co se týče morálnosti a nemorálnosti řešení situace na Ukrajině, přenechal bych morální vinu agresorovy a kriminální viny těm, kteří vraždí, znásilňují, do cizích zemí zavlékají atd. civilní obyvatele.
Jinak jako obvykle, z Vašich úvah vypadl nejpodstatnější člen. Dlouholetá válka samozřejmě nejvíce poničí a vyčerpá Ukrajinu.
Jenomže ta nemá příliš volbu.
Pak přijde Rusko. Tam, pokud se dá soudit podle Afghánistánu, může vlastenecké nadšení na rok, na dva potlačit onu banální otázku, proč umírají mladí kluci (naše děti, milenci, manželé, otcové -- ono se to v případě těchto vztahu těžko přehlíží a příliš nezapomíná) ve válce, která nemá žádný smysl, která nepřinese nikomu nic dobrého a jejíž konec je v nedohlednu. A proč se veřejné peníze, které chybí ve vzdělání, na důchodem, v lékařské péči a na třeba jen nejnutnější opravu silnic, lejou do budoucího válečného šrotu.
Třetí rok tyhle otázky zaznívaly v Sovětském svazu neodbytně i v situaci striktního mediálního monopolu.
A západ -- nepostiženější země jako jsme my a Německo budou potřebovat dva až tři roky na adaptaci z hlediska plynu a ropy, stejnou dobu na změnu orientace části exportu. Jenomže tuhle cenu zaplatíme, i kdyby válka skončila ještě letos.
A kromě toho -- kolik, dejme tomu jedno procento HDP EU a půl procenta USA? Spíše míň. Nepříjemné, ale nikoliv vyčerpávájící -- a levnější, než držet armádu, která by stačila na spolehlivé odstrašení Ruska z hlediska konvenční (nejaderné) agrese.
Samozřejmě, také bych raději viděl jiný vývoj než takovou opotřebovávací válku. Ale ten není v našich rukou, o tom rozhoduje Moskva.
A pokud by se takto došlo k ukrajinskému míru -- nemluvím o ukrajinském vítězství, to by znamenalo ruské reparace a potrestání ruských válečných zločinů a to, obávám se, není na pořadu desetiletí -- , pak lze očekávat, že Moskva za pár let znovu nezaútočí. Ani po pádu Sovětského svazu se ve Spojených státech nenašel nikdo dost šílený, aby navrhoval revanš ve Vietnamu -- a že americká politika nabízí pestrou škálu nebezpečných magorů.
děkuji za věcnou a seriózní diskusi. Oceňuji zejména, že mě nekaceřujete a neposíláte do pekla za Putinem apod.
Ano, Ukrajinu jsem nezmínil (podvědomě jsem ji už zahrnul do Západu:)) - a přiznávám, že je to chyba. Protože samozřejmě právě o tu Ukrajinu a Ukrajince jde především - a to je právě slabina vaší argumentace!
Neboť já můžu kontrovat: oni se začnou ptát, proč a za co umírají jejich hoši (a po třech letech už to opravdu nebudou jen hoši) přece i Ukrajinci!
BL zveřejnily výsledky výzkumu veřejného mínění, který byl ovšem realizován už na počátku května. Výsledky sice ukazují, že a jak Ukrajinci podporují své vedení a že jednoznačně odmítají princip "území za mír" (korektnější je ovšem hovořit v minulém čase). Jenomže na tomto počátku května, tedy před více než dvěma měsíci, si jich 28, resp. 25 % přálo válku trvající méně než tři měsíce (to už jsme jaksi dávno přetáhli, že:) a válku trvající 3-6 měsíců chtělo jen 16, resp. 19 % a válku delší než rok pouhých 6, resp. 8 %. Je třeba také říct, že 39, resp. 35 % nedokázalo odpovědět. (První údaj ženy, druhý muži.)
Neboli vaše strategie se dá nazvat (a taky se tak běžně nazývá) "boj do posledního Ukrajince".
A na konci bude kompromis, dlouhé vyčerpávající války totiž končívají kompromisem - viz třeba třicetiletá. Argument první světovou nejde, protože tam zasáhly čerstvé americké síly, a druhou také ne, protože tam "nerozhodné období" téměř nebylo. Ani ten Afghánistán není v tomto smyslu dobrým příkladem, protože tam to trvalo šílených dvacet (v případě USA), resp. deset (v případě SSSR) let...
Mně se prostě příčí hrát na to, že ta opotřebovávací válka více zničí Rusko než Ukrajinu (a Západ), a že dokonce zničí Rusko natolik, že vrátí Ukrajině vše. Je to velmi nejistý a riskantní předpoklad. A mezitím budou umírat tisíce a tisíce těch kluků a civilistů... A opakuji, na konci toho všeho může být kompromis podobný tomu, co já navrhuji už teď...
Je tady ještě jeden aspekt - sázka Západu na to, že Rusko se rozpadne. To je ovšem další dobrodružství a šílenství, protože nikdo nedokáže odhadnout, co tohle může rozpoutat...
vy sice milujete tu morálku a nejrozmanitější historické paralely, ale (na rozdíl od pana Profanta) koncept a návrh na ukončení války na Ukrajině nemáte žádný, zopakuji a zdůrazňuji ještě znovu: ŽÁDNÝ, ŽÁDNÝ, ŽÁDNÝ.
no já jsem jenom rád, že lidé jako vy nevedli Západ po r. 1945. Protože to už bychom tady nikdo nebyli. Všichni bychom chcípli ve třetí světové (jaderné) válce...
Jistě uznáte i vy, že Stalin (a jeho režim) byl také "krvelačnou bestií" a že měl na kontě podstatně více obětí než Putin. A přesto západní politici, včetně zde tolikrát zmiňovaného a opěvovaného Churchilla, Roosevelta, Trumana atd., tomuto krvelačnému netvorovi dali v podstatě celou střední a východní Evropu, uznali začleněni Kaliningradu, západního Běloruska a Ukrajiny přímo do jeho říše atd.
Ostatně Finsko, jehož statečnost v zimní válce se nyní taky často a jistě právem připomíná, se muselo při uzavírání míru vzdát části území, které SSSR připojil - a přesto (a opět právem) je zimní válka 1939-1940 považována za finské vítězství.
Ostatně i tyto územní zisky byly Stalinovi po r. 1945 ponechány.
jsem si vědom, že dlužím odpověď. Prožívám však nyní těžké dny, ohledně své odpovědi prosím tedy s o strpení.
Že nabízet ruské krvelačné bestii Sudety, aby se “částečně uspokojila”, je vlastizrada.
A není se co divit, protože vlastizradu, jak známo, mají komunisti v genech,
A skutečně jsem doufal, že náš kremlobot a vlastizrádce už bude aspoň mlčet.
A pokud jde o zajímavý pokus soudruha Plevy přisuzovat cosi nesmyslného mé osobě, jsem v dobré společnosti: nejen prezidenta USA Joe Bidena (kterého s. Pleva rovněž nestydatě uráží, samozřejmě), ale i špiček EU a vůbec celého svobodného světa, který dal Rusku jasnou odpověď: sankce, sankce, sankce. A zbraně pro Ukrajinu.
samozřejmě, že na Ukrajině může válka skončit kdykoli z rozhodnutí její vlády a občanů. Ale ti podle všeho chtějí bojovat až do osvobození své země. Jde o to nedomlouvat mír přes jejich hlavy a suverénně na ně zapomínat, protože je za něco instinktivně považujete.
A ano, nemám žádný plán na ukončení agresivní války Ruska proti Ukrajině. Vy ostatně také ne. Protože to, co navrhujete, není ukončení války, ale další zmrazený konflikt.
Nemám žádný plán prostě proto, že mír je v prvé řadě v rukou Ruska a pak v rukou Ukrajiny.
Možná je pan Žižek už trochu překonaný. Ale o moci a jejím udržení, o níž zde píše Žižek, píše zajímavě i Anna Hogenová (pro Aktuálně):
"Machthabeři žijí jen pro vydělávání peněz a mladí lidé se jim hodí, protože udělají všechno, co po nich chtějí..."
Nebo jinde: "...Pokud mladý člověk nepřijme do svého myšlení tuhle podvojnost, bude jen loutkou toho, co se mu podsouvá jako vzor. Za socialismu nám ty vzory podsouvali tak blbě, že na to každý měl jenom vztek. Dnes se ale s pomocí marketingu a psychologie podsouvá natolik jemně, že mnoha lidem vůbec nedojde, že jim někdo něco podsouvá."
Také tu je to od paní Hogenové podnětné:
"Socialistická totalita byla totalitou myšlenek. Kapitalistická totalita je ale skrytější a o to nebezpečnější. Je to totalita trhu a trh se stává podmínkou přežití každého z nás. Socialismus šel po našem myšlení a nebyla to dobrá doba. Současná doba je ale ještě horší, protože jde po našem pudu sebezáchovy. Pokud by člověk vystoupil z kafemlejnku trhu, vystavil by se tím existenčnímu ohrožení. Aniž by si to tedy uvědomoval, je jeho život plánován a řízen fenomény, kterým Heidegger říkal das Gestell (univerzální objednávka) a die Machenschaft (technické a metodické zařizování)."
Občas tu píšu něco podobného.
Ale abychom se ještě více drželi tématu, tak Hogenová jinde v Lidových novinách zmiňuje i téma Ukrajiny:
"Vyzbrojování mladých kluků na Ukrajině se mi nelíbí. Z toho může být globální válka..."
A pak opět širší kontext: "Svoboda slova je iluze. A je dnes řízená ještě mnohem více než kdysi dávno. Protože dneska jsou možnosti, o kterých se komunistům ani nezdálo. Ti byli tak jednoduší. Všichni jsme věděli, že je to hra na hru. Hrůzy byly také, ale lidé měli větší smysl pro humor. Lidé cítili. A to je dnes to, co nevidím, lidé jsou necitelní. Je celkem nebezpečné říkat, co si člověk myslí. Hned dostane přes ústa."
A na závěr bych od ní vybral toto: "Rozdíl mezi socialismem a kapitalismem není žádný. Stejnost, která se u lidí projevuje, je intenzivnější, než byla v posledních letech před revolucí. Všichni dnes chtějí totéž a chtějí to stejnými procesualitami získat. Procesualita je myšlena jako správnost postupu. Správnost jednotlivých správných kroků. A pro pocit jistoty je tím nejdůležitějším. Nejenom pro jednotlivce, ale i celou západní společnost."
I když lepší bude snad ten titulek rozhovoru na Lidovkách: "Jsme loutkami novodobého otrokářství, jen o tom nevíme, říká filozofka Hogenová"
Někoho možná napadne, proč po zveřejnění rozhovorů s Annou Hogenovou neproběhla žádná revoluce. Ovšem zdá se, že i na toto má paní filozofka odpověď:
"Lidé, kteří mají moc, logicky potřebují být zastoupení mladými lidmi, kteří v sobě ještě nemají generalizované podstaty, které vznikají nejen z myšlení myšleného, ale také z osobních prožitků, proher a vítězství, z osobních hlubokých smutků, z toho podstatného života. K tomu je člověk schopen dospět až tak v padesáti letech. Dříve ne. Takže kindermanagement je způsob prolamování vůle k moci. Mladí lidé umějí být neuvěřitelně krutí, aniž by o tom věděli. Mládí je nebezpečné v tom, že věří bezmezně systému. To je pro společnost nebezpečné. Člověk, který kus života odžije, nepotřebuje už jen tvrdá data, aby došel k poznání. Jemu stačí zkušenost, umí větřit, předvídat."
Tedy než člověk někdy zjistí, jak s ním kapitalisté manipulují, je již často pozdě.
Opravdu by mohla být globální válka z toho, že že se vyzbrojují mladí kluci na Ukrajině (a co víc, oni se tam vyzbrojují i dost starý chlapy)?
Tedy nikoli z toho, že tam ruská svoloč vraždí civilisty, srovnává města se zemí, bombarduje nemocnice a střílí na přístavy s obilím, ale z toho, že se ti nezodpovědní ukrajinští hazardéři brání a nechtějí nechat vraždit?
Jek brilantní úvaha.