Kritizovaná zpráva Amnesty International válku Ukrajině neprohraje. Berme ji věcně

Petr Jedlička

Pokud zprávu Amnesty International o problematické taktice ukrajinské armády ovlivnila falešná svědectví, dozvíme se to a v Amnesty to bude mít důsledky. Reálně poškodit bránící se stranu ale materiál moc nemůže. O válce se rozhoduje jinde.

Amnesty International obviňuje v dnes tolik debatované zprávě ukrajinskou armádu, že rozmísťuje svou techniku i mužstvo po rezidenčních oblastech, a ohrožuje tak sama i vlastní ukrajinské civilisty. Foto Isaac Lawrence, AFP

Jsou události světového dění, jež vnímají všichni rozumní lidé jako závažné a negativní, avšak v rámci toho už potom různě, s různými důrazy. Aktuální ruská agrese na Ukrajině je typickým příkladem.

Co je pro některé takřa genocidní snahou o likvidaci národa, chápou jiní spíš jako kampaň za obnovu sféry vlivu. Co je pro jedny snahou někdejšího oblastního hegemona podmanit si slabšího souseda, to je pro druhé jen první fáze plánu na ovládnutí alespoň poloviny Evropy.

Shoda myslících je na odsouzení agresora a na účasti s obětmi a také na potřebě pomáhat, ne však na rozsahu hrozby (ve smyslu humanitárním, národobezpečnostním i civilizačním). Rozdíly jsou také v názorech na míru žádoucího zasahování či v odpovědi na otázku, co vše je vlastně v sázce.

Mezi zastánci různých pohledů se stále debatuje a u podložené části pohledů je zapotřebí debatovat dále. Nevylučovat se. Vývoj může jít různými směry a čím důsledněji, a přitom vstřícněji, bude probírán, tím větší je ve výsledku naděje na adekvátní odpovědnou politiku i na co nejmenší vnitrospolečenské příkopy. To je mé hluboké přesvědčení.

V kritice zprávy Amnesty International (AI) — nejznámější lidskoprávní organizace světa, která minulý čtvrtek pobouřila konstatováním, že taktika používaná ukrajinskými vojáky ohrožuje civilní obyvatelstvo — zaznívají výtky metodologické, kontextuální i politické. Vzhledem k síťové struktuře příslušné organizace a participativnímu charakteru jejího fungování si buďme jisti, že všechny se budou důkladně a otevřeně řešit i v jejím rámci. Pokud závěry zprávy ovlivnila falešná svědectví či výpovědi z vysídleneckých táborů zmanipulované ruským dohledem, dozvíme se to a v Amnesty to bude mít důsledky.

Zatím to ale s jistotou nevíme. Po sítích kolují jen kusá obvinění. Z toho, co bylo zveřejněno oficiálně, vychází zpráva naopak jako klasický materiál, jaký Amnesty International z válek přináší. Standardem AI je rovněž vyloučení místní organizace z vyhodnocování monitoringu války v její zemi, nebo skutečnost, že ti, kdo zprávu sepisují, nejsou přímo pozorovateli v poli.

Proto je aktuálně nejzajímavější kontextuální část debaty: vznikla-li ukrajinská zpráva AI skutečně při dodržení všech obvyklých standardů organizace, a je-li skutečně pravda, co říká — tedy že ukrajinská armáda buduje svá postavení i v nevystěhované civilní zástavbě —, co to znamená?

Dosud nejpodávanější — a zřejmě pravdivá — odpověď zní, že ukrajinští obránci nemají moc na výběr. Evakuace rezidenčních oblastí probíhají zpravidla tak, jak se dá, bojuje se ale i v nich, protože o města jde útočníkům.

Nejedná se zde o účelové lidské štíty. Prostě to vyplývá z možností Ukrajinců a z charakteru ruského tažení.

Amnesty International je kritizována, že u publikovaných zjištěních se nezmiňuje o všech patřičných souvislostech, například o ohromné ruské převaze v určitých typech zbraní, o taktice agresora či právě o reálných možnostech obránců. Měla to udělat, když svojí suchou metodou checklistu pracuje ve všech ostatních konfliktech?

Amnesty International je kritizována, že nabíjí ruské propagandě. Ta si však vystačí i bez ní. A v západních zemích je ostatně už půl roku proskribována.

Jiným argumentem je, že příslušná — a příslušně zpracovaná — zjištění sama mohou v zájmu ruské propagandy ovlivnit západní debatu. Jde tu o obavu z posunu veřejné debaty do polohy v duchu výroku: „Barbarsky se chovají obě strany, je třeba tlačit na nejvčasnější ukončení konfliktu za každou cenu.“

Mohlo by se ale něco takového v západní debatě pod vlivem zpráv Amnesty skutečně stát? To hlavní ohledně další reakce západních států na ruské tažení na Ukrajině se bude řešit a řeší se v rovině, co znamená konflikt pro nás — zda pouze první fázi velkého zápasu s Ruskem, jehož už jsme součástí, anebo konflikt v sousedství, do něhož vstupují různé státy z různých důvodů. Ještě důležitější pak samozřejmě bude a je, zda si budou chtít svoje území i nadále bránit sami obyvatelé Ukrajiny. Zatím zjevně chtějí…

Skutečnosti publikované Amnesty International válku Ukrajině neprohrají. Lze se bavit o metodologii příslušných monitoringů. Je dobře poukazovat na eventuální zkreslení. Těžko však hájit stanovisko, že v asymetrických válečných konfliktech se má řešit jen chování agresora.

Pouze ve vzdálených a odcizených konfliktech se může stát, že podobná dílčí odhalení skutečně obrátí perspektivu. U válek, které jsou každý den na titulních stranách a jejichž realita proudí ke každému zájemci o zahraniční dění takřka nepřetržitě slovem i obrazem, se vedou rozhodující debaty jinde.

A mimochodem: jen před pár týdny se v lidskoprávních kalendářích připomínalo děvětasedmdesátileté výročí výzvy generála Pattona střílet ty německé vojáky, kteří se vzdají ne před bojem, ale až na jeho konci. Britové potopili za 2. světové války prokazatelně čtyři velké nemocniční lodě a francouzští Goumieři unesli, znásilnili či usmrtili několik tisíc italských civilistek a jejich potomků. Na našem pohledu na distribuci dobra a zla ve 2. světové válce to ale nic nemění.

Diskuse

Lidskoprávní obhajoba plošného ničení ukrajinských měst:

„Ukrajinské síly se nacházely přímo vedle míst, kde žili civilisté, čímž je potenciálně vystavily nebezpečí přicházející ruské palby.“

Toxická obhajoba znásilnění:

„Přitažlivé ženy (v plné zbroji evropského vyzývavého oblečení, bez ochranné burky) se nacházely přímo vedle míst, která byla obvyklým rajónem lehkých žen, čímž se vystavily nebezpečí následného znásilnění.“

JP
August 10, 2022 v 12.43
Válka a morálka

Napřed jedna věcná poznámka: Amnesty International jako porušení norem za válečných konfliktů monitorovala pouze ty případy přítomnosti ukrajinských ozbrojených složek v obydlených oblastech, kde k tomu existovaly přijatelné alternativy. Argument uvedený v textu, že "ukrajinští obránci nemají moc na výběr", tedy - za předpokladu že údaje AI jsou správné - neobstojí.

Nežli ale začneme projednávat samotné téma, je zapotřebí zmínit ještě jednu zprávu z bojující Ukrajiny, které se objevila taktéž v minulých dnech, ale vzbudila jenom minimální rezonanci. Touto zprávou bylo konstatování ze strany některých organizací, že z veškeré vojenské pomoci se k bojujícím jednotkám dostane jenom nějakých 30 - 40 (!) procent západními spojenci poskytnutého vojenského materiálu. Pro vysvětlení této diskrepance bylo uvedeno, že v Ukrajině stále ještě existuje celá řada různých "zájmových skupin".

Pokud tento stydlivý eufemismus přeložíme do přímé řeči, pak to znamená, že až 70 procent vojenského - a pro bojující jednotky životně potřebného - materiálu je cestou prostě rozkradeno!!

Je to vždy ten samý efekt: když je slabší napaden či jinak utiskován silnějším, vždy se automaticky postavíme na stranu slabšího (alespoň ti slušnější z nás); a zároveň nás naše podvědomí přímo nutí idealizovat si toho slabšího. Vždy znovu a znovu propadáme touze rozdělit si svět na jednoduchý a přehledný protiklad naprostého zla na straně jedné, a čistého a neposkvrněného dobra na straně druhé. Takto jednoznačně černobílý svět ale jenom velice zřídka odpovídá realitě.

Jak P. Jedlička zcela správně zmínil, i Spojenci za druhé světové války se dopouštěli celé řady válečných zločinů; a to v mnohých případech i zločinů naprosto nestoudných. Kdy jenom extrémní zlo především na straně hitlerovského Německa mohlo pro tyto zločiny poskytnou alespoň určité morální ospravedlnění. Pro zajímavost, jeden z anglických důstojníků, který za války řídil kobercové bombardování německých měst, se po jejím skončení sám vyjádřil, že "kdybychom válku prohráli, byli bychom to teď my, kdo by byli souzeni jako váleční zločinci".

Co tedy nyní Ukrajina? - Za prvé je nutno si přiznat: každá válka je už ze své samotné podstaty zločin; a každá válka nevyhnutelně probouzí hluboko skryté agresivní pudy v člověku. V každé válce jde o život; a v každé válce pro každou stranu život nepřítele má mnohem nižší cenu, nežli životy příslušníků strany vlastní.

Na straně druhé ovšem stojí mezinárodní normy, které mají právě tento výbuch agresivity - alespoň v rámci možného - tlumit; a především ochrana civilního obyvatelstva je tu prvotním cílem.

Jak je tedy nyní na Ukrajině? Je nutno si uvědomit, že Ukrajina - která se teprve historicky nedávno odtrhla z vlivu země s tradicí carského samoděržaví a naprostého pohrdání právy člověka - že tedy Ukrajina se nachází teprve na půl cesty ke standardní demokratické zemi západního typu. V prvotním šoku z napadení se ukrajinský lid zdál napřed být naprostým monolitem - hrdinským národem bránícím se statečně útoku démonického nepřítele. Ale - to se nedá nic dělat - Ukrajina je do velké míry skutečně stále ještě zemí polapenou ve starých životních a existenčních strukturách, stále zde ještě velkou moc mají ony "zájmové skupiny", všudypřítomná korupce sice pod vlivem válečných událostí napřed ustoupila do pozadí, ale sotva zmizela naprosto. Ty zprávy o "zmizelých" dodávkách vojenského materiálu jsou tedy značně věrohodné.

Všeho všudy: nenamlouvejme si že všichni Ukrajinci - jenom proto že bojují jednoznačně spravedlivý boj - jsou všichni stejní rytíři bez bázně a hany. Ostatně, kromě těch případů které teď vypočítala AI byla k vidění dokonce i videa, kdy ukrajinská strana střílela zajaté ruské vojáky. (Ovšem je nutno připojit i zde, že zde v pozadí zřejmě zaznělo i "Allah'u akbár!", což by poukazovalo na to že se jednalo zřejmě o Syřany bojující na straně Ukrajinců.)

V každém případě: počítejme tedy s tím a přijměme jako fakt, že i ukrajinská strana se v tomto válečném konfliktu dopouští a bude dopouštět zavrženíhodných aktů. Na straně druhé ovšem tento fakt v žádném případě neznamená, že by bylo oprávněné dělat jenom proto bez rozdílu rovnítko mezi ruským agresorem a ukrajinskými obránci. Na straně Rusů jsou válečné zločiny páchány naprosto systematicky, a jsou evidentně kryty (ne-li přímo přikazovány) ze strany nadřízených složek. Zatímco jmenovitě v oné kauze se zastřelením zajatých ruských vojáků ukrajinské úřady přislíbily, že celá záležitost bude vyšetřena. (Sice se daleko spíše zdá, že celá věc "vyšuměla do ztracena"; ale přece jenom je zde znát alespoň základní snaha ukrajinské strany držet se mezinárodně platných a uznávaných norem.)

O to více je zklamáním až vysloveně hysterická reakce ukrajinského vedení v souvislosti s nynější zprávou AI. Spojená s obviněním, že AI tak prý "nahrává Rusům". Buďto je tato zpráva nekorektní; pak by pro Ukrajince nemohl být problém ji vyvrátit. Je to ale právě tato velice podrážděná reakce, která spíše naznačuje že na oné zprávě bude něco pravdy. Ukrajinská strana by udělala v dané chvíli daleko lépe, kdyby se k této zprávě postavila čelem; kdyby přislíbila že její výtky přezkoumá, a že tam kde to bude z vojenského hlediska možné nařídí nápravu. Fakticky by to pro obranu Ukrajiny nemělo žádné negativní důsledky (posoudit co je kdy v dané chvíli "vojensky možné" je krajně obtížné); a ukrajinská strana by si tím získala pověst spravedlivého "padni komu padni". Tato se ale daleko spíše jeví, že toto ukrývání se ukrajinských bojových jednotek za civilními objekty (a civilním obyvatelstvem) bylo skutečně záměrné; a že ukrajinské vedení to ví a snaží se to bagatelizovat a skrývat.

Pro pobavení proruským aktivistům:

Ruským cílem na začátku této „speciální vojenské operace“ (nikoliv prý války) byla údajně likvidace ukrajinského prezidenta, z čehož by pro AI logicky mohlo vyplývat, že umístění Kremlu přímo vedle míst, kde žijí civilisté, je porušením válečného práva, neboť tyto civilisty potenciálně vystavuje nebezpečí možného útoku. :-)

MP
August 10, 2022 v 13.58
Chybí mi v té zprávě jedno

Ukrajinská armáda bojovala se silnějším nepřítelem a ve stavu obrovské materiální a logistické nouze -- to se snad trochu zlepšilo. Opírala se o spoustou nevycvičených dobrovolníků. Bojiště si nevybírala.

V této situaci bych od AI nečekal výhradu : "Není prokázáno, že se aktivně starala o evakuaci civilního obyvatelstva...", ale konkrétní: „tehdy a tehdy -- tam a tam -- ukrajinská armáda disponovala dostatečnými materiálními zdroji a dostatkem času, přesto nekonala nezbytné pro ochranu civilistů ..."

JN
August 10, 2022 v 14.56
„Na frontu se dostane 30% dodaných zbraní“

„Donatella Rovera také vystoupila jako odborná svědkyně v dokumentu CBS, PŘI JEHOŽ PROPAGACI REKLAMNÍ SPOTY PŮVODNĚ TVRDILY, ŽE NA FRONTU SE DOSTÁVÁ POUZE 30 % DODANÝCH ZÁPADNÍCH ZBRANÍ: zcela neověřitelný údaj, který v samotném dokumentu pocházel od neziskovky Blue Yellow, týkal se však výstroje, nikoliv výzbroje. Představitelé Blue Yellow se následně ohradili, že údaj je zkreslený.

Rovera CBS řekla, že „nemáme možnost zjistit, kam tyto zbraně putují“. Vzhledem k riziku zásahu ruskými raketami je rozmístění zbraní dodaných na Ukrajinu jedním z nejpřísněji střežených vojenských tajemství na světě a je nepravděpodobné, že by se o ně někdo s výzkumníky Amnesty International podělil.

Stanice CBS později stáhla dotyčný segment a uvedla, že dokument později znovu zveřejní s aktuálnějšími informacemi.“

Předchozí příspěvek je reakce na informaci pana Poláčka.

IH
August 10, 2022 v 23.56

Až zarážející podobnost ruské agrese proti Ukrajině s počátkem německé před celým lidským věkem jsem dříve (jen) zmínil. Zdá se, že bude třeba se k této stěží přehlédnutelné shodě ještě vrátit. První tři odstavce textu Petra Jedličky by se daly prakticky beze změny publikovat i před více než 80 lety. V důsledcích by šlo o relativizaci proválečného rázu, nikoli o vystoupení proti hitlerismu.

O válce, a to i nynější z ukrajinské strany, nemám celkem žádné iluze. Ty si, žel, nemohu dělat ani o mezinárodní politice. Ani o AI. Po jednom, již starším excesu, směřujícím proti prezidentu USA, jsem ukončil posílání drobného příspěvku a nyní to vypadá, že, ač nerad, nebudu již podepisovat žádosti AI o propuštění vězňů svědomí.

Sestřelení civilního letadla malajských aerolinií (nad cizím územím!), vražda (mj.) Litviněnka a Němcova, pokus o vraždu Skripalových a Navalného, výbuch ve Vrběticích atd. atd. neústily v náležité kroky AI. Možná realismus. mohli jsme si myslet. Ale dnes najednou chybí i ten. Kdyby AI aspoň mlčela.

Ruská armáda v důsledku zcela nevyprovokovaných, zločinných aktivit zabila, zranila a ohrozila spousty ukrajinských civilistů, zničila jim domov, živobytí a štěstí. Často daleko, daleko za frontou. Ukrajina neodpověděla (ať už z jakéhokoli důvodu) stejnou mincí. Kdyby umírali ruští civilisté v Moskvě, Petrohradu, či Petropavlovsku Kamčatském, šlo by o reciproční odpověď. Je na místě podotknout, že v mnoha starších i nedávných konfliktech spočívala úporná obrana měst v palbě na nepřítele přímo z jejich civilních objektů a v praktikování faktické nerozlišitelnosti vojenských a civilních osob. Nevím, že by tomu AI kdy věnovala zvláštní pozornost.

Nesmíme podceňovat odhodlanost a způsobilost Ruska vést ne toliko vojenské, ale neméně i zájmové operace...

JP
August 11, 2022 v 12.9

Ale ano, pane Nusharte, jednalo se skutečně o výstroj, nikoli o výzbroj. (Proto jsem také záměrně psal o "materiálu", nikoli o "zbraních".) Bylo by také dost překvapivé, kdyby ony "zájmové organizace" měly zájem o to vyorganizovat si pro sebe raketomety nebo dalekonosná děla. To se jenom stěží dá nějak zpeněžit na černém trhu. Mnohem zajímavější v tomto ohledu jsou například dalekohledy, boty, rukavice, atd.atd.

O jak vysoké procento zmizelých dodávek se jedná, je v tuto chvíli ovšem velmi obtížné přesně určit. Ale - tento poukaz od oné neziskové organizace jako takový se zdá být dost věrohodný, právě s ohledem na obecné společenské podmínky v Ukrajině ještě před vypuknutím (aktuální) války.

JP
August 11, 2022 v 12.17

Pro zajímavost, na BL k danému tématu včera napsal komentář Karel Dolejší, který se rusko-ukrajinským konfliktem systematicky zabývá, především z vojenského hlediska: https://blisty.cz/art/109250-spojenci-a-partneri-mohou-se-zapad-a-ukrajina-stat-soucasti-hodnotoveho-spolecenstvi.html

Dolejší zde zastává dost podobnou pozici jako já (i když je jeho kritika ukrajinské strany podle mého soudu až příliš negativistická).

Zároveň jsou závěry AI v dnešním vydání BL přinejmenším zčásti potvrzovány válečným zpravodajem renomovaného Guardianu: https://blisty.cz/art/109273-zkuseny-reporter-guardianu-na-ukrajine-potvrdil-kritiku-ukrajinske-armady-ve-zprave-amnesty-international.html

MP
August 11, 2022 v 17.2
Josefu Poláčkovi

Ukrajina ví, že stojí a padá s tím, zda ji země NATO poskytují pomoc. A má tvrdou zkušenost z roku, kdy Německo a USA dohodly mír, o kterém Ukrajinci dobře věděli, že je to v nejlepším případě jen zmražený konflikt. Bojí se, že únava a obava z nepohodlí povede k dalším Minsku -- a abych řekl, pravdu, já se bojím taky.

Strategie morálního vydírání, kterou si zvolila, nepůsobí příliš sympaticky, ale zatím je jediná, která funguje.

Na rozdíl od Petra Jedličky si nemyslím, že zpráva AI nemůže pomoci, aby Ukrajinci prohráli válku. Může.

To samozřejmě neznamená, že by Ukrajina byla nekritizovatelná nebo že by se kritizovat neměla. Jen by to mělo být zatraceně dobře podložené a kontextované -- štáby se ve školách a na farách zřizovaly od těch dob, co to byly největší budovy v obci a samo o sobě to nijak moc lidská práva neohrožuje, tedy pokud si tam nenecháte děti a učitelky jako rukojmí, což se nedělo.

Karel Dolejší bohužel dost divně plácá. Když si vypůjčím ty příklady Petra Jedličky -- to si mám myslet, že kdyby AI psala v roce 1944 o Pattonovi, tak by ji neposlal řízně po generálsku do ...? Hodnotové společenství, které by spočívalo v tom, že totéž na své straně budu považovat nepodstatný exces a u těch druhých za projev jejich hodnotové méněcennosti?

JP
August 12, 2022 v 10.56

Zcela otevřeně, pane Profante, opravdu si ani v nejmenším nedokážu představit, jak by jedna jediná zpráva jisté - byť i renomované - nevládní organizace mohla nějakým signifikantním způsobem přispět k porážce Ukrajiny.

Ukrajina by válku prohrála jedině v tom případě, když by jí západní státy přestaly dodávat zbraně. Ale - na tuto jejich ochotu bude tato aféra mít jenom minimální vliv. Jak už to v politice pravidelně bývá, takové aféry napřed vyvolají velké zemětřesení (které ovšem sama ukrajinská strana zbytečnou hysterií ještě mnohonásobně zesílila); ale po nějaké chvíli se zase všechno uklidní, bude překryto a zapomenuto pod dojmem událostí a afér novějších.

A ostatně, nelze zapomenout: tato zpráva AI naprosto není svého druhu první. Už dříve se sporadicky vyskytovala hlášení podobného druhu; ale právě proto že Ukrajina jako napadený stát má velký morální bonus, tak byly tyto signály ignorovány.

Ještě jednou tedy: čistě z vojenského/obranného hlediska tato zpráva AI nemůže závažně uškodit; uškodit si - na svém morálním kreditu - mohou pouze Ukrajinci sami, když se k této věci nedokáží postavit čelem. A přitom - jak už jsem napsal v souvislosti se záležitostí s vražděním zajatců - naprosto to možné je, v daném případě se tak Ukrajina zachovala, a naopak tím posílila svůj morální kredit.

Co se toho argumentu týče, že "se tak ve válce dělo vždycky": za prvé opakuji, že AI výslovně uvádí jenom ty případy, kdy "existovaly reálné alternativy". Kdy tedy v žádném případě nebylo nutné ukrajinská vojenská postavení pozicionovat v blízkosti škol respektive nemocnic.

Co se pak srovnání "hodnotových společenství" v dnešní Ukrajině a za druhé světové války týče: jmenovitě generál Patton v tomto ohledu nemá nijak čistý štít, svého času měl obrovskou aféru s tím, že v nemocnici fyzicky napadl amerického vojáka, protože ten tam byl "jenom" kvůli naprostému vyčerpání. Tento - objektivně relativně naprosto nepatrný počin - v tehdejší americké "hodnotové společnosti" vzbudil obrovské rozhořčení, Patton byl odvolán ze svého velícího postu; a jenom díky shodě okolností se do něj později zase mohl vrátit.

Nebo ono zmíněné kobercové bombardování německých měst s civilním obyvatelstvem: ano, západní spojenci (tj. Angličané a Američané) ho prováděli; ale alespoň po skončení války u nich došlo alespoň k určité míře kritické sebereflexe, především v Anglii došlo k velké diskusi o legitimitě či ilegitimitě tohoto počínání. A vrchní velitel a koordinátor tohoto kobercového bombardování "bomber Harris" byl po válce sice královnou Alžbětou povýšen do šlechtického stavu; ale až s velkým zpožděním, a obdržel ten vůbec nejnižší šlechtický titul. Což on pak - naprosto oprávněně - považoval daleko spíše za své ponížení, nežli vyznamenání.

Určité "hodnotové společenství" západního demokratického světa tedy přece jenom existuje, pane Profante. Sice namnoze nedokonalé, mnohdy pokrytecké, ale přece jenom určitý morální základ tu je. A Ukrajina má teď skutečně zcela konkrétní příležitost dokázat, že chce nejen využívat vojenských a ekonomických výhod svého spojení se Západem, nýbrž že také - a to ne pouze deklarativně, nýbrž reálně - chce sdílet jeho mravní hodnoty a normy.

JP
August 12, 2022 v 11.3

Co se pak samotné AI týče, pak na jejím postoji v dané záležitosti je v prvé řadě nutno ocenit, že koná podle maximy "padni komu padni". Ono není vůbec těžké ukazovat na mravní prohřešky u našich odpůrců a nepřátel; ale je naopak příznakem velikosti a mravní pevnosti kritizovat je u své vlastní strany.

Položme si jenom otázku: s jakým mravním kreditem by AI do budoucna mohla obžalovávat provinění proti lidským právům kdekoli jinde ve světě, kdyby právě v aktuální válečném konfliktu zaujala postoj, že o něj nemá zájem? Anebo ještě konkrétněji: jak by AI mohla pranýřovat válečné zločiny na ruské straně, kdyby zavírala oči před - byť i mnohem sporadičtějšími - prohřešky na straně ukrajinské?!...

MP
August 13, 2022 v 10.33
Josefu Poláčkovi

Obávám se, že jedna zpráva tu válku prohrát může. Prostě proto, že nejdůležitější bojiště, na kterém Ukrajina bojuje, je právě to o dostatečnou podporu zemí NATO.

Bojiště velmi komplikované, bojuje tu proti desítkám let zkušeností s imperialistickou ideologií, která zneužívala slova svoboda a lidská práva k brutálním zvěrstvům; bojuje tu s racionálním vědomím, že jsme na hraně, ze které pro lidstvo už není návratu, pokud se válka ještě trochu rozroste -- a v neposlední řadě bojuje proti nejlepším pacifickým instinktům, kterých bychom se neměli vzdávat.

Strategii, kterou používá, pojmenoval přesně Jürgen Habermas: proměňuje dřívější chyby, lhostejnost a pohodlnost ve vinu a morálně vydírá. Nepěkné a podle všeho -- nebo při nejmenším podle Habermase a mne -- nezbytné.

Co se samotné zprávy týče, považuji Vás za nadprůměrně kritického čtenáře, ale přesto ji reprodukujete:

„AI výslovně uvádí jenom ty případy, kdy ‚existovaly reálné alternativy‘. Kdy tedy v žádném případě nebylo nutné ukrajinská vojenská postavení pozicionovat v blízkosti škol respektive nemocnic.“

Což vyznívá jakoby se jednalo o dětmi obsazené školy a plné nemocnice -- tedy něco, co zpráva AI při podrobném a opakovaném čtení neříká.

A co ve zprávě chybí vůbec, je vymezení toho, co považuje AI za "nebylo [vojensky] nutné".

A k té hodnotové jednotě západu -- existuje určitá sada civilizačních požadavků, která vychází z lidské důstojnosti a hodnoty individuálního lidského života. Existuje její promítnutí do válečného práva. Tyto hodnoty sdílí a porušuje USA, západní a střední Evropa, Balkán, Ukrajina stejně jako Rusko.

To, čemu jsem se bránil, byla právě představa, kterou jste ještě dopíchl. Totiž že Patton proslulý větou "litr nafty má stejnou cenu jako litr krve", dobovým tiskem nadšeně oslavované kobercové nálety na vojensky nevýznamné cíle atd. sice nebyly právě v souladu s těmito civilizačními hodnotami -- ale my jsme to vesměs jako slušná západní společnost odsoudili (vesměs--defoliace Vietnamu, díky které se ještě dnes rodí zmrzačené děti, se často traduje jako vojensky nezbytný krok proti partyzánské válce a jihovietnamské civilní oběti za pouhé kolaterální škody). Pravda, vedení armád sice chvíli zapíralo a pak obětovalo jen pěšáky -- mučení v iránské věznici byla přece záležitost několika výrostků, nikoli selhání velení -- ale naše hodnotové společenství provedlo sebekritiku a tak jsme čiští.

Zatímco velitel narychlo mobilizované domobrany, který si nechce nechat vyčítat, že zabral pro své naprosto vyčerpané vojáky v březnové psotě (podívejte se na data tech případů dokumentovaný AI) školu ve vesnici, ze které před ruským dělostřelectvem utekla většina obyvatel -- ten je exemplárním dokladem toho, že Ukrajina nesdílí naše hodnoty.

JP
August 14, 2022 v 11.37

Pane Profante, tady argumentujete přesně ve stylu onoho vtipu (pokud se jednalo o vtip) z dob studené války:

"Předhazujete nám, že porušujeme lidská práva? - No a co; vy zase mlátíte černochy!"

Takže bychom se napřed měli dohodnout, o čem je vlastně řeč: o Ukrajině, nebo o Rusku, nebo o Spojených státech.

Pokud je řeč o Spojených státech respektive o Západu: sám jsem napsal, že zdejší "hodnotové společenství" je často praktikováno velmi nedostatečně respektive pokrytecky. Nikdo si nedělá iluze o tom, že Západ a jmenovitě USA by byly nějakým "rájem lidských práv".

Ale přes to všechno: sám jste v minulých dnech napsal, že demokracie má smysl jenom tehdy, když je v ní zachována možnost kritiky. A tato možnost v zemích Západu stále ještě zachována je; a díky jí je možno alespoň do jisté míry korigovat (i když mnohdy až ex post) určité výstřelky.

Zatímco v současném Rusku (stejně jako dříve v tom totalitním) tato možnost kritiky do vlastních řad, a tedy i možnost nápravy zjevných zločinů prakticky neexistuje. Stejně jako tu fakticky už (respektive už opět) neexistuje žádné "hodnotové společenství" - přinejmenším pokud pod těmito "hodnotami" rozumíme právě ten okruh základních lidských práv, který platí jako nezrušitelná norma v západním světě. Pokud v současném - putinovském - Rusku existuje něco takového jako "hodnotové společenství", pak pouze ve smyslu reakcionářského nacionalismu, doprovázeného přesvědčením o nezadatelném právu zasáhnout vojensky v každé zemi, která bude prohlášena jako "tradiční" součást vlastního impéria.

Právě proto je krajně politováníhodné, když náš spojenec Ukrajina si striktně zakázal jakoukoli kritiku na svém počínání; čímž se daleko spíše přiblížil k vzorcům chování svého úhlavního nepřítele Ruska, nežli k hodnotovým tradicím západního světa, do něhož se chce sama integrovat.

-----------------------------

Mimochodem, pane Profante, nepřijde Vám nemálo paradoxní, že jsem to právě já, který vždy kritizoval pouze formalistický charakter západních demokracií (i s jejich konceptem "lidských práv"), kdo teď právě tyto lidskoprávní hodnoty Západu musí obhajovat - proti Vám, kdo jste naopak vždycky byl jejich angažovaným zastáncem a hlasatelem?...

JP
August 14, 2022 v 11.40

P.S. Co se relevance oněch obvinění ze strany AI ohledně vojenské odůvodnitelnosti rozmístění vojenských složek ukrajinské armády v blízkosti civilních zařízení, v tomto ohledu jsem odpověděl v paralelní diskusi pod článkem F. Outraty.

JP
August 14, 2022 v 11.50

A ještě co se toho týče zda současná aféra může přispět k tomu že by Západ přestal vojensky podporovat Ukrajinu (a tím tedy napomoci k její porážce):

Za prvé, Západ Ukrajinu prostě nemůže přestat podporovat; protože ona bojuje i za jeho vlastní vitální zájmy. To aby agresivní putinovské Rusko pohltilo celou Ukrajinu, tím bezprostředně ohrozilo celou řadu států NATO (a kromě jiného získalo možnost dodávkami či nedodávkami obilí vydírat mezinárodní společenství) - něco takového si Západ prostě nemůže dovolit.

A za druhé, celou tuto aféru mohla sama Ukrajina velice snadno sprovodit ze světa. Naprosto stačilo aby k ní zaujala takovýto postoj:

"Vynořila se určitá obvinění proti naší armádě. S těmito obviněními nesouhlasíme; ale seriózně a odpovědně je prověříme. Pokud by snad skutečně došlo k nějakým - ve válečné situaci pochopitelným - pochybením z naší strany, postaráme se, aby se tak do budoucna nedělo."

Tím by tato aféra splaskla v tom samém okamžiku, v kterém se vynořila; a dnes by se o ni už vůbec nikdo ve světě nezajímal. Byla to ale právě a jenom hysterická reakce ukrajinské strany, která teprve z této kauzy udělala mezinárodní aféru. A zákonitě pak vznikl dojem, že Ukrajinci něco skrývají, když reagují tak podrážděně.

+ Další komentáře