Již čtyři a půl měsíce trvá válka na Ukrajině započatá ruským vpádem 24. února. A jak se zdá, jen tak neskončí. Ruským silám se podařilo v posledním měsíci dobýt Severodoněck na východě země, obléhaný od poloviny května — Ukrajinci potvrdili jeho konečnou ztrátu 25. června. Sousední Lysyčansk byl přitom vyklizen jen týden poté. Obránci se stáhli z prostoru celého lysyčanského kotle, kterému hrozilo kvůli klešťovému postupu Rusů odříznutí.

Fronta v severovýchodním cípu Donbasu probíhá nyní v zásadě po staré správní hranici Luhanské oblasti, tedy zhruba pět až sedm kilometrů na východ od železniční tratě Siversk — Bachmut — Soledar. V severozápadním cípu pak Rusové stále útočí na linii Dolyna — Bohorodične u Slavjansku, ostřelovanou už od konce května. Nově byl ale zaznamenán další pokus o obchvat úderem na vesnice Kurulka a Paškove na jih od Izjumu.

I když od vyklizení Lysyčansku 3. července se intenzita bojů v oblasti snížila, nikdo nepochybuje, že jde jen o přechodný stav. Vladimir Putin sám v posledním projevu nařídil pokračování „speciální operace“ poté, co si vojáci odpočinou. Dalekonosné zbraně přitom pálí do oblasti dále.

Velké přesuny jednotek byly zaznamenány také na záporožské frontě východně od Melitopolu a u Nižného Novgorodu přímo v Rusku, kde se zřejmě formuje nová bojová skupina.

Ukrajinské vedení naopak ohlásilo novou protiofenzívu v Chersonské oblasti na jihozápadě země (zatím dále nespecifikovanou) a záměr vybudovat milionovou armádu, která dobude okupované oblasti na jihu zpět.

Nové boje se tedy očekávají zejména právě v těchto lokalitách: na severním Donbase na obou frontách a u strategických cílů na jihu.

V podstatě bez přestávky se kromě toho stále válčí i v okolí Charkova, druhého největšího ukrajinského města ležícího kousek za ruskou hranicí. Vedle pozemních operací přitom též pokračují raketové útoky na velké vzdálenosti, zasahující i civilní cíle.

Pozornost médií celého světa si v této souvislosti získalo 27. června zničení nákupního centra v Kremenčuku s dvaceti obětmi a nyní 9. července zásah paneláku ve městečku Časiv Jar. Zde bylo do středy 13. července v troskách nalezeno 45 těl.

Celková situace a co čekat dále

Mezi zasvěcenými pozorovateli se vede už několik týdnů debata, jak vlastně poslední vývoj války hodnotit a co z něj vyvozovat. U první fáze války — od data invaze do začátku dubna — byl závěr jednoznačný: Rusové přecenili své síly a podcenili ty ukrajinské, prohráli bitvu o Charkov i o Kyjev a svou silovou převahu dokázali zužitkovat pouze na jihu. S druhou (tzv. donbaskou) fází, která trvá od poloviny dubna doposud, je to složitější: válka se stala více poziční a dělostřeleckou, Rusové v ní mají větší ztráty, ale zároveň i ohromnou převahu a pořád postupují.

Jedna část účastníků debaty staví teď do popředí ukrajinskou taktiku „chytrých ústupů“, která umožňuje šetřit síly a uplatnit je tam, kde jsou nejúčinnější. Jiná upozorňuje na efektivní využívání nových sofistikovaných zbraní dodaných ze Západu. Třetí zdůrazňuje zase enormní výši ruských ztrát, sílící aktivity ukrajinských partyzánů anebo ruské potíže se sháněním nových vojáků, jež vedou například k nasazování kriminálníků i důchodců, či na potíže s formováním kolaborantských vlád na zabraném území, do nichž nikdo moc nechce.

Vedle toho se ovšem připomíná ohromná náročnost vedení současné války, pro níž má Rusko daleko větší rezervy, absence větších vojenských vítězství ukrajinské strany z posledních měsíců, které by naznačovaly, že se dosavadní trend obrátí, či přeceňování významu sofistikovaných západních zbraní. Hojně oslavovaných amerických salvových raketometů HIMARS by měli mít Ukrajinci například všehovšudy dvanáct, moderních francouzských houfnic Caesar pak osmnáct. Ani u jedné z těchto zbraní přitom nebyla ukrajinská obsluha plně vycvičena v jejich používání a údržbě.

Během intenzivnějších červnových bojů bylo ruské dělostřelectvo schopno vypálit dvacet až šedesát tisíc raket a dělostřeleckých granátů za den; ukrajinské přibližně šestkrát méně. Pro srovnání: armáda ČR má ve všech skladech dohromady právě šedesát tisíc dělostřeleckých granátů.

Bránící se strana se snaží v posledních týdnech reagovat zintenzivněním útoků na muniční sklady. Poměr v možnostech obou armád při vedení daného typu války je ale nelítostný.

Podle některých analytiků je třeba mít trpělivost. Přípravy na nějakou novu letní ukrajinskou ofenzívu na jihu běží — vede se debata, zda bude primárně jen vázat část ruských sil, nebo bude mít větší ambice. Několik tisíc ukrajinských vojáků se také už týdny v Británii, Polsku, USA a Německu učí, jak zacházet se slíbenou nejnovější technikou. Závazky západních zemí na dodávky zbraní, peněz i munice jsou jasné minimálně do podzimu.

Není zatím zřejmé, zda Rusko odstřihne už nyní v létě Německo od plynu, jak se o tom mluví v souvislosti s aktuální údržbovou odstávkou energovodu Nord Stream 1. Sporné jsou také účinky západních sankcí, které by měly na Rusko dopadat plnou silou právě až s koncem léta. Shoda mezi analytiky ovšem panuje na jednom: každý z relevantních aktérů dnes počítá, že válka potrvá nejméně do podzimu, spíše však do zimy nebo ještě déle.

Velkou neznámou zde přitom ještě ztělesňují ruské plány na anexi dosud zabraných oblastí — ví se, že se na daný krok Rusko připravuje a že na okupovaných územích plánuje uspořádat tematické plebiscity; není však jasné kdy ani s jakými všemi důsledky.

Ukrajinci v okupovaných oblastech si mohou již dnes žádat o občanství Ruské federace ve zjednodušeném režimu — takovém, jaký do jara platil jen pro obyvatele separatistických republik. Dále se množí informace, že v Chersonské oblasti dostávají Ukrajinci výměnou za přijetí ruského pasu 10 tisíc rublů a potravinové balíčky.

Bilance ztrát a další důsledky

Říci objektivně, o kolik mužů a žen přišla ta která strana, aktuálně nelze — sami ukrajinští nejvyšší představitelé v červnu uváděli, že na Donbase umírá tu až sto lidí denně, tu až sedm set lidí denně. V průměru se ale ukrajinské ztráty odhadují na dvacet až pětatřicet tisíc, ruské pak na třicet až padesát tisíc.

Do zahraniční odešlo od počátku konfliktu dle červencových počtů OSN 5,2 milionů Ukrajinců, převážně ženy a děti. Některé oblasti se kvůli válce zcela vylidnily — například v Doněcké oblasti zůstala podle tamního guvernéra méně něž pětina původní populace, celkově přibližně 320 tisíc lidí. V okupovaných i stále svobodných městech jsou k vidění četné plakáty prosící o informace o ztracených osobách. Jen ukrajinská armáda jich ze svých řad eviduje přes sedm tisíc.

Velkými tématy jsou dále jídlo a zásobování. Na ukrajinské straně pomáhá s těmito záležitostmi síť neziskovek, která po invazi vznikla. Zvláště v pevnostních městech plných vojáků, jako je aktuálně Kramatrosk a Slavjansk, je její pomoc klíčová. Na Ruskem okupovaných územích je možné získat jednoduché jídlo typu ovesné kaše za účast na veřejných pracích, jako je odklízení trosek, nedostatek je zde však podle všeho palčivější.

Větší rozhovory o příměří se aktuálně nevedou, neboť Ukrajinci se nechtějí vzdát žádného ze zabraných území. Stále se ale jedná za zprostředkování Turecka a OSN o zajištění vývozu zrní z ukrajinských polí.

Mezi senátory v USA zesílila v posledních týdnech debata, zda Rusko neprohlásit v souvislosti s útoky v Kremenčku a Časiv Jaru za stát podporující terorismus. Z pohledu USA a státy s nimi provázanými by se pak na Ruskou federaci vztahovala podobná omezení jako na Írán či KLDR. Rusko samotné všechna obvinění z útoků na civilní cíle odmítá, a to i tváří v tvář nesporným důkazům.

Zvláště v Pobaltí se také řeší otázka pozemní blokády kaliningradské exklávy. Není zatím zřejmé, do jaké míry jde o silově-diplomatickou páku či jaké jiné cíle Litva a další země tímto opatřením sledují.