Rusko: vězení a pracovní tábory za nazývání války válkou

Jitka Komendová

Až dosud Putinův režim prezentoval likvidaci politické opozice převážně jako potírání údajné ekonomické kriminality. Nyní padl první exemplárně tvrdý trest. Ruský stát naplno obnovuje kategorii politických vězňů.

Alexej Gorinov byl uvězněn, protože na jednání zastuptelstva jedné z moskevských městkých částí mimo jiné řekl: „Domnívám se, že veškeré úsilí občanské společnosti by mělo směřovat pouze k zastavení války a stažení ruských vojsk z území Ukrajiny... Domnívám se, že toto je hlavní problém občanské společnosti. Zastavit válku, stáhnout vojska z území sousedního státu, zastavit agresi.“ Foto Kiril Kudrajvcev, AFP

Žádný výrazný demokratický oponent Putinova režimu dosud nebyl perzekvován oficiálně za své politické postoje. Michail Chodorkovskij byl odsouzen za daňové úniky, Alexej Navalnyj za různé formy ekonomické kriminality, Boris Němcov se stal obětí „nevysvětlené“ vraždy.

Po zahájení invaze na Ukrajině se však v Rusku překotně, během pouhých několika dní, razantně změnila legislativa, aby umožnila tvrdě trestat i nepatrné projevy nesouhlasu s režimem. Jako klíčové se ukázaly paragrafy 207.2 a 207.3 trestního zákoníku Ruské federace, které vstoupily v platnost 4. března tohoto roku.

Podle paragrafu 207.2., označovaného v médiích jako „zákon o fake news“, se „veřejné šíření vědomě nepravdivých informací společenského významu se zásadními důsledky“ trestá pokutou od sedmi set tisíc do jednoho milionu pěti set tisíc rublů, nucenými pracemi na dobu až tří let nebo odnětím svobody na stejnou dobu.

Podle paragrafu 207.3, označovaného zkráceně jako „zákon o diskreditaci ozbrojených sil RF“, je „veřejné šíření vědomě nepravdivých informací, které obsahují údaje o použití ozbrojených sil Ruské federace k ochraně zájmů Ruské federace a jejích občanů a k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti“ trestáno pokutou od sedmi set tisíc do jednoho a půl milionu rublů.

Stejný čin spáchaný osobou, která využívá svého úředního postavení, dále čin spáchaný skupinou osob nebo čin z politické, ideologické, rasové, etnické nebo náboženské nenávisti se trestá pokutou ve výši od tří do pěti milionů rublů, nucenými pracemi nebo odnětím svobody na dobu od pěti do deseti let. Pokud má spáchaný čin závažné následky, horní sazbu představuje patnáct let vězení.

Další legislativní novinkou, zavedenou po rozpoutání války, se stal paragraf 284.2 Trestního zákoníku Ruské federace, podle nějž mohou být ruští občané podporující sankce proti Rusku odsouzeni až ke třem letům odnětí svobody. Zákoník správních deliktů Ruské federace byl také doplněn o paragrafy, které stanovily odpovědnost za jednání uvedená v článcích 207.3 a 284.2 Trestního zákoníku, pokud neobsahovala znaky trestného činu, a jsou tedy posuzována jako přestupky.

Výrazného rozšíření se dostalo také kategorii zahraničních agentů. Ještě na podzim roku 2021 Vladimir Putin rozhořčoval, že podle zákona o zahraničních agentech může být perzekvována i kterákoli charitativní organizace podporovaná finančně ze zahraničí. Nyní ruský prezident podepsal novelu zákona, podle níž může být prohlášen za zahraničního agenta každý, kdo přijímá finanční podporu ze zahraničí nebo je „pod cizím vlivem jinými způsoby“.

Podle zákona bude zahraničním agentům zakázáno vyučovat na státních školách a univerzitách, vykonávat tvůrčí činnost hrazenou ze státního rozpočtu, účastnit se veřejných zakázek. Kromě toho zákon zavádí pojem „fyzické osoby spojené se zahraničními zástupci“, který se týká zakladatelů, manažerů, účastníků nebo zaměstnanců organizací prohlášených za zahraniční agenty. Podle takto vágně formulovaného zákona se zahraničním agentem může v Rusku stát prakticky kdokoli.

Naprostá většina protestů ruských občanů proti válce byla kvalifikována jako přestupek s nutností zaplatit pokutu v řádu desítek tisíc rublů. V takřka dvou stech případech však bylo s účastníky protiválečných akcí zahájeno trestní řízení.

Od dubna 2022 je ve vazbě viceprezident nadace Svobodné Rusko a někdejší blízký spolupracovník Borise Němcova Vladimir Kara-Murza. Podobně jako Alexej Navalnyj či Dmitrij Bykov se Kara-Murza stal v předchozích letech obětí pokusu o otrávení. Dvakrát otravu přežil, ale odchod do exilu přesto nezvolil a ihned po vypuknutí invaze na Ukrajinu se stal výrazným představitelem protiválečného hnutí. Ministerstvo spravedlnosti zařadilo Kara-Murzu na seznam „zahraničních agentů“. Dosud čeká na soud a hrozí mu až deset let odnětí svobody.

Zcela prvním občanem Ruské federace pravomocně odsouzeným na základě nové válečné legislativy k odnětí svobody se stal moskevský komunální politik Alexej Gorinov. Trestního činu se měl dopustit tím, že 15. března na jednání zastupitelstva odmítl organizovat dětský program u příležitosti Dne vítězství s tímto odůvodněním:

„Myslím si, že tento plán je nepatřičný. O jakých volnočasových aktivitách a zábavě může být řeč, když jsme se všichni posunuli do kvalitativně odlišného způsobu života, když na území sousedního suverénního státu probíhá válečná operace a naše země je agresorem? O jaké soutěži dětských kreseb nebo organizaci tanečních programů u příležitosti Dne vítězství se můžeme bavit, když každý den umírají děti (pro informaci, na Ukrajině zemřelo asi 100 dětí), děti se stávají sirotky a vnuci a pravnuci účastníků druhé světové války jsou nyní na území Ukrajiny vrženi do víru bojů. Domnívám se, že veškeré úsilí občanské společnosti by mělo směřovat pouze k zastavení války a stažení ruských vojsk z území Ukrajiny... Domnívám se, že toto je hlavní problém občanské společnosti. Zastavit válku, stáhnout vojska z území sousedního státu, zastavit agresi.“

Stanovisko Alexeje Gorinova podpořila další členka zastupitelstva Jelena Kotěnočkinová. Zatímco té se následně podařilo uprchnout ze země, Gorinov byl zatčen a byla na něj uvalena vazba.

Dne 8. července 2022 byl šedesátiletý moskevský zastupitel odsouzen k sedmi letům nucených prací v nápravné kolonii. Jako přitěžující okolnost mu byl připsán fakt, že je „osobou, která využívá svého úředního postavení“. Mimořádně vysoký trest zaskočil jak obžalovaného, tak celou ruskou občanskou společnost.

Krátce před odsouzením Alexeje Gorinova se ocitl ve vězení také o generaci mladší Gorinovův kolega, moskevský zastupitel Ilja Jašin. Ten proti válce kategoricky vystupoval soustavně od samého jejího počátku.

„Tohle není speciální operace, to je skutečná válka. Nebudu používat žádná synonyma. Válku nazývám válkou. Mluvím o válečných zločinech. Na svých streamech říkám věci, které v televizi neříkají. A v tomto smyslu jsem upřímný sám k sobě i ke svému publiku...

Byl jsem zbaven možnosti účastnit se voleb. Nemůžeme jít na demonstrace, protože to vede k okamžitému zatýkání a zadržování. V podstatě mi zbývá jen možnost mluvit veřejně — na YouTube, na sociálních sítích. Ty nevelké možnosti, které mi zbývají, se snažím využít...

Mohu říkat pravdu. Dokážu lidem vysvětlit, o co ve skutečnosti jde, mohu mluvit k poměrně širokému publiku. Moje sledovanost na YouTube se od začátku války zdvojnásobila, nyní mám přes milion odběratelů...

Válku tím nezastavím, ale na lidi to bude mít vliv. Myslím, že dělám to, co by opoziční politik a protiválečný aktivista uprostřed války dělat měl — říkám pravdu a vysvětluji lidem, co se skutečně děje,“ uvedl Jašin v rozhovoru pro magazín Meduza.

Státní moc se ho opakovanou šikanou snažila zastrašit a dotlačit k emigraci. Ilja Jašin si byl dobře vědom nebezpečí, které mu v zemi hrozí, přesto byl zcela jednoznačně odhodlán v zemi zůstat. Jeho setrvání ve vlasti bylo činem stejné občanské odvahy, jako rozhodnutí Alexeje Navalného vrátit se v lednu 2021 do Ruska.

Důvody svého rozhodnutí vysvětlil Jašin v témže rozhovoru: „O emigraci neuvažuji. Už se stalo všechno, co se mohlo stát. Jednoho mého přítele, Borise Němcova, zavraždili. Druhého, Alexeje Navalného, otrávili a uvěznili… Jeden z důvodů, poměrně pádný, proč jsem se nesebral a neodjel, spočívá v tom, že nemůžu zradit Němcovovu památku. Musím zůstat.“

A dodává: „Moji posluchači zůstávají zde a pro mě je důležité být s nimi. V Moskvě může člověk jít k soudu, když soudí jeho přítele. Kdežto v cizině může leda tak protestovat před ruským velvyslanectvím.“

Ilja Jašin byl zatčen na základě zcela vyfabulované kauzy o agresi vůči policistovi a byl mu uložen trest patnácti dní odnětí svobody. Během pobytu ve vazební věznici se dověděl, že proti němu bylo zahájeno trestní řízení podle paragrafu 207.3. odst. 2. o diskreditaci ozbrojených složek Ruské federace z důvodu politické nenávisti.

Podle Jašinových advokátů se podnětem k trestnímu řízení stal stream na Youtube ze 4. dubna, kde moskevský politik hovořil o masových vraždách v Buči, zveřejnil videozáběry BBC a ze spáchaných zvěrstev obvinil ruské vojáky. Za tento čin mu hrozí až deset let odnětí svobody.

Jašinovi advokáti pokládají možnost takto vysoké sazby za reálnou. Hodlají se proto obrátit na Ústavní soud a svou obhajobu založit na tom, že Jašinovy činy nenaplňují skutkovou podstatu trestného činu. Paragraf, podle nějž je obžalován, je totiž neústavní, a tudíž nemá v trestním zákonodárství Ruské federace místo.

Ilja Jašin se během posledních měsíců proměnil z mladého řadového komunálního politika v jednu z nejvýraznějších postav protiválečného protestu v Rusku a osobnost s vysokým morálním kreditem. Už proto v opozičních kruzích panuje přesvědčení, že ruský režim pojme proces s Jašinem jako exemplární demonstraci vlastní moci.

Tvrdé represe se ale zdaleka netýkají jen ruských opozičních politiků. Velké pozornosti ruské i světové veřejnosti se dostalo případu mladé petrohradské umělkyně Saši Skočilenkové, která v supermarketu nahradila několik cenovek potravin protiválečnými letáky. Její čin nebyl kvalifikován jako přestupek, ale jako trestný čin podle paragrafu 207.3. Nyní čeká ve vazbě na soud a hrozí jí až deset let vězení. Amnesty International přiznala Saše Skočilenkové status „vězně svědomí“.

Doposud mnozí předpokládali, že se Putinův režim spokojí s exemplárně tvrdým trestem pro lídra ruské opozice Alexeje Navalného, který byl 22. března 2022 v dalším soudním procesu odsouzen za „podvody velkého rozsahu“ k devíti letům odnětí svobody v nápravné kolonii s přísným režimem. Současný vývoj ale ukazuje, že ruská státní moc již nelikviduje pouze ikonické postavy ruského protivládního protestního hnutí a má v úmyslu zlikvidovat veškeré své oponenty — buď je donutit k emigraci, nebo je odsoudit k mnohaletému vězení.

Do politické praxe ruského státu se zcela otevřeně, bez jakýchkoli zástěrek vrací kategorie politických vězňů. Putinův režim tím vstoupil do nové fáze, kterou by svět neměl přehlédnout.

advertisment