Ruský opoziční politik Ilja Jašin byl v prosinci 2022 odsouzen k 8,5 letům odnětí svobody za to, že na svém youtubovém kanálu zveřejnil stream o ruských válečných zločinech v Buči. Od června 2024 je držen v nejtvrdších podmínkách, které v současném ruském vězeňském systému existují. Do té doby byl opakovaně vězněn na trestní samotce. Kvůli nezákonnosti tohoto postupu Jašin podal žalobu. Jeho projev u soudu 18. července byl publikován na telegramovém účtu Ilji Jašina.

Vážený soude,

Jako každý jiný ruský politický vězeň jsem pravidelně posílán na trestní samotku. Jedná se o běžnou metodu psychologického nátlaku na vězně, kteří se ani za mřížemi nevzdávají svých názorů a přesvědčení. Špinavá cela a mučivé podmínky jsou pomstou za svobodné myšlení.

Člověk si samozřejmě může zvyknout na všechno. Strávil jsem na trestní samotce už několik týdnů a postupně jsem se adaptoval. Ale řeknu vám upřímně: když poprvé překročíte práh této cely, působí to nesmírně tísnivým dojmem. Je to jako vstoupit do stroje času, který vás přenese do roku 1937.

Co to je trestní samotka? Je to betonový pytel o rozměrech dvakrát tři metry. Malým okénkem sem sotva proniká sluneční světlo, protože mu brání dvě řady mříží a vrstva ostnatého drátu. V jednom rohu je ocelový záchod a ve druhém umyvadlo se studenou a rezavou vodou. Kvůli prohnilé kanalizaci je trvale cítit zápach výkalů.

V pět hodin ráno se železná palanda připevní ke zdi a po celý den až do zhasnutí si vězni nesmějí lehnout. Můžete si pouze sednout na malou stoličku nebo nekonečně dlouho chodit po stísněné cele: dva kroky tam, dva kroky zpět. Musíte cítit fyzické nepohodlí.

Knihu, tužku a papír vám vydají pouze na hodinu a půl, po zbytek času je čtení a psaní zakázáno. Můžete jen zírat do zdi. Musíte se zbláznit nudou.

K jídlu je mizerná šlichta, která představuje pro žaludek skutečnou zkoušku. Hutná kaše, těstoviny plovoucí v tuku nebo špinavé brambory se syrovou rybou tvoří typický příděl na trestní samotce. Na rozdíl od ostatních vězňů si tady nemůžete dát něco navíc. Zelenina, jablka, dokonce i bonbon k čaji jsou zakázané. Musíte hladovět.

V dubnu se topení vypíná, ale tlusté betonové stěny zůstávají dlouho studené a v cele opravdu silně mrzne. Přitom si sem nesmíte vzít ani svetr, který se fasuje spolu s vězeňským mundúrem. Musíte mrznout.

Společnost obyvatelům trestních samotek dělají hordy komárů a muchniček, které v noci žerou vězně. A také krysy, pravidelně vylézající z děr za záchodem a hledající potravu.

Před příjezdem do trestanecké kolonie jsem o tom všem četl jen v knihách. Podobné podmínky byly vytvořeny pro „nepřátele lidu“ ve stalinských lágrech. Zhruba takto byli vězněni antifašisté ve sklepeních gestapa.

V Rusku tato praxe přežila až do jednadvacátého století. Fasády butiků a drahých restaurací hlavního města zakrývají stále stejné betonové cely, šikanu, bagančata vězeňského dozorce pošlapávající lidskou důstojnost.

Důvod mého držení na trestní samotce není tajemstvím. Správa trestanecké kolonie se nijak zvlášť netají tím, že na mě vyvíjí nátlak na žádost vysokých úředníků z kremelských kabinetů. Státní moc předpokládá, že tímto způsobem zlomí mou vůli a donutí mě mlčet. Ale jaký byl formální důvod pro tak tvrdé podmínky věznění?

Máte před sebou, ctihodný soude, tři hlášení, na jejichž základě jsem byl téměř měsíc a půl držen na trestní samotce. Mluví se v nich o „hrozných“ trestných činech, kterých jsem se údajně dopustil.

Sundal jsem si bundu, když jsem seděl u jídelního stolu; vstal jsem z lůžka s pětiminutovým zpožděním; převlékl jsem si tričko po osprchování, ačkoli to bylo v nepovoleném čase...

Je těžké vysvětlit svobodnému člověku mimo zónu, co je na těchto činech trestného a proč by vězeň měl být za takové chování trestán, ještě k tomu tak krutě. Avšak řád ruských nápravných zařízení poskytuje správám trestaneckých kolonií neomezený prostor pro svévoli. Za rozepnutý knoflík, za zmuchlaný polštář můžete dostat patnáct dní na trestní samotce... Ano, za cokoli.

Ale víte, co je opravdu překvapivé? Přestože má správa trestanecké kolonie k dispozici tak spolehlivý nástroj, nedokázala postupovat podle zákona. Hlášení o mně jsou falzifikovaná.

Potvrzuje to i fakt, že soudem požadované videozáznamy ze služebních registrů, které údajně zaznamenaly mé přečiny, byly smazány. Ubohé blábolení vězeňské správy, že podle interního postupu instituce se takové záznamy po měsíci mažou, neobstojí.

Podle zákona má vězeň tři měsíce na to, aby se odvolal proti každé zprávě, která je о něm podaná. Je tedy zřejmé, že po dobu nejméně tří měsíců musí být uchovávány i důkazy o jeho vině. Pokud správa všechna videa ve spěchu vymazala, jasně to dokládá banální zahlazování stop po podvodu.

Od soudu se žádá, aby uvěřil zaměstnancům trestanecké kolonie tvrzení, které není ničím podloženo. To je velmi pohodlný postoj, jenž umožňuje legalizovat jakoukoli zvůli.

Je jasné, že lidé, kteří jsou skutečnými organizátory této zvůle, zůstávají skrytí. Jak jsem již řekl, patří jim kabinety v Kremlu a jednoduše vydávají rozkazy pomocí „telefonního práva“.

Zato jsou zveřejněna jména vykonavatelů: každé hlášení nese podpis pracovníka trestanecké kolonie, který mě zavíral na trestní samotku. Jsou to plukovník Rostovcev, major Ivanov, praporčík Rjazanov.

Víte, nikdo z nich vlastně není špatný člověk a žádného z nich nemohu nazvat darebákem. V osobním kontaktu dokonce vzbuzují sympatie a žádnému z nich nepřeji nic zlého.

Ale jde o to, že jen ve filmu působí lidstvu zlo superpadouši. Ve skutečném životě začíná větší zlo malou ustrašeností, zbabělostí, sklopenýma očima a neschopností říct nadřízenému „ne“, když žádá něco nezákonného. Velké zlo začíná slovy: „Já jsem jenom plnil rozkazy.“

Tím, že jsem inicioval tento soudní proces, nechtěl jsem si stěžovat a dožadovat se milosrdenství mocných. Koneckonců jsem těmto mocným s plným vědomím a otevřeně hodil rukavici, takže jsem byl připraven nést následky.

Od prvního dne svého zatčení jsem na základě zkušeností jiných politických vězňů chápal, že se nevyhnu ani trestní samotce, ani psychickému nátlaku. Doufám však, že se mi s pomocí soudního procesu podaří upozornit veřejnost na to, co se děje za vysokými ploty z ostnatého drátu.

Protože není normální mučit lidi na páchnoucích samotkách. Není normální mučit vězně hladem a zimou, ponižovat jejich lidskou důstojnost, brát jim knihy a zakazovat jim setkání s rodinou.

V naší zemi nesmí existovat to, co praktikovali sadisté z NKVD a gestapa. Něco tak hnusného musí být vymýceno, byť by to současný prezident považoval za účinný nástroj vládnutí.

Je důležité mít na paměti, že pokud v zemi panuje zvůle, může postihnout kohokoli. Politického vězně stejně jako toho, kdo se považuje za člověka mimo politiku, a dokonce i ty, kteří tuto zvůli sami prosazují, doufajíce ve vlastní nedotknutelnost.

Je třeba konečně tento začarovaný kruh rozbít. A proč nezačít hned dnes prohlášením, že mé zavírání na trestní samotku bylo nezákonné? Udělejte to, Vaše Ctihodnosti. Věřte mi, veřejnost vám za to zatleská.

Z ruského originálu zveřejněného na telegramovém účtu Ilji Jašina přeložila JITKA KOMENDOVÁ