Ilja Jašin byl po pěti měsících strávených ve vyšetřovací vazbě odsouzen u Meščanského soudu v Moskvě k osmi a půl letům odnětí svobody. Potrestán byl za zveřejnění videa na svém youtubovém kanále, ve kterém hovořil o vraždách civilistů v Buči. Závěrečnou řeč přednesl 5. prosince, čtyři dny před vynesením rozsudku.

Vážení přítomní,

jistě se mnou budete souhlasit, že výraz „poslední slovo obžalovaného“ zní poněkud pochmurně. Jako by obviněnému po skončení soudního líčení zašili ústa a navždy mu zakázali mluvit. Všichni víme, že právě o to jde. Izolují mě od společnosti, protože chtějí, abych mlčel.

Už kdysi přestal být náš parlament místem diskusí a nyní je i celé Rusko nuceno mlčky souhlasit s jakýmikoli kroky vlády. Slibuji, že dokud budu žít, nikdy se s tím nesmířím. Mým posláním je mluvit pravdu. Říkal jsem ji na náměstích, v televizních studiích, jako zastupitel na tribunách. Pravdy se nezřeknu ani za mřížemi. Vždyť jak praví klasik: „Lež je náboženstvím otroků a pouze pravda je bohem svobodného člověka.“

Úvodem své řeči bych se chtěl obrátit na soud. Vaše Ctihodnosti, oceňuji způsob, jakým soud probíhal. Otevřeným způsobem a transparentně jste vedla proces, nebránila jste mi mluvit, ani mým právníkům pracovat. Vlastně jste jakoby nic zvláštního neudělala — vždyť takto by měly soudy fungovat v každé normální zemi — ale na spáleništi ruské justice vypadá takové jednání jako něco nezvykle živého. Věřte mi, že si toho vážím.

Řeknu na rovinu, Oxano Ivanovno, že vy sama působíte neobvyklým dojmem. Všiml jsem si, s jakým zájmem nasloucháte státnímu zástupci i obhájcům, jak reagujete na má slova, jak pochybujete a přemýšlíte. Pro státní moc jste jen kolečko v systému, ale já ve vás vidím živého člověka. Vím, že večer sundáte talár a půjdete nakupovat — možná do stejného obchodu, kde moje maminka kupuje tvaroh.

Nepochybuji, že nás trápí stejné obavy. Jistě, jste válkou otřesena stejně jako já a modlíte se, aby tato hrůza co nejdříve skončila. Víte, Oxano Ivanovno, dlouhá léta se držím zásady — dělej, co musíš, a buď, čím chceš. Když začaly boje, ani na vteřinu jsem nezapochyboval o tom, co musím dělat. Přímo fyzicky mě totiž bolí vědomí, kolik lidí ve válce umírá, kolik životů bylo zmařeno, kolik rodin přišlo o své domovy. Nemohu se s tím smířit. A přísahám, že ničeho nelituji.

Mohl jsem utéct, mohl jsem mlčet. Ale dělal jsem, co jsem musel. Je totiž lepší strávit deset let za mřížemi a zůstat čestným člověkem, než hořet hanbou a mlčet, zatímco stát vaším jménem prolévá krev.

Samozřejmě, Vaše Ctihodnosti, nečekám tu žádný zázrak. Víte, že nejsem vinen — ale vím ovšem, jak velký tlak na vás systém vyvíjí. Proto budete zřejmě nucena vynést rozsudek o mé vině. Necítím však proto vůči vám jakoukoli zášť a nepřeji vám nic zlého. Snažte se však udělat vše pro to, aby nedošlo k nespravedlnosti. Pamatujte, že na vašem rozhodnutí nezávisí jen můj osud — je to rozsudek nad částí naší společnosti, která chce žít v míru a civilizovaně. Nad tou částí společnosti, ke které možná patříte i vy, Oxano Ivanovno.

Rád bych využil této příležitosti, abych se obrátil také na Vladimira Putina. Na muže, který je zodpovědný za válečný masakr, muže, který podepsal zákon o „válečné cenzuře“ a z jehož vůle sedím ve vězení.

Vladimire Vladimiroviči! Při pohledu na důsledky této hrůzné války asi sám chápete, jak strašné chyby jste se dopustil 24. února. Naši armádu nevítají s květinami. Nazývají nás katy a okupanty. Vaše jméno je na Ukrajině naprosto spojeno se smrtí a ničením. Způsobil jste nesmírné utrpení ukrajinskému národu, který to Rusům asi nikdy neodpustí.

Vedete ale válku nejen proti Ukrajincům, ale i proti svým spoluobčanům. Posíláte do pekla bojů statisíce Rusů, z nichž se mnozí nikdy nevrátí a zbyde z nich jen prach. Z mnohých se stanou mrzáci nebo zešílí z toho, co viděli a prožili. Pro vás je to jen statistika ztrát, pouhá čísla v tabulkách. Pro mnoho rodin však jde o nesnesitelnou bolest ze ztráty manželů, otců a synů.

Vyháníte Rusy z domova. Statisíce našich spoluobčanů už opustily svou vlast, protože nechtějí zabíjet a být zabíjeni. Lidé před vámi utíkají, pane prezidente. Cožpak to nevidíte?

Podkopáváte také základy naší ekonomické bezpečnosti. Orientací průmyslu na válku strháváte naši zemi zpět do minulosti. Tanky a zbraně se opět staly prioritou a naší realitou je znovu chudoba a bezpráví. Cožpak jste zapomněl, že taková politika již dříve přivedla naši zemi do záhuby?

I když má slova budou znít jako hlas volajícího na poušti, vyzývám vás, Vladimire Vladimiroviči, abyste tomu všemu okamžitě učinil přítrž. Je nezbytné uznat, že politika vůči Ukrajině byla chybná, stáhnout vojska z jejího území a přistoupit na diplomatické řešení konfliktu. Pamatujte, že každý den znamená nové oběti. Už dost!

Na závěr bych se chtěl obrátit na ty, kteří celý proces sledovali, po celé měsíce mě podporovali a s obavami čekají na rozsudek. Přátelé, ať už soud rozhodne jakkoli, ať už bude rozsudek jakkoli tvrdý, nesmí vás to zlomit. Chápu, jak je to pro vás těžké, jak vás tíží pocit bezmoci a beznaděje. Nesmíte se však vzdát.

Prosím, nepropadejte zoufalství a nezapomínejte na naši zemi. Stojí za to za ni bojovat. Buďte stateční, neustupujte tváří v tvář zlu a braňte se mu. Postavte se mu ve svých ulicích a ve svých městech. A hlavně se postavte jeden za druhého. Je nás mnohem více, než se zdá — společně tvoříme obrovskou sílu.

O mě se nebojte. Slibuji, že unesu všechny zkoušky, nebudu si stěžovat a trest ponesu důstojně. Vy mi prosím slibte, že si zachováte optimismus a neztratíte úsměv. Protože oni zvítězí přesně v tom okamžiku, kdy ztratíme schopnost radovat se ze života.

Věřte mi, Rusko bude svobodné a šťastné!

Závěrečnou řeč Ilji Valerjeviče Jašina publikovanou na telegramovém kanálu Ilji Jašina přeložila JITKA KOMENDOVÁ.