Dne 17. ledna vynesl soud rozsudky nad bývalými právníky Alexeje Navalného, obviněnými z účasti v „extremistické organizaci“. Vadim Kobzev byl odsouzen k pěti letům a šesti měsícům vězení, Alexej Lipcer k pěti letům, Igor Sergunin, který na jaře 2024 přiznal vinu a začal spolupracovat při vyšetřování, ke třem letům a šesti měsícům.

Podle verze vyšetřovatelů Kobzev, Lipcer a Sergunin „využívajíce svého postavení“ předávali politikovy dopisy z trestanecké kolonie jeho spolupracovníkům, čímž „zajišťovali pravidelný přenos informací mezi vůdci a účastníky extremistické organizace“, čímž je míněn Navalného Fond boje proti korupci. Ruské advokátní komory nevydaly na obranu svých kolegů žádné prohlášení. Nezávislý zpravodajský server Meduza od advokátů, kteří Rusko opustili, zjišťoval, co tento rozsudek znamená pro budoucnost advokacie v zemi.

Olga Michajlovová: „Nesmyslný, absurdní a krutý trest za poctivé plnění povinností.“

Jedná se o naprosto nesmyslný, absurdní a krutý odsudek právníků za poctivý výkon jejich povinností. Byli potrestání výhradně za to, že svého klienta hájili dobře, správně a profesionálně. Sledovala jsem soudní proces, jak jen to šlo. Navíc vzhledem k tomu, že jsem obviněná z podobného trestného činu, chápu smysl tohoto případu. Veškerá obvinění jsou založena na tom, že jsme se jako Navalného advokáti stali členy Navalného extremistické organizace a pomáhali jsme Navalnému v pokusech o svržení ústavního pořádku.

To, co se stalo, je pro mě osobní tragédie. Zlomené životy, osudy, rodiny. Všichni mají malé děti. Pro všechny je to nesmírně těžké, všechny je znám. Ať je ruština jakkoli bohatá, nedokážu popsat, jak je to pro mě těžké, morálně i fyzicky. Celá ta situace, ve které se nacházíme, je naprosto šílená. Zároveň, přestože se v právnické profesi pohybuji už mnoho let, jsem až do dnešního rána doufala, že se stane nějaký zázrak. A opět se tak nestalo.

Jako první jsme se ocitli mezi mlýnskými kameny. Od konce stalinské éry se s právníky takto nezacházelo. Nebyli zatahováni z politických důvodů do trestních kauz svých klientů. Nejde jen o právní nonsens, je to jasný a brutální útok na celý institut advokacie. Lidí, kteří by byli ochotni hájit klienty v politických procesech, bylo vždycky málo a tento proces samozřejmě jasně ukazuje, co čeká ty, kteří by hájili osoby z pohledu státní moci nežádoucí. Ale jak jsem pochopila, moji kolegové, přestože zůstali v Rusku, nadále velmi odvážně pokračují v práci. A já se před nimi skláním.

Je tu ještě jedna věc. Před dvěma lety jsme byli s Vadimem Kobzevem zadrženi policií poblíž trestanecké kolonie v Pokrově, kde byl tehdy vězněn Alexej. Když jsme byli na policejní stanici, zareagovala prakticky celá komunita advokátů, advokátní komora svolala mimořádnou schůzi a guruové advokacie se během několika vteřin po našem zadržení postavili na naši obranu. Bylo to hlasité a Kobzev i já jsme byli velmi rychle propuštěni — a dokonce se nám dostalo omluvy.

Nyní se nic podobného neděje. Přitom Moskevská advokátní komora i Federální advokátní komora všechno vědí. Vědí, že tento rozsudek může ovlivnit nejen obhájce v politických kauzách, ale i advokacii jako celek. Přesto se vedení komor snaží tento proces nekomentovat, což považuji za obrovskou chybu, která může vést k nevratným důsledkům pro všechny.

Viděli jsme to na případech Navalného: státní moc si na něm nejprve vyzkoušela svou taktiku, a pak už se procesy tohoto typu rozjely masově. Vedení advokátních komor mlčí, přestože důvěrné rozhovory nás advokátů s Alexejem byly odposlouchávány a stenografovány. O odposlouchávání rozhovorů mezi advokáty a klienty by snily všechny speciální služby — je to pro vyšetřování velmi snadné a pohodlné. Ale přestože tyto odposlechy tvořily základ trestního řízení, nikdy na nás nic nenašli.

Advokacie byla vždy posvátná, nedotknutelná. A nyní se jí nejen dotkli — směřují na ni skutečné represe. Lituji, že jsem před čtyřmi lety, 17. ledna 2021, dovolila Navalnému a sobě letět z Berlína do Moskvy. Vedlo to k obrovské tragédii pro všechny. A úřadům — jak vidno — smrt Navalného nestačila. Tvrdě trestají advokáty, kteří mu byli blízcí.

Valerija Vetoškinová: „Zavládla atmosféra bezmezného strachu.“

Nikdy nezapomenu na ráno, kdy se objevila zpráva, že u advokátů Alexeje Navalného probíhají domovní prohlídky — a že mnozí mí kolegové, kteří zůstali v Rusku, začali horečně mazat korespondenci. Poté byli ještě méně ochotni sdílet informace a předávat kolegům procesní dokumenty. Zavládla atmosféra bezmezného strachu. Stát stírá právní hranice a normy — a nikdo neví, za co může skončit ve vězení.

Obžaloba mě šokovala. Kdybych řekla, že jsem byla rozrušená, nevyjádřilo by to celou škálu emocí. Takové rozsudky jsou prostě nepřípustné.

Je třeba oddělit tresty, které dostali Alexej Lipcer a Vadim Kobzev, od trestu, který dostal Igor Sergunin. Pokud je známo z otevřených zdrojů, Sergunin buď jednoduše přiznal vinu, nebo se dohodl s vyšetřováním a dostal nižší trest než jeho kolegové. Rok a půl je poměrně velký rozdíl. Dohoda tedy zřejmě zafungovala. Nevím, co si o tom mám myslet. Na jednu stranu je skvělé, že člověk bude propuštěn dříve. Na druhou stranu nevíme, jestli dohoda nebyla podmíněna tím, že něco vyzradí, potvrdí, co vyšetřovatelé potřebují a podobně.

Kolegové z Prvního oddělení, komunity právníků a novinářů bojujících za otevřenou společnost, analyzovali, jak jsou v Rusku pronásledováni advokáti. Podle jejich údajů jen v roce 2023 čelilo v Rusku pronásledování nejméně 174 advokátů. Jsou stíháni na základě protiválečných a extremistických paragrafů a také na základě paragrafů ze Zákoníku o správních deliktech. Ještě před válkou byli pronásledováni podle paragrafů o podvodech a použití násilí proti policistům. Již tehdy byli advokáti skupinou nepohodlnou pro státní moc. Byli trvale v rizikové zóně.

Je důležité si uvědomit, že advokacie jako taková — jako profesní korporace — už v Rusku neexistuje. Možná to bude znít dost dystopicky, ale stát advokacii zničil. Dnes vidíme už jen zbytky této instituce. Advokáti už nejsou schopni se konsolidovat, už nejsou schopni bránit ani sebe samé ani sebe navzájem. I já na tom mám podíl. Nechci se tvářit jakoby nic, zvlášť když jsem odešla do emigrace.

Právě proto mám dojem, že v Rusku už advokacie jako korporace neexistuje. Jsou pouze jednotliví advokáti, kterým není všechno jedno a stále pracují v duchu své advokátní přísahy — navzdory všem rizikům a hrozbám. Těch je však menšina. Většina advokátů se podřídila a nahrává obžalobě. Taková advokacie nemá budoucnost.

Advokacie je jako zmenšený model Ruska. Má volené orgány samosprávy a tito advokátní „úředníci“ uchvátili „moc“ a mladé lidi s demokratickými názory mezi sebe nepustí. Prezidenti advokátních komor se „zalili do bronzu“, jak kdysi napsali tvůrci novinářského projektu Advokátní ulice. Jsou na svých místech už mnoho let, nic se nemění. Je to opravdu Rusko v malém.

Velmi soucítím se svými kolegy, kteří navzdory stále se zvyšujícím rizikům pokračují v Rusku ve své práci. Stát každý den překračuje nové červené linie. Advokáti v současném Rusku jsou hrdinové. Protože plnit své profesní povinnosti v takových podmínkách je velmi obtížné a děsivé.

Je to teď pro advokáty ještě děsivější? Zajisté. Je těžší je najít? Ano, ale stále to nějak zvládáme. A ti, kteří nadále ctí svou profesní povinnost, pořád pracují. Lidé stále ještě mají advokáty. Nezůstávají bez obhajoby.

Jevgenij Smirnov: „Poctiví kolegové nemají možnost se bránit.“

To, co se stalo Navalného advokátům, mě rozčiluje a rve mi srdce. Je to další krok k potlačení nezávislosti advokacie v Rusku. Všechno k tomu postupně spělo. Nejprve drobné pokusy o nátlak, pak stát stále více roztahoval ramena, stále více lidí bylo pronásledováno za výkon své profese — až jsme dospěli k tomuto. Je to hrůzné. Tento rozsudek pro mě znamená skutečné osobní hoře.

Navalného advokáti totiž nebyli obviněni z vynášení nějakých tajných dokumentů, byli odsouzeni pouze za to, že informovali Alexejovy blízké o jeho zdravotním stavu a o tom, jak je ve vztahu k němu porušován zákon. To dělají všichni advokáti, kteří chodí do vyšetřovací vazby.

A když se rozšířila informace o procesu, všichni advokáti si vzpomněli, že sami mnohokrát dělali totéž. Uvědomili si, že nyní jsou v ohrožení. Koneckonců všechny takové právní „novoty“ po nějaké době proniknou i k obyčejným případům. Například nyní jsou již v některých krajích advokáti hnáni ke správní odpovědnosti za to, že svému klientovi předali pero. A to nejde o politické kauzy.

Rizikovou oblastí je nyní celé Rusko. Advokáti jsou pronásledováni několika způsoby. Stát zahajuje trestní řízení a zavírá advokáty na patnáct dní do vězení. Pronásleduje je prostřednictvím advokátní komory: ministerstvo spravedlnosti podá stížnost komoře a ta s advokátem vede disciplinární řízení. V regionech, kde se komory sklonily před tajnými službami, nemají poctiví kolegové žádnou možnost se bránit. Jedná se o Krym, Židovský autonomní kraj, Chabarovský kraj a frontové oblasti.

V Rusku je očividná snaha proměnit advokacii ve funkci státu po vzoru Běloruska, kdy se hlavním šéfem advokátů stává úředník ministerstva spravedlnosti, který rozhoduje, koho uznat za advokáta a koho tohoto statusu zbavit. S pomocí takového přístupu bude možné rychle vyřadit z advokacie všechny skutečné profesionály.

Například již nyní úředník ruského ministerstva spravedlnosti rozhoduje o tom, které advokáty pustit ze země a kterým zakázat vycestovat — například z důvodu, že se advokát v nějakém případu seznámil se státním tajemstvím. To je přímý zásah státu do činnosti advokáta.

V Rusku už všechna soudní řízení ztratila souvislost s právem a stal se z nich pouhý rituál. Hlavní je zde proces a procedura. Procedura vyžaduje advokáta. A tak se stát snaží udělat z právníků jen takové atrapy v soudní síni. Budou přítomni, osloví soudce „Vaše ctihodnosti“, řeknou správné fráze ve správných chvílích — ale ve skutečnosti pro obhajobu člověka neudělají nic.

Ivan Pavlov: „Jedná se o zastrašovací akci.“

Jsem v mnoha chatech advokátů a ve všech teď panuje atmosféra strachu kvůli tomu, jak státní moc zachází s advokáty. A dnešní rozsudek je toho názornou ilustrací.

Výše trestů je druhořadá věc. Je jasné, že každý den nesvobody je pro nevinného člověka dlouhá doba. Byli bychom snad spokojení, kdyby všichni dostali rok nebo dva? Ne, to ne. Spokojení bychom nebyli ani s podmínkou. Jakékoli uznání viny je v takovém případě ze své podstaty nespravedlivé. Dokonce i osvobozující rozsudek by byl nespravedlivý — poté, co ti lidé strávili ve vazbě více než rok. Je to facka, která bude mít na část komunity advokátů mrazivý účinek. Ale jen na část — stále budou existovat advokáti, kteří budou i nadále poctivě plnit své právní povinnosti.

Advokáti byli pronásledováni už dříve, ale po vypuknutí války se situace velmi zhoršila. Komunita advokátů se přestala k případům vyjadřovat. Komentují je pouze ti, kteří opustili zemi. A ti, kteří nadále pracují v Rusku, téměř utnuli veškerý kontakt s médii. To je právě ten mrazivý účinek.

Přitom na základě kodexu profesní etiky musí advokáti chránit své klienty všemi prostředky, které nejsou zakázány zákonem, a spolupráce s médii je také jedním ze způsobů obrany, zejména když právní prostředky obhajoby nefungují. Jenže podobné způsoby se používat nesmějí a advokáti jsou za to trestáni. Někdy v trestním řízení, jindy v disciplinárním řízení.

Rusové už dříve neměli mnoho příležitostí uplatnit své právo na obhajobu a nyní, po rozsudku vyneseném nad Navalného právníky, se advokáti tím spíše zaleknou. Je to zastrašovací akce, která bude na část advokátů účinkovat.

Ale advokáti v Rusku i stále existují. Není jich mnoho, ale jsou. A nadále pracují na protiválečných, lidskoprávních a politických případech. Máme o ně obavy, podporujeme je. Sdílíme s nimi některé své zkušenosti — velmi cenné jsou dnes například zkušenosti s kauzami týkajícími se trestných činů proti bezpečnosti státu. Dříve totiž podobných případů bylo málo, ale nyní jich přibývá.

Přes to přese všechno do budoucna hledíme s optimismem, protože to vše se musí změnit. Veškerá současná temnota je jen dočasná. Po nějaké době začnou rehabilitace a advokáti přijdou vhod. Nyní je důležité vůbec tuto profesi v Rusku udržet. A novou advokacii postavíme na základech vybudovaných těmi právníky, kteří i v této těžké a nebezpečné době pokračují v práci a hájí ty, kdo to potřebují.

Z ruského originálu «После того как закончились сталинские времена, с адвокатами так не поступали» publikovaného v ruském nezávislém magazínu Meduza přeložila JITKA KOMENDOVÁ.