Dne 17. ledna vynesl soud rozsudky nad bývalými právníky Alexeje Navalného, obviněnými z účasti v „extremistické organizaci“. Vadim Kobzev byl odsouzen k pěti letům a šesti měsícům vězení, Alexej Lipcer k pěti letům, Igor Sergunin, který na jaře 2024 přiznal vinu a začal spolupracovat při vyšetřování, ke třem letům a šesti měsícům.

Podle verze vyšetřovatelů Kobzev, Lipcer a Sergunin „využívajíce svého postavení“ předávali politikovy dopisy z trestanecké kolonie jeho spolupracovníkům, čímž „zajišťovali pravidelný přenos informací mezi vůdci a účastníky extremistické organizace“, čímž je míněn Navalného Fond boje proti korupci. Ruské advokátní komory nevydaly na obranu svých kolegů žádné prohlášení. Nezávislý zpravodajský server Meduza od advokátů, kteří Rusko opustili, zjišťoval, co tento rozsudek znamená pro budoucnost advokacie v zemi.

Olga Michajlovová: „Nesmyslný, absurdní a krutý trest za poctivé plnění povinností.“

Jedná se o naprosto nesmyslný, absurdní a krutý odsudek právníků za poctivý výkon jejich povinností. Byli potrestání výhradně za to, že svého klienta hájili dobře, správně a profesionálně. Sledovala jsem soudní proces, jak jen to šlo. Navíc vzhledem k tomu, že jsem obviněná z podobného trestného činu, chápu smysl tohoto případu. Veškerá obvinění jsou založena na tom, že jsme se jako Navalného advokáti stali členy Navalného extremistické organizace a pomáhali jsme Navalnému v pokusech o svržení ústavního pořádku.

To, co se stalo, je pro mě osobní tragédie. Zlomené životy, osudy, rodiny. Všichni mají malé děti. Pro všechny je to nesmírně těžké, všechny je znám. Ať je ruština jakkoli bohatá, nedokážu popsat, jak je to pro mě těžké, morálně i fyzicky. Celá ta situace, ve které se nacházíme, je naprosto šílená. Zároveň, přestože se v právnické profesi pohybuji už mnoho let, jsem až do dnešního rána doufala, že se stane nějaký zázrak. A opět se tak nestalo.

Jako první jsme se ocitli mezi mlýnskými kameny. Od konce stalinské éry se s právníky takto nezacházelo. Nebyli zatahováni z politických důvodů do trestních kauz svých klientů. Nejde jen o právní nonsens, je to jasný a brutální útok na celý institut advokacie. Lidí, kteří by byli ochotni hájit klienty v politických procesech, bylo vždycky málo a tento proces samozřejmě jasně ukazuje, co čeká ty, kteří by hájili osoby z pohledu státní moci nežádoucí. Ale jak jsem pochopila, moji kolegové, přestože zůstali v Rusku, nadále velmi odvážně pokračují v práci. A já se před nimi skláním.

Je tu ještě jedna věc. Před dvěma lety jsme byli s Vadimem Kobzevem zadrženi policií poblíž trestanecké kolonie v Pokrově, kde byl tehdy vězněn Alexej. Když jsme byli na policejní stanici, zareagovala prakticky celá komunita advokátů, advokátní komora svolala mimořádnou schůzi a guruové advokacie se během několika vteřin po našem zadržení postavili na naši obranu. Bylo to hlasité a Kobzev i já jsme byli velmi rychle propuštěni — a dokonce se nám dostalo omluvy.

Nyní se nic podobného neděje. Přitom Moskevská advokátní komora i Federální advokátní komora všechno vědí. Vědí, že tento rozsudek může ovlivnit nejen obhájce v politických kauzách, ale i advokacii jako celek. Přesto se vedení komor snaží tento proces nekomentovat, což považuji za obrovskou chybu, která může vést k nevratným důsledkům pro všechny.

Viděli jsme to na případech Navalného: státní moc si na něm nejprve vyzkoušela svou taktiku, a pak už se procesy tohoto typu rozjely masově. Vedení advokátních komor mlčí, přestože důvěrné rozhovory nás advokátů s Alexejem byly odposlouchávány a stenografovány. O odposlouchávání rozhovorů mezi advokáty a klienty by snily všechny speciální služby — je to pro vyšetřování velmi snadné a pohodlné. Ale přestože tyto odposlechy tvořily základ trestního řízení, nikdy na nás nic nenašli.