Když na počátku srpna tohoto roku začaly pronikat do médií první informace o výměně vězňů mezi Ruskem a Západem, mnozí s napětím očekávali, zda se mezi osvobozenými vězni objeví i jméno Alexeje Gorinova. Neobjevilo.

Alexej Gorinov je vzděláním právník a bývalý moskevský městský zastupitel, který se provinil tím, že na zasedání městské části, kdy měly být plánovány přípravy dětského svátku, vyzval k minutě ticha za ukrajinské dětské oběti války a pravil:

„Myslím si, že tento plán je nepatřičný. O jakých volnočasových aktivitách a zábavě může být řeč, když jsme se všichni posunuli do kvalitativně odlišného způsobu života, když na území sousedního suverénního státu probíhá válečná operace a naše země je agresorem? O jaké soutěži dětských kreseb nebo organizaci tanečních programů u příležitosti Dne vítězství se můžeme bavit, když každý den umírají děti (pro informaci, na Ukrajině zemřelo asi 100 dětí), děti se stávají sirotky a vnuci a pravnuci účastníků druhé světové války jsou nyní na území Ukrajiny vrženi do víru bojů. Domnívám se, že veškeré úsilí občanské společnosti by mělo směřovat pouze k zastavení války a stažení ruských vojsk z území Ukrajiny... Domnívám se, že toto je hlavní problém občanské společnosti. Zastavit válku, stáhnout vojska z území sousedního státu, zastavit agresi.“

Jako vůbec první ruský občan byl poté odsouzen podle nových zákonů o „šíření lživých informací“ o ruské invazi na Ukrajině. Soud mu stanovil sedm let odnětí svobody v trestanecké kolonii se standardním režimem.

Třiašedesátiletý Gorinov je dnes ve velmi špatném zdravotním stavu. Chybí mu část plíce, trpí následky po tuberkulóze a ve vězení se mu nejen nedostává adekvátní lékařské péče, ale je mučen opakovanými pobyty na trestní samotce, v zimě a o hladu. Jak fungují tyto samotky, je dobře známo už z doby věznění Alexeje Navalného. Svědectví o nich podal také Ilja Jašin, někdejší politický vězeň a dnes jedna z nejvýraznějších osobností ruského demokratického exilu.