Vzápětí po zahájení ruské invaze na Ukrajinu začali mnozí Rusové s politikou ruského státu dávat najevo ostrý nesouhlas. Hned v prvních dnech sepsali celou řadu protestních dopisů a petic, v řadě měst proběhly demonstrace proti válce.

Po zavedení krajně represivní legislativy se hlavní formou odporu proti válce v Rusku staly individuální pokojné protesty, nejčastěji vedené pod heslem „Ne válce“. Státní moc na ně reaguje brutálně, k zatčení stačí například postavit se na ulici s bílým papírem v rukou. Z kontextu nenásilných forem protestu se však vymkl čin, který se odehrál 2. května 2022 v centru Moskvy.

Na náměstí Revoluce v Moskvě poblíž památníku Karla Marxe pravidelně stojí policejní autobusy. Večer 2. května jeden z nich vzplál poté, co jej Molotovovým koktejlem zasáhl muž, který přišel na náměstí v obleku, s kravatou a kufříkem. Policejní autobus byl vzápětí uhašen, zda někdo seděl uvnitř, není jasné. Přesto byl na místě zadržený Vitalij Kolcov obviněn z útoku na policistu a nyní se nachází ve vazební věznici.

V případě příznivého vývoje soudního procesu mu hrozí trest odnětí svobody na dobu dvanácti až dvaceti let, v horším případě doživotní vězení. V Rusku je nyní vedeno již více než sto trestních stíhání za různé formy protestu proti válce na Ukrajině, většina z nich na základě nového paragrafu o diskreditaci ozbrojených sil Ruské federace.

Ušlechtilý člověk

Vitalij Kolcov je pětačtyřicetiletý moskevský intelektuál, absolvent Filozofické fakulty Ruské státní humanitní univerzity, básník a otec tří malých dětí, z nichž nejmladšímu je devět měsíců. V posledních letech pracoval jako autor a scénárista tzv. rolových her. Intelektuálním hrám a larpu inspirovanému světem Tolkienových románů se věnuje od mládí.

Přátelé, spolužáci i učitelé Vitalije znali jako noblesního intelektuála s hlubokými znalostmi filozofie a literatury, člověka velmi jemného a citlivého. Všichni jsou přesvědčeni o tom, že by na policejní anton nikdy nezaútočil, pokud by tím mohl ublížit jakémukoli člověku. Z videonahrávek, které byly použity jako důkazní materiál, ani není zřejmé, zda skutečně ve voze policista seděl.

„Neměl jsem v úmyslu zabít policistu, měl jsem v úmyslu poškodit dopravní prostředek. Nevěděl jsem, zda uvnitř někdo je. Předpokládal jsem, že anton bude rychle uhašen a případní policisté se z něj rychle dostanou. Paragraf, podle nějž jsem obviněn, není správný, ale je jasné, že jsem spáchal trestný čin,“ prohlásil Kolcov u soudu.

Kolcov se již léta aktivně účastnil pokojných protestních akcí a analyzoval je: vytvářel plány demonstrací, shromažďoval hesla, jež skandovali účastníci, šířil informace o možnostech podpory politických vězňů. Účastnil se voleb jako pozorovatel.

Za svou občanskou angažovanost byl v předchozích letech opakovaně perzekvován. Svou zkušenost s vazbou po protestní demonstraci na podporu A. Navalného v lednu 2021 popsal slovy:

„Většinu času jsem samozřejmě četl. Poslouchal jsem lidi, které bych za jiných okolností nepotkal. Stal jsem se mistrem cely v šachu. Překreslil jsem stolní hru Carcassone ve stylu středověké Rusi, ale hráli jsme ji málo. Podle vzácných informací o přesném čase jsem vypracoval sluneční hodiny: rozkreslil jsem obrys sousedních střech, polohu slunce a čas. V cele jsem uspořádal večer současných básníků (ale recitoval jsem pouze já). Přes mříž jsem krmil sýkorky. A celkově jsem se hodně vyspal.“

Před válkou ruská státní moc přistupovala k protestům opozice podstatně mírněji než dnes a všechny dosavadní Vitalijovy opoziční aktivity byly kvalifikovány jako přestupek, nikoli jako trestný čin.

Dávná Vitalijova přítelkyně pro Deník Referendum napsala: „Sbíráme peníze na právníka, pro Vitalijovu manželku a děti. Bude potřeba předat mu nějaké věci, nakoupit pro něj ve vězeňském obchodě. Knihy se bohužel do vazební věznice poslat nesmí. Jenže teď jsme s ním ztratili kontakt. Z vazební věznice, kam byl umístěn po soudu, byl převezen jinam a v tuto chvíli nikdo z nás neví, kde je. Nemůže se s ním setkat dokonce ani jeho advokát. Pátráme po něm.“

Poměry v ruských vazebních věznicích jsou velmi tvrdé. Lidé obvinění z politických důvodů často narážejí na šikanu ze strany spoluvězňů, mezi nimiž bývají spolupracovníci orgánů činných v trestním řízení. Nezřídka jsou tu lidé vystaveni fyzickému násilí. Již v loňském roce ruská lidskoprávní organizace OVD-Info popsala metody, jimiž je ve vazebních věznicích vykonáván tlak na osoby stíhané v politicky motivovaných kauzách.

Nejrůznější formy šikany ve vazební věznici zažívá také známá petrohradská umělkyně Saša Skočilenková, obviněná podle paragrafu o diskreditaci ruské armády. V kruzích ochránců lidských práv se otevřeně mluví o tom, že tvrdé podmínky ve vazebních věznicích mají za účel psychicky zlomit obviněného před připravovaným soudem.

Akt zoufalství

Co intelektuála a básníka přivedlo k tomu, aby vzal do ruky Molotovův koktejl? Několik hodin před útokem na policejní vůz Kolcov zveřejnil báseň, v níž mluví o touze „postavit se do cesty temnotě,“ aby „pustinu prozářilo světlo našich planoucích srdcí.“ Podle přátel byl Kolcov poslední dobou velmi depresivní, zamlklý, nesmírně těžce nesl, v jaké situaci je celý svět a jak vypadají vztahy mezi lidmi. Nikdy neměl sklon k agresivitě, tíhl k hledání řešení problémů filozofickou cestou, dialogem.

Proto byli všichni, kdo jej znali, zprávou o útoku na policejní vůz zděšení. Jeden z přátel Kolcovův čin komentoval slovy: „Spatřuji v tom akt zoufalství, symbolické gesto.“ Kolcovova přítelkyně Marija Barančikovová hledá příčinu v „rostoucím pocitu bezvýchodnosti“. Kolcov byl podle ní „člověk bezvýhradně milující svou zemi, své spoluobčany. Chtěl žít v Rusku a přál si, aby vypadalo jinak.“

O Vitaliji se s velkým respektem vyjadřuje i jeho někdejší profesorka literatury a ročníková vedoucí z univerzity Taťjana Musatovová: „Na absolventském večeru roku 1993 jsem jim v proslovu na rozloučenou řekla: „Vidím před sebou výkvět ruské inteligence 21. století. Kdo tehdy mohl tušit, jak toto století a osudy ruské inteligence budou vypadat!“

Taťjana Musatovová žije již několik let v exilu, ale aktivity svého bývalého skvělého studenta stále sledovala: „Měla jsem o něj velký strach. Bylo jasné, že nenásilné protestní akce budou rozdrceny a jejich účastníci se vystavují velkému nebezpečí. A pak se stala ta hrůza. Tento čistý a ušlechtilý člověk je neslučitelný s děsivou mašinérií ruského represivního systému.“

Soud s Vitalijem Kolcovem proběhne 2. července.