↗

Alexej Navalnyj před měsícem napsal: „Vítězství je nevyhnutelné. Než přijde, nesmíme se vzdát a zříct se svého přesvědčení.“ (Snímek Navalného pochází od soudu z 20. února 2021, pár dní po jeho návratu do Ruska.) Foto Kiril Kudrjavcev, AFP

Přesně před třemi lety jsem se vrátil do Ruska, když mi skončila léčba po otravě. Hned na letišti jsem byl zatčen a už tři roky sedím.

A tři roky odpovídám na stále stejnou otázku. Vězni mi ji kladou jednoduše a přímočaře, pracovníci vězeňských zařízení opatrně a mimo záznam: „Proč ses vrátil?“

Když na tuto otázku odpovídám, cítím už jistou nevoli dvojího druhu. Jednak vůči sobě, že jsem pořád nedokázal najít vhodná slova, aby to už všichni pochopili a přestali se ptát. Jednak vůči ruské politice posledních desetiletí, která natolik vštípila společnosti cynismus a konspirační teorie, že lidé už z principu nevěří prostým motivům.

Prý: „Když se vrátil, určitě byl s někým domluvený.“ Jen to zkrátka nedopadlo. Nebo zatím to nedopadlo. Jistě existuje nějaký lstivý plán, do něhož jsou zapojeny špičky Kremlu. Každopádně určitě existuje nějaké utajené pozadí. Vždyť v politice nic nefunguje tak, jak se zdá.