Alexej Navalnyj je mrtvý. Nejznámější Putinův vězeň prý „naráz pozbyl vědomí“
Petr JedličkaZnámý opozičník, protikorupční aktivista a politický vězeň zemřel několik týdnů po převozu do trestanecké kolonie za polárním kruhem. Podle vězeňské správy upadl po vycházce do bezvědomí a už se neprobral. Skutečný viník je ale nasnadě.
Zřejmě nejznámější disident a politický vězeň v současném Rusku Alexej Navalnyj je po smrti. Informovala o tom v pátek po poledni ruská vězeňská služba. Zprávu posléze potvrdila i čelná ruská místa a hlavní média.
Letos sedmačtyřicetiletý Navalnyj byl ve vězení od ledna 2021, přičemž si soustavně stěžoval na trýznivé podmínky. Před několika týdny byl bez vysvětlení převezen z původní věznice v centrálním Rusku do odlehlé kolonie Polarnyj volk za polárním kruhem — podle svých spolupracovníků proto, aby byl před březnovými prezidentskými volbami méně vidět a slyšet. Nyní je jisté, že se jich už ani nedožije.
„Dne 16. února 2024 se odsouzeneci Alexeji Navalnému z trestní kolonie 3 udělalo špatně po vycházce a téměř naráz pozbyl vědomí. Místní zdravotní tým přispěchal okamžitě a byla zavolána sanitka. Byly vykonány všechny oživovací procedury, jež ovšem nevedly k pozitivnímu výsledku. Odsouzenec byl lékaři ze sanitky prohlášen za mrtvého. Příčiny smrti se objasňují,“ stojí v prohlášení vězeňské zprávy doslova.
Alexej Navalnyj vstoupil do ruského politického života v roce 2000 jako člen liberální strany Jabloko podobně jako například Ilja Jašin, jiný známý a aktuálně vězněný disident. Navalnyj byl nicméně z Jabloka později vyloučen za protipřistěhovalecký nacionalismus. Jeho nejstarší články s výpady proti přistěhovalcům se mu pak ještě po mnoha letech stále připomínaly.
Širý věhlas získal Navalnyj po roce 2006, kdy začal vycházet jeho protikorupční a záhy velice čtený blog. Navalnyj vynikal mezi ostatními opozičníky velmi rázným jazykem a koncentrací na konkrétní zvláště okázalé případy korupce ve státě.
Z let 2007 až 2011 jsou nejslavnější jeho texty o korupčních praktikách ve velkých státních firmách typu Gazprom či Transněft. Po roce 2011 se pak už sám jako kandidát zapojoval do různých voleb a kritizoval i přímo konkrétní politiky.
Již v dekádě 2010 až 2020 byl Navalnyj systematicky perzekuován. Stále musel chodit k soudům kvůli pochybným obviněním z hospodářských přečinů, platit pokuty a trpět dílčí tresty. Přesto dál neoblomně vedl pouliční protesty, často i prohlášené za ilegální. Činil tak i po roce 2015, kdy byl v atmosféře sporů o ruskou roli na Ukrajině zavražděn Boris Němcov a kdy řada opozičníků — příkladně Garry Kasparov — z Ruska utekla.
Po roce 2015 už v Rusku fungoval Navalného Fond boje s korupcí, v jehož rámci se vydávaly i rozsáhlé dokumentační materiály a točily profesionálně zpracovávané filmy — protikorupční investigace. Mezi jejich cíle patřily i ty nejmocnější postavy v zemi jako například Jurij Čajka nebo Dmitrij Medveděv.
V srpnu 2020 byl Navalnyj otráven a upadl do kómatu. Jak se později ukázalo, prostředkem byl jed novičok. Na žádost rodiny a přímluvu kancléřky Merkelové byl odvezen k léčbě do Německa, kde se zotavil. Sám se svými lidmi přitom posléze vypátral agenta odpovědného za otravu a v telefonu z něj vylákal doznání, vydávaje se za ministerského funkcionáře.
V lednu 2021 se Navalnyj vrátil už s pověstí nejvýznamnější opoziční postavy do Ruska, přestože věděl, že půjde s velkou pravděpodobností rovnou do vězení. Jeho stoupenci v zemi vydrželi ještě nějakou dobu hlasitě protestovat. S invazí na Ukrajinu se ale pozornost světa upřela na jiná témata.
Jak už zmíněno výše, Navalnyj si na podmínky ve věznicích často stěžoval. Navíc proti němu byla vznášena stále další obvinění a původně krátký trest mu byl prodlužován. Avšak i ve zmíněné polární věznici, kam byl přemístěn nedávno, byl ještě 15. února natočen veselý a očividně zdravý.
Pozorovatelé nyní očekávají, zda na Navalného smrt zareagují západní mocnosti i jinak než slovními odsudky. Sám americký prezident Biden totiž před časem Moskvě slíbil, že případný skon disidenta budou následovat „zničující důsledky“.
S nemenším napětím se rovněž vyčkává, jaká bude reakce v Rusku. Ve velkých městech měl totiž Navalnyj nemalou základnu stoupenců, pro něž natočil už předminulý rok mobilizační videovzkaz „Pokud mne zabijí“.
Je obtížné ještě připojovat nějaký další komentář k události, která hovoří sama za sebe.
Vše ukazuje na to, že se jednalo o předem pečlivě připravený scénář. Už náhlé zmizení a poté odtransportování vězně režimu Navalského do odlehlých končin rozhlehlé ruské země budilo velké podezření a akutní obavy o tom, jaký je pravý účel této akce. Tyto obavy se nyní bohužel v plné míře potvrdily. A s nimi i ta nejtemnější podezření. Dá se s vysokou pravděpodobností předpokládat, že tělo Navalného bude co nejrychleji spáleno, aby už nikdy nebylo možno provést nezávislou pitvu o pravých příčinách jeho velice náhlého úmrtí. A bylo by dokonce možno s nemalou oprávněností spekulovat, že - pokud vůbec pozůstalým bude vydána urna s popelem zemřelého - že v ní ve skutečnosti budou zpopelněné pozůstatky zcela jiného vězně.
Co k tomu všemu dodat? Svého času jistý americký prezident - právě s pohledem na všeobecný útlak v sovětském totalitním režimu - označil tehdejší Sovětský svaz za "říši zla". A přestože tak učinil tvrdě pravicový Ronald Reagan (který by se také snadno mohl rozhlédnout co všechno je v jeho vlastní zemi špatného a nespravedlivého), nedá se nic dělat, ale toto jeho hodnocení si i po půl století zachovává plnou platnost i pro současné Rusko. Které sice ještě není až natolik "totálně" totalitní jako svého času Sovětský svaz, ale je na nejlepší cestě k tomuto stavu.
Současné Rusko se stále více boří do močálu všeobecného barbarství; a čím déle bude Putinův režim trvat, tím obtížnější bude ruskou společnost z této bažiny vytáhnout. Neboť všemi akty tohoto diktátorského režimu se do mysli průměrného Rusa dále a dál usazuje povědomí, že "zabíjet lidi je normální". Prastará ruská státní a společenská maxima, že lidský život nemá sebemenší cenu tam, kde se jedná o "vyšší zájmy", se každým činem putinovského režimu znovu a znovu obnovuje a utvrzuje.
Pro současné Rusko prakticky už není vidět naprosto žádné naděje na zásadní mravní obrodu; a civilizovaný svět bude muset zřejmě ještě po celé generace vláčet u nohy tuto železnou kouli hluboce zakořeněného ruského barbarství.