Dva roky od návratu Navalného do Ruska: opozice to má těžší než kdy dřív
Jitka KomendováPutinův režim od rozpoutání agrese proti Ukrajině stupňuje represe i vůči domácí opozici. Šikana Alexeje Navalného vyvolala dokonce široké protesty lékařů a advokátů. Zloba režimu tvrdě dopadá ale i na jeho další spolupracovníky.
Právě před dvěma lety, 17. ledna 2021 se z Německa, kde se léčil z otravy novičokem, do Ruska vrátil nejvýznamnější ruský opoziční politik Alexej Anatoljevič Navalnyj. Přímo na letišti Moskva — Šeremeťjevo byl zatčen a od té doby je ve vězení.
„Přesně před dvěma lety jsem se vrátil do Ruska. A přesně dva roky jsem strávil ve vězení. A když napíšete takový post, chtě nechtě si kladete otázku, kolik ještě takových výročních postů napíšete?“ píše v úvodu svého prohlášení, publikovaného 17. ledna 2023 na sociálních sítích, Alexej Navalnyj.
Šestačtyřicetiletý Alexej Navalnyj se angažuje v boji proti režimu Vladimira Putina již od roku 2009. Ve své opoziční aktivitě dříve kladl důraz především na boj proti korupci, postupně ale stále více vystupoval proti Putinovu režimu jako takovému.
Záhy se zbavil ostře nacionalistických, xenofobních postojů z mládí, kvůli kterým se od něj jistou dobu distancovala Amnesty International. Dnes není pochyb, že si označení vězeň svědomí plně zaslouží.
Od dřívějších ikonických postav ruské opozice se Navalnyj lišil tím, že nebyl oligarcha jako Michail Chodorkovskij, ani vysoce postavený politik jako Boris Němcov. Především ale na rozdíl od nich pochopil, že pro změnu režimu nestačí vůdce, za nímž — jaksi automaticky — půjdou masy podmaněné jeho charismatem. Navalnyj jako první dokázal vybudovat poměrně rozsáhlé opoziční hnutí po celém Rusku. Takzvané Štáby Navalného si uchovávaly životaschopnost dokonce i poté, co on sám už byl vystaven represím.
Koordinované masové demonstrace nejen v metropoli, ale doslova po celém Rusku, znamenaly zcela novou kvalitu protirežimního hnutí. Vzhledem k obrovské sociální, ekonomické a — snad především — mentální bariéře, která odděluje Moskvu od zbytku země, to rozhodně není málo.
Ruská státní moc si záhy uvědomila nebezpečí, které jí hrozí, a Alexeje Navalného začala systematicky pronásledovat. Trestních řízení, která jsou proti němu vedena, je tolik, že lidskoprávní organizace sestavují celé přehledové svodky.
V červnu 2021 byly všechny Štáby Navalného i jeho Fond boje s korupcí prohlášeny za „extremistické organizace“ a byly v Rusku zakázány. Na konci ledna 2022 byl zařazen na seznam teroristů a extremistů sám Alexej Navalnyj.
Nestačí jenom být proti válce. Musíme proti ní bojovat
Začátek války byl zlomový nejen pro celou ruskou opozici, ale i pro Navalného. Přestože v tu dobu si již odpykával dvaapůlletý trest odnětí svobody za údajnou zpronevěru, byl 22. března 2022 za „zpronevěru mimořádného rozsahu“ odsouzen k devíti letům vězení v trestanecké kolonii nejpřísnějšího režimu.
Alexej Navalnyj využil soudního procesu k tomu, aby zcela kategoricky vystoupil proti ruské invazi na Ukrajinu a vyzval své spoluobčany ke každodenním protestům: „Putin není Rusko. A jestli můžeme být v Rusku na něco hrdí, pak je to těch 6835 lidí, kteří byli zadrženi, protože — bez jakékoli výzvy — vyšli do ulic s transparenty s nápisem Ne válce. <...> Pokud je pro zastavení nutné, aby námi naplnili vězení a policejní antony, naplníme vězení a policejní antony. Všechno má svou cenu a nyní, na jaře 2022, ji musíme zaplatit my. Nikdo jiný tu není. Nebuďme proti válce. Bojujme proti válce,“ prohlásil.
Celoroční pevný postoj Navalného proti válce na Ukrajině dokládá, že pro něj zcela jistě neplatí okřídlené ukrajinské úsloví o tom, že ruský liberalismus obvykle končí tam, kde začíná svoboda Ukrajiny.
Vězeňská správa se v Navalného případě nespokojuje se standardním režimem v trestanecké kolonii a neúnavného opozičníka neustále šikanuje. Opakovaně k němu do cely umisťuje velmi problematické vězně, psychicky narušené a odsouzené za kriminální činy.
Za sebemenší porušení vězeňského řádu — například za mytí o půl hodiny dříve, než je stanoveno, nebo za několik vteřin s rukama podél těla na chodbě, kde je musí mít za zády — je trestán několikadenním převedením na disciplinační samotku.
Fenomén disciplinační samotky — nechvalně proslulého „ŠIZO“ — vznikl už v sovětských věznicích. Nejde o pouhou celu pro jednoho vězně. Je to místnost, kde vězeň přebývá ve fyzicky velmi náročných podmínkách: cela o rozměrech 3x4 metry, během dne bez postele, s dírou v zemi místo toalety.
Především ale je zde vězeň výrazně omezen na svých právech. Jde tak o jednu z nejtvrdších forem trestu, jaká v ruském právním systému existuje. Pokud je Navalnyj opakovaně trestán touto formou, podmínky vězení se mu ztěžují na maximum.
Pobouření veřejnosti vyvolala přednedávnem zpráva, že Navalnyj byl již podesáté převeden na disciplinační samotku, a to s horečkou, zimnicemi a kašlem, bez léků a lékařské péče. I při letmém pohledu na Navalného fotografie, které se z vězení dostávají na veřejnost, je očividné, že se jeho fyzický stav za poslední rok výrazně zhoršil.
Již v roce 2021 měl Navalnyj ve vězení vážné zdravotní problémy, po více než čtrnáctidenní hladovce se dostal do kritického stavu a hrozilo mu selhání ledvin. Po otravě novičokem má trvale podlomené zdraví a řetězící se zdravotní komplikace pro něj mohou mít fatální následky.
Informace o upírání elementární lékařské péče Navalnému vyburcovaly skupinu ruských lékařů, kteří se otevřeným dopisem obrátili přímo na prezidenta Putina. Žádali, aby Navalnému byla poskytnuta adekvátní lékařská péče, na niž má jako občan Ruské federace právo garantované přímo ústavou. Během několika dní dopis podepsalo více než šest set ruských lékařů.
Po dopise lékařů následoval otevřený dopis ruských advokátů, kteří dokazují, že vůči Alexeji Navalnému ruský stát porušuje své vlastní zákony. A zachází s občanem Ruské federace způsobem, „který vykazuje všechny znaky mučení zakázaného ve všech civilizovaných zemích světa“.
Zdůrazňují, že „nepřetržité držení na disciplinační samotce po nepřiměřeně dlouhou dobu představuje zjevné mučení, způsobuje mu vážnou újmu na zdraví a přímo ohrožuje jeho život. Důvody pro umístění na samotku jsou nejen vykonstruované, ale zjevně exemplární, a jejich cílem není náprava vězně, nýbrž jeho šikana.“
V dopise vysvětlují i fakt, proč se obracejí přímo na prezidenta Putina, a nikoli například na soudní instance: „Jelikož je veškerá moc v Ruské federaci soustředěna ve vašich rukou, jsme nuceni se obrátit na vás.“ Pod tlakem veřejnosti byly Navalnému poskytnuty léky a dva hrnky horké vody denně. Okamžitou situaci to sice nemocnému vězni zlepšilo, ale sotva lze pochybovat o tom, že by vězeňská správa brzy nepřišla s novými způsoby šikany.
Nyní se Navalného stoupenci obrátili na celou ruskou a světovou veřejnost s velkou kampaní s názvem FreeNavalny. Iniciátoři kampaně si jsou vědomi toho, že jednotlivé akce — ať jde o otevřené dopisy, nebo i výzvy představitelů cizích států — mají menší efekt než systematický koordinovaný nátlak na ruský režim. Proto si nyní kladou za cíl především zkoordinovat dílčí protesty do podoby celosvětového hnutí, jež bude bojovat za osvobození Alexeje Navalného.
Nejen Navalnyj
Alexej Navalnyj je dnes v Rusku i ve světě vnímán jako nejrespektovanější vůdce opozice a symbol odporu proti Putinovu režimu. Brutalita, kterou ruská státní moc vůči Navalnému používá, dokazuje, jak velmi je pro současný režim nebezpečný. Tak jako však nelze veškeré zločiny stávajícího ruského režimu personalizovat a předpokládat, že stačí pouhé odstranění Vladimira Putina k nastolení demokracie, není možné ani celý boj s režimem redukovat na obraz charismatického lídra Navalného.
Proti Putinově režimu s nemenší odvahou vystupují i další lidé. Moskevský komunální politik Ilja Jašin má za sebou již dvě desetiletí dlouhé působení v ruské opozici a svými důsledně demokratickými a sociálně empatickými postoji si získal respekt ve své zemi i v zahraničí.
Ačkoli si byl v průběhu loňského roku dobře vědom, jaké nebezpečí mu ze strany ruské státní moci hrozí, odmítl emigrovat, zůstal ve své zemi a otevřeně vystupoval proti válce na Ukrajině i dalším projevům zvůle Putinova režimu. Vladimir Putin sice okázale předstírá, že o Jašinovi nikdy neslyšel, ale exemplárně tvrdý trest — osm a půl roku vězení za video o masakru v Buči — dokazuje, jak velmi se ruský režim lidí, jako je Jašin, bojí.
Ve vazebních věznicích také čekají na soud lidé z Navalného štábů. Například Lilija Čanyševová z Ufy je ve vazbě již od listopadu 2021 a podle konečné verze obžaloby jí hrozí až osmnáct let odnětí svobody za „činnost v extremistické organizaci s využitím služebního postavení“. Před třemi dny byli odsouzeni Jegor Butakov a Jelizaveta Byčkovová, někdejší koordinátoři štábu Navalného v Archangelsku. Výčet by mohl být mnohem obsáhlejší.
Postavení lidí bojujících proti režimu v provinciích — bez ohledu na to, zda se identifikují přímo s hnutím Navalného, nebo nikoli — je podstatně těžší než v Moskvě, neboť se nemohou opírat o širší komunitu odpůrců režimu a pro místní úřady jsou „viditelnější“ než ve velkoměstech. Obvykle nepřitahují tolik mediální pozornosti jako ikonické postavy opozice, což otevírá další prostor pro zvůli vyšetřovatelů a soudců.
Právě fakt, že Alexej Navalnyj vybudoval horizontální, na autonomii jednotlivých celků založenou strukturu Štábů Navalného umožňuje, aby působily i nadále, byť v ilegalitě. Mnozí aktivní opozičníci jsou ovšem dnes v emigraci. A naděje na brzký návrat jejich předáka na svobodu je v tuto chvíli takřka nulová.