Jak umožnit ukrajinské vítězství
Josep BorrellÚkolem Evropské unie je podporovat Ukrajinu ze všech sil. Cílem je, aby Ukrajina porazila agresora. V takový výsledek však nemůžeme doufat, pokud Ukrajině neposkytneme prostředky k jeho dosažení.
Téměř rok po invazi Ruska na Ukrajinu vstupuje válka do nové fáze. Po neúspěšném útoku na Kyjev na jaře loňského roku a po ohromující ukrajinské protiofenzivě, která vedla k osvobození Charkova na severu a Chersonu na jihu, zahájil ruský prezident Vladimir Putin odvetné tažení za využití dronů a raket, jež je zaměřeno na civilní obyvatelstvo a energetickou infrastrukturu. Po nezdarech na bojišti nyní tedy Putin usiluje o to, aby Ukrajinci museli v co největším počtu strávit zimu v chladu a tmě.
Frontová linie se v posledních měsících příliš neposunula. Nadále však probíhají tvrdé boje — s mnoha oběťmi — a zdá se, že se Rusko připravuje na velkou jarní ofenzivu. Ruská ekonomika funguje ve válečném režimu, kremelská propagandistická mašinérie jede na plné obrátky a šíří směsici apokalyptických výhrůžek a imperiálního blouznění.
Poslední ruský nezávislý zpravodajský server — Meduza — a poslední ruská lidskoprávní organizace — Sacharovovo centrum — jsou nuceny ukončit činnost. V Moskvě vládne ponurá nálada.
Za těchto okolností je namístě, aby spojenci Ukrajiny rozšířili svou vojenskou pomoc, mimo jiné tím, že dodají bojové tanky. Cílem je, aby Ukrajina porazila agresora.
V takový výsledek však nemůžeme doufat, pokud Ukrajině neposkytneme prostředky k jeho dosažení. Alternativou je vleklá opotřebovávací válka, která povede k dalším obětem na životech na Ukrajině, k větší nejistotě pro Evropu a k pokračujícímu utrpení po celém světě — v důsledku toho, že Rusko zneužívá jako zbraně i dodávek energie a potravin.
Partneři Ukrajiny se již zavázali, že jí poskytnou pokročilé systémy protivzdušné obrany, jako je americký raketový systém Patriot, účinnější houfnice a další obrněná bojová vozidla. Před nedávným velkým průlomem nicméně probíhala intenzivní diskuse o tom, zda dodat tanky, jako je v Německu vyrobený Leopard 2 nebo americký M1 Abrams.
Osobně již dlouho tvrdím, že Ukrajině musíme poskytnout prostředky, které jí umožní Rusko zatlačit zpět. Ukrajinské síly tanky potřebují, aby prolomily současnou patovou situaci v zákopové válce a znovu nabraly tempo postupu jako na podzim, kdy dobyly Charkov a Cherson.
Dosažení „dohody o tancích“ bylo časově náročné a vyžadovalo intenzivní jednání, mimo jiné i na zasedání Rady Evropské unie pro zahraniční věci. Průlomu se podařilo dosáhnout až poté, co Německo souhlasilo s dodáním tanků Leopard 2, a to v koordinaci s USA, které poskytnou přibližně třicet tanků M1 Abrams.
Uvedené prostředky nebude možno dodat okamžitě, nehledě na to, že budou vyžadovat intenzivní výcvik a údržbu. Ale výsledek se neprojeví pouze na bojišti. Rusku jsme vyslali další silný signál, že se Putin — opět — mýlil, když pochyboval o našem odhodlání.
Někdo bude samozřejmě tvrdit, že více zbraní povede k prodloužení války a zvýší hrozbu další eskalace a že jediným řešením jsou diplomatická jednání. Zatímco však Evropané budou vždy ochotni naslouchat každému, kdo o vyjednávání seriózně usiluje a přeje si válku spravedlivě ukončit, Rusko dosud dává jasně najevo, že má v úmyslu pokračovat ve válečných zločinech.
Všechny dosavadní pokusy o jednání s Putinem vyšly naprázdno. Dokud se toto nezmění, musíme vycházet z předpokladu, že jedinou možností, jak válku ukončit, je poskytnout Ukrajině prostředky k vytlačení agresora.
Úkolem Evropské unie je proto podporovat Ukrajinu ze všech sil. A to také děláme. Společně s vládami členských států Unie jsme již zmobilizovali zbraně a související dodávky pro Ukrajinu v hodnotě dvanácti miliard EUR (13,1 miliardy USD), z nichž 3,6 miliardy EUR pochází z Evropského mírového nástroje. Když započítáme i makrofinanční a humanitární pomoc, naše celková podpora dosahuje výše téměř padesát miliard EUR.
Kromě toho je Evropská unie v současnosti hlavním garantem vojenského výcviku ukrajinského personálu. Prostřednictvím vojenské pomocné mise EU v Polsku a Německu bychom do dubna měli vycvičit 15 tisíc vojáků a jsme připraveni tento počet zdvojnásobit, a tedy poskytnout výcvik dalším 15 tisícům vojáků — mimo jiné se zaměřením na používání tanků, jako je Leopard 2.
Evropská unie rovněž pracuje na desátém souboru sankcí a během několika mála měsíců již snížila svoji závislost na dovozu energie z Ruska. Můžete si být jistí: sankce fungují.
Ruská ropa se obchoduje s cenou sraženou o 40 USD oproti ropě Brent a očekává se, že denní příjmy Ruska z energie klesnou z přibližně 800 milionů EUR na 500 milionů EUR poté, co se tento měsíc projeví naše nejnovější opatření. Válka přichází Kreml draho, a čím déle bude trvat, tím se bude její cena pro Putinův režim zvyšovat.
V lednu loňského roku jsem těsně před invazí navštívil Donbaskou oblast a viděl jsem frontovou linii. Tato cesta se mi ze zřejmých důvodů vryla do paměti.
Při zpáteční cestě přes Kyjev mi ukrajinský premiér Denys Šmyhal řekl: „Blíží se invaze a my víme, že nepřijdete bojovat po našem boku.“ Ale hned vzápětí se zeptal: „Dáte nám zbraně, které potřebujeme, abychom se mohli bránit?“
Popravdě řečeno, nebyl jsem si tehdy jist, jak mu odpovědět, protože jsem nevěděl, jak silné bude evropské odhodlání. Dnes je odpověď jednoduchá.
Před summitem EU—Ukrajina, na který tento týden odjíždím do Kyjeva, nikdo nepochybuje o tom, že Evropa obstála. Nyní musíme Ukrajině nadále poskytovat prostředky, které jí umožní porazit agresora, obnovit svou svrchovanost a nalézt své místo v Evropské unii.
Text psaný pro Project Syndicate vydáváme v rámci spolupráce obou médií.
Kdo nechce dlouhou opotřebovávací válku, musí se pokoušet o vyjednávání.
A opět ta váznoucí logika: Jestliže se Putin (prý) nehodlá smířit s kompromisem, tak s úplnou porážkou a vytlačením z Ukrajiny se smíří?
Kdo nechce dlouhou opotřebovávací válku, musí dodat Ukrajině dost zbraní, aby mohla ruskéoh agresora vypráskat ze své země.
Podle vojenských odborníků platí za téměř jisté, že kdyby Ukrajina měla k dispozici západní tanky už při své podzimní ofenzivě, dokázala by osvobodit mnohem větší území - a přitom ještě obklíčit (a zajmout) velký počet ruských jednotek.
A čím méně ukrajinské země bude v rukou okupantů, tím větší by pak mohla být ochota ukrajinské strany přistoupit na mírová jednání, jejichž výsledkem by byl přece jenom určitý kompromis.
A vice versa: čím větší síle Ukrajinců budou muset čelit Rusové, tím ochotnější budou ke kompromisům, aby si mohli uchovat alespoň něco ze svých zisků.
V daném případě tedy skutečně platí: dodávky účinných zbraní Ukrajině jsou reálně tou nejrychlejší cestou k míru.
Naprostý souhlas s panem Poláčkem.
Chce to jen, aby USA nepočítaly tanky na prstech, pomalu jako by šlo o letadlové lodě. Řekové potřebují tanků 40x, aby se cítili bezpečně před (oficiálně) spojencem v NATO. Poměřme navíc délku pozemní hranice Řecka s Tureckem a Ukrajiny s Ruskem. O tempora, o mores!
"A opět ta váznoucí logika: Jestliže se Putin (prý) nehodlá smířit s kompromisem, tak s úplnou porážkou a vytlačením z Ukrajiny se smíří?"
Než to, že by se Putin smířil s porážkou, pane Plevo, je už bohužel asi pravděpodobnější WWIII. To by tedy vlastně taky byla porážka, ale pro obě (všechny) strany. Některým hloupějším nebo ideologicky zaslepeným jedincům to stále ještě nedochází, ale snad mezi ně nepatří ti, kdo jsou na rozhodujících postech. Ti už ten "válečnický optimizmus" většinou asi už jen předstírají...
P.s. Pan Kolařík je dnes opět "vtipný"...
Pane Plevo,
ono je to docela jednoduché. Porážka je porážka tehdy, pokud Vám jiné rozumné východisko nezbývá.
Předpokládejme, že se Ukrajincům povede vyhnat ruská vojska a budou stát na hranicích Ruska. Pak má Kreml tři možnosti:
a) Masivní mobilizaci a přechod k totální válce;
b) použití jaderných zbraní;
c) uzavřít mír respektující územní celistvost Ukrajiny.
Přechod k totální válce s válečnou ekonomikou po nejméně dvou letech opotřebovací války, po desítkách tisíci padlých -- jde to, ale je to zoufalá hra váhání.
Použití jaderných zbraní-- také to jde, ale do historií se tím nezapíšete, protože ta tím skonči.
Takže bych odhadoval, že by se Putin s porážkou nakonec smířil--anebo by se s tím za něj smířili jiní.
já nejsem proti dodávkám zbraní, ale ty samy o sobě nic nevyřeší.
Už to trvá na můj vkus moc dlouho - a každý den umírají tisíce lidí, což je zdejším moralistům jaksi plně jedno...
Já jsem už loni na jaře tvrdil, že je samozřejmě v nejlepší zájmu jak Ukrajiny, tak našem, aby byla ukrajinská armáda na bitevním poli co nejúspěšnější... Ale jen a jen proto, aby toho mohla co nejvíc vyjednat (my s ní)! Tento smysl tohoto všeho běsnění se ovšem dočista vytratil - protože měsíce a měsíce ne nevyjednává... pořád se na něco čeká, zřejmě na Godota.
Úplné ukrajinské vítězství je podle mě Godot. Nevylučuji ho, ale je krajně nepravděpodobné a především nestojí za ty hekatomby mrtvol a spousty dalšího a dalšího utrpení.
Víte, co nás reálně čeká - deja vu, nový ruský útok na Kyjev! Ukrajinci Rusy doufejme opět odrazí, fronta se posune trošku tím a trošku oním směrem - rok 2023 bude pryč... a další rok totéž, pak zase totéž... a tak dále.
Že by to trvalo těch 15 let, jak řekla jedna finská blbka, o které jsem si dřív myslel, že by mohla být nadějí evropské levice...?
hezky jste si naběhl na vidle.
Ono by stačil bod a) - jenom připomínám, že Rusko má třikrát více obyvatel než Ukrajina a že zatím nikdy nikým nebylo ve východoevropském prostoru poraženo (viz Napoleon, Hitler). Takže už jen bod a) by znamenal další mnohaletou šílenou tragédii.
No a bod b) nebudeme radši komentovat že... Přitom bohužel vůbec není vyloučen! Upozorňuji na to od začátku. Takže vám doporučuji, abyste vyprávěl vnoučatům - třeba takhle vždycky před spaním - co je možná v budoucnu, i vinou vaší osobní hlouposti, čeká...
Úplné vítězství Ukrajiny by se mohlo stát Pyrrhovým vítězstvím - pro celý svět. Neříkám, že se to stane, ale už jenom tu možnost nemůžeme riskovat. Z abstraktního hlediska by úplné vítězství Ukrajiny bylo jistě správné - tvrdím to stále dokola - ale v reálném světě si je zkrátka nemůžeme dovolit. Bohužel, tak to je...
Rusko samozřejmě bylo ve východoevropském prostoru poraženo opakovaně. Totálně se vojenský zhroutilo v roce 1917 a o pár let později ho rozdrtilo Polsko.
Ale to samozřejmě víte, takže, prosím, nelžete.
v r. 1917, jak sám uvádíte, se Rusko zhroutilo - a v roce 1920 probíhala zároveň občanská válka (kterou nakonec bolševici vyhráli). Válka s Polskem skončila kompromisem. A že by Visla ležela ve východní Evropě? No to by vám Poláci dali...
Lhal jste naopak několikrát vy, když jste překrucoval moje slova.
V roce 1917 se Rusko zhroutilo. A strašlivá porážka vůbec umožnila jednak revoluci, jednak uzavření míru -- z pohledu stavu roku 1914 míru, kterým ztrácelo carské Rusko co do území poměrně stejně jako o pár měsíců později Německo.
V občanské válce nakonec opravdu vyhráli bolševici -- ale nějak nevím, jak to souvisí s Ruskem vojensky neporaženým ve východní Evropě. Prostě se po pěti letech podařilo stabilizovat zbytky někdejšího impéria.
A ano, rusko -polská válka skončila kompromisem -- to znamená, že sovětská vláda měla rozum a podepsala mír, kterým se vzdávala ve prospěch Polska území přibližně dvakrát většího, než na kterém dnes pod záminkou anexe vraždí putinovská a prigožinovská svoloč. Ty tři linie, o kterých se z hlediska hranice Polska a sovětského státu v letech 1918-1921 vyjednávalo určitě znáte a hranice carského Ruska taky, patří to k dost elementárním znalostem historie 20. století. Takže Vámi uváděný kompromis byl jinými slovy přijetí zdrcující vojenské porážky Rudé armády -- která se opět zhroutila k nemohoucnosti, protože stejně jako v 17 i v 21 roce nebyla zkorumpovaná a málo výkonná ruská ekonomika (a chybějící dopravní infrastruktura) schopna zajistit materiálně armádu (a Rudá jízda se už nemohla živit rabováním, jako v Bábelovi, protože přes příslušná bojiště přešla válka dvakrát a nebylo už co krást).
Leda byste chtěl tvrdit, že podobně jako v roce 1917 nešlo v případě Polska o porážku, protože si Sovětský svaz v roce 1939 vzal dočasně Polskem ovládaná území zpátky a v Katyni se vypořádal s těmi, kteří podrobené a po sovětském režimu toužící obyvatelstvo tolik let terorizovali.
Beru, když hodnotíte z čitelné, byť z mého hlediska nepřijatelné perspektivy současnou válku. Ale jako středoškolskému učiteli dějepisu Vám odmítám věřit, že neznáte základní fakta o Brestlitevském a Rižském míru nebo že si neumíte najít na Googlemapách Vilno nebo Rovno. Proto ta slova o lži.
Abychom pro poněkud už starší historii nezapomněli na novou. Před třetinou století se během historického okamžiku zhroutil největší státní útvar světa s dvakrát početnějším obyvatelstvem než má nynější RF.
Samo Rusko vyhlásilo (nejinak než Ukrajina) vlastní svrchovanost. Rozpad SSSR Putin později označil za "největší katastrofu 20. století". Mluvil vlastně "na férovku". Na Západě mu nerozuměli, mysleli si asi, že se vyjadřuje co amatérský historik, ne jako "car vší Rusi".
Prohrát se dá různým způsobem. Dokonce to nemusí být ve válce. A dokonce ne k radosti protivníka. A jaderné zbraně? Kdo na ně tenkrát v Rusku pomyslel? Byly k ničemu.
Pane Plevo, "úplné ukrajinské vítězství" je heslo které musí z vojensko-ideologických důvodů veřejně hlásat Zelenskyj (pokud dokáže uvažovat skutečně racionálně, pak na něj pravděpodobně vskrytu duše nevěří ani on sám). Ale to naprosto neznamená, že by Ukrajina už neměla co získat; a že by svůj boj měla vzdát hned v tuto chvíli.
Píšete, že Vám "to na Váš vkus trvá až příliš dlouho"; a že čekání na (ukrajinské) vítězství Vám připomíná čekání na Godota.
Jistě, válka trvá už téměř celý rok; ale například druhá světová trvala ještě mnohem déle, a měl to snad být dostatečný důvod pro to uzavřít už někdy v dvaačtyřicátém roce "férový mír" s Hitlerem?!... V době když ještě ovládal (téměř) celou Evropu a celý západ Sovětského svazu?
Ale předpokládejme jako možnou alternativu, že poměr sil je (a zůstane) natolik vyrovnaný, že dalšími boji by už nemohla nic získat ani jedna, ani druhá strana. A že tedy další pokračování bojů je jenom dalším zbytečným mrháním lidskými životy.
Jenže, pane Plevo, už jednou jsem Vám napsal, že v dějinách není možno předbíhat čas. Představme si, že proti sobě stojí dva boxeři těžké váhy, kteří bojují o olympijskou medaili. A kteří si pak ale už po prvním kole bojů řeknou: "Jsme zhruba stejně silní, tak co si budeme navzájem dál ubližovat, prostě uzavřeme kompromis, a medaili si rozdělíme napůl!"
Pane Plevo, je určitý druh kompromisů které je možno opravdu uzavřít až tehdy, když jsou obě strany boje natolik absolutně vyčerpané, že už skutečně nemohou bojovat dál. K takovémuto druhu bojů patří boj o vlastní život; a také boj o vlast. Ukrajinci bojují o obojí; a proto od nich není možno ani očekávat, ani právem žádat jakékoli ústupky, dokud mají třeba i sebenepatrnější vyhlídku na úspěch (byť i jen relativní). Oproti tomu Rusko nebojuje ani o svůj vlastní život (nikdo ho - navzdory Putinovým lžím - neohrožuje), ani o svou vlast (navzdory Putinovým lžím o tom, že Ukrajina je součást Ruska). Jestli tedy v současné chvíli někdo může nabízet ústupky, pak jenom a jedině ruská strana. Jenže - samovládce Putin na tento imperiální boj vsadil všechno, s porážkou v tomto boji by ztratil svou moc, bez které pro něj jeho vlastní život nemá cenu. On tedy v určitém smyslu skutečně vede boj o svůj vlastní život; a proto je ochoten bez mrknutí oka obětovat životy desetitisíců lidí, Ukrajinců i vlastních Rusů. V "nejlepší" tradici ruského samoděržaví pro něj životy "sprostého lidu" nemají sebemenší cenu; to jediné o co se mu jedná je velikost a sláva vlastního impéria.
Ještě poznámka k argumentu, že Rusko "ještě nikdy neprohrálo válku na evropském kontinentu": takovéto historizující paralely tak jako tak postrádají smyslu.
Stejně tak mohlo - a to naprostým právem - Japonsko až do podzimu roku 1945 tvrdit, že "ještě nikdy nebylo poraženo na svém území"; a to přes dvě masivní mongolské invaze. Ono je totiž všechno jednou "poprvé". - Mimochodem, nebyli to svého času právě Mongolové, které drtivě porazili Rusko, a na celá staletí ho ovládli?... A to ovšem i v jeho evropské části.
Není mi jasné pane Plevo, kde berete tu jistotu, že za Evropu s Putinem nikdo nevyjednává o míru.
Putin samozřejmě ne každému zvedne telefon. Takový Miloš Zeman už má třeba po ftákách. Ale Macronovi nebo Scholzovi si to přece jen nedovolí a jsem si jist, že minimálně Scholz už mu nabídku podobnou té vaší dal.
I Zelenský má na stole svou nabídku.
A jsou i další.
Společné mají a musí mít jedno -- Rusko musí stáhnout svá vojska z ukrajinského území. Je prostě vyloučené, aby agresor obsadil území cizího státu a prošlo mu to. Mezinárodní právo je v tomto jednoznačné a i historie nás učí, že takové věci se dějou, jen když rozpoutáte běsy.......
Ale pro současné Rusko je tohle nepřijatelné. I když je válka lokální, má v globalizovaném světě velký přesah. Před časem na návrh imperátora ruský parlament schválil nadřazenost ruského práva nad jakýmkoliv jiným, včetně mezinárodního. A nedávno Rusko anektovalo čtyři ukrajinské regiony a ty jsou nyní součástí Ruska a mezinárodní právo se na ně nevztahuje. Ukrajinská armáda s kolektivním Západem v zádech nyní útočí na Rusko a to má v případě nepříznivého vývoje právo použít jaderné zbraně.
Taková je situace.
Surovikina, který dokázal letadly srovnat se zemí půlku Sýrie, vystřídal tankista Gerasimov, vhodnější na pozemní práci. Už pochopili, že Ukrajinu neovládnou a neudrží. Takže se soustředí na Donbas a na jihu na udržení, co mají. Prostě na regiony, kde mohou doufat v jakousi podporu místních obyvatel. Je jisté, že už má Ruská armáda stanovenou linii, kam musí dojít a vybudovat obranu. Bude to nová rusko-ukrajinská hranice. Čekat se dá masivní nasazení pěchoty, průlomy na mnoha místech fronty, rychlý postup k vytyčené hranici a pak budování obrany směr na západ a likvidace ukrajinských kotlů uvnitř.
Podle mnohých na to ale pořád mají Rusové málo lidí a skončí to fiaskem stejně jako před rokem pokus ovládnout Kyjev.
Spravedlivý mír je vzácnější šafránu a tady se nemá šanci uchytit. Válka obnažila, na jak strašlivých lžích je celá putinovská agrese postavena -- že chtělo NATO zaútočit na Rusko? Vždyť nedokáže dát dohromady ani tři sta tanků. Že na Ukrajině vládnou nacisté? ATD. Místo toho nastoupilo prostě jenom čistě dobyvačné válčení a budou téct řeky krve... Bez lidských obětí není velikosti.
samozřejmě nevíme, co Macron nebo Scholz Putinovi říkali.
Ale já vycházím z dostupných, otevřených zdrojů (jiné pochopitelně nemám k dispozici). A vím jen to, že nic podobného nebylo publikováno.
Ono z toho i z těch veřejných zdrojů víme dost. A izraelském pokusu o zprostředkování, stejně jako o tom tureckém, docela hodně. A ani Erdoğan, který tehdy rozhodně nebyl jednoznačně na ukrajnské straně, neřekl nic jiného, než že pokusy ztroskotaly na ultimativním přístupu ruské strany, jmenovitě Putina.
Takže jednou k tomu Vašemu plánu:
a) Rusko se morálně i fyzicky připravuje na další velkou ofenzivu -- to opravdu nebyl nikdy v dějinách čas, kdy se dal domluvit jiný mír než kapitulace napadené strany.
b) Museli bychom popřít právo Ukrajinců rozhodovat o svém osudu a donutit je (buď měkce, odmítnutím podpory) nebo tvrdě -- ekonomickým sankcemi a diplomatickou izolací -- k přijetí diktátu velmocí. Bez důvěryhodných záruk míru: protože ty od Ruska, USA a Německa, potažmo EU, dostala Ukrajina už v roce 1991 (tak trochu, spíše hodně výměnou za to, že vzdá sovětského jaderného arzenálu) a podruhé v roce 2014.
"...donutit je (buď měkce, odmítnutím podpory) nebo tvrdě -- ekonomickým sankcemi a diplomatickou izolací..."
Pane Profante, to je zcela irelevantní dilema. Ukrajina je už teď absolutně závislá na vojenské a ekonomické pomoci Západu. O nějakých "tvrdých sankcích" nebo diplomatické izolaci vůbec nemá smysl uvažovat.
Ale jistě, že o tom nemá smysl uvažovat. Protože takovou blbost by ze zemí podporujících Ukrajinu neudělal. Už se v těch svých pomatených proruských kalkulacích naučte počítat s tím, že Západ nemá ani vojenský, ani ekonomický, ani politický zájem na tom, zradit Ukrajinu a vydat ji Rusku.
Pak je ale otázka, pane Profante, "takovou blbost", vy sám zmiňujete, jako jednu z možností...
"...proč takovou blbost"...