Oběť ani pachatel nesmějí zůstat bezejmenní — Nobelova cena míru 2022
Petr PospíchalVýbor Nobelovy ceny míru letošní volbou projevil opět mimořádnou kompetenci a cit pro situaci — zápasy za svobodu a mír v Ukrajině, v Bělorusku a v Rusku jsou skutečně niterně provázány.
Seznam dosavadních laureátů Nobelovy ceny míru představuje výčet pozoruhodných osobností, které v dějinách nikdy nezestárnou, ale i očividných omylů, ať už těch z přílišného spěchu nebo z nepochopení souvislostí. Souhrn také trpí, zejména v první polovině své sto dvacet let trvající historie, omezenou perspektivou, která za svět považovala jen Evropu a severní Ameriku.
V posledních dvaceti letech je však mezi oceněnými převaha osobností z různých, i velmi málo připomínaných koutů světa, které se svým zápasem proti bezpráví staly autoritami ve svých zemích i nadnárodních regionech. Udělení Nobelovy ceny míru tak mnohokrát posílilo nejen věhlas takových osobností, ale i význam ceny samé.
Letošní úvahy nemohly pominout ruskou invazi do Ukrajiny a krutou válku proti civilnímu obyvatelstvu, jejíž ukončení a budoucí podobu míru stále nemůžeme dohlédnout. Média nejvíce spekulovala o ukrajinském prezidentovi Vladimíru Zelenském. Jeho hlas ale slyšet je dostatečně silně, zatímco hlasy mnoha uvězněných či násilně umlčených jsou slyšet slabě nebo vůbec.
Ruská agrese ve zlém propojuje leccos z toho, co je Rusku, Ukrajině a Bělorusku společné. Václav Havel v roce 2008 na trutnovském hudebním festivalu trefně poznamenal, že „po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí“. Mezinárodní smlouvy a mezinárodní právo pro Rusko platí, jen když se mu to hodí.
Provázanost ukrajinského, běloruského a ruského zápasu o svobodu
Ukrajina má za sebou třicet let souvislých a nesnadných zápasů o podobu státu, o jeho funkčnost i obranyschopnost, to všechno je součástí nezavršeného úsilí o utvrzení národní identity. Setrvalý tlak Ruska na její rozmytí tento historický proces komplikuje, zpomaluje a v některých regionech téměř eliminuje.
Bělorusko už dávno je represivní diktaturou s některými svébytnostmi, ale ve svých hlavních vlastnostech je jen zmenšenou verzí Ruska s plnou závislostí na něm. Na invazi do Ukrajiny se Bělorusko také podílí, byť omezeně.
Nobelův výbor tuto provázanost současné Ruskem započaté války chápe. Rozumí historickým zdrojům agresivního myšlení v Rusku a přesahům, které má do ruské společnosti, její historické paměti i do úsilí o občanské svobody, lidská práva a odpor proti represím. Jinak by se sotva rozhodl nahlédnout ruskou agresi z širšího pohledu a oceněním osobností a spolků ze tří zemí zdůraznit nedělitelnost a vzájemnou podmíněnost zápasu o civilizační hodnoty v krutých podmínkách státního barbarství.