Válka na Ukrajině na počátku druhého roku: celkový obraz
Petr JedličkaV debatách, interview a reportážích zveřejněných kolem únorového výročí zazněla řada poznatků cenných jak pro pochopení dosavadního vývoje, tak pro odhad budoucího. Shrnujeme ty nejpodstatnější.
Prvním výročím ruského vpádu na Ukrajinu na konci února vstoupila válka do další etapy. Aktuálně, respektive již od první poloviny února, probíhá nová ruská ofenzíva. K druhému březnovému týdnu se rýsuje konečné obklíčení Bachmutu. Na nejsevernější části fronty se evakuuje město Kupjansk.
Škoda by ale bylo skočit hned zase k analýzám nejčerstvějších pohybů na bojišti a nepřipomenout celek situace v kontextu. Vlastní první rok invaze jsme sice v DR pokryli už řadou bilančních textů. Ještě je ovšem záhodno přiblížit jevy a trendy, které spojují první rok s druhým, nastupujícím.
Právě nedávné výročí ostatně přineslo — vedle důležitých projevů a klasických ohlédnutí — množství cenných debat, interview a reportáží k danému tématu. Četné z nich byly nabyté fakty podstatnými nejen pro pochopení dosavadního vývoje, ale i pro odhad budoucího.
1) Z ruské strany vše hovoří pro pokračování války
I když se odhlédne od aktuální situace v poli, kde má dnes Rusko zase iniciativu, počítají jak ruská politika, tak společnost s pokračováním konfliktu. Na vlastní únorové výročí mluvil k tomuto tématu obsáhle sám Vladimir Putin. Příslušné pasáže z jeho hodinu a půl dlouhé řeči byly pojaty mimořádně vyhrocenou formou nepřipouštějící žádnou alternativu ke konečnému vojenskému vítězství.
Ještě více než v předchozích projevech zde Putin zdůrazňoval snahu kolektivního Západu rozbít a zničit Rusko, neonacistickou povahu vlády na Ukrajině, historické právo Ruska na ukrajinské území i odpovědnost protistrany za veškerou prolitou krev.
Zopakoval a podtrhl, že Rusko žádnou válku nezahájilo, že mu jde pouze o obranu, a to jednak etnických Rusů, které se snaží protivník na území Ukrajiny vyhladit, a jednak vlastního státu. Kdo čekal v projevu nějaký náznak pootevírání dveří k míru, nedočkal se. Kdo hledal možné náznaky kompromisu, nenašel je. Ruské vedení i nadále připravuje obyvatelstvo na dlouhé střetnutí.
„Z Putinových slov se úplně vytratil konec války. Mluví o tom, že situace je ekonomicky stabilní, že o vojáky bude postaráno, a tak dále, ale o konci nikoliv. Jako by to byla vše nová normalita, jako by vše mělo trvat už napořád. Je v tom něco až orwellovského,“ shrnul u kulatého stolu Deutsche Welle analytik Alexej Jusupov.
Vyzvednout v daném kontextu se ještě patří, že Putin v projevu zmínil specificky i „prioritu kulturního rozvoje Donbasu a Novoruska“, což je ruský historický pojem pro oblast celého jihu Ukrajiny při Černém moři, jež sahá od Donbasu přes Záporoží, Chersonsko, Mykolajivskou oblast a Oděskou oblast až po dnešní Moldavsko. A rovněž signifikantně ruský prezident slíbil, že každý voják dostane každý půlrok války (!) alespoň čtrnáct dní dovolené.
Když pak několik dní po výročí zaútočila skupina Rusů bojujících na ukrajinské straně na civilní cíle za ruskou hranicí, uvedl Putin, že šlo o „teroristický útok (…) právě toho typu lidí, co si dal za cíl připravit Rusy o jejich historickou paměť“. Provedli jej prý ukrajinští neonacisté a Rusko je rozdrtí.
2) Vytrvat sliboval i Biden, Západ však není jednolitý
Americký prezident Joe Biden pronesl při příležitost výročí také svou řeč, jakýsi pomyslný proti-projev. Učinil tak během návštěvy Polska, které předcházela jeho překvapivá demonstrační cesta přímo do Kyjeva — v moderních dějinách vůbec první návštěva prezidenta USA ve válečné zóně, kde nebojují američtí vojáci.
Biden ve výrazně kratší promluvě (cca dvacet minut) zdůraznil, že aliance seskupená za Ukrajinou je nejen pevná, ale i rozhodnutá vytrvat v její podpoře. Četní američtí představitelé nicméně v téže době v různých vyjádřeních ujišťovali, že „další výročí války už nikdo nechce“ a že konflikt „musí skončit diplomaticky“.
Mnozí pozorovatelé také připomněli, že tento rok se volí mimo jiné v Bulharsku a na Slovensku. A že je možné, že v těchto zemích nastoupí po volbách vlády se zahraniční politikou podobnou Orbánově v Maďarsku.
V Bruselu potom vlály 24. února u sídla Komise ukrajinské vlajky. V rozpravě nad obsahem nového sankčního balíčku se ovšem dotčené státy předháněly, kdo efektivněji zmírní omezení ruského exportu gumárenských výrobků nebo vytěžených diamantů.
3) Jaderné strašení se nejspíše vrátí
Vladimir Putin ohlásil v citovaném projevu také pozastavení ruského plnění dohody START — poslední dosud platné smlouvy Ruska a USA, jež omezuje počet strategických jaderných zbraní a umožňuje inspekce. Za oficiální důvod udal zprávy, že se USA chystají vyvíjet novou zbraň. Dle takřka všech expertů vyjadřujících se k tématu je ale pravý důvod jinde — nejspíše v záměru pracovat opět s pocitem jaderného ohrožení.
Taktiku tzv. jaderného strašení zkoušelo Rusko již dříve. Zvláště po loňských prázdninách plnila éter vyjádření o „všech otevřených možnostech“, o odhodlání hájit Rusko „všemi prostředky“ a „neblafování“. Poté — po mobilizaci — se rétorika o něco zmírnila. Nyní se tedy zřejmě rýsuje další posun.
Znalci problematiky připomínají, že Rusko a USA kontrolují stále devadesát procent jaderných zbraní na světě. Rusko dohodu START přitom už loni porušovalo, když odmítalo součinnost americkým inspektorům. Podle posledního velvyslance USA v Moskvě Johna J. Sullivana také Rusko zastavilo jednání o nové úmluvě.
Experti uvádějí, že z krátkodobého hlediska není neplnění STARTu zase až takový problém. Případné jaderné zbraně trvá poměrně dlouho vyrobit a jejich eventuální rozmístění lze zjistit i jinak než inspekcemi, zvláště satelitním snímkováním. Už střednědobě ale zvyšuje absence dohledových mechanismů napětí.
Vladimir Putin sice v projevu slíbil, že Rusko bude limity ve smlouvě dodržovat dále i bez inspekcí. A zdůraznil také, že Rusko od dohody START neustupuje, pouze přerušuje plnění, byť v úmluvě samotné žádná taková možnost není. Dle Johna Sulivana i dalších lze však očekávat, že Rusko výhledově celý START vypoví a bude pracovat se souvisejícím pocitem ohrožení.
Mírnou naději lze spatřovat ve skutečnosti, že svůj aktuální test nové mezikontinentální rakety RS-28 Sarmat (Satan II) Rusko Spojeným státům přes všechno nahlásilo. Test mimochodem skončil neúspěšně, takže se o něm výroční projevy ani nezmiňovaly.
4) Ukrajince invaze semkla, jsou ale také unavení a traumatizovaní
Co se termínu ukončení války týče, pak je sotva možno předpokládat, že by mohla skončit už v tomto roce. Jak bylo uvedeno v úvodním textu, i Putin už zjevně definitivně pohřbil svůj "blitzkrieg", a počítá s dlouhodobou válkou. Vyjednávací pozice respektive předběžné podmínky pro jednání mezi ruskou a ukrajinskou stranou jsou naprosto nekompatibilní; v současné době prostě není o čem jednat.
Současná ruská ofenziva - téměř bych si troufal říci, že ta je stejně tak posledním zoufalým ruským pokusem o znovuzískání operační iniciativy, jako byl v druhé světové válce pokus německých armád o protiofenzivu u Kursku. Ale Němci už tehdy za prvé neměli dostatek sil k proražení ruské fronty (alespoň na severním úseku kotle ne); a definitivně jejich snahy zmařilo vylodění Spojenců na Sicílii, které Hitlera donutilo přesunout část jednotek z oblasti Kurska do jižní Itálie.
I v současné ruské ofenzivě - i přes velmi napjatou situaci obránců u Bachmutu - se zřetelně ukazuje že ruská strana (i přes provedenou mobilizaci) už nemá dostatek sil pro zásadní proražení ukrajinské frontové linie. A to co v druhé světové válce pro Němce znamenalo vylodění se Spojenců na Sicílii, pravděpodobně to samé budou pro Rusy znamenat nové dodávky těžké západní vojenské techniky (jmenovitě tanků Leopard, později i Abrams) Ukrajincům. Jestliže tedy Rusové nedokáží rozhodujícího průlomu dosáhnout teď, pak už budou mít sotva naději dostáhnout ho v budoucnosti. Navíc - jejich vlastní především materiálová vyčerpanost bude zřejmě stále narůstat; podle posledních odhadů ztratili doposud už 2 000 tanků. (Pro srovnání: Hitler při svém útoku na Sovětský svaz neměl tanků o mnoho více, než uvádí toto číslo!) Navíc se právě s příchodem nových, moderních těžkých tanků západní provenience operační prostor pro ruské tanky ještě dále značně zúží.
Rusové si prakticky jenom ve dvou sektorech stále udržují převahu: v dělostřelectvu a v počtu vojáků. Ovšem - podle všeho i ruské zásoby munice se začínají tenčit, už jí nemohou zdaleka tolik hýřit jako na počátku konfliktu. Otázka je, v jakém časovém horizontu se jim podaří zvýšit další její produkci.
Co se počtu vojáků týče - znovu musím vyjádřit své podivení nad tím, že Ukrajina neprovedla masivní mobilizaci; že válku o vlastní bytí a nebytí nepojala jako - nelze použít jiný termín - "totální válku" proti ruskému agresorovi, s masivním nasazením všech vlastních sil a potenciálů.
S tím souvisí i P. Jedličkou zmíněná válečná únava, respektive i vyložená neochota části ukrajinských mužů jít bojovat; a přišly už i zprávy o tom že jsou nemalé počty ukrajinských vojáků kteří odpírají odejít na frontu a zúčastnit se aktivně bojů. Kdyby svého času ukrajinské vedení vyhlásilo celonárodní mobilizaci a "totální válku", pak by k takovýmto aktům odpírání sotva docházelo v nějakém relevantním měřítku.
Zpět k tématu: soudím tedy, že ruská strana už nemá (a nebude) mít reálný potenciál Ukrajinu porazit. Nicméně i tak pro Ukrajince existují určitá, a to dost velká rizika. Jedním z nich je ona zmíněná vlastní únava z války; ale druhým - a mnohem větším - mohou být příští americké volby. Pokud by se k moci opět dostal Trump, mohlo by to mít pro Ukrajince naprosto fatální důsledky. Ten by totiž prakticky s jistotou opět vystoupil s populistickým heslem "America first"; s tím že vláda Spojených států nebude plýtvat penězi pro jakési boje na evropském kontinentu. A kdyby Američané přestali materiálně podporovat Ukrajinu, jak řečeno to by pro obránce mělo fatální důsledky. (Je ještě relativní štěstí, že nový trumf Ukrajinců, tanky Leopard, jsou produkovány v Německu. Přes počáteční váhavost německé vlády, respektive německého kancléře, když už jednou o jejich dodání bylo rozhodnuto, pracuje se na tomto programu zřejmě s příslovečnou německou důkladností. Němci teď dokonce chtějí od Švýcarska zpětně koupit 200 Leopardů.)
V tuto chvíli je tedy velmi nesnadné predikovat další vývoj konfliktu; ale závěrem mohu pouze zopakovat, že podle mého soudu v každém případě neskončí už v tomto roce. Bohužel, ale je nutno s tím počítat, jakožto s nejpravděpodobnější alternativou.