Vyšší počet útoků, vyšší počty nasazených, stálý tlak z ruské strany a drobné postupy. Takto lze shrnout vývoj na ukrajinských válčištích od vydání našeho posledního přehledu situace před měsícem a půl. V lednu se vedly nejintenzivnější boje v okolí Bachmutu, přičemž na severu se žoldákům z Wagnerovy skupiny podařilo dobýt městečko Soledar. V únoru pak začaly ruské jednotky tlačit na celé frontě.

Mezi znalci se po cca 10. únoru rozeběhla debata, zda jde už o onu očekávanou „jarní“ ofenzívu, do níž se měly zapojit čerstvé ruské jednotky z řad mobilizovaných vojáků. Většina účastníků této debaty se po několika dnech shodla, že ano, ovšem s doplněním, že sledujeme teprve první fázi — snahu mohutnějšími útoky po celé frontě zjistit, kde jsou případné slabiny.

Ve druhé polovině února se očekává další ruský nápor. Za hlavní důvody uspíšení „jarní“ ofenzívy mají pozorovatelé jednak snahu Putinova režimu oslavit výročí začátku agrese nějakým výraznějším úspěchem — například průlomem nebo dobytím Bachmutu — a jednak snahu dosáhnout co největšího posunu, než dorazí na Ukrajinu slíbené německé a britské tanky.

Co vše bude další fáze ofenzívy obnášet, je zatím sporné. Na jedné straně se objevují uniklé zprávy výzvědných služeb, které hovoří až o 1800 ruských tancích a 300 tisících vojácích připravených válku rozhodnout; na druhé straně však satelitní snímky žádné hromadění takovýchto houfů neukazují.

Další zdroje hovoří o přípravách na mohutné nasazení letadel. Jiné pak zase o možném překvapení v podobě útoku na Charkov, v západním Záporoží či přes běloruskou hranici.

Zatím měl vyšší tlak ruských vojáků na celé frontě podobu zejména intenzivnější aktivity dělostřelectva, četnějších pěchotních útoků (například i dvacet denně) a početnějších útočných vln. S výjimkou Bachmutské oblasti přitom útočníci postoupili jen nevýznamně. Specifickým případem byl velký útok ruských obrněnců na jihovýchodě u Vuhledaru, který ztroskotal v minových polích a byl následně z velké části rozstřílen.