Válka na Ukrajině na podzim: v pohybu je hned několik front
Petr JedličkaZářijová ofenzíva v Charkovsku dala konfliktu novou dynamiku. Rusko vyhlásilo mobilizaci a formálně anektovalo pětinu ukrajinského území. Ukrajinci prodloužili svou severní ofenzívu a postupují i na jihu. Podzimní rasputica se však blíží.
Snad ještě větší účinek, než se očekávalo, měla nakonec úspěšná ofenzíva ukrajinské armády v Charkovsku ze začátku září. Právě v návaznosti na ni podnítil režim Vladimira Putina v Rusku spěšnou anexi ukrajinské Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, čímž k Ruské federaci formálně připojil pětinu ukrajinského území. Vedle toho vyhlásilo Rusko 21. září částečnou mobilizaci, která aktuálně probíhá.
Ukrajinské jednotky zároveň protáhly původní ofenzívu až za řeku Oskil a také za Doněc nad Slavjanskem. Dne 2. října padl po obklíčení železniční uzel Lyman a v následujících dnech se fronta posunula až za říčku Žerebeč směrem na Kreminnu — přibližně o sedmdesát kilometrů na východ oproti polovině září.
Zhruba ve stejné době se dala do pohybu i fronta na jihu v Chersonské oblasti. Ukrajinské jednotky donutily interventy hrozbou obklíčení k celofrontovému ústupu, a to až za linii Davidův Brid — Nová Kamjanka — Dudčany, tedy o nějakých třicet až padesát kilometrů na jih na frontě dlouhé šedesát kilometrů.
Ohledně širšího kontextu situace analytikové debatují, zda se ustoupivší ruské jednotky stihly již přeskupit, a tak se fronta nyní alespoň částečně stabilizuje, anebo jestli budou Ukrajinci postupovat ještě dále.
Na severovýchodě mají na každý pád Ukrajinci už vytvořené předmostí za Oskilem u města Kupjansk a níže také za Oskilskou přehradou. Odtud mohou perspektivně udeřit na svatovský dopravní uzel a dále do hloubi Luhanské oblasti.
Jižněji po obou stranách řeky Doněc stojí Ukrajinci přibližně patnáct kilometrů před Kreminnou, respektive Lysyčanskem, z nichž se museli stáhnout na jaře, respektive na začátku léta.
Na linii Toreck — Bachmut — Soledar od Doňce na jih se přitom válčí pořád pozičně. Ukrajinci se zde už od července brání, přičemž Rusové používají stále stejnou taktiku: silná dělostřelba — zkusmý pozemní útok — nové zaměření dělostřelby — další útok.
U Soledaru, Bachmutu a jižněji postoupili interventi od konce srpna sotva o kilometr, ale o pár set metrů přece. Podobně se proměnila fronta u Doněcku a jeho příměstí v centrální části Donbasu, kde interventi prolomili na několika místech ukrajinské zákopové linie.
Predikovat další vývoj na rusko-ukrajinské frontě je v současné době opravdu velice obtížné a ošidné.
Na jedné straně už v souvislosti s nedávnou velmi úspěšnou ofenzivou Ukrajinců v oblasti Donbasu jsem varoval před přílišným optimismem, s poukazem na to že každá ofenziva se časem vyčerpá, a že ruská strana má stále ještě dost prostředků na to, aby dokázala frontu stabilizovat. K tomu zřejmě skutečně také v zásadě došlo.
Velkou neznámou pro další vývoj je stav ruských vojenských sil. Na straně jedné se množí zprávy, že ty jsou už strukturálně zcela vyčerpané; a v zásadě by nebyl zcela nemyslitelný scénář, že se v jednom zlomovém okamžiku fakticky zcela zhroutí. To jest: vyčerpané a zcela demoralizované ruské jednotky - přinejmenším v určitých částech fronty - přestanou klást jakýkoli účinný odpor a obrátí se na bezhlavý útěk. Což pak Ukrajincům umožní prolomit ruskou obrannou linii a hnát zbytky ruských jednotek před sebou. - Jeden polský vojenský odborník očekává tento scénář už do konce října(!); a i generál a prezidentský kandidát Petr Pavel očekává definitivní porážku Rusů už do konce tohoto roku.
Je to tedy scénář možný; ale v žádném případě zaručený. Je docela dobře možné že se Rusům novou mobilizací přece jenom podaří zaplnit vytlučená místa v jejich obraně; a zároveň je otázka kolik obětí by Ukrajince stály čelní útoky do mnohem lépe připravenějších ruských pozic, nežli jaké byly ty dosavadní.
V tuto chvíli je tedy možné všechno; ale osobně předpokládám, že válka se v každém případě protáhne ještě až daleko do příštího roku.