Na zoufalou snahu ruského prezidenta Vladimira Putina eskalovat situaci hrozbou nukleární války reagovali mnozí Ukrajinci a Ukrajinky organizováním masivních sexuálních párty. Interpretovat to jako pád do neřesti a zoufalství ale nemůže být dál od pravdy — ve skutečnosti jde o uskutečňování převahy lásky nad nenávistí, civilizace nad barbarstvím.

Ukrajinské vojenské síly dobývají zpět vlastní území, demoralizovaní ruští okupanti berou do zaječích a Vladimir Putin eskaluje konflikt hrozbou použití nukleárních zbraní. Západní politici vysílají do Kremlu ostrá varování, političtí komentátoři přirovnávají současnou situaci ke kubánské krizi v roce 1962 a dalším případům zvýšeného napětí, které hrozily vyústit v nukleární Armagedon.

V dané situaci se asi patnáct tisíc Ukrajinců a Ukrajinek rozhodlo vypořádat s vyhlídkou na vyhlazení poněkud méně teoreticky: přihlásili se na obrovskou sex párty. Účastníci Orgie na kopci Ščekavyca blízko Kyjeva si měli „vyzdobit své paže proužky označujícími sexuální preference. Zájemci o anální sex si nakreslí tři proužky, zájemci o orální sex čtyři proužky“. Podobné skupiny se objevily i na mnoha dalších místech, včetně Derybasivské ulice v Oděse.

Proč by po osmi měsících ruského bombardování a brutálních bojů měla někoho taková událost zajímat? Podle jednoho z nedočkavých účastníků: „Je to opak zoufalství. I v té nejhorší situaci budou lidé hledat něco dobrého. Ukazuje to obrovský optimismus Ukrajinců.“

Člověk by měl toto svědectví přijmout v jeho přímočarosti. V čase extrémní úzkosti se orgie stávají přitakáním životu. Nemusíme v tom hledat nějaké „hlubší“ pseudo-freudiánské vysvětlení ve smyslu, že kolektivní trauma způsobuje rozpad individuálních zábran a konvenčních společenských norem.

Skutečně necivilizované sexuální akty jsou ty, jichž se dopouštějí ruští vojáci a jejich velitelé. Podle Pramily Pattenové, zvláštní zástupkyně OSN pro sexuální násilí, rozdávají ruští velitelé vojákům viagru. Sexuální násilí na ukrajinských ženách je „záměrnou taktikou dehumanizace obětí,“ řekla Pattenová tiskové agentuře AFP.

Je smutné, že mnozí pozorovatelé mimo Rusko se podřizují ruské linii. Ostudně reagoval na zprávy o orgiích můj krajan a člen slovinské Národní rady Matjaž Gams, který řekl, že v období úpadku civilizace vyplouvají na povrch „divné, patologické myšlenky“.

Ale my bychom se měli ptát: co je divnější a patologičtější? Skupinový sex, kde jsou veškeré aktivity dobrovolné a konsensuální, nebo nevybíravé útoky Ruska na civilní infrastrukturu a civilisty — včetně systematického znásilňování jako vojenské taktiky?

Putinovy poslední jaderné výhružky doprovázela nezákonná anexe čtyř ukrajinských oblastí, které Rusko sice nemá plně pod svou kontrolou, ale Kreml o nich přesto tvrdí, že jsou „nezcizitelnou součástí Ruské federace… a zajištění jejich bezpečnosti je na stejné úrovni jako ve zbytku Ruska.“

Z toho pochopitelně vyplývá, že Ukrajina by si už zasloužila jaderný úder, neboť se jí daří získávat zpět území, která údajně spadají pod ruský jaderný deštník. Není divu, že sázkové portály nabízejí kurzy na to, že se Rusko uchýlí k jadernému útoku ještě letos a tisíce lidí sází na „ano“.

Další věrohodnost hrozby spočívá v tom, že ruští představitelé nařídili evakuaci Chersonu, který je nyní téměř obklíčen ukrajinskými vojsky. Zamýšlený vzkaz je zřejmý: pokud Ukrajinci město znovu obsadí, stane se ideálním terčem pro jadernou bombu. V boji proti „satanismu“, jak se nedávno vyjádřil Putin, je přeci dovoleno vše.

Stejně morbidní je ale i argument západních „mírovčíků“, že by Evropa měla do Ruska vyslat velkou delegaci, která by začala vyjednávat mírové podmínky. Samozřejmě že bychom měli udělat všechno pro to, abychom předešli nové světové válce. Abychom však něčeho takového dosáhli, musíme začít realistickým zhodnocením toho, čím se Rusko stalo.

To znamená zejména opustit myšlenku „eurasijské jednoty“ a odmítnout argument, že by Evropa měla vytvořit s Ruskem mocenský blok, aby se nestala mladším partnerem USA v jejich konfliktu s Čínou. V tuto chvíli představuje větší hrozbu pro Evropu Rusko, nikoli Čína.

Navíc, pokud by Evropa měla vést jednání s Ruskem, musela by rovněž tlačit na Ukrajinu, aby přistoupila na kompromis. A přesně to si Kreml přeje — posílilo by to Putinův argument, že Ukrajina je pouze loutkou Západu spíše než skutečnou zemí s vlastními zájmy.

Co dělat? Protože Rusko zjevně nelze ignorovat, nejlepší možností je oslovit ty v Rusku a jeho satelitech, kteří se staví proti válce.

Jak nedávno zdůraznil Sławomir Sierakowski, administrativa ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského má přirozeného spojence v běloruské opozici, která v tichosti dělá, co může, aby zmařila ruské válečné úsilí. A přesto žádné spojenectví nevzniklo. Místo toho ukrajinští představitelé veřejně projevují pohrdání Bělorusy a vykreslují je jako „sraby a konformisty“. Jak zdůrazňuje Sierakowski, je to nejen nemorální, ale také „politicky hloupé“.

Ruští odpůrci války se ocitají ve stejné situaci — Putinův establishment je vykresluje jako zrádce, pro Ukrajince jsou zase nepřátelskými Rusy. Tímto způsobem je skutečný význam ukrajinské války zamlžován.

Nejde o boj mezi „evropskou pravdou“ a „ruskou pravdou“, jak tvrdí Putinův ideolog Alexandr Dugin, ale i někteří Ukrajinci. Ve skutečnosti je Ukrajina frontou v globálním boji proti novému nacionalistickému fundamentalismu, který nabírá na síle všude, včetně Spojených států, Indie a Číny.

Pokud někde ztratili Ukrajinci kousek své morální převahy, pak je to právě zde, v neschopnosti univerzalizovat svůj boj. Nikoli v nějakém dionýském rozptýlení na návrší u Kyjeva.

Z anglického originálu The Orgy at the End of the World publikovaného na webu Project Syndicate přeložil PETR BITTNER. Text v DR vychází ve spolupráci s Nadací FES Praha.