Válka na Ukrajině na podzim: v pohybu je hned několik front
Petr JedličkaZářijová ofenzíva v Charkovsku dala konfliktu novou dynamiku. Rusko vyhlásilo mobilizaci a formálně anektovalo pětinu ukrajinského území. Ukrajinci prodloužili svou severní ofenzívu a postupují i na jihu. Podzimní rasputica se však blíží.
Snad ještě větší účinek, než se očekávalo, měla nakonec úspěšná ofenzíva ukrajinské armády v Charkovsku ze začátku září. Právě v návaznosti na ni podnítil režim Vladimira Putina v Rusku spěšnou anexi ukrajinské Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti, čímž k Ruské federaci formálně připojil pětinu ukrajinského území. Vedle toho vyhlásilo Rusko 21. září částečnou mobilizaci, která aktuálně probíhá.
Ukrajinské jednotky zároveň protáhly původní ofenzívu až za řeku Oskil a také za Doněc nad Slavjanskem. Dne 2. října padl po obklíčení železniční uzel Lyman a v následujících dnech se fronta posunula až za říčku Žerebeč směrem na Kreminnu — přibližně o sedmdesát kilometrů na východ oproti polovině září.
Zhruba ve stejné době se dala do pohybu i fronta na jihu v Chersonské oblasti. Ukrajinské jednotky donutily interventy hrozbou obklíčení k celofrontovému ústupu, a to až za linii Davidův Brid — Nová Kamjanka — Dudčany, tedy o nějakých třicet až padesát kilometrů na jih na frontě dlouhé šedesát kilometrů.
Ohledně širšího kontextu situace analytikové debatují, zda se ustoupivší ruské jednotky stihly již přeskupit, a tak se fronta nyní alespoň částečně stabilizuje, anebo jestli budou Ukrajinci postupovat ještě dále.
Na severovýchodě mají na každý pád Ukrajinci už vytvořené předmostí za Oskilem u města Kupjansk a níže také za Oskilskou přehradou. Odtud mohou perspektivně udeřit na svatovský dopravní uzel a dále do hloubi Luhanské oblasti.
Jižněji po obou stranách řeky Doněc stojí Ukrajinci přibližně patnáct kilometrů před Kreminnou, respektive Lysyčanskem, z nichž se museli stáhnout na jaře, respektive na začátku léta.
Na linii Toreck — Bachmut — Soledar od Doňce na jih se přitom válčí pořád pozičně. Ukrajinci se zde už od července brání, přičemž Rusové používají stále stejnou taktiku: silná dělostřelba — zkusmý pozemní útok — nové zaměření dělostřelby — další útok.
U Soledaru, Bachmutu a jižněji postoupili interventi od konce srpna sotva o kilometr, ale o pár set metrů přece. Podobně se proměnila fronta u Doněcku a jeho příměstí v centrální části Donbasu, kde interventi prolomili na několika místech ukrajinské zákopové linie.
Objevují se informace, že Rusové nasazují na bachmutské i doněcké části fronty aktuálně kriminálníky, kteří výměnou za odpuštění zbytku trestu vstoupili do ukrajinského kontingentu Vagnerovy skupiny.
Chersonská ofenzíva
Zářijové předpovědi některých expertů, kteří psali o přípravách třetí velké ukrajinské ofenzívy v Záporoží, se zatím nenaplnily. Na jihu Ukrajiny se tak s nástupem podzimu bojovalo výrazněji pouze v Chersonské oblasti. Úspěšný výpad se v minulých týdnech podařil zejména jednotkám postupujícím po západním břehu Dněpru. Právě ten — a spolu s ním dílčí úspěchy jednotek u Inhulce a na severu Chersonské oblasti — přiměl interventy ke zmiňovanému ústupu na linii Davidův Brid, Nová Kamjanka, Dudčany.
Štěstí z šesti●Petr Jedlička
Válka na Ukrajině po půl roce: jak vypadají oblasti, kde se bojuje nyní
Celkově osvobodily ukrajinské jednotky v Chersonské oblasti od konce prázdnin oblast o velikosti přes tisíc kilometrů čtverečních. Jedná se nicméně o rovnou zemědělskou krajinu bez větších měst a strategicky důležitějších cílů.
Právě ofenzívu v Chersonské oblasti avizovalo ukrajinské vedení už od začátku léta, a tak interventi tamní kontingent značně posílili. Hlavní komunikace jsou zaminované, samotné město Cherson chrání třípásmová obrana. S postupující délkou bojů se ale množí zprávy o vyčerpanosti ruských jednotek, o docházející munici a nemožnosti ji doplnit kvůli poškozeným mostům přes Dněpr.
Někteří pozorovatelé upozorňují také na propad morálky a již i na přípravy evakuace místních proruských prominentů na Krym.
Kerčský most a odveta na civilistech
Velkou událostí posledních dní se stala víkendová exploze na Kerčském mostě, spojujícím ruskou pevninu s anektovaným Krymem. Zahynuli při ní tři lidé. Provoz přes most se následně z velké části zastavil. Vladimir Putin označil výbuch za teroristický útok a jako odvetu nařídil ostřelovat ukrajinská města a infrastrukturu.
V první vlně bylo na zvolené cíle vypuštěno pětasedmdesát balistických a plochodrážních střel, a to v čase pondělní dopravní špičky. Jednačtyřicet střel ukrajinská obrana sestřelila. Ze zbylých čtyřiatřiceti zasáhlo dle ukrajinských úřadů jedenáct infrastrukturu — elektrárny, vodovody či plynovody — a třiadvacet dopadlo do měst. Do středečního rána zemřelo v důsledku této ruské „odvety“ čtyřiašedesát civilistů.
Ukrajinští představitelé zesílili po útocích apely na západní státy, aby dodaly jejich zemi účinné protiletecké a protiraketové systémy, což se dle většiny komentářů zřejmě stane. Ostatní je zatím otázkou.
Nelze doposud objektivně vyhodnotit důsledky ruské mobilizace. Různé názory panují také na schopnost ukrajinských vojsk dobýt Cherson a hlavní cíle v Luhanské oblasti do listopadových plískanic.
Povaha bojů by se do příchodu podzimní rasputice měla ještě jednou změnit, protože ve druhé polovině října shodí stromy velkou část listí, a bojiště tak budou přehlednější, zvláště při současném využívání dronů. Ruská strana nasazuje v posledních týdnech také íránské sebevražedné drony, s jejichž pomocí útočí i na cíle daleko za frontou — stejně jako svými raketami.
Ukrajinci přiznali na začátku října ztrátu přibližně devíti tisíc vojáků od začátku konfliktu. Ruských a proruských ozbrojenců měli vyřadit šestkrát tolik.
Oficiálně také získali Ukrajinci jen během charkovské ofenzívy od uprchnuvších Rusů více tanků, než jich dodaly za sedm a půl měsíce všechny západní země dohromady. Pravdivost těchto informací však nelze spolehlivě ověřit.
Vladimir Putin jmenoval ve druhém říjnovém týdnu vrchním velitelem „zvláštní operace“ na Ukrajině nového generála, a to Sergeje Surovikina — člověka spoluodpovědného za používání barelových bomb a zničení Aleppa během poslední války v Sýrii. Ukrajinské úřady zároveň uvedly, že ekonomika země se od začátku války propadla o třicet procent.
Elektřinu a mír
První reportáže pořízené na osvobozených územích v okolí Lymanu a v Chersonsku odhalují rozsáhlou destrukci. V tomto se situace zásadně liší od zařijového Charkovska, kde se Rusové stahovali velmi spěšně a k obléhání měst takřka nedocházelo.
Konkrétně Lyman — město o velikosti Mělníka či Žďáru nad Sázavou, o nějž se bojovalo na přelomu září a října — je nyní zničený z osmdesáti procent. Všude jsou také poškozené elektrické rozvody a vodovodní systém. Vidět je všudepřítomné fronty na humanitární pomoc a na chleba.
Ta část místních, jež neuprchla, se připravuje na zimu sběrem dřeva a nejnutnějšími opravami. Vesměs se lidé všude bojí, že se válka a Rusové vrátí. Nejvíce si dle reportérů přejí elektřinu a mír.
Ruská strana dává v posledních týdnech různými kanály najevo, že je ochotna jednat o ukončení konfliktu. Vzhledem ke zmíněné anexi pětiny území, dynamice současných bojů a poslední raketové palbě je však něco takového teď těžko představitelné. Ukrajinské vedení vydalo po anexi přímo dekret, že se stávajícím ruským režimem v čele s Vladimirem Putinem mírová jednání nepovede.
Predikovat další vývoj na rusko-ukrajinské frontě je v současné době opravdu velice obtížné a ošidné.
Na jedné straně už v souvislosti s nedávnou velmi úspěšnou ofenzivou Ukrajinců v oblasti Donbasu jsem varoval před přílišným optimismem, s poukazem na to že každá ofenziva se časem vyčerpá, a že ruská strana má stále ještě dost prostředků na to, aby dokázala frontu stabilizovat. K tomu zřejmě skutečně také v zásadě došlo.
Velkou neznámou pro další vývoj je stav ruských vojenských sil. Na straně jedné se množí zprávy, že ty jsou už strukturálně zcela vyčerpané; a v zásadě by nebyl zcela nemyslitelný scénář, že se v jednom zlomovém okamžiku fakticky zcela zhroutí. To jest: vyčerpané a zcela demoralizované ruské jednotky - přinejmenším v určitých částech fronty - přestanou klást jakýkoli účinný odpor a obrátí se na bezhlavý útěk. Což pak Ukrajincům umožní prolomit ruskou obrannou linii a hnát zbytky ruských jednotek před sebou. - Jeden polský vojenský odborník očekává tento scénář už do konce října(!); a i generál a prezidentský kandidát Petr Pavel očekává definitivní porážku Rusů už do konce tohoto roku.
Je to tedy scénář možný; ale v žádném případě zaručený. Je docela dobře možné že se Rusům novou mobilizací přece jenom podaří zaplnit vytlučená místa v jejich obraně; a zároveň je otázka kolik obětí by Ukrajince stály čelní útoky do mnohem lépe připravenějších ruských pozic, nežli jaké byly ty dosavadní.
V tuto chvíli je tedy možné všechno; ale osobně předpokládám, že válka se v každém případě protáhne ještě až daleko do příštího roku.