Ráno 21. září vyhlásil prezident Vladimir Putin „částečnou mobilizaci“ a ministr obrany Sergej Šojgu upřesnil, že do „speciální operace“ — oficiálně se stále neříká válka — bude povoláno asi 300 tisíc záložáků. Kolik jich ve skutečnosti bude, není známo. Nikdo přesně neví, co výraz „částečná mobilizace“ znamená, jak bude vypadat v praxi ani jak změní situaci na frontě, kde ruské jednotky v posledních týdnech převážně ustupují.

Na ruskou společnost ovšem zcela určitě dolehne. Ruský exilový časopis Meduza požádal přední ruské politology a sociology, aby dle svého názoru popsali jaké důsledky očekávají.

Margarita Zavadskaja, politoložka, Univerzita v Helsinkách

Vyhlášená mobilizace zasáhne obyčejné Rusy už jen svým rozsahem. Jde tu o apokalyptickou, tragickou událost, která bude mít vliv na život mnoha lidí.

Je možné, že 300 tisíc osob, na něž se údajně mobilizace nyní vztahuje, nebude stačit. Pak budeme čelit mobilizaci sice stále částečné, ale plíživě protahované a co do rozsahu rozšiřované. Nanejvýš nebezpečné je přitom, že se jedná o mobilizaci ruských občanů, kteří nejsou odhodláni bojovat. Podle mne je tento aspekt věci ještě důležitější než otázka, zda budou odvedenci vycvičeni, aby na frontě jednali kompetentně.

Z reakcí občanů na mobilizaci je totiž jasné, že Rusové nejsou připraveni bojovat. Ti, kteří chtěli do války z vlasteneckých důvodů, buď už podepsali smlouvu, nebo přímo bojují. Všichni ostatní zcela očividně na frontě skončit nechtěli.

Mobilizace ostatně probíhala plíživě už doposud, neboť kritéria povolávání nebyla jasně stanovena. Ani do budoucna není jasné, jak bude všechno fungovat.

Za mobilizaci budou zodpovědní gubernátoři, kteří se také budou z jejího zvládnutí zodpovídat. Ti, kteří dokáží mobilizovat správný počet odvedenců se zkušeností z vojenské služby, splní nejspíše zadané parametry efektivity. A právě podle tohoto kritéria bude jejich práce hodnocena.

Situace je stejná jako v době boje s pandemií: opět jsou za průběh zodpovědné regiony, které však mají podstatně menší finanční možnosti a kapacity infrastruktury, než jakými disponuje federální vláda. Nastane zmatek a chaos.

Masovou mobilizaci jsme přitom v Rusku zažili naposledy před více než půl stoletím. Mnozí úředníci, včetně představitelů armády, prostě nevědí, jak to funguje. Lze čekat mnohé excesy a porušování lidských práv. Vyvolá to jen rozhořčení a další negativní emoce.

Denis Volkov, sociolog, ředitel Centra Levada

V celém opatření je cítit vojenská logika, která zapadá do obecné strategie konfrontace se Západem: „Když to s vámi nejde po dobrém, půjde to po zlém.“

Vzhledem k tomu, že se nynější mobilizace dotkne nejméně 300 tisíc lidí a jejich rodin, ve společnosti zřejmě nastanou změny v názoru na válku. Jenže u nás se všechna rozhodnutí úřadů zavádějí do praxe postupně a polovičatě, což dává lidem příležitost uklidnit se, zavřít oči před tím, co se děje, uzavřít se do sebe — tedy alespoň těm, kterých se to bezprostředně netýká.

Lidé se v poslední době hodně přizpůsobili a říkají: „Mě se nic, co souvisí s válkou, díky bohu nijak nedotklo. Ať se vzrušují ti, kterých se to týká.“ Dosud byla podpora války do značné míry založena právě na tom, že se lidé toho, co ruský režim dělá na Ukrajině, osobně neúčastní. Právě to se teď změní, ale cítit to začne být teprve postupně.

Alexandr Baunov, novinář, politický analytik

Dosud se Putin pohyboval v referenčním rámci, který nastavil sám jeho režim: zatímco země žije normálním životem, profesionálové vykonávají svou neviditelnou práci — nevedou válku, ale „speciální operaci“. Jenže profesionálové to nezvládli a dosavadní modus operandi se vyčerpal.

Ono to popravdě ani na počátku nevypadalo moc profesionálně: válka dvacátého století, kdy bylo třeba obsadit celé regiony a města, byla vedena metodami devatenáctého století — armáda na válečném tažení bojovala v otevřeném poli. Když Putinovi došli muži, byl konec.

Již od jara si profesionální byrokracie neví rady s řešením problémů masových rozměrů. Projevilo se to i dříve — například při sčítání lidu nebo očkování. Co totiž odlišuje Rusa od Evropana? Je to jasné rozdělení prostoru na „veřejný“ a „soukromý“.

Mobilizace — stejně jako sčítání lidu, sociologický průzkum nebo očkování — vstupuje do soukromého prostoru. A to je pro Rusa velmi podezřelé, velmi nežádoucí. Soudě dle zkušenosti se sčítáním lidu a očkováním — nikoli dobrovolným, ale povinným — je šance mobilizace na úspěch malá.

Vladimiru Putinovi nyní vážně hrozí ztráta image „dobrého cara“. Snaží se však toto své postavení uchovat tím, že nepopulární rozhodnutí přesouvá na Sergeje Šojgua. Kdo, kolik a jaké kategorie občanů budou povolány, to je teď v kompetenci ministra obrany. Pokud někdo řekne: „Proč já, a ne on, proč moje dítě, a ne sousedovo“, je to Šojguova odpovědnost. Přesto je riziko ztráty podpory poměrně velké.

Na Rusko obecně dolehne mobilizace pochopitelně ztrátou lidí. A pak je tu ještě jedno nebezpečí, které je velmi důležité, ač se o něm příliš nemluví: tím, že není stanoveno, kdo bude odveden — ani věkové kategorie, ani profese, nic — lze mobilizaci použít jako represivní nástroj. Když vystrčíte hlavu, dostanete předvolání.

To je výhodná metoda pro potlačení protestů proti mobilizaci samotné — kdyby totiž byla totální, lidé by neměli co ztratit. Je-li „částečná“, znamená to, že pokud se chováte, jak se patří, nebudete odvedeni, ale pokud se chováte nevhodně, půjdete bojovat. A to společnost rozdělí a ztiší. Proto neočekávám žádnou explozi protestů.

Taťjana Stanovaja, politoložka

Putin byl zpočátku velmi ostře proti mobilizaci — to byl jeho principiální postoj. Domníval se, že tuto válku nelze vyhrát na bitevním poli. Sázel na to, že Rusko Ukrajinu zmáčkne a Kyjev se dostane do stavu, kdy nebude mít jinou možnost než kapitulovat.

Putin však podcenil schopnost ukrajinské armády provést protiofenzívu a nyní musel přehodnotit svou logiku. Začalo hrozit, že by ukrajinská ofenzíva mohla zasáhnout i ruské regiony. Mobilizace se tak stala nevyhnutelnou: zejména když se ukázala potřeba zorganizovat ve čtyřech regionech „referenda“.

Lidé v Rusku však nechtějí válčit. Domnívají se, že Putin provádí „speciální vojenskou operaci“, která je omezená časově i rozsahem. Hodně bude záležet na tom, zda ruské orgány dokáží dodržet svůj vlastní limit „částečné“ mobilizace. Koneckonců by to mohlo být stejně jako dříve u branců, kterým se slíbilo, že nebudou posláni na frontu, ale pak tam skončili.

Alexandr Chramčichin, politolog

Mobilizace byla téměř jistě vyhlášena pod vlivem charkovské ofenzívy. Bylo jasné, že na udržení frontové linie a obsazených území není dost lidí. Většina obyvatelstva si přitom nepřeje mír, ale vítězství — a Kreml to zřejmě začal tušit. Tím spíše, že za současných okolností by jakýkoli mír vypadal jako naprostá kapitulace Ruska.

Vzhledem k tomu, že mobilizace bude omezená — a 300 tisíc mužů je omezený počet —, nebude jí s největší pravděpodobností nic zásadního bránit.

Důsledky mobilizace budou záviset na její organizaci — jak ve smyslu čistě technického procesu samotného, tak z hlediska otázky, jak budou skupiny mobilizovaných rozděleny.