Ruská mobilizace může být zfušovaná, stejně však změní mnohé
Petr JedličkaI prostá přítomnost 130 tisíc nových, byť nemotivovaných ozbrojenců poblíž front umožní interventům roztáhnout obranu. Ukrajincům bude naopak síly tříštit. Příští rok přitom Rusko bude v dost možná lepší vydírací pozici.
Měsíc uplynul od chvíle, kdy ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil „částečnou“ mobilizaci. Již měsíc tak můžeme sledovat, v jakém stavu je ruská armádně-úřednická mašina, jak se rozebíhá i jak na ni reaguje ruská společnost. Místy je to pohled k úžasu, místy k úděsu, vždycky však k zamyšlení.
Hned na začátku přišly slzy a protesty, následně exodus statisíců mladíků do zahraničí a snaha aparátu jej zastavit. Poté sociální sítě zaplavila videa zoufalých povolanců vržených do podzimního chladna bez vybavení, plačtivých záložáků, kteří museli ihned na frontu, nebo odváděných chasníků zpitých pod obraz. Vše pak završil říjnový incident v Belgorodu, při němž začali po sobě různí odvedenci střílet.
Celkový dojem je rozklad a zfušovanost, jak to ostatně předpověděli ruští autoři v anketě Meduzy, kterou jsme nedávno zveřejnili. „Putin se mobilizací střelil do nohy. Rusové nejsou připraveni za něj umírat,“ shrnula v DVTV novinářka Ekaterina Kanakova.
Jak je to ale s možnými vojenskými dopady takovéto mobilizace? Odvedenci jsou prý nevycvičení, krajně demotivovaní a není pro ně technika. „Pro tolik nových vojáků zkrátka už nemají vybavení,“ cituje Euro analytika Janovského. „Příchod mobilizovaných ruských záloh na frontu těžko něco změní,“ rozvádí v Českém rozhlase generál Mičánek.
Z většiny příspěvků na dané téma se může zdát, že ruské „načalstvo“ má v zásadě dvě možnosti: buď vrhne úspěšně odvedenou část zmobilizovaných do boje hned, a odsoudí ji tak k roli potravy pro děla, nebo ji naopak jako posilu vůbec nevyužije, ale bude přes zimu cvičit, aby z ní byli na jaře použitelní vojáci — třeba jen jako lehká pěchota, nesežene-li se technika.
To by však znamenalo, že posila na fronty přijde až za pár měsíců, ba že se teď bojující korpus oslabí ještě o část kapacit, které aktuálně využívá, leč které jsou zároveň potřeba i při výcviku — zásoby, munice, důstojníci a podobně.
Vše ale může být ještě i jinak. A není to žádná Amerika — i čeští znalci o dalších možnostech píší, jen tyto poněkud zapadají ve spodních částech jejich rozborů. Dosud bojujících ruských vojáků je na Ukrajině relativně málo na to, jak je fronta rozsáhlá. Analytikové se shodují, že úspěch ukrajinské ofenzívy v Charkovsku na konci léta byl dán mimo jiné i prostým přečíslením. Postupující ukrajinské jednotky jednoduše některé ruské opěrné body obešly.
Například v Záporoží, ale třeba i na celém severu Ukrajiny, jsou dlouhé takřka neobsazené linie styku ruského či Rusy okupovaného území s ukrajinským, na kterých se vůbec nebojuje. Pokud přijdou na tato místa třeba jen jednotky tisíc byť nezkušených odvedenců, bude tak přinejmenším vázána část ukrajinských sil, jež budou chybět jinde.
A dále: válka trvá již osm měsíců a valná část ruských vojáků nebyla dosud střídána. I kdyby čerstvě mobilizovaní osvěžili jen technický personál — řidiče, kopáče zákopů, zásobování a podobně — byla by to pro intervenční korpus úleva.
Představme si následující scénář: úspěšně odvést se v aktuální vlně podaří jen část mobilizovaných. Ministr obrany Šojgu mluvil na začátku o 300 tisících, reálně to vypadalo před týdnem a půl na 200 tisíc. Nakonec to bude třeba jen 130 tisíc použitelných vojáků — klasických vlastenců, kteří se těší na veselou „tříměsíční“ vojančinu, chasníků z východu, jejichž rodiny dostávají jako kompenzaci zelí a ryby, Rusů, kterých na nějaké protesty nebo útěky neužije, a tak dále.
I kdyby měli tito lidé sloužit jen jako pomocné útvary a vykonávat strážní službu, 130 tisíc je spodní hranice odhadů velikosti celého ruského invazního vojska z letošního února. Rusové přitom teď nepotřebují nějak moc postupovat. Stačí, když během listopadových dešťů a během zimy udrží frontu v Luhansku, u Doněcku, v Záporoží a na východním břehu Dněpru. Na to techniku ještě mají a lidi teď budou mít. A na jaře potom:
- budou mít k dispozici tu část bojových jednotek, která se bude eventuálně teď přes zimu cvičit,
- mohou se na fronty vrátit vojáci, kterým teď vystřídání dopřeje oddech,
- vzroste tlak ze Západu na ukrajinskou vládu, aby byla ochotnější přijmout i nevítězný mír, protože na další rok dotování Ukrajiny a protahování energetické krize nebude věru moc nálada,
- po míru bude po ruských útocích na infrastrukturu a následné zimě bez elektřiny a plynu toužit víc i samo ukrajinské obyvatelstvo.
Je navíc takřka jisté, že alespoň zlomek z odvedenců bude schopen bojovat i bez zimního výcviku, tedy už nyní. K 15. říjnu bylo již takto na fronty umístěno čtrnáct tisíc zmobilizovaných. A navzdory četným zprávám, že Rusové už nemají čím střílet — že posílají na frontu techniku z 50. let nebo dokonce 2. světové války —, si ukrajinští vojáci bránící se u Bachmutu stěžují, že nepřítel má všeho daleko víc než oni.
Připočíst se dá ještě možnost nového vpádu na Ukrajinu z Běloruska, kam mohou být odvedenci posláni, byť třeba opět jen na vázání sil, nebo fakt, že vyhlášená mobilizace zároveň prodloužila na neurčito kontrakty, jež měli podepsány zkušení ruští vojáci na dobu určitou, obvykle na pár měsíců.
Je samozřejmě možné, že se morálka v ruské armádě během zimy úplně zhroutí, jak předpovídají někteří, nebo že Ukrajinci dosáhnou ještě převratnějších úspěchů než dosud; že se nespokojená část odvedených vzbouří, nebo že celá mobilizace vybouchne Putinovi v rukách politicky. Zatím se ale jeví jako pravděpodobnější výše napsané.
I zfušovaná mobilizace může mnohé změnit. I zfušovaná mobilizace může nakonec ruské interventy na Ukrajině — byť třeba jen na čas — zachránit.
Co se situace u Bachmutu týče, tam na ruské straně bojují elitní jednotky; není tedy žádného divu že mají také odpovídající - tedy nadprůměrné - vybavení. Z tohoto lokálního stavu tedy nelze nijak usuzovat na celkový stav vybavení ruských frontových jednotek.
Co se ruské mobilizace týče - už v mém posledním komentáři k situaci v rusko-ukrajinském konfliktu jsem napsal, že s faktorem čerstvých ruských posil je v každém případě nutno počítat.
Ovšem: na straně druhé i Ukrajina nadále pokračuje ve formování a výcviku své armády. Tisíce ukrajinských bojovníků navíc dostanou výcvik v zemích Západu (Německo, Anglie); pravděpodobně tedy i výcvik na vysoce moderních západních zbraňových systémech.
Po zimním období - tedy kdy by Rusko mohlo nové odvedence nasadit ve větším množství - bude mít ukrajinská armáda ovšem k dispozici opět další dělostřelecké systémy ze Západu; což by pak mohlo znamenat že se tito noví odvedenci skutečně stanou "potravou pro děla".
Pro další vývoj bojů na Ukrajině teď bude v prvé řadě klíčové co se v nejbližší době stane na jižní frontě. Podle všeho se Ukrajinci probojují k Dněpru (a tedy opět získají Cherson). Ale Dněpr bude pro jejich další postup velkou (v danou chvíli zřejmě nepřekonatelnou) překážkou; je tedy dost pravděpodobné že zde se fronta stabilizuje, a veškeré boje se přesunou opět do východní oblasti, kde se Ukrajinci - pokud k tomu budou mít síly - pokusí probíjet se směrem na jih, tedy po levobřežní straně Dněpru. V každém případě by tak velice významně zkrátila fronta; v tuto chvíli je ovšem těžké predikovat, pro kterou z obou bojujících stran by to byla větší výhoda či nevýhoda.
Pro Rusy by to byla výhoda v tom, že by na takto zkrácené frontě mohli zalepit "díry" ve své obraně; na straně druhé by zde Ukrajinci mohli lépe koncentrovat své nepočetné, ale vysoce precizní zbraně (artilerii) západní provenience, a tak Rusům uštědřovat těžké údery.
Pokud bude Rusko na Ukrajině bojovat o svou suverenitu a budoucnost -- to jest pokud budou ti, kdo tam umírají a ti, kdo dostávají psaní s černým rámečkem přesvědčeni, že se o to bojuje --, nemá Ukrajina šanci se sebelepšími dodávkami zbraní.
Vyhnul jsem se slovu "bojovat o svobodu" -- ono se dá totiž opravdu bojovat za to, abys byl sice "otrok, ale otrok cara všehomíra" (jak zděšeně objevoval jako hroznou vinu ruské despocie Lermontov).
Ale zatím se takhle Rusko nebojuje. A nebojovala tak už v Afghánistánu. Ona pýcha na to, že naši oligarchové mají hezčí milenky a větší jachty než ti na Západě (Liza Alexandrovová) sice stačí na desperátní bravuru v míru, ale ve válce se obvykle rychle drolí. A to, že dají tvé rodině zelí a ryby je lepší než střepina granátu v břiše, ale té střepině kvůli tomu do rány nepolezeš.
Ano, ta kreatura v Moskvě může tuhle válku protahovat, bohužel i několik let. Ale přes to, že krade děti a rabuje, každým měsícem války ničí zdroje pro budoucnost Ruské federace, a to zdroje, které nejde nahradit.
No tak já myslím, že už si můžeme otevřeně říci, že Ruská federace žádnou budoucnost nemá. Jsme svědky začátku konce ruského impéria. To je definitivní.
Otevřenou otázkou ovšem zůstává, jestli Rusko s sebiou do propasti stáhne celý svět, popř. jakou jeho část.
Ano, válka nekončí.
Dost nad tím teď dumám, pane Profante, proč Putin všechno tak hrotí. Vždyť krom ZHN Rusové naprosto cíleně páchají ty nejotřesnější válečné zločiny -- znásilňují, mučí a vraždí civilisty včetně dětí, deportují Ukrajince do Ruska na "převýchovu", používají zakázané zbraně a srovnávají se zemí celá města, napadají týlovou infrastrukturu s cílem rozvrátit ukrajinskou společnost, anektuje dobytá území, vede dezinformační válku s celým Západem... A lže, a lže, a lže... A taky začal jako zbraň používat suroviny. To tady nikdy nebylo, ani za studené války ne.
(Je snadné teď Německu vyčítat, že připustilo závislost na Rusku -- ale úvaha která za tím stojí, tj. že tento obchod je pro obě strany natolik výhodný, že vydrží i při případném těžkém zhoršení vztahů, je prostě robustní)
Vždyť on rozdává medaile zlosynům z Buče.
Nejen, že zatím nebyla ani na vteřinu šance na mír. Vypadá to, že Putin chce zničit a rozšlapat jakékoliv možnosti o mír se i jen pokoušet.
A nejen o mír.
Gazprom teď nabídl německým firmám možnost dodávek plynu přes nepoškozenou větev Nordstreamu. Přestože je plynu nedostatek a ohrožuje to průmysl a celou západoevropskou společnost, nikdo nemá zájem. Ano, je za tím jistě i morální postoj. Ale také to, že prostě nejde obchodovat s někým, kdo bez mrknutí oka může kdykoliv porušit všechny dohody...
Vypadá to, že Putin chce na hromadách mrtvol odříznout Rusko od Západu. Dávno měl být v polstrované cele.
Pane Morbicere, Putin má ke svému jednání dva klíčové důvody. Za prvé: v dané situaci už vůbec nemůže jinak. Jakožto "führer" svého národa, svého impéria zná jenom dva stavy: buďto totální vítězství, anebo totální porážka. Porážka Ruska by zároveň znamenala Putinův osobní konec. On teď fakticky bojuje o svou vlastní existenci, o svou vlastní nadvládu; a člověk jeho typu daleko spíše obětuje celý svět, nežli svou vlastní moc.
A za druhé: v okruhu svého myšlení je Putin sám zřejmě stále přesvědčen, že jedná naprosto legitimně a oprávněně. Tuto záležitost jsme zrovna v minulých dnech diskutovali na mém webu, v souvislosti s tématem vztahu univerzálních a partikulárních pravd. Je nutno si uvědomit jednu klíčovou věc: Putin (a vlastně celé Rusko) ve svém myšlení ještě vůbec nedospěl, nedozrál ke kategorii (nadindividuálního) univerzalismu; on stále ještě myslí a jedná v kategoriích starověkého respektive středověkého nacionálního partikularismu, kde prvotní maximou (a tedy "pravdou") bylo 1. existenční zabezpečení vlastní říše, a 2. neustálá expanze vlastní říše (jakožto nástroj k bodu č. 1).
Hegel by k tomu dost možná poznamenal, že Putin (a Rusko) se mentálně nachází ještě v první vývojové fázi, totiž ve fázi vyhraněného subjektu. Který se (ještě) cítí být oprávněn vše okolo sebe podřídit své vlastní vůli, své vlastní moci. A který ještě vůbec nedospěl k fázi univerzalismu, tedy k pochopení, ke zvnitřnění faktu že jsou tu i jiné subjekty, jemu rovnocenné, s těmi samými (univerzálními) právy. Pro Putina jsou všichni ostatní lidé (a všechny ostatní národy) fakticky jenom objekty - kterými on může manipulovat, které může užívat podle své vlastní libovůle.
Právě v tom spočíval zásadní omyl západních politiků, že uvěřili tomu, že Putin už přestal být ruským státním agentem, a že dospěl k porozumění tomu, co znamená moderní civilizace. Bohužel, není tomu tak; opakuji ještě jednou, Putin stále uvažuje v kategoriích staro- a středověkého imperátora.
Před několika dny na webu Britské listy vyšel zajímavý článek o tom, jak Putina (a Rusko) vnímají pracovníci kontrarozvědek baltských států (tedy těch kteří mají s Ruskem a ruskou mentalitou ty nejbližší zkušenosti): https://blisty.cz/art/110210-lidsky-zivot-tam-nema-zadnou-hodnotu-dustojnici-pobaltske-kontrarozvedky-otevrene-hovori-o-ruske-krutosti.html Červenou nití jejich názorů bylo konstatování, že už od Ivana Hrozného je Rusko ryze imperiální, expanzivní útvar, a že "Rusové rozumějí pouze síle, a respektují pouze sílu".
Nedá se nic dělat, ale je tomu tak: a právě proto je nutno tuto válku dotáhnout až do konce, a Rusko čistě vojensky porazit tak dalece, jak jen to bude možné.
Nevěřím příliš na takový rozklad ruského státu, jaký se domnívá vidět část západní a emigrantské publicistiky. Ale co je zřejmé, je rozklad ruské armády -- chová se jak smečka puštěná z řetězu. To už tu bylo, bohužel, mnohokrát. Nevycvičení vojáci, zkorumpovaní velitelé, nezájem na výsledků -- v Rusku, v Osmánské říši posledního století, búrská válka ...
A v Moskvě člověk, který o tom musí předstírat, že to byl záměr. Nemyslím, že po takovém vyhrocení Putin toužil, on se podle mého na něm veze...