Americký miliardář, podnikatel a technovizionář Elon Musk se již nějakou snaží ovlivnit také dění na Ukrajině. Na jaře poskytl armádě bránící se země terminály satelitní služby Starlink, která zajišťuje vysokorychlostního připojení k internetu kdekoliv na světě. Sklidil za to nesčetné díky. V posledních týdnech naopak všemožně naznačuje, že by se Ukrajina měla nějak dohodnout s Ruskem na míru, a to i za cenu ztráty území.

Posledním počinem v této snaze se stalo před několika dny zveřejnění mapy výsledků ukrajinských parlamentních voleb z roku 2012 na Muskově twitterovém účtu, jež má jakoby dokazovat přirozené rozdělení země. Na mapě je jasně vidět modře zbarvená oblast, kde v roce 2012 vítězila Strana regionů (dle Muska „Pro-ruská strana“). Ta přitom zahrnuje veškeré aktuálně okupované oblasti Ukrajiny a ještě několik dalších.

Publikovaná mapa je skutečně původní a nezměněná. Jako argument k současným dilematům ovšem klame, a to hned v několika rovinách.

Za prvé, mapa ukazuje pouze to, kdo v příslušném obvodu vyhrál, ale ne jakým poměrem. V Oděské, Mykolajivské, Záporožské a Charkovské oblasti měla Strana regionů „jen“ 41— 42 procent, v Dněpropetrovské 35 procent a Chersonské dokonce pod 30 procent, což je mimochodem méně než v Zakarpatské oblasti na západě Ukrajiny. Většina tedy připadla na jiné formace, byť byly v daných oblastech volené méně.

Za druhé, označovat Stranu regionů za „proruskou“ je extrémní zjednodušení. Její hlava — známý předmajdanovský prezident Janukovyč — se skutečně více orientoval na spolupráci s Ruskem, což se hned po jeho nástupu projevilo podepsáním takzvaných Charkovských dohod. Jejich předmětem bylo prodloužení pronájmu přístavu v Sevastopolu na Krymu ruské černomořské flotile až do roku 2042 výměnou za levnější dodávky plynu.

Zároveň také Janukovyč opustil myšlenku vstupu do NATO, která ale měla do roku 2014 mezi Ukrajinci minimální podporu. Tyto kroky nicméně vnímal ze svého pohledu jako čistě pragmatické kvůli ekonomice.

Vedle toho nicméně i sám Janukovyč — stejně jako všichni ukrajinští prezidenti od roku 1991 — formálně podporoval vstup Ukrajiny do EU a podepsání Asociační dohody. Jeho náhlá změna postoje se stala v roce 2013 rozbuškou Majdanu. Spolu s tím ale odmítal i zapojení do ruských integrační struktur na území bývalého SSSR.

Reálně mu šlo samozřejmě primárně o vlastní zájmy a zájmy okruhu svých lidí. Z nich někteří — jako například jeho syn Oleksandr — za jeho funkčního období „zázračně“ pohádkově zbohatli.

Kromě toho platí, že na Ukrajině nikdy neexistovaly neprostupné politické tábory a všichni spolupracovali se všemi. Pomajdanový prezident Porošenko zastával v minulosti funkci ministra pro ekonomický rozvoj právě ve vládě Strany regionů. Podobně byl majdanovský premiér Jaceňuk v roce 2007 krátce ministrem zahraničí v Janukovyčově vládě.