Elon Musk nekoupil Twitter za 44 miliard dolarů z náhodného rozmaru. Věděl, že ho potřebuje. Musk byl průkopníkem online plateb, změnil směr vývoje automobilového průmyslu, způsobil revoluci v letech do vesmíru, a dokonce experimentoval s ambiciózním projektem neurálního rozhraní propojujícího mozek s počítačem. Jeho špičkové technologické počiny z něj učinily nejbohatšího podnikatele na světě.

Ovšem ani jeho úspěchy a bohatství nestačily k tomu, aby se zařadil do nové vládnoucí třídy — mezi ty, kdo třímají otěže kapitálu založeného na cloudu. Twitter nabízí Muskovi šanci se mezi ně vyšvihnout.

Zázraky cloudového kapitalismu

Od počátků kapitalismu vycházela moc z vlastnictví výrobních prostředků: parních strojů, Bessemerových konvertorů, průmyslových robotů a tak dále. Dnes mají donedávna nepředstavitelnou moc majitelé kapitálu založeného na cloudu — cloudového kapitálu.

Vezměme si třeba Amazon s jeho sítí softwaru, hardwaru a velkoskladů — a jeho zařízením Alexa, které s námi komunikuje přímo z kuchyňské linky. Je založeno na cloudovém systému, který eviduje naše rozpoložení pronikavěji, než by kdy dokázal jakýkoli zadavatel reklamy.

Na základě pozorování našich osobních sklonů nám nabízí služby, zboží či zážitky jakoby šité na míru. Vyvolává tím naše další reakce a na ně pak sama znovu reaguje — my sami tak zdokonalujeme její algoritmy.

Na rozdíl od starosvětského kapitálu připoutaného k půdě nebo pozdějšího kapitálu omezeného na analogovou produkci věcí, jež spotřebitelé poptávají, funguje cloudový kapitál jako nástroj, který mění naše chování v zájmů svých vlastníků. Jediný algoritmus operující v labyrintu serverových farem, optických kabelů a vysílačů mobilního signálu přitom vykonává několik zázraků současně.

Prvním zázrakem cloudového kapitálu je, že nás dokáže přimět, abychom pracovali zadarmo — a zvyšovali tak jeho hodnotu a produktivitu každým textem, recenzí, fotografií nebo videem, které vytvoříme a nahrajeme prostřednictvím jeho rozhraní. Cloudový kapitál takto proměnil stovky milionů z nás ve své vazaly — jsme neplacenými nádeníky na digitálních panstvích jeho majitelů. Přitom věříme stejně jako rolníci za feudalismu, že naše práce — v tomto případě vytváření a sdílení fotografií a názorů — je výrazem naší osobnosti.

Druhým zázrakem cloudového kapitálu je, že nám prodává věci, o něž předtím vzbudil náš zájem. Amazon, Alibaba a jejich četní napodobitelé v oblasti elektronického obchodu po celém světě mohou nepoučenému pozorovateli připomínat monopolizované trhy. Těmi však nejsou, ani když přivřeme obě oči. Nejsou dokonce ani hyperkapitalistickými digitálními trhy — protože i na trzích, které jsou monopolizovány jedinou firmou nebo osobou, mohou lidé komunikovat poměrně svobodně.

Oproti tomu, jakmile vstoupíte na platformu, jako je Amazon, algoritmus vás izoluje od všech ostatních nakupujících a krmí vás výhradně těmi informacemi, jež vám chtějí podat jeho majitelé. Nakupující zde mezi sebou nemohou hovořit, sdružovat se nebo se jinak organizovat, a tak nemají žádný způsob, jak donutit prodávajícího snížit cenu nabízeného zboží nebo zlepšit jeho kvalitu.

Ovšem také prodávající jsou ve vztahu k algoritmu vždy izolováni a musí platit jeho majiteli, aby vůbec mohli obchodovat. Všechno tu zprostředkovává nikoli neutrálně operující neviditelná ruka trhu, ale neviditelný algoritmus, který pracuje pro jednoho člověka nebo jednu firmu — jde v podstatě o obdobu lenního vztahu.

Twitter jako soukromé léno

Musk je snad jediným velkým technologickým hráčem, který vzestup nového techno-feudalismu dosud jen sledoval zpovzdálí s rukama v klíně. Jeho automobilka Tesla chytře využívá cloud, aby ze svých vozů — generujících big data a spojujících řidiče s Muskovými systémy — udělala uzly digitální sítě.

Jeho vesmírná společnost SpaceX se svým hejnem satelitů, které zamořují nízkou oběžnou dráhu naší planety, významně přispívá k rozvoji cloudového kapitálu jiných technologických magnátů. Ale sám Musk? Pro enfant terrible světového byznysu muselo být frustrující, že neměl ve svých rukou portál ke gigantickým výnosům, které může cloudový kapitál přinášet. To se ale nyní změnilo: tím portálem se má stát Twitter.

Hned po nástupu do funkce, když se prohlásil se za „šéfa twítu“, Musk zopakoval svůj úmysl bránit Twitter jako „veřejný prostor“, kde se smí vyjadřovat cokoli a jakýmkoli způsobem. Byla to vychytralá taktika, která odvedla pozornost světové veřejnosti k nekonečné debatě, zda má být přední globální fórum stručné komunikace v rukou magnáta, který sám čas od času svévolně žongluje s pravdou; liberální komentátoři se rozčilovali nad záměrem obnovit účet Donalda Trumpa; levice lamentovala nad vzestupem technologicky vyspělejší varianty Ruperta Murdocha; slušní lidé všech názorových odstínů litovali zaměstnance Twitteru, jak se s nimi příšerně zachází. A Musk?

Šel si sebejistě za svým. V jednom tweetu se prořekl a přiznal, že má ambice udělat z Twitteru „aplikaci pro všechno“. Co to je „aplikace pro všechno“? Podle mě se nejedná o nic menšího než o portál cloudového kapitálu, který svému majiteli umožňuje formovat spotřebitelské chování uživatelů a využívat k tomu jejich neplacenou práci, kterou sami ze sebe dělají cloudové nevolníky — a v neposlední řadě vybírat od prodejců za možnost nabízet své zboží cloudovou obdobu renty.

Musk dosud nevlastnil nic, co by se mohlo vyvinout v „aplikaci pro všechno“, a neměl čas začít od nuly. Zatímco se totiž snažil, aby se masově prodávaly jeho elektromobily a aby vydělával na dobývání vesmíru, Amazon, Google, Alibaba, Facebook a WeChat od Tencentu se zmocňovaly platforem a rozhraní, jež právě mají potenciál stát se „aplikacemi pro všechno“. Až nakonec zůstalo k mání už jen jedno takové rozhraní.

Musk stojí před těžkým úkolem, jak vylepšit vlastní cloudový kapitál Twitteru a současně jej propojit se svou stávající sítí, neustále krmenou daty shromažďovanými automobily Tesla a jeho satelity. Dalším Muskovým úkolem bude uklidnit zbývající zaměstnance Twitteru a eliminovat ze sítě boty a trolly, aby Nový Twitter skutečně znal — a vlastnil — identitu svých uživatelů.

V dopise zadavatelům reklamy Musk příznačně poznamenal: irelevantní reklamy jsou spam, zatímco relevantní reklamy jsou obsah. V současné techno-feudální době to znamená, že zprávy, které nejsou schopny měnit chování lidí, jsou spam, zatímco ty, jež ovlivňují, co si lidé myslí a dělají, mají jediný obsah, na němž záleží: skutečnou moc.

Twitter jako soukromé léno nikdy nemůže být globálním veřejným prostorem. O to však Muskovi ani na chvíli nešlo. Otázkou zůstává, zda platforma zajistí svému novému majiteli členství v nové techno-feudální vládnoucí třídě.

Z anglického originálu The Techno-Feudal Method to Musk's Twitter Madness publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.