Elon Musk nekoupil Twitter za 44 miliard dolarů z náhodného rozmaru. Věděl, že ho potřebuje. Musk byl průkopníkem online plateb, změnil směr vývoje automobilového průmyslu, způsobil revoluci v letech do vesmíru, a dokonce experimentoval s ambiciózním projektem neurálního rozhraní propojujícího mozek s počítačem. Jeho špičkové technologické počiny z něj učinily nejbohatšího podnikatele na světě.

Ovšem ani jeho úspěchy a bohatství nestačily k tomu, aby se zařadil do nové vládnoucí třídy — mezi ty, kdo třímají otěže kapitálu založeného na cloudu. Twitter nabízí Muskovi šanci se mezi ně vyšvihnout.

Zázraky cloudového kapitalismu

Od počátků kapitalismu vycházela moc z vlastnictví výrobních prostředků: parních strojů, Bessemerových konvertorů, průmyslových robotů a tak dále. Dnes mají donedávna nepředstavitelnou moc majitelé kapitálu založeného na cloudu — cloudového kapitálu.

Vezměme si třeba Amazon s jeho sítí softwaru, hardwaru a velkoskladů — a jeho zařízením Alexa, které s námi komunikuje přímo z kuchyňské linky. Je založeno na cloudovém systému, který eviduje naše rozpoložení pronikavěji, než by kdy dokázal jakýkoli zadavatel reklamy.

Na základě pozorování našich osobních sklonů nám nabízí služby, zboží či zážitky jakoby šité na míru. Vyvolává tím naše další reakce a na ně pak sama znovu reaguje — my sami tak zdokonalujeme její algoritmy.

Na rozdíl od starosvětského kapitálu připoutaného k půdě nebo pozdějšího kapitálu omezeného na analogovou produkci věcí, jež spotřebitelé poptávají, funguje cloudový kapitál jako nástroj, který mění naše chování v zájmů svých vlastníků. Jediný algoritmus operující v labyrintu serverových farem, optických kabelů a vysílačů mobilního signálu přitom vykonává několik zázraků současně.

Prvním zázrakem cloudového kapitálu je, že nás dokáže přimět, abychom pracovali zadarmo — a zvyšovali tak jeho hodnotu a produktivitu každým textem, recenzí, fotografií nebo videem, které vytvoříme a nahrajeme prostřednictvím jeho rozhraní. Cloudový kapitál takto proměnil stovky milionů z nás ve své vazaly — jsme neplacenými nádeníky na digitálních panstvích jeho majitelů. Přitom věříme stejně jako rolníci za feudalismu, že naše práce — v tomto případě vytváření a sdílení fotografií a názorů — je výrazem naší osobnosti.

Druhým zázrakem cloudového kapitálu je, že nám prodává věci, o něž předtím vzbudil náš zájem. Amazon, Alibaba a jejich četní napodobitelé v oblasti elektronického obchodu po celém světě mohou nepoučenému pozorovateli připomínat monopolizované trhy. Těmi však nejsou, ani když přivřeme obě oči. Nejsou dokonce ani hyperkapitalistickými digitálními trhy — protože i na trzích, které jsou monopolizovány jedinou firmou nebo osobou, mohou lidé komunikovat poměrně svobodně.

Oproti tomu, jakmile vstoupíte na platformu, jako je Amazon, algoritmus vás izoluje od všech ostatních nakupujících a krmí vás výhradně těmi informacemi, jež vám chtějí podat jeho majitelé. Nakupující zde mezi sebou nemohou hovořit, sdružovat se nebo se jinak organizovat, a tak nemají žádný způsob, jak donutit prodávajícího snížit cenu nabízeného zboží nebo zlepšit jeho kvalitu.

Ovšem také prodávající jsou ve vztahu k algoritmu vždy izolováni a musí platit jeho majiteli, aby vůbec mohli obchodovat. Všechno tu zprostředkovává nikoli neutrálně operující neviditelná ruka trhu, ale neviditelný algoritmus, který pracuje pro jednoho člověka nebo jednu firmu — jde v podstatě o obdobu lenního vztahu.

Twitter jako soukromé léno

Musk je snad jediným velkým technologickým hráčem, který vzestup nového techno-feudalismu dosud jen sledoval zpovzdálí s rukama v klíně. Jeho automobilka Tesla chytře využívá cloud, aby ze svých vozů — generujících big data a spojujících řidiče s Muskovými systémy — udělala uzly digitální sítě.