Roku 1897 vyslal americký mediální magnát William Randolph Hearst malíře a ilustrátora Frederica Remingtona na Kubu, aby informoval o tamní válce za nezávislost. Když Remington telegrafoval, že se „žádná válka nekoná“, dostalo se mu od Hearsta údajně odpovědi: „Vy opatříte obrázky a já válku.“

Jistě nejde o nic nového pod sluncem. Dobře víme, že bohatství znamená moc a moc plodí touhu po ještě větší moci. Prostředky masové komunikace se k tomuto cíli dají dobře zneužít, protože ten, kdo je ovládá, ovládá i způsob, jakým je konstruována a zprostředkována realita.

Miliardářovo mesiášství

Prostředky masové komunikace se sice od Hearstových časů změnily, chování plutokratů však nikoli. Elon Musk používá Twitter dlouho a celkem efektivně pro propagaci vlastního byznysu — a díky tomu pochopil, jak význačně dnes platforma ovlivňuje veřejný život.

Ponechme stranou, že po podpisu smlouvy o její koupi se pokusil z transakce vykroutit — nakonec mu však nejspíš nezbude než dodržet slovo. Rozhodně však stojí zato zamyslet se nad nabubřelostí, s níž miliardář zdůvodňoval, proč o vlastnictví Twitteru usiluje.

„Vzhledem k tomu, že Twitter slouží de facto jako veřejný prostor,“ tweetoval Musk 26. března 2022, „pokud na něm nedodržujeme zásady svobody projevu, zásadně podkopáváme demokracii.“ Rozhodnutí koupit platformu vysvětlil zhruba o týden později: „Vůbec mě nezajímá ekonomika… mám silný intuitivní pocit, že pro budoucnost civilizace je nesmírně důležité mít veřejnou platformu, která bude maximálně důvěryhodná a inkluzivní.“

Jako „absolutista svobody projevu“ — jak se miliardář sám označil, prohlašuje, že zachrání veřejný prostor zrušením pravidel, která na Twitteru zamezují politikům, jako je Donald Trump nebo americká poslankyně Marjorie Taylorová Greeneová, používat platformu k šíření prokazatelných lží a dezinformací.

Vzývání „absolutní svobody“ projevu může v obecné rovině znít docela přijatelně, ale když si uvědomíme souvislosti, stává se více než problematickým.

Ohrožení svobody a demokracie

Muskovo pojetí svobody projevu by například nebránilo šíření bezohledných a zraňujících lží konspiračního teoretika Alexe Jonese. Jednou z nich je nehorázné tvrzení, že masakr ve škole v Newtownu v americkém Connecticutu v roce 2012, při němž střelec zavraždil šestadvacet lidí — mezi nimi dvacet šestiletých a sedmiletých dětí —, byl zinscenován „herci“. Soud před několika dny takový pohled na svobodu projevu odmítl a Jonesovi nařídil, aby rodinám obětí zaplatil za způsobenou újmu téměř miliardu dolarů.

Soud má pravdu. Žádná svoboda — ať už projevu nebo jednání — není absolutní. Ba naopak. Aby svoboda dávala smysl, vyžaduje základní pravidla, která omezí její zneužívání — jinak se stane pouhou svévolí. Proto máme zákony postihující podvody na trhu zboží a služeb. Bez nich by se šíření nepravdivých a klamavých tvrzení stupňovalo do té míry, až by se nakonec tržní prostředí v důsledku vzájemné nedůvěry zhroutilo.

Totéž platí pro svobodnou výměnu názorů a myšlenek. Svoboda projevu neznamená otevřít stavidla bezbřehému žvanění a úmyslnému lhaní, jež působí druhým lidem újmu a poškozuje jejich vlastnická práva. Právě proto máme zákony na ochranu osobnosti, která brání také proti pomluvám a záměrnému působení duševní újmy — jak ostatně ukazuje případ Alexe Jonese. Proto také naše právo trestá podněcování k bezprostředně hrozícímu násilí, zakazuje křivopřísežnictví či ukládá povinnost pravdivě svědčit v trestním řízení.

Stejně tak některá omezení svobody projevu považujeme za nezbytná k zajištění svobodných a spravedlivých voleb. V mnoha státech USA existují zákony, které zakazují záměrné šíření nepravdivých informací o volebních místech, době hlasování, pravosti hlasovacích lístků a podobně.

Stejně tak nemohou volení zástupci prokazatelně lhát o svém postavení v úřadě či o financování volební kampaně. A jak ozřejmuje trestní stíhání násilníků z davu, který se 6. ledna 2021 pokusil narušit pokojné předání moci v americkém Kapitolu, svoboda zastávat nepopulární politické názory nedává nikomu právo k násilnému povstání.

Navzdory interním regulacím obsahu jsou sociální média v současnosti zaplavena dezinformacemi, které narušují důvěru veřejnosti a podkopávají základní funkci svobodné a informované politické diskuse. Slouží k rozbití prostoru svobodné výměny myšlenek a názorů a ve skutečnosti znemožňují svobodu projevu. Jejich jediným cílem je zničit sám politický diskurz.

Musk již představil návrh změn, které by chtěl na Twitteru provést. Začít chce obnovením Trumpova účtu a umožnit mu tak šířit další prokazatelné lži o volebních podvodech a politických oponentech. Obecný dopad opatření bude znamenat další oslabení standardů svobodné diskuse na Twitteru.

Muskova tvrzení, že zachraňuje veřejný prostor, jsou od základu falešné. Ve skutečnosti jen přispívá k jeho erozi tím, že jej nechává zahltit toxickými dezinformaci, včetně podvrhů a jalové propagandy, a nechává volné pole výzvám k násilí, zneužívání důvěrných informací a dalším způsobům, jež ničí podmínky svobody slova.

Z anglického originálu Elon Musk’s Covert War on Free Speech publikovaného internetovým magazínem Project Syndicate přeložil OTAKAR BUREŠ.