Elon Musk je žhář s kapsami plnými sirek. Politika si na něj musí došlápnout
Alan RusbridgerAutor se připojuje k hlasům, které volají po striktnější regulaci sociálních sítí — v daném případě konkrétně Twitteru/X v souvislosti s rolí, kterou Elon Musk sehrál v podněcování britských rasových nepokojů.
Dovolte, abych vám připomněl jinou epochu, od které ovšem ještě neuplynulo zase tolik času. Předseda britské Konzervativní strany tenkrát vyhlásil, že by chtěl lépe poznat svou zemi, a tak se vydal do Birminghamu, aby strávil noc jako host u obyčejné muslimské rodiny.
Psal se rok 2007. A předsedou konzervativců byl David Cameron. Přijal pohostinství Shahidy a Abdullaha Rehmanových. Abdullah byl komunitním organizátorem v Balsall Heath a Cameron se z návštěvy vrátil hluboce okouzlen hodnotami, vnitřní silou a soudržností britských rodin asijského původu, s nimiž se během své cesty setkal. Z jejich smyslu pro občanskou odpovědnost, napsal po svém návratu do Londýna, „bychom si my všichni ostatní mohli vzít příklad“.
Poté, co si v místním Café Karachi dal kuřecí tikka a absolvoval směnu v lokálním supermarketu Raja Brothers, se vzletnými slovy dělil o to, co na své cestě objevil: „Nikoli poprvé jsem ve svém životě nabyl dojmu, že mainstreamová Británie se potřebuje více integrovat do způsobu života britských Asiatů, a ne naopak,“ napsal.
Samozřejmě, že to byl do určité míry marketingový trik od stejného člověka, který nás nabádal, abychom v rámci boje s kriminalitou mladistvých objímali teenagery v mikinách, a pak také nahnal nějaké arktické huskye, aby s ním pózovali na snímku, kterým chtěl manifestovat své zelené sklony. Nicméně buď on sám, anebo jeho poradci evidentně pokládali za potřebné pro volební výsledek projevit dobrou vůli vůči Shahidám a Abdullahům v naší zemi. Domnívali se, byť třebas vypočítavě, že se může jednat o klíč k volebnímu vítězství.
Jen si zkuste představit pravicového, či dokonce středolevicového politika, jak projevuje podobnou empatii či lidskost k těm, kterým nyní říkáme „ti druzí“. Dnes se spíše dočkáme poučování o tom, jak multikulturalismus selhal. Politici se předhánějí v tom, kdo tu dokáže vytvořit nepřívětivější prostředí pro lidi, kteří sní o životě, jaký tu vedou Rehmanovi. Jinak řečeno, za oněch sedmnáct let jsme urazili velmi dlouhou cestu.