Kandidát na amerického prezidenta Donald Trump a jeho podporovatelé zkoušejí v posledních dnech novou taktiku. Poté, co byl zmařen už druhý pokus o atentát na exprezidenta, slyšíme od Trumpa, jeho viceprezidentského kandidáta J. D. Vance i řady republikánských politiků a komentátorů, že pokusy o atentáty jsou výsledkem rétoriky demokratů, včetně jejich kandidátky na post prezidenta Kamaly Harrisové a prezidenta Joea Bidena.

Demokraté se údajně neodpovědně pokoušejí vykreslovat Trumpa jako hrozbu pro demokracii, což zvyšuje napětí ve společnosti, a mohlo by vedle dalších útoků na Trumpa samotného vyústit do masového násilí, pokud Trump v prezidentském klání zvítězí. Kampaň obou kandidátů, zejména pak demokratů, by se prý měla zaměřit na věcná témata.

Jako příklady zveličených hrozeb z úst demokratů na adresu Trumpa uvádějí politici a komentátoři spojení s Trumpovým hnutím MAGA (Učiňme Ameriku opět velkou), údajné překrucování Trumpových slov o tom, že vítězství demokratů povede ke „krvavé lázni“, nebo tvrzení, že se Trump stane hned prvního dne diktátorem.

O „krvavé lázni“ podle jejich slov Trump mluvil obrazně v tom smyslu, že vítězstvím Harrisové vykrvácí americký automobilový průmysl. A použití slova „diktátor“ spojoval jen s prvním dnem v úřadu prezidenta, kdy chce podepsat celou řadu dekretů.

Demokraté mu také — údajně bez důkazů — připisují spojení s Plánem 2025, který vypracovaly konzervativní think-tanky. Ten počítá s omezením role federální vlády, podřízením vysokých státních úředníků prezidentovi, se zrušením federálního ministerstva školství a dalším zpřísněním potratové politiky.

Čím je Trump reálně obtížen

Výzvy k tomu, aby se americká společnost cestou zavádějící rétoriky dále neradikalizovala, jsou jistě obecně správné. Problémem však je, že cílem těchto strategií je na straně republikánů především vytvořit zdání, že proti sobě kandidují dva „normální“ kandidáti.

Jenže Trump ani při nejlepší vůli „normálním kandidátem“ není. Začít lze tím, že ani téměř čtyři roky po své porážce v prezidentských volbách v roce 2020 neuznal vítězství Joea Bidena a dál bez důkazů tvrdí, že mu volební vítězství bylo ukradeno.

Mezi jednadevadesáti kriminálními obviněními, jimž čelí hned v několika soudních řízeních, je i to, že se pokusil iniciováním násilné akce svých příznivců zmařit potvrzení volebních výsledků 6. ledna 2021. Později dokonce odmítl spolupracovat s FBI na vydání tajných dokumentů, které si po odchodu z Bílého domu odnesl do svého floridského sídla Mar-a-Lago.

Zatímco soudní procesy v těchto věcech se podařilo jeho právníkům oddálit až na dobu po volbách, v případu, který se týkal jeho snah zajistit si s pomocí peněz mlčenlivost pornohvězdy Stormy Danielsové, byl již odsouzen ve více než 30 bodech obžaloby, které se týkaly zejména skutečnosti, že peníze proplacené Danielsové vykazoval neoprávněně jako náklady na podnikání.

Porota uznala Trumpa vinným, ale výši trestu zatím nezná ani on, ani americká veřejnost jen proto, že soudce Juan Merchan odložil vynesení rozsudku o výši trestu až na dobu po volbách. Vyhověl tím Trumpovi, jeho právníkům a představitelům Republikánské strany, kteří trvali na tom, že by vynesení rozsudku zasáhlo do Trumpovy volební kampaně.

Netřeba dodávat, že tyto argumenty jsou zcela scestné. Obyčejný Američan by si totiž o takovém zacházení mohl nechat jen zdát. Trumpa obtíženého soudními procesy nejenže nikdo nenutil, aby kandidoval, ale lze dokonce argumentovat, že kandiduje částečně právě proto, aby se vyhnul vězení.

Jak známo, Trump také prohrál občansko-správní spory, které se týkaly jednak jeho pomluv novinářky E. Jean Carrollové kvůli tomu, že ho obvinila ze znásilnění na konci 90. let, a jednak finančních podvodů jeho podnikatelského impéria ve státě New York. Celkově byl prvoinstančně odsouzen k pokutám ve výši téměř půl miliardy dolarů.

Trumpova rétorika

I kdybychom uznali, že poukazy demokratů na to, že se Trump chce stát diktátorem, nebo tvrzení, že v případě jeho volební porážky přijde „krvavá lázeň“, jsou vytržené z kontextu toho, co skutečně řekl, skutečností je, že sám Trump se ve volební kampani běžně uchyluje k výrokům, které jsou nejen urážlivé a nepravdivé, ale mají potenciál radikalizovat jeho příznivce.

Harrisovou běžně označuje jako „komunistku“ a „soudružku“. V případě jejího vítězství podle Trumpa Amerika, tak jak jsem si doposud znali, prostě skončí. A Biden je podle něj prostě „křivák Joe“.

Kontrola správnosti jeho vyjádření ze strany médií po každém jeho veřejném vystoupení ukáže, že se dopustil desítek lží. K těm patří nejnověji i jeho prohlášení během debaty s Harrisovou, že přistěhovalci z Haiti jedí ve Springfieldu v Ohiu psy a kočky.

Tato tvrzení byla opakovaně vyvrácena představiteli města i státu Ohio, ale Trump i jeho viceprezidentský kandidát Vance je dál opakují. Což už mimo jiné vedlo k hrozbám násilím vůči haitským přistěhovalcům. Trump navíc tyto přistěhovalce vytrvale označuje za ilegální migranty, ačkoliv do Springfieldu byli přemístěni zcela legálně v rámci vládní pomoci uprchlíkům z Haiti.

Trump ovšem vyrábí i další lži, které mají potenciál vyprovokovat násilí. Na nedávném předvolebním shromáždění prohlásil, že migranti už s pomocí automatických zbraní ovládli některá města, jako je Aurora v Coloradu. Stane-li se prezidentem, zahájí prý nejen masové deportace migrantů, ale i pošle národní gardu do měst, jako je Aurora, aby je vrátila do amerických rukou. Netřeba snad ani dodávat, že tato tvrzení jsou naprostým nesmyslem. Když totiž americká média vyslala reportéry jak do Springfieldu, tak do Aurory, nic z Trumpových výroků se nepotvrdilo.

Stejní kandidáti?

Pokusům republikánů vykreslovat Trumpa jako „normálního“ kandidáta, kterého demokraté jen zbytečně očerňují, lze rozumět coby volební strategii. Je však třeba zdůraznit, že je z podstaty falešná a v důsledku skutečně nebezpečná. Z Trumpových vyjádření i činů lze snadno odvodit, že v případě zvolení má Trump skutečně v úmyslu zásadním způsobem podvázat americkou demokracii.

Při jednom volebním shromáždění nedávno sliboval, že pokud mu přítomní dají hlas, a on bude zvolen, volby už se nebudou muset konat. Možná to opět myslel jako nadsázku, ale už to, že není schopen coby kandidát na post nejmocnějšího politika na světě vážit pečlivě slova, vyvolává oprávněné obavy.

Po druhém pokusu o atentát na Trumpa Vance na volebním shromáždění obvinil demokraty, konkrétně Harrisovou a Bidena, z odpovědnosti. Rétoricky se ptal, proč ještě nikdo nezaútočil na Harrisovou, čímž chtěl naznačit, že zatímco demokraté údajně vytvářejí svými výroky na adresu Trumpa pro atentáty živnou půdu, republikáni se drží zpátky.

V této souvislosti promluvil o tom, jak je nenávistná rétorika „konzervativcům“ údajně cizí. Což je svým způsobem pikantní už proto, že Trump a jeho hnutí MAGA nejsou žádní konzervativci a s tradičními republikány mají obecně společného jen málo. Je to svého druhu sekta s fašizujícími sklony.

Trump neváhal a bez důkazů označil oba útočníky na svou osobu za „ultra-levičáky“, čímž je chtěl spojit s „komunistkou“ Harrisovou. Ve skutečnosti byli oba původně podporovateli Trumpa, v němž se zklamali. Jejich motivace v době pokusů o atentát na Trumpa se dá nejlépe popsat jako frustrace.

Trump ovšem nemá v úmyslu jen „zatočit“ se zavedenými pořádky v USA, ale tentokrát — mnohem více než během svého prvního mandátu — i s mezinárodním pořádkem. Varování jeho bývalých spolupracovníků, že chce vyvést USA z NATO, anebo alespoň zpochybňovat americkou povinnost pomoci napadeným členům NATO v Evropě podle článku 5, nelze brát na lehkou váhu.

O jeho obdivu k silným vůdcům, včetně brutálních diktátorů, už bylo řečeno a napsáno mnohé. O ruském prezidentovi Putinovi, severokorejském diktátorovi Kimovi a čínském prezidentovi Si Ťin-pchingovi nedávno prohlásil, že jsou to chyří muži, silní vůdci, kteří mají na srdci zájmy svých národů.

Když Harrisová v televizní debatě s Trumpem zmínila, že při jejích cestách po světě vyjadřují politici z Trumpa obavy, odvětil Trump, že maďarský premiér Viktor Orbán, což je prý chytrý a silný politik, který má věci pod kontrolou, o něm mluví jako o velkém vůdci. V tomto kontextu stojí za zmínku,že Trump i američtí konzervativci se s Orbánem opakovaně setkali. A Trump v Orbánově postupném zaškrcování demokracie evidentně nachází inspiraci.

Sečteno a podtrženo: v amerických prezidentských volbách proti sobě opravdu nestojí dva normální kandidáti, z nichž jeden je spíše liberální a druhý spíše konzervativní. Normální je pouze Harrisová.

Trumpova agenda a chování naopak připomínají některé autoritářké, psychicky vyšinuté politické osobnosti, které se neslavně zapsaly do historie ve 20. století. A pokud bude zvolen, může se tato neblahá historie bez nadsázky opakovat.