Nová strategie: Ne Trump, to Harrisová je hrozbou
Jiří PehePo druhém zmařeném atentátu na Donalda Trumpa přišla jeho kampaň s novou strategií. Tvrdí, že strůjcem napětí v USA jsou demokraté a garantem normality není nikdo jiný než právě Trump. Je to nesmysl. Jediným nebezpečím zůstává Trump.
Kandidát na amerického prezidenta Donald Trump a jeho podporovatelé zkoušejí v posledních dnech novou taktiku. Poté, co byl zmařen už druhý pokus o atentát na exprezidenta, slyšíme od Trumpa, jeho viceprezidentského kandidáta J. D. Vance i řady republikánských politiků a komentátorů, že pokusy o atentáty jsou výsledkem rétoriky demokratů, včetně jejich kandidátky na post prezidenta Kamaly Harrisové a prezidenta Joea Bidena.
Demokraté se údajně neodpovědně pokoušejí vykreslovat Trumpa jako hrozbu pro demokracii, což zvyšuje napětí ve společnosti, a mohlo by vedle dalších útoků na Trumpa samotného vyústit do masového násilí, pokud Trump v prezidentském klání zvítězí. Kampaň obou kandidátů, zejména pak demokratů, by se prý měla zaměřit na věcná témata.
Jako příklady zveličených hrozeb z úst demokratů na adresu Trumpa uvádějí politici a komentátoři spojení s Trumpovým hnutím MAGA (Učiňme Ameriku opět velkou), údajné překrucování Trumpových slov o tom, že vítězství demokratů povede ke „krvavé lázni“, nebo tvrzení, že se Trump stane hned prvního dne diktátorem.
O „krvavé lázni“ podle jejich slov Trump mluvil obrazně v tom smyslu, že vítězstvím Harrisové vykrvácí americký automobilový průmysl. A použití slova „diktátor“ spojoval jen s prvním dnem v úřadu prezidenta, kdy chce podepsat celou řadu dekretů.
Demokraté mu také — údajně bez důkazů — připisují spojení s Plánem 2025, který vypracovaly konzervativní think-tanky. Ten počítá s omezením role federální vlády, podřízením vysokých státních úředníků prezidentovi, se zrušením federálního ministerstva školství a dalším zpřísněním potratové politiky.
Čím je Trump reálně obtížen
Výzvy k tomu, aby se americká společnost cestou zavádějící rétoriky dále neradikalizovala, jsou jistě obecně správné. Problémem však je, že cílem těchto strategií je na straně republikánů především vytvořit zdání, že proti sobě kandidují dva „normální“ kandidáti.
Jenže Trump ani při nejlepší vůli „normálním kandidátem“ není. Začít lze tím, že ani téměř čtyři roky po své porážce v prezidentských volbách v roce 2020 neuznal vítězství Joea Bidena a dál bez důkazů tvrdí, že mu volební vítězství bylo ukradeno.
Po přečtení předvolební analýzy situace ve Spojených státech ze strany politologa Jiřího Pehe by nutně musel vzniknout dojem, že nejen hlavním, ale vůbec jediným problémem této "vedoucí demokracie světa" není nic jiného nežli jenom a pouze osoba Donalda Trumpa.
Ve skutečnosti hlavní, a až vysloveně fatální deformace americké politické scény leží někde naprosto jinde. A to sice v té skutečnosti, že takto mravně deformovaná osoba, jak ji bezpochyby správně vylíčil J. Pehe, si stále ještě může udržovat sympatie a podporu celé poloviny amerických voličů!
Jakou je vůbec možno mít základní důvěru v demokracii - a to ne pouze tu americkou, nýbrž v demokracii vůbec - když je v ní naprosto možné, že taková osoba, z které její faleš, její lživost, její zjevná příchylnost k autoritativním, ne-li přímo diktátorským vládcům tohoto světa je všeobecně známa - že tedy taková osoba bude dost možná (a to naprosto legálně a demokraticky) zvolena za prezidenta vedoucí velmoci západního světa?!...
Nic si nenamlouvejme; skutečnou katastrofou není to že existuje natolik patologická osobnost jako Donald Trump; nejvlastnějším nebezpečím a hrozbou stále je a zůstává - americký volič.
Ten volič, který se kdykoli nechá opít rohlíkem, nechá se oblouznit siláckou rétorikou, který vždy inklinuje k tomu nechat se svést tím či oním populistou či demagogem. Právě v této zaslepenosti, ideologické předpojatosti a politickém fundamentalismu se skrývá ten nejdestruktivnější potenciál.
A to - aby snad nedošlo k omylu - naprosto ne v pouze ve Spojených státech. Ještě zcela nedávno vítězné tažení populistů profilovalo politické dění i v českých luzích a hájích.
Ještě jednou: pravým problémem není ten či onen populista. Pravým problémem je ten masový, nemyslící občánek, který je ve svém plytkém občanském postoji ochoten těmto populistům naslouchat, který jim dává svůj hlas.
K tomu, co napsal pan Poláček, dodám, že velké selhání a problém jde také za Republikánskou stranou. Její politici nesou zodpovědnost za legitimizaci Trumpových záměrů a metod.