Závěru kampaně k prezidentským volbám ve Spojených státech, které se budou konat 5. listopadu, dominuje otázka, zda exprezident Donald Trump tíhne k fašismu. Za fašistu označili Trumpa někteří jeho dřívější nejbližší spolupracovníci, nyní o něm otevřeně takto mluví i demokratická kandidátka na post prezidenta Kamala Harrisová.

Trump je z minulosti obtížen celou řadou činů, z nichž některé jsou nyní předmětem trestního stíhání. Za některé byl už dokonce prvoinstančně odsouzen. Většinu soudních řízení se mu podařilo odsunout až na dobu po volbách. A podařilo se mu také přesvědčit nemalou část americké veřejnosti, že různá trestní stíhání a soudní procesy, kterým je vystaven, jsou jen politickým honem, který organizují politici Demokratické strany.

S pomocí mnohých republikánů se mu podařilo rozmlžit i jeho odpovědnost za útok davů na Kapitol ze 6. ledna 2024. I kvůli neschopnosti či neochotě tradičních republikánů se od Trumpa jasně distancovat poté, co odmítl uznat výsledky voleb v roce 2020, stranu v podstatě postupně zcela převzalo jeho hnutí MAGA (Učiňme Ameriku opět velkou).

Ve straně tak nyní nejsou žádné významné autority, které by se dokázaly vůči Trumpovi kriticky vymezit, když kupříkladu navrhuje použití národní gardy či armády proti demonstrantům. Nebo když říká, že je třeba se rázně vypořádat s „vnitřními nepřáteli“, k nimž řadí i svoje politické oponenty, přičemž jako příklady uvádí zcela otevřeně bývalou předsedkyni Sněmovny reprezentantů za demokraty Nancy Pelosiovou nebo kongresmana Adama Shiffa.

Trumpovi spolupracovníci varují

Od odchodu Trumpa z Bílého domu v roce 2021 začala celá řada jeho bývalých spolupracovníků odhalovat, jakým způsobem Trump v roli prezidenta fungoval. Mluvili o nekompetentnosti, autoritářství, aroganci. Někteří dokonce označili Trumpa za idiota nebo za někoho, jehož mentální obzor je srovnatelný s dítětem.

Nic z toho však jeho příznivce od podpory neodradilo. Trump se už dávno pro tvrdé jádro svého „hnutí“ stal čímsi jako prorokem, který byl povolán, aby rozbil nenáviděný „establishment“. V rozhovorech s jeho skalními příznivci lze slyšet v souvislosti s Trumpem slova o „boží prozřetelnosti“.

Neuškodilo mu ani, když jeho bývalý poradce pro národní bezpečnost John Bolton ve své knize odhalil, že Trump chtěl v případě svého znovuzvolení vyvést Spojené státy z NATO. A Trumpovým příznivcům evidentně nevadí ani jeho velebení diktátorů, jako je Vladimír Putin.

Když se nedávno objevily zprávy, že si od svého odchodu z Bílého domu opakovaně s Putinem volal, nijak to s jeho preferencemi nezahýbalo. Jeho stoupence nijak nezneklidňuje ani skutečnost, že v případě jeho zvolení hrozí, že USA přestanou podporovat Ukrajinu ve válce s Ruskem.

Nejnověji hned několik bývalých Trumpových spolupracovníků tvrdí, že Trump je v podstatě fašista, který chce vládnout jako diktátor. Potvrzují tím v podstatě vše, před čím v souvislosti s Trumpem varovali už během jeho prvního prezidentského mandátu nejvýznamnější američtí veřejní intelektuálové a politologové, jako je Timothy Snyder.

Šéf kanceláře Bílého domu, generál John Kelly, se takto vyjádřil před několika dny v rozhovorech pro deník The New York Times a časopis The Atlantic. Navázal tak na dřívější varování bývalého náčelníka generálního štábu americké armády generála Marka Milleyho. Kellyho hodnocení Trumpa následně potvrdil i bývalý ministr obrany z dob Trumpova prezidenství Mark Esper.

Milley Trumpovi ke konci jeho prezidentství „rozmluvil“ jeho požadavek, aby armáda zasáhla proti demonstrantům v amerických městech po policejní vraždě Afroameričana George Floyda. Trump se později několikrát nechal slyšet, že Milley by měl za odmítnutí poslušnosti a další údajná selhání stanout před polním soudem a být popraven, bude-li Trump zvolen.

Podle Kellyho Trump opakovaně chválil poslušnost Hitlerových generálů slovy, že by chtěl mít generály, jaké měl Hitler. Z jeho okolí nyní prosakují zprávy, že bude-li zvolen, chystá zásadní čistku v nejvyšších patrech generálského sboru.

Podle Kellyho se Trump často k Hitlerovi ve svých úvahách vracel. Americký novinář Jim Sciutto ve své knize The Return of Great Powers uvádí, že mu Kelly řekl, že Trump mluvil o Hitlerovi jako o někom, kdo dělal i dobré věci.

Kellyho hodnocení Trumpa v závěrečných dnech kampaně převzala i Harrisová. V předvolební diskusi v televizní stanici CNN odpověděla na otázku, zda si myslí, že je Trump fašista, jednoznačně tak, že Trump fašistou je. Jeho zvolení je dle Harrisové zásadním nebezpečím pro americkou demokracii.

Fašistická internacionála

Někteří politologové se budou nepochybně o to, zda Trumpovy případné snahy vládnout autoritářsky a obcházet americkou ústavu znamenají, že ho lze označit za fašistu, přít. Mnohé přitom nepřesvědčí ani jeho výroky o vnitřních nepřátelích, s nimiž je třeba v případě jeho zvolení zatočit, anebo jeho tíhnutí k ideologii nadřazenosti bílého muže.

Jestli se ale z hlediska politologie Trumpovi kritici dopouštějí nepřesností, když o něm mluví jako o fašistovi, není možná až tak podstatné. Jisté je, že Trump pohrdá americkou ústavou a vidí sám sebe jako vůdce, kterému by mělo stát v cestě co nejméně institucionálních omezení. Jeho obdiv k silným vůdcům, včetně „čistokrevných“ fašistů, jako je Putin, populistických autoritářů, jako je Viktor Orbán, či dokonce totalitních tyranů, jak je čínský prezident Si Ťin-pching, mluví sám za sebe.

O Orbánovi obdivně mluvil i v předvolební debatě s Harrisovou jako o chytrém a silném vůdci, který má ve své zemi věci takříkajíc pod kontrolou a který oceňuje Trumpovy vůdcovské kvality. Orbán navštívil Trumpa při své cestě do USA v jeho soukromém sídle a vystoupil na shromáždění Trumpových podporovatelů.

Trumpův bývalý poradce Steve Bannon se pokoušel v Evropě organizovat cosi jako internacionálů nacionalistických populistů. Dobře si rozuměl nejen s Orbánem, ale i s některými západoevropskými nacionálními populisty. V České republice ho přijal prezident Miloš Zeman. Točil se okolo něj i europoslanec za ODS Alexandr Vondra.

Bannona je třeba zmínit i proto, že jeho aktivity předznamenaly to, čeho by chtěl zjevně dosáhnout i Trump. Ten si představuje nový světový pořádek jako jakousi alianci silných vůdců, kteří se podělí o sféry vlivu ve světě a nebudou si stát v cestě. Evropskou unii proto primárně vidí jako konkurenta.

Obrana liberální demokracie není jeho prioritou, stejně jako jí není v případě Bannona a dalších lidí, kterými se obklopuje. Ač Trump popírá, že má cokoliv společného s Plánem 2025, který vypracovaly ultrakonzervativní think-tanky, z některých jeho vyjádření vyplývá, že tento v podstatě fašistický návod, jak soustředit co největší moc v rukou prezidenta, ho v lecčems prokazatelně inspiruje.

Netají se tím, že chystá zásadní „reformu“ ministerstva spravedlnosti tak, aby byl systém justice mnohem více podřízen prívě prezidentskému úřadu. A nepopírá ano to, že chce oslabit nezávislost státních úředníků.

Čeští trumpovci

Trumpovi podporovatele u nás lze rozdělit do několika skupin. Tou první jsou politici a příznivci nacionálně populistických hnutí s autoritářskými rysy, což není vzhledem k jejich fašizujícím pohledům na společnost a mezinárodní politiku vlastně nijak překvapivé. Vůdci těchto hnutí a lidé okolo nich doufají, že znovuzvolení Trumpa dále oslabí liberální demokracii a světový pořádek, v němž jsou západní demokracie ještě stále hybnou silou. A posílí Rusko.

Druhou skupinu tvoří ultrakonzervativci, kteří v Trumpovi vidí hráz proti „progresivismu“. Možná si dobře neuvědomují, že sám Trump není žádný konzervativec a že jeho souboj s americkou demokratickou levicí a centristy nemá nic společného s ideologií. Jde mu především o eliminaci silné politické opozice a prosazení sebe sama. I proto se od něj tradiční konzervativci v Republikánské straně většinou už dávno odklonili.

Třetí skupinu tvoří lidé, kteří mají za to, že Trump po svém zvolení zatřese „zatuchlými“ poměry. Jsou podobně jako mnoho jeho příznivců z tvrdého jádra přesvědčeni, že se Trump dokáže postavit výzvám spojenými s globalizací i emancipačním snahám menšin. Že prostě zastaví vývoj, z něhož má mnoho lidí — zejména těch méně vzdělaných — strach, a vrátí Ameriku a s ní západní svět do jakýchsi zlatých časů.

Čtvrtou skupinu tvoří lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou realisté. Trump možná není dokonalý, lze s ním ale prý pracovat. Některé jeho zahraničněpolitické výkony během jeho prezidenství nebyly prý až tak špatné a špatně si nevedla ani americká ekonomika až do nástupu epidemie covidu-19. Argumentaci tohoto typu nedávno předvedl již zmíněný Vondra.

Potíž s těmito argumenty spočívá v tom, že Trump byl v prvních letech svého prezidentství ještě stále obklopen řadou relativně rozumných lidí, kteří jeho nevypočitatelnost a autoritářské sklony korigovali. Nyní už jsou však okolo něj jen lidé odchovaní hnutím MAGA. Kým skutečně je, předvedl, když se 6. ledna 2021 fakticky pokusil o státní převrat.

Není náhodou, že si některé radikální kroky schovával až pro druhý prezidentský mandát, jak upozornil právě třeba Bolton. I kdyby po volbách měli demokraté většinu v obou komorách Kongresu, nebudou schopní držet Trumpa v šachu s pomocí hrozby impeachmentu, protože k odvolání z funkce na základě impeachmentu ve Sněmovně reprezentantů je třeba souhlas nejméně šedesáti senátorů.

Paradoxní je, že někteří čeští politici, kteří tvrdí, že zvolení Trumpa by nebyla až taková tragédie, jsou zároveň podporovateli Ukrajiny ve válce s Ruskem a silně podporují existenci NATO. Jelikož americký prezident nemůže rozhodnout o vystoupení z NATO bez souhlasu Kongresu, není se prý třeba bát, že by se Trump o něco takového pokusil. Kongres bude mít nadále silné slovo i v pomoci Ukrajině.

Americký prezident má však bohužel řadu možností, jak tyto brzdy obcházet. Pokud bude sabotovat pomoc Ukrajině, Kongres, v němž má navíc silnou podporu svého hnutí MAGA, ho jen těžko „umravní“. A z NATO nemusí USA vůbec vystupovat, když ho bude chtít Trump prostě jen vnitřně oslabit.

Ti, kteří si od Trumpa slibují, že bude na rozdíl od Bidenovy administrativy silnou hrází proti Číně, pro změnu nedohlédnou možné důsledky otevřené obchodní války, pokud by se k ní Trump vůbec odhodlal. I on totiž musí vědět, že tarify na čínské zboží, tak jak je slibuje, by vyústily do obrovských inflačních tlaků v USA. Navíc vůbec není jisté, že se při svém obdivu k silným vůdcům a nevypočitatelnosti se Si Ťin-pchingem nedohodne na nějakém, pro Čínu výhodném řešení, které nyní vůbec nezmiňuje.

Představme si navíc nikoliv až tak hypotetickou situaci, že Rusko využije Trumpova zvolení k provokacím, nikoliv už jen hybridního charakteru, v Baltských státech. Jsou si ti, kteří tvrdí, že s Trumpem lze realisticky pracovat, jistí, že se Trump, na rozdíl od Harrisové, za napadené státy postaví? Že bude respektovat případné volání po aktivaci článku 5 smlouvy Severoatlantické aliance?

Západní svět za hranicemi Spojených států se prostě už za několik týdnů může ocitnout v existenčním ohrožení. Mohou se začít rychle rozpadat jeho bezpečnostní struktury, v řadě západních zemí posílí fašistická a další extrémistická hnutí. A dělat si iluze, že Trumpa v čele nejmocnější země světa bude možné nějak výrazně krotit, je čistá iluze.