Letošní americké prezidentské volby měly být těsné, nakonec ale nebyly. V rámci systému, který v USA mají, a v rámci obvyklé volební matematiky dosáhl Donald Trump relativně velkého vítězství. Jistě ne „největšího, jaké kdy USA zažily“, jak se sám chvástá. Jednoznačně však většího, než se rýsovalo ještě v noci po volebním dni.

Jisté je už, že Trump získal více hlasů než jeho hlavní protivnice ve všech sedmi „swing“ státech, které volby v USA v poslední době rozhodují. Nadto vyhrál i na celkový počet odevzdaných hlasů. To se republikánskému kandidátovi povedlo naposledy v roce 2004 — při prezidentské obhajobě Bushe juniora v období „války s terorismem“.

Dále Trump v letošních volbách posílil u všech demograficky významných skupin, výrazně stáhl náskok demokratů v řadě tradičně nerepublikánských států jako Illinois nebo New Jersey a ještě vybojoval pro republikány takzvanou trifectu: Bílý dům a k tomu vítězství ve volbách do obou komor Kongresu. Hlasů pro sebe získal nejméně 74 milionů — o dvanáct milionů více než v roce 2016, kdy vyhrál prezidentské volby poprvé.

Proč předvolební prognózy před něčím podobným nevarovaly? Trump nepředstihl Harrisovou drtivě, ale plošně. Jak shrnul analytik William Glucroft pro Deutsche Welle: Trump ukusoval z klíčových skupin vždy jen trošku, ale zase všude.

Ve vztahu k průzkumům výsledky nevybočily z přípustné chyby. Citelně se mýlily jen předpovědi zveřejněné těsně před 5. listopadem, jež byly ovlivněny zejména analýzou včasné části korespondenční volby. Ta indikovala nezvykle vysokou účast žen, a to zvlášť politicky nevyhraněných žen a seniorek. Proto se předvídala i v den fyzických voleb „ženská vlna“, jež vynese do Bílého domu s malým náskokem Kamalu Harrisovou. Žádná taková vlna však nakonec nepřišla.

Navzdory kampani silně vedené okolo tématu práva na interrupci — a zkušenosti z „midterm“ voleb z roku 2022 — dorazil tentokrát žen jen obvyklý podíl. Z trendových šetření bylo zřejmé, že demokraté oslabují u mužů, a tak potřebovali posílit právě u žen — leč neposílili. Biden dostal v roce 2020 55 procent ženských hlasů; Harrisová získala nyní 53 procent hlasů této skupiny. Trump získal v roce 2020 51 procent mužských hlasů a teď 55 procent.

Z podskupiny „ženy bílé pleti“ hlasovalo pro Trumpa 53 procent. Efekt Roe v. Wade tedy v prezidentských volbách nerozhodoval. Od podskupiny „vdané ženy“ získal Trump 51 procent. Od podskupiny „ženy ve věku 45 až 64 let“ těsně více než polovinu.

I další detaily z exit pollů pro významné demografické skupiny hovoří neúprosně: v roce 2020 volilo devět z deseti Afroameričanů demokraty; letos jen osm z deseti. U mladých voličů šlo v roce 2020 o šest z deseti; nyní o pět z deseti. Stejný propad lze vidět i u Latinoameričanů, přičemž latinoameričtí muži se letos vůbec poprvé přiklonili z většiny k republikánovi.

Vysloveně ukázkově se Trumpovi a jeho týmu povedla mobilizace v rurálních oblastech, kde svůj náskok na demokratického protivníka zvýšil dvojnásobně: z patnácti na třicet procent. Těsně více ho volili také na předměstích. Jasně úspěšnější byl potom u voličů, kteří se rozhodovali až krátce před volbou.

Ve statistikách prosperita, reálně však těžkosti

Popsaná plošnost úspěchu v podstatě vylučuje identitární důvody. Žádná jedna skupina porážku demokratů zavinit nemohla. Nešlo o důsledek toho, že by Harrisová někam nepřijela, někde zapomněla něco zmínit a podobně. Vzhledem k struktuře Trumpova posílení byly příčiny nutně průřezové.

Jako hlavní faktor se zde logicky nabízí to stále zdůrazňované — ekonomika a životní náklady. I podle zpětných analýz byla pro váhající voliče skutečně nejdůležitější, avšak ne sama o sobě — naopak ve spojitosti se vším ostatním.

Když se někde faktor ekonomika a životní situace upozadí, vede to k mělkým výkladům, například o tradiční neochotě machistických Latinos volit ženu — jako by titíž Latinos nevolili v roce 2016 ve velkém Hillary Clintonovu. Když se naopak používá bez dalšího, vede to k zjednodušujícím až povýšeneckým soudům typu, že Američané upřednostnili peněženky před demokracií.

V USA je pravidlem, že kandidát, jemuž se to hodí, nabádá vždycky před volbami Američany k zamyšlení, zda se jim daří lépe než za minulého či předminulého prezidenta. Letos by sice dle statistik měla většina odpovědět, že ano, protože Trump končil v covidovém zemětřasu a postcovidovou inflaci zvládla Bidenova vláda lépe než leckterá evropská — v USA měla inflace vrchol na devíti procentech, přičemž u nás — připomeňme — na patnácti; nyní je v USA 2,4 procenta a americký HDP roste tříprocentním tempem.