↗

Mike Pence (vpravo) použil v debatě proti Kamale Harrisové stejnou taktiku jako před čtyřmi lety proti Timu Kainovi. Foto agenturní zdroje

Už to naznačil nejeden analytik středního proudu, je to však zapotřebí říci naplno: demokratická kandidátka na viceprezidentku, oblíbenkyně liberálních novinářů a aktuálně nejvýznamnější reprezentantka nové generace establishmentu Demokratické strany USA Kamala Harrisová promarnila velkou příležitost. V dlouho očekávané debatě s Trumpovým ultrakonzervativním viceprezidentem Mikem Pencem v noci na čtvrtek jednoduše zklamala.

Popravdě, ne že by šlo o nějakou katastrofu typu Sarah Palinová 2008, to vůbec ne — podle některých průzkumů dokonce působila Harrisová na diváky lépe. Středeční debata ovšem nabízela ideální šanci zasadit rozhodný úder celé Trumpově snaze o znovuzvolení. Jeho roznos covidu-19 po Bílém domě a aktuální trend v průzkumech nastavily optimální podmínky. Harrisová je však nevyužila.

Kde zůstala ona břitkost a energie, jíž měla dodat Bideově kampani? Podle nejsledovanější podebatní focus group mezi nerozhodnutými voliči vyhrál jednoznačně Pence.

Z jakého důvodu? Trumpovu viceprezidentovi se podařilo vytvořit dojem, že je dnes namístě klidně debatovat o obvyklých politických otázkách, jako by se v zemi nic mimořádného nedělo — že existují zkrátka dvě tradiční programové nabídky, přičemž Trumpova administrativa uvádí jednu z nich do praxe úspěšně už čtvrtý rok a komu se nelíbí nízké daně, obchodní válka s Čínou apod., ať tedy klidně volí opak.

Namísto Trumpova neplacení daní, hrozeb neuznání volebních výsledků či skandální neodpovědnosti ve vztahu ke covidu- 19 se tak v debatě obecně srovnávaly přístupy k ekologii, právu na interrupci, fungování policie, daním a ekonomice. Takřka u všech nepříjemných otázek na tělo položených moderátorkou se Pence vyhnul jasné odpovědi. A Kamala ho nechala, zatímco on ji ne. Šlo přitom o zásadní věci. Konkrétně:

• zda Pence s Trumpem probíral, do jaké míry ho po dobu nemoci zastoupí,
• zda je klimatická změna existenční hrozba,
• zda Pencův konzervativní stát Indiana zakáže potraty, pokud mu to Nejvyšší soud s novou konzervativní většinou umožní,
• jak míní Trumpova vláda zajistit zdravotní péči lidem s vrozenými vadami, které chce svojí reformu zdravotnictví připravit o příslušnou garanci,
• co by měl dle Pence udělat viceprezident, když prezident odmítne po prohraných volbách předat moc.  

Kamala Harrisová měla bezpočet příležitostí k útoku, bezpočet možností ke konfrontaci Pence s reálnými důsledky jeho a Trumpova vládnutí. S výjimkou úvodní citace covidových statistik to ale takřka nedělala. Prostě prezentovala vizi B. A když už se rozhodla proti administrativě zásadněji vystoupit, kritizovala především jazyk, respektive Trumpovy výroky. Zoufalý dojem z debaty umocnil pak ještě teatrální styl obou účastníků, který v apelativních částech výstupů přecházel až v patos.

Pence je ostatně už dlouhou proslulý pózou hluboce věřícího křesťana, který od pohledu trpí, když jeho protivník odmítá uznat zjevnou pravdu. Harrisová má zase sklony k přehrávané procítěnosti. Tentokrát se v daném ohledu ani jeden nežinýroval, a jejich projev měl navíc v příslušných situacích podobnou melodii. Poslouchat je, bylo místy až bolestné.   

Důsledky pro volby

Jaký bude mít vliv letošní viceprezidentská debata na volební výsledek? Nakonec patrně žádný a v tom to právě je. Biden jako Obamův viceprezident příkladně rozstřílel v roce 2012 v podobné debatě nejen protivníka (tehdy Paula Ryana), ale i velkou část republikánské volení argumentace. Tentokrát viděli diváci civilní politický střet bez hněvu a většího přerušování, který byl ovšem tak bez razance, že jeho největší hvězdou se stala moucha sedící na Pencově účesu.

Kamala Harrisová mohla v noci na čtvrtek dokázat, že byla skutečně tou nejlepší z mnoha voleb, jež se Bidenovi při výběru viceprezidentky nabízely — že si ji Joe Biden nevybral jen jako doplnění, ale jako tu nejlepší lídryni Demokratické strany do budoucna. Namísto toho předvedla výkon, který i jinak velmi přející dopisovatel BBC Anthony Zurcher označil výrazem unremarkable.

Pozornost se nyní vrací zpět k prezidentské části střetnutí, které si bude muset Biden vybojovat ve svých sedmasedmdesáti letech sám, tedy pokud se Trump neporazí i bez něho. Možná, že je vše součástí nějaké tajné strategie, která zatím vychází. Z vnějšku to ale vypadá, jako by se američtí demokraté rozhodli zkusit tentokrát k volebnímu vítezství dodriftovat.